… Chcete v Československu probuzení? To je velice důležitá otázka. Pán Bůh nenavštíví národ, pokud o to věřící té země nebudou stát. Oheň nepadá z nebe přes noc. Historikové církve nám v tomto prokázali špatnou službu. Psali ve svých knihách o probuzení často něco jako: „Oheň spadl 16. října“. Ale to není pravda. Většinou k tomu dochází tak, že Pán začíná předtím než probuzení přijde, pracovat v srdcích lidí. A když k probuzení skutečně dojde, ti, co to pozorují, říkají: „Spadl oheň z nebe“. Ale ten oheň nespadl z nebe. Je to výsledek dlouholetých modliteb, nového se odevzdání Pánu, svatosti, hledání Boha. A právě pak začíná Bůh hýbat církví.

Byl jsem asi v šedesáti zemích, kde jsme měli mnohá evangelizační tažení – to je vlastně moje služba, moje obdarování. Rád hovořím s kazateli a vedoucími sborů o probuzení, ale Pán mne povolal především k tomu, abych kázal evangelium. Byl jsem tedy v několika zemích, kde Pán skutečně zasahuje svou mocí. Byl jsem tam, když to všechno začalo a mohu vám říci, že jsou to většinou mladí muži a ženy, kteří jsou podporováni i tou střední generací a kteří jsou plně odevzdáni Pánu, kteří mají vizi pro svůj národ, kteří chtějí vidět změnu a stojí o to, aby jejich národ byl zasažen Bohem. A potom jdou a v poslušnosti následují Boha a Pán Bůh začíná hýbat církví i národem.

Z Janova evangelia ze čtrnácté kapitoly si přečteme verše 12 – 15: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;“

Po celé zemi vidíme projevy Boží moci v takové míře, v jaké jsme to doposud neviděli. To, že jsme tady a že to můžeme vidět vlastníma očima, to je skutečně něco úžasného. To je jako kdybychom četli Starý zákon. Ale vidíme, že Pán Bůh jedná stejným způsobem i dnes. Pán Bůh působí mezi národy, v národech probíhají různé změny, mocní vůdcové jsou najednou pryč. A přichází na svět nová generace a Bůh dnes zcela zvláštním způsobem působí po celém světě. Já teď nemluvím jenom o politice, protože to pro mne není tak podstatné. Ale Pán Bůh působí v tom duchovním smyslu a my vidíme mnohé duchovní změny. A jako vedoucí se musíme ptát, co to Pán Bůh vlastně dělá a když zjistíme, co má Pán v úmyslu, co potom máme dělat my. Nevím, co chce Bůh udělat v Československu, ale snažím se co nejvíc naučit.

Byli jsme na Slovensku a tam bratří prožívají takové zklamání z toho, že církev neroste a zůstává na stejném místě. Nevím, jak je tomu v Českých zemích. Víte taková změna začíná většinou s jedním člověkem, který má vizi pro svůj národ, je poslušen a rychle reaguje na Boží příkazy. Na jedné straně tedy velká vize, ale na druhé je to absolutní poslušnost. Jsem si jist, že i v dnešních dnech dává Pán povstat novým vedoucím osobnostem – možná, že někteří z nich jsou mezi vámi. A jestli vám Bůh klade na srdce zvláštní touhu vidět Boží oheň v této zemi – vidět, být svědky toho, že si Pán přivede milióny lidí do svého království, že polovina našich národů se stane obrácenými lidmi – tak se to může stát. Ale musí to u někoho začít, Pán Bůh nepracuje ve vakuu. Pán Bůh pracuje v srdcích mužů a žen, kteří to s Bohem myslí vážně, kteří jsou ochotni žít i umírat pro Krista. Jeden z církevních otců prý řekl: „Krev mučedníků je símě církve.“ Říkám to proto, že vím, jakým pronásledováním jste procházeli. Ale toto zajímavé prohlášení není vždy pravda.

Byl jsem v zemích, které měli krev mučedníků a přesto je tam církev naprosto mrtvá, bojí se je naplněná vinou a vůbec nejde do světa. Například Španělsko – prošlo velkým pronásledováním a stále dnes ještě hovoří o Svaté inkvizici, ke které docházelo před mnoha lety. Navštivte Španělsko a oni vám ukážou, kde byli věšeni věřící. Byl jsem tam, když byl ještě Franko diktátorem a oni naříkali nad tím, jakým pronásledováním procházejí. Potom Franko zemřel (asi před 10 lety) a myslíte, že se tam za těch deset let něco změnilo? Absolutně nic. Když byl Franko na živu, bylo v zemi, kde žije 50 miliónů lidí, asi 30 tisíc probuzených křesťanů – dnes je jich tam stále jen 30 tisíc. Myslíte si, že když tam mají svobodu evangelizují svůj národ? Skoro vůbec. A stejně k tomu může dojít i v Československu. Prosili jste Boha za svobodu a nyní ji máte, ale za 20 let, pokud nebudete naplněni Duchem svatým a Jeho mocí, budete ve stejné situaci v jaké jste dnes. Vidím v zemích bývalé východní Evropy takové dvě koleje. Vidím tam lidi, kteří se neustále dívají dozadu a potom lidi, kteří se dívají dopředu. Například Rumuni a Maďaři se dívají dopředu, ale Poláci, ti se dívají zpátky. A tak Rumuni zakouší ohromný růst církve a Maďaři to začínají prožívat rovněž, ale v Polsku se zatím vůbec nic nezměnilo, možná, co se týká politiky ano. V Československu zatím nevím, byl jsem tu jen dva dny. Ale vy to jistě víte, vy to musíte vědět. Už několik měsíců prožíváte ty revoluční změny. Byla to změna i ve vašich sborech?

V oddíle, který jsme četli nás Pán Ježíš chce naučit třem věcem. Za prvé (ve 12 verši) Pán říká vám, zde v Československu: „SNĚTE VELKÉ SNY! DĚLEJTE VELKÉ PLÁNY! protože já jdu k Otci.“ Pán Bůh chce, abyste měli velké sny. Ale ne všichni sní rádi velkými sny, někteří lidé si dokonce myslí, že je to špatné mít velké sny. Někteří lidé si najdou verš v Bibli, který praví: „Nebojte se maličké stádce“ a téměř se chlubí, že jsou tím maličkým stádcem. Ale v Československu máte miliónů lidí a Pán chce, aby všichni tito lidé byli spaseni. Ve svém Slově říká, že všichni lidé mají být spaseni a přijít k poznání pravdy. Ano, Ježíš nám říká: „Chci, aby jste snili velké sny a abyste měli velké plány, protože já jdu k Otci.“ Co to znamená? Proč nám to říká? Pamatujete si, co se stalo, když odešel k Otci? Přišel Duch svatý. Pán Ježíš říká: „Když přijde Duch svatý, můžete si dovolit mít velké sny, protože sami od sebe nemáte nic, ale s příchodem Ducha svatého máte všechnu moc a sílu na světě, a to nadpřirozenou moc, moc Boží.“

Ve verši Ježíš říká: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne … Ne, že mi uvěříte jednou pro vždy a že se pak jen díváte zpátky na ten den, kdy jste uvěřili: „Znovuzrodil jsem se 14.února 1947!“ To je v pořádku, ale Pán říká: „Musíte ve mne věřit i nadále, protože to, co jsem dělal já, ty skutky, které jsem činil i vy budete činit.“ To je Slovo Boží! To není jenom nějaká iluze, nějaký sen, to je Slovo Boží! Je to pro nás pravda, na které musíme stavět. Pokud budeme neustále důvěřovat, pokud budeme prokazovat svoji víru, když mu budeme věřit i dnes, nejenom pro spasení, ale za tím účelem, aby skrze nás mohl Bůh pracovat. Vždyť spravedlivý žije z víry, ne jenom, že přijde k oživení vírou – to je samozřejmé (ospravedlnění vírou), ale tady se hovoří o životě víry den za dnem. Pán Ježíš říká: „Běžte do celého světa a kažte evangelium.“ To znamená, že to myslel vážně, že od nás očekává naplnění tohoto velkého poslání. Ježíš neřekl, že je to jen nějaký sen: „Evangelizujte celý svět, ha ha ha, vy to stejně nedokážete, ale musím říci, že by to byla přece jenom hezká věc.“ To, co Pán Ježíš řekl, nebyla řečnická fráze, sarkastický nebo cynický výrok, On to myslel vážně. To znamená, že věděl o moci, kterou to půjde učinit.

A tak vám říkám, vám v Československu: „Mějte velké sny, velké plány. Já odcházím k Otci a vy obdržíte moji moc, moc Ducha svatého. A když přijde Duch svatý, budete činit skutky, které já činím, a ještě větší.“ To znamená, že my můžeme konat ještě větší věci než Pán Ježíš Kristus. To jsem neřekl já, to řekl náš Pán. Neříkejte mi, že nemám pravdu, protože to řekl Pán Bůh. Můžeme konat větší skutky než konal On. Co to znamená? Pán Ježíš žil na jednom místě a nikdy necestoval do cizí země a na světě je asi 257 zemí. A tak zde Pán Ježíš hovořil k celé církvi, a my, jako celosvětová církev, můžeme učinit větší skutky než On. Ježíš žil v určitém čase na určitém místě, ale církev se může o evangelium rozdělit s lidmi po celém světě. A samozřejmě, že k tomu po celém světě dochází. Pán Bůh i uprostřed pronásledování a krveprolití koná svoje plány. Jsou země, kde ke Kristu přicházejí tisíce lidí. V Guatemale ve Střední Americe zakoušejí věřící po celou řadu let pronásledování a evangelium tam zní teprve asi 110 let. Když jsem tam byl poprvé, asi před 25 lety, bylo jen 7 % lidí Guatemaly věřící. Dnes po 25 letech je ze 7 milionů obyvatel 35 % tj. 2,5 milionu lidí následovníky Pána Ježíše Krista. A my věříme, že v roce 2000 jich bude 50 %. Začalo to vizí mezi vedoucími sborů a já si pamatuji, že když jsem tam jednou v roce 1975 přišel, řekl jsem jim: „Bratří, ve vaší zemi může být v roce 2000 55 % z vás obracených.“ A oni si to vzali jako od Pána. Začali se modlit, začali pracovat a evangelizovat v moci Ducha svatého. Velice jednoduší, prostí věřící lidé, velice málo z nich jsou vzdělanými lidmi, ale hlásají evangelium a věřím, že Bůh bude pracovat a zapálí sbory po celé zemi. V takové malé zemi mají 12 tisíc kazatelů evangelia a celý ten stát se vlastně stává takovou křesťanskou zemí. A já věřím, že Bůh může udělat totéž v Československu. Jistě, Pán Bůh to chce.

V Timoteovi apoštol Pavel píše, že Pán Bůh chce, aby všichni lidé uvěřili a přišli k poznání pravdy. A v epištole Petrově čteme, že Pán Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni a aby přišli k pokání. Pán Bůh není spokojen jenom s malou skupinkou, která se raduje ve svém vlastním spasení. Pán chce, aby celý národ poznal Boha, chce miliony lidí ve svém království. A my potřebujeme tuto vizi. To nám říká Pán Ježíš. V Evropě je to také. Rumunsko bude zanedlouho křesťanskou zemí. Možná už v roce 2010, pokud se Pán nevrátí. Byl jsem tam minulý týden a tam můžete vidět jasně působit Boží moc. Tisíce lidí přicházejí k obrácení. Někteří z těch pracovníků byli ovlivněni minulým režimem a tak nepracují a jsou naplněni vinou, lidé je nerespektují a nemohou vést Boží stádo. Ale ti ostatní chodili ve světle Písma, jejich svědomí jsou čistá, jsou respektováni Božím lidem a vedou Boží lid. A tak se za těch posledních šest měsíců od revoluce potvrdilo 500 nových místních sborů a bylo jim dovoleno, aby si postavili modlitebny po celém Rumunsku. Lidé přicházejí k obrácení, odmítají komunistický režim a nyní mají povolení stavět nové modlitebny – 500 nových modliteben. Bude jich tam asi milion věřících a cítíte, jak Boží moc pracuje v celém národě. Byli jsme tam ve třech městech na stadionech a někteří věřící z toho byli překvapení, ale ti opravdu zbožní se nedivili. V městě Oradea, které má asi 215 tisíc obyvatel, se na stadionu sešlo 50 tisíc lidí a jednoho večera jich asi 10 tisíc odevzdalo své životy Pánu Ježíši a vy jste mohli cítit ti víru těch věřících bratří a sester. V té chvíli jsme cítili radost a víru našich bratří, pocit svobody v jejich chování a rozhovorech. Očekávali velké věci, věřili, že Bůh zasáhne celý národ. V tom úvodním večeru jsem při vstupu na stadion viděli asi 35 tisíc lidí a bratry kazatele, kteří plakali. Říkali jsme si: „Proč pláčí?“ Mysleli jsme, že snad proto, že jsou takto poprvé shromážděni na veřejném místě, ale jeden z těch kazatelů vstal a v pláči řekl: „Dívám se zpátky – před šestnácti lety, uprostřed toho pronásledování, Bůh duchovně obnovil druhý baptistický sbor v Oradei, lidé v probuzení vyznávali své hříchy a modlili se v moci Ducha svatého. Modlitební shromáždění tam trvala třeba celou noc. Začali se tam modlit malé děti, chlapci a děvčata. Vlastně to vše začalo malým chlapcem, kterému bylo asi 14 let. On se na jednom modlitebním shromáždění, uprostřed všeho toho pronásledování, začal modlit: „Pane, jednoho dne musíme otevřít i v naší zemi stadiony pro kázání evangelia, a také rozhlas a televizi.“ Tehdy jsem si pomyslel, že by se ten chlapec neměl takto modlit, vždyť se to nikdy nestane. Ale k mému překvapení se té modlitby chopili některé z těch sester v tom shromáždění a začaly říkat: „Pane, dej nám stadion, dej nám rozhlas, televizi.“ A byla to jako vlna modliteb a po celé dny docházelo v tomto sboru k probuzení, lidé přicházeli k obrácení, začínala nová modlitební shromáždění a ta jednoduchá modlitba byla opakována znovu a znovu.“ Ale trvalo to 16 let a proto plakali, protože najednou před svýma očima viděli, že modlitby toho probuzení byli vyslyšeny. A byli jsme tam i v televizi a rozhlase a po celém Rumunsku jsme mohli zvěstovat evangelium.

Pán Ježíš říká: „Musíte mít velké plány – já vám dávám svoji nadpřirozenou moc.“ Když přijdete k Bohu s velkým očekáváním, které je založeno na důvěře v Boží moc a na poslušnosti Božích příkazů, tak se stanou velké věci. Pán Ježíš nám také ve 13 a 14 verši říká: „Modlete se velkými modlitbami. Ano, MODLETE SE VELKÝMI MODLITBAMI !“ Čteme tam: „A začkoli budete prosit v jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (Jan 14,13-14) Víte, ono nám to někdy déle trvá, abychom se naučili modlit velkými modlitbami, abychom začali prosit Boha o velké věci a abychom procvičili svoji víru a svoji naději, že se ty velké věci skutečně stanou, ale někdy musíme začít. Pán Ježíš nám důrazně říká: „O cokoli budete prosit, já to učiním.“ Kdo by si byl ještě před pěti lety pomyslel, že se otevře celý Sovětský Svaz, že se otevře Československo, celá východní Evropa. Kdybyste to byli bývali někomu řekli ještě před dvěma lety, asi by se vám vysmál: „Prosím vás, to se nikdy nestane.“ Ale Bůh pracoval i tehdy a pracuje neustále. Otázka je, jestli my reagujeme na Jeho dílo. Pán Bůh dělá velké věci po celém světě a často je to právě přímou odpovědí na modlitby. Tak například Asie, celý ten dálný východ. Asii vidím jako takovou duchovní pannu, čerstvou, nezkaženou, nedotčenou, nezkaženou západním křesťanstvím. Když začnete zvěstovat Pána Ježíše v Asii v té čistotě Nového Zákona, tisíce lidí přichází k obrácení. Tam je teď daleko víc věřících než kdekoli jinde na světě. kdo by si byl kdy pomyslel, že například v buddhistických zemích, hinduistických zemích a v zemích, kde panují různá jiná náboženství, budou lidé přicházet ke Kristu. Když se v Číně roku 1948 chopili moci ateisté, byli v zemi 2 miliony věřících, asi milion katolíků a milion protestantů. Tehdy museli misionáři opustit zemi, mnoho kazatelů bylo uvězněno a většina církevních budov byla zničena. Nevím, co se stalo s tím milionem katolíků, ale vím, co se stalo s těmi protestanty – asi třetina jich byla komunisty zlikvidována, asi třetina z nich v tom pronásledování vzdala víru, zapřeli Pána a jednali jako kdyby už nebyli věřící, a tak zůstala asi třetina. Tak tady máte zemi, která má miliardu lidí, z toho asi 400 tisíc věřících, žádné sbory, žádné modlitebny, skoro žádné Bible, mnozí z vedoucích takzvaní laici, protože kazatelé byli ve vězeních na základě falešných obvinění. A přece, když se před lety v Číně otevřely dveře, shledali jsme, že je tam asi 50 milionů věřících, kteří následují Krista – 50 milionů! Kdo by si to byl pomyslel. Mao Ce-tung byl jedním z největších zločinců v historii, vrah, člověk posedlý ďáblem, který byl zodpovědný za smrt milionů lidí. A ve všem tom pronásledování a násilí se 50 milionů lidí obrátilo k Pánu Ježíši. To je prostě neuvěřitelné. Když to Pán Bůh může udělat v Číně, proč by to nemohl udělat v Československu? Proč by nemohli být mnozí zapáleni Božím ohněm? Pán Bůh to může udělat, když Ho budete prosit, i s vaší zemí. Afriku vidím jako takový divoký oheň. Tisíce lidí se obrací k Pánu Ježíši a Bůh tam pracuje na celém kontinentě. Ale oheň má to nebezpečí, že se může vymknout kontrole a k tomu dochází v Africe. Ano, tisíce lidí přicházejí k obrácení, ale lidé tam neznají dostatečně Boží Slovo, je tam velice málo učitelů Bible a proto je tam také mnoho kacířů a samozvaných proroků. lidé tam potřebují zoufale biblické učení. a to se stalo v minulosti. Možná jste slyšeli o Augustinovi. Byl to velký církevní otec, velký učitel Bible, ale udělal několik chyb. Církev v severní Africe byla tehdy velmi silná, byli tam stovky sborů, ale najednou zmizela. Proč? Historici říkají, že jedním z důvodů bylo to, že ti křesťané nikdy neměli v ruce Bibli ve svém jazyce. Oni nečetli Bibli ve svém jazyce. A když byli vedoucí církve, kterých bylo velice málo, zlikvidováni, církev se rozpadla. A to by se dnes mohlo stát i v jižní Africe.