Ve středu 13. ledna se v prostorách Tiskového střediska České biskupské kanceláře (ČBK) konal kulatý stůl na téma „Přiblížila se v posledních letech jednota křesťanských církví?“ Na úvod všechny přítomné přivítala tisková mluvčí ČBK Irena Sargánková, která pak připomněla, že letos si církve připomínají 45. výročí II. vatikánského koncilu, považovaného za důležitý mezník v ekumenickém snažení. Následně se svými příspěvky vystoupili synodní senior Českobratrské církve evangelické (ČCE) a předseda Ekumenické rady církví v ČR (ERC) Mgr. Joel Ruml, dále prezident České křesťanské akademie prof. Tomáš Halík a plzeňský biskup Mons. František Radkovský, delegát ČBK pro ekumenismus.

Synodní senior Joel Ruml na začátek svého přednesu řekl: „Sjednocování církví, tedy ekumenické pohyby, jsou neustálé a markantní, zažíval jsem je po celý svůj život.“ Vzpomněl dobu komunismu, kdy církve navazovaly spontánní, obě strany obohacující ekumenické vztahy na lokální úrovni, a podotkl, že dnes se na mnoha místech vztahy mezi církvemi omezují na vzájemné soupeření. „Z pozice předsedy Ekumenické rady církví jsem pochopil, že církve si samy nevystačí,“ prohlásil Joel Ruml. Podle jeho slov dnes pro soužití církví v České republice vzniklo velmi zvláštní prostředí, ve kterém jsou církve oficiálně i neoficiálně velmi aktivně zatlačovány do pozice dožívajících zájmových seskupení. Na Západě to vyvolalo dojem, že církve v České republice jsou odsouzeny k zániku. „Opak je pravdou,“ zdůraznil předseda Ekumenické rady církví.

Ateistická sekularizovaná společnost podle něj duchovní pastýře velmi motivuje k činorodé aktivitě, která církvím v křesťanských zemích někdy chybí. Česko označil za laboratoř Evropy. „Jednota křesťanských církví se institucionálně nepřiblížila, druhá věc je, že se nesmírně posunula schopnost mluvit spolu a vzájemně si naslouchat,“ prohlásil Joel Ruml. Za vzor úspěšné mezicírkevní spolupráce označil kaplanskou službu v armádě, kterou nám dle jeho slov cizina závidí. Této službě se navíc blíží kaplanská služba ve vězeňství a rodí se i služba pro nemocniční prostředí.

Kulatý stůl ČBK se konal v rámci Aliančního týdne modliteb, na který navazuje Týden modliteb za jednotu křesťanů. Na otázku, co je hlavním přínosem těchto modlitebních iniciativ, Joel Ruml vyjmenoval tři hlavní pozitiva. Prvním je podle jeho slov fakt, že křesťané jsou v rámci těchto akcí vytrženi ze svého zaběhnutého způsobu myšlení, dostávají modlitební témata odjinud a jsou nuceni přemýšlet jinak. Druhým významným přínosem je rozhovor a vzájemný dialog, který s sebou nese příprava a konání modlitebních setkání a ekumenických bohoslužeb, za třetí uvedl všeobecně lidský rozměr, kdy se každý jeden může zapojit do globálního hnutí křesťanů a najít si v něm své místo.

Několikerý je podle předsedy ERC i vztah církve a státu, přičemž řešení náhrad je dle jeho názoru druhotné. Důležitější je fakt, že stát „jako správce života všech lidí na svém území“ nikdy nevyjádřil svůj vztah k církvi. „Společnost neví, k čemu jí církve jsou, a stát také ne,“ řekl Joel Ruml. Proto je podle něj důležité, aby církve donutily stát zaujmout vůči nim jasné stanovisko, které, byť by bylo i negativní, by umožnilo církvi adekvátně reagovat. „Církev přináší do pesimistické, unavené společnosti nové myšlenky, vanutí, které dokáže umenšovat špatné nálady,“ řekl v této souvislosti synodní senior ČCE. Možnost, že by stát tuto skutečnost přijal a ocenil, není podle něj příliš pravděpodobná, přesto se církve mají snažit „dotlačit stát k jasnému vyjádření svého vztahu k církvi“.

Zdroj: www.ekumenickenoviny.cz