poslal Nepřihlášený Počátkem
založení baptistického společenství v Pusté Rybné bylo obrácení dvou
mladých bratří z pustorybenského sboru Českobratrské církve evangelické –
Josefa Fajmona a Františka Karáska. Tito přátelé se po návratu z 1.
světové války v roce 1919 zúčastnili sjezdu evangelické mládeže v Krouně
u Skutče. Zde byli osloveni prostřednictvím kazatele z Armády spásy,
prožili duchovní obrácení a pod vedením vzácného křesťana – tehdejšího
pustorybenského faráře Bohumila Bašteckého – se ujali nejprve vedení
nedělní školy při zdejším evangelickém sboru, později pak vedení
sdružení mládeže.
V roce 1922 se bratr Fajmon (již
jako ženatý) poprvé v církevním časopise „Nový lid“ dočetl o křtu
dospělých lidí. Tato otázka ho zaměstnávala ještě intenzivněji o rok
později, kdy se narodil jeho první syn. Jelikož nenašel biblické
opodstatnění pro křest nemluvňat, nedal jej pokřtít. Od faráře
Bašteckého se poprvé dozvěděl o existenci baptistů.
V roce
1928 pořádala „Snaha“ v Bučině u Fikejzů mezidenominační shromáždění,
kterého se účastnili bratři František Karásek a Josef Fajmon z Pusté
Rybné a Josef Pantůček z Telecího. Zde se bratři poprvé setkali
s bratrem kazatelem Mikulenčákem, kterého hned pozvali do Rybné, kde
také proběhlo ekumenické setkání na volném prostranství před
evangelickým kostelem. Na Silvestra 1928 navštívili bratr Fajmon a sestra Karásková poprvé bratry a sestry ve Vysokém Mýtě.
Spolupráce
mezi některými evangelickými rodinami z Pusté Rybné a vysokomýtským
sborem baptistů pokračovala i přes značnou nelibost tehdejšího
evangelického faráře Kadlece z Telecího.
V roce 1929 vznikla stanice církve Bratrské jednoty baptistů v Pusté Rybné a bylo pokřtěno ponořením 10
prvních členů: Josef a Antonie Fajmonovi, Anna a František Karáskovi,
Antonie a František Pantůčkovi, Josefa a Stanislav Burešovi, Josefa
Havlíková a Josefa Skřivánková.
Laičtí
bratři kazatelé – br. Fajmon a br. Karásek se snažili pracovat i
v okolních vesnicích (Jedlová, Kamenec, Telecí, Křižánky, Daňkovice,
Krásné, Líšné).
V roce
1930 započala tradice tzv. „zájezdů do Pusté Rybné“, při kterých se
scházeli pravidelně první červencovou neděli (k připomenutí výročí
upálení Mistra Jana Husa) bratři a sestry z Pusté Rybné a vysokomýtského
sboru, později se účastnili i sousední a spřátelené sbory. Nejprve se tyto sváteční bohoslužby konaly na zahradě u Pantůčkových na Damašku, později na zahradě chalupy Karáskových. Zájezdy
byly přerušeny pouze v době nacistické okupace, kdy platil zákaz
shromažďování mimo prostory modlitebny. S touto přestávkou pokračují
každoročně až do dnešních dnů, jen se změnilo místo konání – přesunuly
se do modlitebny a jejího bezprostředního okolí.
Od roku 1939 se v Pusté Rybné scházeli bratři a sestry v rodině Karáskových na Damašku 1. a
3. neděli v měsíci, 2. a 4. neděli se účastnili shromáždění Jednoty
v rodině Burešových na Damašku. Shromáždění bývala i v jiných rodinách.
V rodině Fajmonových se konala nedělní škola pod vedením bratra Josefa Fajmona.
Významným
mezníkem pro naše společenství byl rok 1969, kdy začala stavba
pustorybenské modlitebny. Veškeré práce byly prováděny zdarma a to díky
velké obětavosti bratří i sester nejen z pustorybenské stanice a
vysokomýtského sboru, ale i ze sborů ostatních. Bratři se podíleli
brigádnickou prací na stavbě, sestry zajišťovaly stravování i ubytování
pro brigádníky. Hodnota materiálu na stavbu modlitebny byla vyčíslena
částkou 250 tisíc korun. Slavnostní otevření modlitebny proběhlo 11.
června 1972 za účasti mnoha hostů.
Hudbou sloužil vysokomýtský tamburáš pod vedením bratra Jaromíra Švece,
rybenská mládež, slovem sloužili mimo jiné bratři kazatelé Novák,
Stanislav Švec, Mikulenčák, Tomeš, Průša či bratr farář Plecháček.
Shromáždění bylo vděčným vyjádřením radosti nad dokončeným společným
dílem.
V roce
1980 sestra Karásková prodala svou chalupu na Damašku brněnskému sboru
BJB. Po desetileté odmlce tak opět začaly o letních prázdninách
navštěvovat Pustou Rybnou rodiny, děti i mládežníci z různých sborů,
převážně však ze sboru brněnského. Tato milá tradice má své pokračování
dodnes, a tak, zatímco většina sborů se přes léto spíše vylidňuje, naše
letní společná shromáždění bývají plná a pestrá.
V osmdesátých
letech končí v Pusté Rybné činnost nedělní školy, kterou po celou dobu
od vzniku stanice vedl bratr Josef Fajmon. Posledními jeho žáky byla
jeho pravnoučata.
Po
ukončení laické kazatelské služby bratra Josefa Fajmona se ujímají
služby další bratři z pustorybenské stanice: Bohumil Fajmon, Václav
Kašpar, Mojmír Drábek, Antonín Fajmon ml., v poslední době bratři Pavel
Fajmon a Jaromír Kašpar.
Zdroj: www.bjbpustarybna.estranky.cz
