|
Prohlášení: Otevřený dopis Dana Drápala Václavu Lamrovi ohledně stanoviska k Prague Pride 20
Posted on Středa, 08. srpen 2012 @ 12:14:22 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený Milí přátelé,
na “Prohlášení” týkající se reakce na Prague Pride jsem dostal desítky
děkovných e-mailů. Rád bych se ale pokusil přesvědčit i některé naše kritiky, proto tento “Otevřený dopis”.
Přeji vše dobré!
Dan Drápal
Otevřený dopis Václavu Lamrovi
Milý Václave,
vadí Ti, že nabádáme křesťany, aby nepořádali protiakce proti homosexuálním aktivistům. Považuješ náš postoj za zbabělý a nemoudrý, dokonce nás přirovnáváš k německým křesťanům, kteří mlčeli, když se chystal holocaust. Viníš mě a ostatní signatáře Prohlášení, že „nabádáme k hříchu pasivity a přisluhování“. Když jsem se hájil, že o problematice rodiny a sexuality (a tedy i homosexuality) píšu rozsáhlou knihu, prohlašuješ, že na nějakou rozsáhlou knihu nebudeš čekat.
Milý Václave, každý z nás má nějaké obdarování. Já nepochybuji o
Tvých šlechetných úmyslech a obdivuji Tvůj evangelizační zápal, který
Ti, jak dobře vím, vydržel celá desetiletí. Nepochybuji o tom, žes –
v pozitivním slova smyslu – oslovil celou řadu lidí. V křesťanském
světě, jak si ho představuji a jak mu rozumím, je pro Tebe jistě místo.
Je mi líto, že v Tvém křesťanském světě není zřejmě místo pro mě a pro
mně podobné. Přesto se pokusím vysvětlit Ti, proč jednám tak, jednám, a
proč píšu obsáhlou knihu, na kterou ne každý chce čekat.
Na každého člověka se dívám jako na potenciálního křesťana. Můj
primární přístup – „default“, jak by řekli „ajťáci“ – je vstřícný. Pokud
se nejedná o vyloženého posměvače, předpokládám u každého člověka, že
bude mít dobrou vůli a že bude přístupný argumentům. Samozřejmě, u mnoha
lidí se někdy dříve, někdy později ukáže, že argumentům přístupní
nejsou a že se mi nepodaří vstoupit s nimi do smysluplného rozhovoru.
Ale raději se mnohokrát spálím, než abych předem ztratil někoho, kdo by
mohl být pro evangelium otevřený.
Žijeme v určité situaci, kterou bychom měli nějak reflektovat. Psal
jsem o tom při jiných příležitostech: Když bude v nějaké zemi sucho, pak
si lidé budou klást otázku: „Došlo k nějakým klimatickým změnám?“
V jiné kultuře si budou klást otázku: „Je to trest boží?“ V jedné zemi
se budou ptát dále: „Zač nás Bůh trestá?“ V jiné zemi si budou klást
otázku: „Který bůh nás trestá?“ Jsem přesvědčen, že v každé
z těchto zemí je třeba zvěstovat evangelium jiným způsobem. Řečeno
s apoštolem Pavlem, být Židům Žid a Řekům Řek.
Žijeme ve společnosti, která ctí „toleranci“. Dávám to slovo do
uvozovek, protože ho nepovažuji za samozřejmé, ba ani přesné.
Homosexuální lobby nechce toleranci, chce prosadit své názory a nebude
tolerovat biblický přístup. Jenže lidem to není jasné a je třeba to
vysvětlovat. Když začneš dnešního postmoderního člověka přesvědčovat o
tom, že Ježíš je jediná cesta k Bohu, přestane tě jednoduše poslouchat,
přestože máš pravdu. Je to stejně zpozdilý přístup jako byla snaha
přesvědčovat ve 14. století Berbery o existenci Trojice.
Chceme-li dnes, aby lidé poznali a uvěřili, že Ježíš je jediná cesta
k Bohu, není nejlepší, jim to hned říci a pak to jen vehementně
opakovat. Lidé se mohou setkat s Ježíšem, aniž ihned uvěří, že je
jedinou cestou k Bohu. A když se s ním setkají, když s ním navážou
vztah, je velká naděje, že se postupně otevřou i pro poznání, že je
skutečně jedinečný.
Negativní dopady homosexuální ideologie nijak nepodceňuji. Jelikož
jsem se obrátil mimo jiné i na základě argumentů, mám srdce pro ty,
kteří potřebují argumenty. Možná znáš lidi, kteří uvěřili na základě
toho, že na ně někdo křičel evangelium. Já takové lidi neznám. Za to
znám řadu lidí, kteří uvěřili, protože jim evangelium někdo trpělivě
vysvětloval a byl ochoten odpovídat na jejich – někdy i hodně všetečné –
otázky. Nástup homosexuální lobby zastihl křesťany do značné míry
nepřipravené. Výsledkem je, že mezi křesťany převažuje dvojí reakce: Buď
teze homosexuální lobby v podstatě přijmou, nebo zaujmou ostře
zákonický postoj, ať už o této problematice cokoli vědí či nevědí. „Sice
tomu nerozumím, ale jsem proti.“
Jenže většina lidí nepatří k homosexuální lobby. Její propaganda je
sice o ledasčem přesvědčila (např. o tom, že homosexualita je daná
geneticky), nicméně tito lidé nejsou jejími zapálenými stoupenci. A
právě tuto většinu nezískáme pokřikováním na homosexuály nebo pořádáním
vzdoroakcí. Přinejmenším někteří z těchto lidí slyší na racionální a
podložené argumenty. Těch argumentů lze snést celou řadu, a já se o to
pokouším ve své knize, na kterou nechceš čekat. Jistě, můžeme na
homosexuály pokřikovat, že jsou zvrhlíci. Obávám se ale, že je tím
nezískáme a celou řadu dalších lidí odradíme od toho, aby křesťanům
naslouchali.
Když v roce 1936 napadla Itálie Etiopii, bránili se Habešané luky a
šípy armádě s kulomety. Nelze jim upřít hrdinství; bojovali ovšem
ztracený boj. Pořádání vzdoroakcí proti homosexuálům je přesně to, nač
média čekají. Ano, je možno takto postupovat, ale výsledek je daný
předem. Je to stejné jako bitky skinheadů s anarchisty. Vše je
předvídatelné – jaká budou hesla té či oné strany, jak se pokusí se
střetnout a jak se policie bude snažit tomuto střetu zabránit. Večer to
jistě bude ve zprávách. Nicméně z hlediska politického vlivu jsou obě
strany naprosto irelevantní. Ani jedna nic neprosadí. Pokud jde o
militantní křesťany a homosexuální aktivisty, je situace jiná v tom, že
média nebudou neutrální, ale budou stát proti militantním křesťanům.
Proto se tato situace více podobá boji Habešanů proti italským
agresorům. Pořádání vzdoroakcí je přijetím taktiky protivníka a
naběhnutím si na vidle. Mně Pán Ježíš říkal něco o holubičí prostotě,
ale rovněž o hadí chytrosti. A jistě tím nemyslel, že mám být jedovatý.
Viníš mě z pasivity. Já si myslím, že jsem zrovna v této věci v
posledním roce rozhodně nebyl pasivní. Jistě, nemohu doložit, na kolik
lidí mé články o této problematice pozitivně zapůsobilo. Ale určitou
zpětnou vazbu mám. A psala-li sestra Ludmila Hallerová o tom, že by
každý ze signatářů měl získat alespoň jednoho homosexuála, pak si
myslím, že mohu hlásit: Splněno. I když stoprocentně si tím jist být
nemohu – to přijde až na druhé straně nebe.
Měl by ses alespoň pokusit zamyslet nad tím, zda není legitimní i
jiný druh reakcí, než ty považuješ za správný – myslím, že zejména
vzhledem k tvé letoře. Prostě jsme každý jiný a já na homosexuály
pokřikovat nepůjdu, protože to nepovažuji ani za správné, ani za účelné.
Udělám však maximum proto, abych ukázal, že Bůh má pro každého člověka
připraveno něco zcela jiného, a že to, co nám připravil Bůh, opravdu
stojí za to.
Dan Drápal, 21. července 2012
Zdroj: http://www.dkd.cz/WordPress/vnitrokrestanska-diskuse/
|
|
| |
| |
 | | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 2
|
| | | |
|
