Notabene - Hydepark baptistů - Křesťanské hnutí Orlů vyzvalo 10 českých denominací ve věci církevních restitucí

poslal Nepřihlášený

Křesťanské hnutí Orlů vyzvalo 10 českých křesťanských denominací,
aby odmítli přijmout restituční nároky od státu a financování státem

Vážený

jménem křesťanského mezidenominačního hnutí Orlů povzbuzujících křesťany k novozákonnímu životu a prorocké službě se na Vás obracíme s výzvou, abyste odvážně a velkoryse jako lidé víry odmítli přijmout restituční nároky od státu, resp. financování pracovníků církví státem.

Ohledně restitucí je nám jasné, že církve mají právo na vrácení majetku, který byl protiprávně zabaven během komunistické vlády. Církvím se stala křivda, byly okradeny státem o své budovy, pole, lesy atd. O bezpráví, které se v našich dějinách stalo, není třeba podrobněji psát. Jsme přesvědčeni, že předním zájmem představitelů církví, má být úsilí o spásu lidských duší, nikoli úsilí o získání majetku. Myslíme si, že je nám všem líto, že se nedaří zasáhnout naši zemi evangeliem a že převládl mediální obraz církví jako majetkuchtivých organizací.

Podle apoštola Pavla je církev sloup a opora pravdy (1 Tm 3,15). To znamená, že se má skrze církev všem lidem oznamovat pravda; církev je i v tomto dnešním bezbožném světě oporou pravdy. Základní otázkou, kterou si musí každá církev jako „opora pravdy“ položit, zní: “Co je v současné době Boží vůlí pro církev/církve na území České republiky a co nejlépe poslouží evangeliu a spáse lidských duší?“

Nevěřící lidé potřebují vidět církve a křesťany, kteří žijí z víry a ne ze státních dotací. Potřebují vidět moc evangelia, která vede lidi k zdánlivě nepochopitelnému kroku, totiž že se vzdají peněz a majetku. Tím může být veřejnost přivedena k přesvědčení, že křesťanům nejde o moc a peníze a že nejsou na státu závislí. Věříme, že na tuto situaci a dobu lze prorocky aplikovat příběh o izraelském proroku Elíšovi a jeho služebníku Géchazím zaznamenaný v 2 knize Královské, 5. kapitole. Slova Elíši vnímáme jako vysoce aktuální: „Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně? Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu.".

Tato událost prorocky mluví do dnešní doby v naší zemi. Jsme přesvědčeni, že nyní není čas přijímat od zpohanštělé společnosti majetek. Pokud to církve udělají, mohou se stát trvale malomocnými. To znamená, zůstanou bez moci k proměně české společnosti, protože ztratí svou autoritu a důvěryhodnost.

Příkladem postoje, ke kterému Vás tímto dopisem povzbuzujeme, je sám Pán Ježíš, který měl svá práva jako Boží Syn, i když přišel na zem. Je psáno, že na svých právech nelpěl: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil ...“ (F 2,6). Ačkoliv byl Boží Syn, nezakládal si na tom a snesl pokorně i to, že mu lidé nevzdali čest jako Bohu, ale potupně ho popravili. Byl v tom Boží záměr a Pán o něm věděl. Tím, že na svých právech nelpěl, získal daleko více a vydobyl lidem odpuštění hříchů a věčnou spásu. Podobně, pokud se církve dokážou vzdát svých práv (nároků), vzejde z toho velký užitek jak pro církve, které tak učiní, tak i pro nevěřící lidi.

Jak se mají křesťané chovat v případě, když se jim děje křivda, je znát také z Ježíšových slov: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.“ (Mt 5,39-40). Tato Ježíšova výzva neznamená, že si křesťané mají nechat všechno líbit, protože jinde učí, že máme soudit spravedlivým soudem. Stále však toto slovo platí a zavazuje následovníky Krista k pokoře a radostnému snášení křivd. O tom psal Petr Chelčický ve své knize Síť víry pravé: „Zákon evangelia by chtěl, aby trpěli políčky, a kdo by se chtěl soudem domoci své sukně, aby nechaje soudu i pomsty, přidal i plášť, a tak aby škodu k škodě vzal.“

Podobně smýšlel a učil apoštol Pavel. Ten napsal křesťanům v Korintu napomenutí, aby se nesoudili před světským soudem, ale sami rozsuzovali své spory. A dochází k závěru, že nejlepší je, když si dokážou odpustit a dobrovolně se vzdát nároků na odplatu či odměnu. Podle jeho doporučení mají raději trpělivě snést křivdu: „Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu?“ (1K 6,7).

Také rozptýleným Židům v diaspoře napsal povzbuzující list, ve kterém je chválí, že když byli státní mocí připraveni o své majetky, snesli to nejen útrpně, ale s radostí a vědomím, že mají lepší a trvalé statky v nebi. „Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé,“ říká autor epištoly Židům 10,34.

V čem je dnešní situace jiná, proč bychom se měli zachovat jinak, než jak nám přikázal Pán Ježíš Kristus a jeho apoštolové? Usilovali snad o majetky?

Pokud stát uzná nároky církví a Poslanecká sněmovna ČR odsouhlasí vyplácení náhrad a vrácení majetků, navrhujeme, aby se církve dobrovolně těchto nároků vzdaly jako vyjádření své důvěry vůči Bohu Zaopatřovateli, jenž řekl: „Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to potřebujete.“ (Mt 6,31-32) Pokud stát nároky neuzná, nechť s vděčností vezmou škodu s vědomím, že mají bohatství lepší a trvalé.

Ohledně financování církevních pracovníku státu Vás vyzýváme, abyste se s důvěrou a vědomím vlastní důstojnosti plně oddělili od státu. Čím dříve se církve vzdají své závislosti na světském zřízení, tím lépe. Termín stanovený v návrhu zákona o vyrovnání je příliš dlouhý (jde téměř o celou jednu generaci), věříme, že v době krize by církve měli být nezávislým hlasem na státu a financování svých lidí co nejdříve odmítnout, aby církve mohly směle mluvit již k této generaci.

Vzhledem k tomu, že ekonomická situace v naší zemi se může spolu s celou Evropou rapidně zhoršovat, budou se bezesporu posilovat negativní pocity vůči církvím, které berou peníze od chudnoucích daňových poplatníků. Ďábel se jistě postará, aby taková nepravdivá klišé ve společnosti měla mediální i politickou podporu a může vystavět ze závisti a pocitu nové křivdy silnou bariéru proti slyšení evangelia.

Jsme přesvědčeni, že církve mají vydávat svým postojem k otázce majetku jasný signál o své závislosti na Bohu i nezávislosti na světských institucích. Je to o to důležitější, že působí v materialistickém prostředí, které ovládá buď láska k penězům a majetku (mamon) nebo strach z chudoby (pocitu, že zdroje nejsou a nebudou).

Přejeme vám, abyste dobře reprezentovali Pána Ježíše Krista i v této věci.

Za křesťanské hnutí Orlů

David Loula a Miloš Kačírek

Rozhovor se signatáři výzvy křesťanského hnutí Orlů
ohledně církevních restitucí

Rozhovor se signatáři výzvy křesťanského hnutí Orlů ohledně církevních restitucí. Hnutí Orlů, jak uvedli, sdružuje "prorocky obdarované lidi z většiny českých denominací a působí v ČR od roku 1996."

Co je obsahem vaší výzvy představitelům církví?

David Loula: Obsahem výzvy je prorocké slovo o tom, že nyní není čas přijímat majetek od pohanského zřízení, jakým český stát je. Prorok Elíša jednoznačně odmítl vzít peníze a dary od uzdraveného Námana, ač si to mohl vzít. Naopak vytknul svému služebníku Géchazímu, že peníze vzal a kvůli tomu na něj přešlo Námanovo malomocenství. Tak i dnes pokud církve přijmou majetky a finanční náhradu křivd spáchaných na církvích během komunistického režimu, stanou se duchovně malomocné a nebudou mít moc k proměně společnosti.

Církve však tvrdí, že se má dít spravedlnost a náhrada či zmírnění křivd je nutné k tomu, aby mohlo přijít Boží požehnání. Co na to říkáte?

David Loula: Ano, nezpochybňujeme křivdy, které se církvím staly ani nutnost konečného řešení majetkového sporu mezi církvemi a státem. Říkáme, že existuje vyšší cesta, kterou ukazuje evangelium Ježíše Krista a tou je odpuštění. To právo umožňuje a v dané situaci by to nejlépe pomohlo šíření Božího slova, protože by nevěřící lidé viděli, že církev je svobodná a finančně nezávislá. Na tom by mohli spatřit důvěru křesťanů vůči Bohu zaopatřovateli. Další věc je osamostatnění se církví, aby nepotřebovaly přijímat platy pro své duchovní. I v tom by církve měly jednat v souhlase se svojí vírou.

Co bylo bezprostředním podnětem sepsání výzvy a proč přichází právě nyní po měsících a letech jednání?

Miloš Kačírek: Podnětem bylo rozpoznání, že není čas „ aby církev brala od pohanů peníze“. Jako první s tím přišel, pokud vím, David Loula, ostatní to rozpoznali jako podnět, který je od Pána pro tuto dobu. Ve výzvě nijak nezpochybňujeme náročnost vyjednávání, poctivé úmysly zúčastněných. Prostě to chápeme tak, že situace ve společnosti je natolik vážná, že se církev může stát neplodnou (malomocnou), když v těchto časech bude od pohanů peníze brát. Z Písma známe případy, kdy pohané Boží lid „sponzorovali“ (např. král Kýros), ale to byl tehdy čas takovou podporu přijmout. Nyní jsme přesvědčení, že čas přijímat není.

Představitelům kterých církví byla vaše výzva doručená a jaké jste na ni zaregistrovali reakce?

David Loula: Výzvu jsme zaslali představitelům deseti zainteresovaných denominací - AC, ŘKC, JB, CB, BJB, SCEAV, CASD, CČSH, ČCE, ECM. Odpověd jsme dosud obdrželi od čtyř z nich - AC, ŘKC, BJB a CB. Některé denominace uvažují o tom, že by se majetků zřekly. Hlavní překážku však vidí v tom, že uzavřeli smlouvu s ostatními denominacemi a tak ve vztahu ke státu vystupují jako jednotná koalice. Pokud by nyní jedná z církví odstoupila od smlouvy, padl by celý koncept a musel by se vytvořit nový.

Konzultovali jste vaši výzvu z právního hlediska? Je možné, že by se po odmítnutí celoplošného majetkového vyrovnání začali objevovat místní soudní spory o majetky? Týká se vaše výzva i těchto místních zájmů a tedy úplného zřeknutí se jekýchkoliv sporných majetků? Nebylo by to v případě zchátralých a zanedbaných lokalit nezodpovědné?

Miloš Kačírek: Naše výzva není ani právní, ani teologický rozbor situace, ale prorocká výzva vedoucím církví, aby se zastavili a vystoupili z „restituční pasti“. Je nám jasné, že téma vyrovnání se státu s církvemi a finanční emancipace církví od státu je složité a nedá se jednou výzvou postihnout. Naše ambice není situaci vyřešit právně ani politicky, ale ukázat vedoucím úhel „vyšší cesty“ než je cesta spravedlnosti. Je to pokus nasměrovat zrak na Boží zaopatření, které nepřijde od státu.

Myslíte si, že vzhledem na současnou silnou provázanost vztahů je naplnění vaší výzva možné? Většina církví nemusí být připravená na samofinancování a zřejmě by museli výrazně svoji činnost omezit.

Miloš Kačírek: Bylo by krásné, kdyby to vzali vážně alespoň někteří představitelé církví. Myslím si, že je před Bohem vzácná každá denominace, místní sbor, kteří jdou cestou závislosti na Bohu a nezávislosti na světských institucích. To, že není většina církví připravena na samofinancování po více než 20 letech od pádu komunismu je právě děsivá skutečnost, která naznačuje, že v této oblasti došlo k ukolébání správných instinktů Božích správců a že denominace nevyužili celou jednu lidskou generaci na to, aby sebevědomě (emancipovaně) se od státu oddělili. Nebo myslíš, že má ďábel zájem na církvi, která je samofinancovatelná, tudíž není poplatná tomu, kdo platí? Stát to sám od sebe těžko udělá, 23 let se to nedaří, po vzedmutí levicové vlny v politice, to bude ještě trapnější pokračování v nekonečných vyjednáváních a církve budou vypadat (alespoň z mediálního hlediska), že bez státu nejsou schopni dělat nic a že jim jde o peníze těch daňových poplatníků, kteří v jejich smysl nevěří.

David Loula: Nedávno jsem mluvil s jedním kazatelem z Bratrské jednoty baptistů. Tato denominace nepřijímala peníze od státu do roku 2005 a byla plně nezávislá a rostla. Posléze na sjezdu delegátů došlo k hlasování a tam bylo rozhodnuto, že si každý sbor má sám zvolit, zda chce přijímat státní příspěvek či nikoli. Tento kazatel uznal, že to byla chyba. Jejich sbor nevyužil (a dosud nevyužívá) možnost finacování ze státního rozpočtu a je samostatný. Asi osmdesát členů platí svého kazatele, provozují modlitebnu a k tomu staví novou velkou modlitebnu. Jiné sbory, které peníze na plat duchovního přijali, nemají prostředky ani na provoz své modlitebny. To je názorný příklad toho, že pokud sám Hospodin staví dům, pak se stavitelé nemusí namáhat.

Jaké budou vaše další kroky?

Miloš Kačírek: Rádi bychom iniciovali (např. na půdě KMS) diskusi na téma: Biblický pohled na přijímání peněz Božím lidem od pohanů. Máme dojem, že většina církví má správný pohled na právní či historickou stránku věci, ale postrádáme, že by se k tomu vedla diskuse na základě nějaké studie, jak se na takovou situaci dívá Písmo. Nedávno jsem četl Eusebiovy Dějiny církve a zaujal mě kontrast mezi slávou církve, která zakoušela pronásledování a oslabením, které následovalo, po Konstantinově uznání křesťanství jako státního náboženství. Vím, že jsme v jiné době, ale představa, že stát bude ještě téměř 20 let sponzorovat církve více než 1 mld Kč ročně povede k tomu, že církve zde budou z duchovního hlediska pouze paběrkovat. Zjednodušeně řečeno, když půjde občan-neznaboh po ulici a zahlédne nějakou např. evangelizační akci, řekne si: „Á, tak z mých peněz mě chtějí obracet na správnou víru!“ Až přijde první skandál, kdy nezkušení církevní správcové podlehnout zkušeným developerům, tak si zase řeknou: „Á tak to je výsledek, že se pánbíčkáři pustili do něčeho, čemu nerozumějí!“ atd. Já neříkám, že to tak budou církve chtít dělat, ale že ďábel připravuje takovou masivní diskreditaci důvěry v Boží lid (toho zbytku kreditu, který ještě u veřejnosti máme).

Zdroj: www.krestandnes.cz

	Hledej
	Je a Zikmund Vytvoření registrace
	Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5346, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 5008, adminů: 23, uživatelů: 2937