Josef Holec, člen žateckého sboru BJB, patří k osmi osobnostem, nominovaným na letošní Cenu paměti národa.

Předávání Cen proběhne ve středu 12. prosince od 21 hodin v Národním divadle v Praze. Večer budete moci sledovat živě na ČT 2 a ČRo 1 Radiožurnál.

Přispět svým uznáním můžete přes formulář na webu Ceny Paměti národa

Josef Holec (1918) chtěl být mlynářem. Vlastnil obchůdek a mlýn na Volyni, na území dnešní Ukrajiny. Jeho život, to jsou opakované „nové začátky“: jako voják se musel probojovat přes východní frontu, po válce se přestěhoval do Československa, v roce 1948 ho komunisté poslali do pracovního tábora.

30. léta přinesla rodině Holcových hlavně strasti a bolest. Nejdřív jim armáda vyrabovala jejich obchůdek v Českém Straklově, odkud se odstěhovali a začali pěstovat chmel u vesnice Závidov.

Přišla však ekonomická krize a statek museli prodat. Koupili tedy mlýn ve vsi České noviny, který jim těsně před druhou válkou z pomsty zapálil jejich ukrajinský zaměstnanec.

Opět začínali od nuly. Josef Holec ovládal účetnictví, a tak se stal tajemníkem starosty.

Již na jaře 1939 ho však odvedli do polské armády, přičemž nebyl 1. září mobilizován, ale po čtvrtém dělení Polska v roce 1940 zařazen do sovětské armády, kde se po napadení SSSR nacistickým Německem postavil proti wehrmachtu jako dělostřelec.

Jednotku zastavilo masivní bombardování u Žitomíru a brigáda Rudé armády se rozprchla po celém kraji. Josef se při útěku snažil zachránit raněného a ztratil se.

Ujal se ho místní sedlák, a když se pak ve vesnici objevili vojáci wehrmachtu, Josef se jim dobrovolně vzdal.

Díky pomoci jednoho z vojáků-sudetského Němce směl Josef Holec-zajatec pracovat v kuchyni. Nucená služba skončila v Kyjevě, kde byl ze zajetí popuštěn, za poměrně neobvyklých okolností: setkal se totiž s Čechem, odvedeným do wehrmachtu, který mu navzdory značnému riziku obstaral propustku, díky níž se Josef dostal domů.

V Českých novinách ho vítaly jen ženy, děti a staří lidé. Patřil k nemnoha mladým mužům, kteří se do vsi vrátili, ostatní zahynuli na frontě nebo zmizeli kdesi na Sibiři.

„Volyňáci“ se tehdy doslechli, že v Buzuluku vzniká čs. samostatná brigáda a založili odbojovou organizaci Blaník. Když v říjnu 1944 dorazila čs. východní armáda do kraje, vstoupilo do ní skoro 12 tisíc Volyňských Čechů včetně Josefa Holce.

Nečekaně vysoký počet volyňských dobrovolníků nedovoloval jejich začlenění do stávajících brigád čs. armády v SSSR, proto velení rozhodlo o vytvoření 3. československé samostatné brigády.

Volyňští Češi vynikali nadšením, měli však minimální vojenské znalosti a většina z nich neprošla ani pořádným výcvikem. Hned první bitva se změnila v tragédii.

Odehrála se 9. září 1944 u městečka Machnowka, ležícího na západním okraji kyjevské oblasti. Během několika hodin v ní bylo zraněno nebo zahynulo 611 Čechů. Josef bitvu přežil, ale později byl vážně raněn: 17. listopadu 1944 v jeho těsné blízkosti vybuchla mina a střepina ho zasáhla ho do hlavy.

Způsobila ochrnutí, zdravotní sestra v polní nemocnici prý nad Holcem mávla rukou a prohlásila: „Ten už stejně dodělává." Jako zázrakem však ochrnutí nebylo trvalé, Josef se vyléčil a v únoru 1945 se v Liptovském Hrádku vrátil do armády a byl jmenován náčelníkem 3. ženijního praporu.

Po válce se usadil ve vesnici Tvršice na Žatecku a krátce na to se zapojil do protikomunistické odbojové organizace. 18. listopadu 1948 byli její členové pozatýkáni a Josef Holec odsouzen (za protistátní řeči, šíření letáků a za to, že neudal přítele) k 18 měsícům nucených prací, jeho novým domovem se stal Jáchymov.

Příběh Josefa Holce, nominovaného na letošní Cenu Paměti národa, odvysílaný v Rádiu Česko v neděli 25. listopadu 2012 si můžete poslechnout zde.

Více se o životním příběhu Josefu Holcovi můžete dočíst v článcích na iDNES.cz:

Příběhy 20. století: Sloužil v Rudé armádě i wehrmachtu, komunisté ho zavřeli

Příběhy 20. století: Varoval před kolchozy, tak ho komunisté zavřeli

Cenu Paměti národa by měl dostat Josef Holec, protože obdivuji jeho životní příběh. Svou statečností prokázal ryzost své křesťanské víry. Považuji si za čest, že se s bratrem Holcem osobně znám. Poznal jsem jej jako mimořádně skromného a slušného člověka. Je vynikajícím reprezentantem volyňských Čechů, kteří se vzepřeli totalitním režimům. Měli bychom si hrdinů, kteří prošli východní frontou, více vážit.

Petr Hlaváček