Vážení bratři a sestry,

ač z toho nemám velkou radost, odhodlal jsem se napsat svůj postoj k dopisům brněnského staršovstva i reakcím na něj z jiných míst. Chci totiž, aby zazněl i jiný úhel pohledu, než bylo doposud prezentováno v reakcích na brněnské postoje.

Především se ztotožňuji s tvrzením, že odmítnutím finančního vyrovnání byl vážně poškozen princip kongregačního zřízení naší Jednoty a to tím, že sborům, které by se na vyrovnání chtěly podílet, toto nebylo umožněno. Já sám jsme o tom mluvil na mimořádném SD v Praze ještě před hlasováním. Upozorňoval jsem na to, že sbory, které odmítají finance od státu, je při jakémkoliv výsledku hlasování přijmout nemusí a mohou tak žít a jednat podle svého přesvědčení. Sbory, které jsou přesvědčeny, že finanční vyrovnání mohou přijmout, jsou za určitého výsledku hlasování (který nyní nastal) postaveny do pozice, kdy jim není umožněno jednat podle jejich víry a přesvědčení. Na závěr jsem položil otázku delegátům, zda jsou sbory BJB připravené a ochotné, pokud většina odmítne přechodné období na platy kazatelů či finanční vyrovnání, vyslyšet hlas sborů, které se budou cítit odmítnuty ve svém právu, které mají z ústavy BJB, vést další jednání popř. rozhodnutí tak, aby tyto sbory dostaly svobodu a možnost uskutečnit to pro co se rozhodly a za co se postavily? Ovšem žádná konkrétní odezva nebo reakce na mou výzvu nebyla a zdá se, že není ani nyní.

Chci také připomenout historický precedens při rozhodování o znovupřijetí státních dotací na platy duchovních pro naši jednotu před několika lety. Po bouřlivých debatách byl v této otázce uplatněn kongregační princip. Sbory, které chtějí pobírat tyto finance tak mohou učinit, sbory, které je nechtějí je brát nemusí. Mám za to a čas to ukazuje, že to byl krok moudrý a správný.

BJB promarnila dva roky vzájemnými rozhovory, které se v podstatě stále točily okolo otázky, zda máme právo a nárok přijmout finanční vyrovnání nebo nikoliv. Celá diskuze se neposunula dále ve smyslu, jak se vyrovnat s rozdílností postojů jednotlivých sborů k této otázce. Stalo se to, co se již několikrát opakovalo v našich jednáních. Po dlouhých rozhovorech, kterým však scházel konkrétní posun a vyprofilování možných variant řešení, se v časové tísni učinilo svým způsobem ukvapené rozhodnutí, které se v průběhu času ukazuje jako problematické (alespoň v některých ohledech).

Je mi líto, když slyším slova o hrdosti a baptistické tradici a pak vidím pro co vlastně jsme se v Praze rozhodli. Jako BJB jsme proto, přijímat od státu peníze na platy duchovních – pro naši vlastní potřebu a pohodlí, ale odmítáme od státu peníze, kterými jsme mohli sloužit lidem okolo nás a to různými způsoby. Pro mne osobně to není hrdost, ale pokrytectví.

Rozumím brněnskému staršovstvu, že v časových termínech a období, kdy byl mimořádný SD vyhlášen, šlo jen stěží vypracovat a projednat návrh, který mohl být řádně předložen na tento mimořádný SD. Výzvou pro celou BJB je otázka, jak se postavíme k brněnskému a možná dalším sborům jednoty, které přinášejí stanoviska a argumenty hodné další rozpravy. Vnímám, že je tu určité přání již celou věc neotvírat a nekomplikovat si s tím život. Obávám se, že právě jakýmsi smetením celé záležitosti ze stolu, bychom si jako BJB mohli v budoucnu některé věci zkomplikovat. Vždyť se již nyní ukazuje, že pro některé z nás je to věc, která nás trápí, máme kolem ní otázky a rádi bychom o ní ještě společně mluvili. Co může budovat církev více než ochota naslouchat druhému, pokorné přinášení svého pohledu a i když se vzájemně neshodneme, hledání takového východiska, které bude přijatelné a akceptovatelné pokud možno pro všechny?

Boží požehnání nepřijde do naší jednoty s přijetím nebo odmítnutím finančního vyrovnání, ale s jednáním v duchu Kristově. Zkusme přemýšlet i v dlouhodobější rovině a na úrovni druhých ne jen své.

Touhou se kterou jsem tento dopis psal, bylo ukázat jiným můj (a možná i dalších) pohled na věc tak, aby jste mě (nás) možná trochu víc chápali. Nevolím silná slova, nepodsouvám druhým zlé pohnutky, nestraším Božím hněvem. Přemýšlím nad postoji druhých, snažím se je pochopit a když se mi to někdy nepodaří tak je přesto respektuji. O totéž prosím i v tomto případě.

S úctou Pavel Novosad, kazatel sboru BJB v Uherském Hradišti.