Změna církevního smýšlení

Před pár měsíci konečně došlo k dohodě mezi státem a církvemi. Církve v rámci nápravy křivd z minulosti dostanou částku, která jim pomůže postupně přejít na úplné samofinancování.

Když podnikáte či pracujete v neziskové organizaci a chcete někoho zaměstnat, vždy si musíte položit základní otázku: Kde vezmu na platy? V církvích ale donedávna platilo, že kolik si státem uznané církve nahlásily lidí, tolik na jejich platy ze státní pokladny dostaly peněz. Jediným omezením bylo, aby některá církev neztratila soudnost a nenahlásila si jednoho duchovního třeba na 20 nebo 30 lidí (k takové ztrátě soudnosti, žel, někde došlo). Nicméně stát platy duchovních platí.

Stát odluku příliš řešit nechtěl, ale ani církvím se v tom církevním socialismu nežilo zle. Komunistický režim církvím uškodil, jenže možná ještě více jim uškodilo, že 23 let po revoluci z větší části nežily za svoje peníze.

Mnohé sbory postavily modlitebny, založily různé kluby, podílely se na sociálních projektech, ale jen minimum jich platilo plný plat svého kazatele, druhého kazatele, misijního pracovníka... Nebylo třeba - platil to stát. Sbory se do platů svých pracovníků odnaučily investovat.

Nyní má církev nekonečných 30 let, aby se to naučila. Myslím, že je to příliš dlouhá doba. Obávám se, že mentalita "někdo (jiný) se o platy postará", se tak bude ještě prohlubovat. Nemám za to, že se každá služba má platit. Zároveň si ale myslím, že má-li se nějaká oblast rozvíjet, je skvělé, když v ní může někdo pracovat na plný úvazek. Jenže ten stojí v rozpočtu sboru ročně statisíce, které už jsou z naší kapsy, nikoli od anonymního státu. Pokud má sbor 100 lidí a dalších 50 kontaktů, potom by ho dva lidé stáli na platech přibližně milion.

Možná namítnete: "To si jako sbor nemůžeme dovolit!" Jenže v těchto intencích se pohybují všechny organizace, kterým stát nic nedá a z nichž některé byly dříve pronásledovány stejně jako církve. Rozvíjení práce stojí a bude stát peníze. Víme to, ale zatím jsme na to nemuseli příliš myslet. Pokud se tato mentalita nezmění, nepohneme se vpřed.

Ke změně církvi nepomůže ani promyšlený marketing "jak na nevěřící", ani modlitební řetězce za probuzení. Pomůže jí oběť, a to i oběť finanční. Snad se v tom nyní konečně začne něco měnit.

David Novák
autor je členem Rady Církve bratrské a kazatelem ve sboru CB Praha 13

časopis Život víry 2013/3