poslal Nepřihlášený Restituční smlouvy před Ústavním soudem
Teď se ukáže, jaký mají ústavní soudci smysl pro spravedlnost. Rychlost podepsání
smluv vládu usvědčuje, že si uvědomuje, jak je tato konstrukce sporná.
Podstatnou náležitostí demokratického právního státu je pravomoc parlamentu
měnit veškeré zákony. Ke změně některých zákonů stačí prostá většina, pro jiné
změny se vyžaduje ústavní kvorum. Neexistuje možnost, aby parlament jednoho
volebního období omezil zákonodárnou pravomoc v budoucích volebních obdobích
jinak, než zákonem či ústavním zákonem. A každý příští parlament má jedinou
možnost, jak minulé závazky změnit – může novelizovat zákon.
Chce-li nějaká vládní koalice jakoukoli politickou otázku řešit s
perspektivou delší, než je její volební období, musí jednat s opozicí. Platí to
ve všech demokratických zemích. V zájmu občanů by se tak mělo dít co nejčastěji,
stabilita je jak pro občany, tak pro podnikatele zásadní. Má-li fungovat „volná
soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy“ (Ústava
čl. 5), nesmí existovat možnost, aby jedna vládní koalice jakýmkoli způsobem
omezovala zákonodárné působení nějaké budoucí parlamentní většiny.
Vláda ve spolupráci s koaliční většinou, navzdory tomu, že i koaliční
poslanci mají hájit zájmy veřejnosti proti vládě, se však pokusila při vyrovnání
s církvemi vytvořit právní stav, který by příští vlády a parlamenty již nemohly
ovlivnit. O ustanovení, které je v zákoně, byly v pátek 22. ledna uzavřeny
smlouvy, které mají být nevypověditelné. Za tím účelem jsou suspendována
pravidla, která jinak platí o vypověditelnosti jakékoli svobodně uzavřené
smlouvy. Každý cítí, že smlouva, kterou nelze vypovědět, je nemravnost. Baptisté
jediní velmi prozíravě smlouvu nepodepsali. Vládní koalice úmysl omezit svobodné
rozhodování příštích generací ani nezastírala. Rychlost podepsání smluv vládu
usvědčuje, že si uvědomuje, jak je tato konstrukce sporná.
Ústava v článku 9 konstatuje: „Změna podstatných náležitostí demokratického
právního státu je nepřípustná.“ Ústavní soud by měl zrušit část zákona, který
zmocňuje vládu k podpisu ‚restitučních smluv‘. Jsou pokusem zasahovat do
podstatných náležitostí demokratického právního státu. Podle Ústavy je takové
jednání nepřípustné.
Neučiní-li tak Ústavní soud, zpochybní tím svou vlastní ‚koncepci
materiálního jádra Ústavy‘, a musí revokovat stanovisko k Lisabonské smlouvě a
prohlásit ji za protiústavní.
Jsem opravdu zvědavý, zdali je v demokratickém státě možné, aby jeden
privilegovaný restituent dostal odškodnění ve stoprocentní výši, zatímco tisíce
jiných dostali přibližně desetinu tržní hodnoty nevráceného majetku. To je
opravdu otázkou, která nám ukáže, jaký smysl pro spravedlnost soudci mají.
http://payne.blog.idnes.cz