Co se stalo ve dnech 13. – 23. 10. 2003

Věc pro nás začala tím, když kardinál Vlk odpověděl kladně na otázku redaktora, zda je shoda mezi církvemi ohledně resortního převodu odboru církví z pravomoci ministra kultury Dostála pod resort vicepremiéra Mareše. Apoštolská církev (AC) reagovala dopisem br. Aleše Navrátila Ekumenické radě církví (ERC), kde se ohradila proti tomu, že pan kardinál mluví za ERC, když AC s ničím takovým nebyla seznámena a dále formulovala otevřený dopis, kde panu ministrovi Dostálovi poděkovala za jeho dosavadní přístup a podpořila setrvání odboru církví v jeho resortu. Ze zpráv v tisku vyplýval následující scénář: lidovci budou chtít vrátit majetek katolické církvi, v čemž jim zřejmě brání ministr Dostál a poslanci ČSSD. Řešení proto budou vidět v převedení resortu pod jim nakloněného člověka, vicepremiéra Mareše, člena Unie svobody.

Na otevřený dopis vzápětí reagoval předseda ERC biskup Volný (Slezská církev evangelická a.v.), který se zastal kardinála Vlka a potvrdil, že ERC je s Dostálem nespokojena. Do týdne ministr zahraničí svolal schůzku církevních představitelů. Bylo jasné, že pan ministr Svoboda nemá resort ve své pravomoci a bylo podivné, že schůzku nesvolává ministr Dostál. Druhý den v Právu vyšel článek, že „Svoboda obešel Dostála s církvemi“ a chce církvím nabídnout smlouvu podobnou konkordátu. Dle Ústavy je však něco takového nemožné, jelikož konkordát je mezinárodní smlouvou, kterou s žádnou jinou vnitrostátní smlouvou nelze srovnávat. AC proto vypracovala legislativní stanovisko k celé problematice.

Z kusých novinářských zpráv bylo lze sestrojit mozaiku, že Svoboda před sjezdem KDU bude chtít pro sebe křeslo. Jednou z prostředků by bylo zajistit ratifikaci konkordátu Parlamentem ČR. Parlament ČR však ratifikaci odmítá zdůvodněním, že jde o mezinárodní smlouvu, která zajistí katolické církvi výlučné postavení. Pokud by se však církvím nabídla obdoba této smlouvy, poslanci by již neměli protiargumenty. Pokud by s tím souhlasily i samotné církve, poslancům by ve veřejném hlasování již nezbylo než konkordát ratifikovat. Pak už by ho mohl zamítnout jen prezident, jehož veto by mohlo být vzápětí přehlasováno. Z toho by pak těžila nejen KDU, ale i samotný ministr Svoboda. Má to však háček: takovéto smlouvy jsou ze zákona neplatné.

Druhý den telefonovala do Kolína jedna novinářka a ptala se, zda AC touží po nějaké separátní smlouvě se státem. AC jménem biskupa církve sdělila, že nikoliv, ale že její vztah se státem je dán církevním zákonem. Večer téhož dne delegáti AC odjeli na Ministerstvo zahraničí. Vicepremiér Mareš se nedostavil, ale byl zde jen ministr Svoboda. Možná se nechtěl kompromitovat tím, že se i jeho jméno objevilo v novinách.

Při příchodu na ministerstvo došlo ke krátké výměně názorů mezi synodním seniorem ČCE Smetanou a bratrem biskupem. Senior Smetana totiž adresoval AC reakci na otevřený dopis a v tomto dopise nepřímo obvinil naši církev z toho, že se svým jednáním snaží zajistit státní dotace. Také br. biskupovi vytkl, že měl napsat o celé věci na ERC. Br. biskup však mohl poukázat na dopis br. Aleše Navrátila ERC a synodní senior řekl, že o ničem neví.

Setkání s panem ministrem probíhalo následovně. Pan ministr ukázal delegaci byt Jana Masaryka a poté nám nabídl, že stát nabízí s církvemi uzavřít smlouvy. Přiznal, že nemohou mít úroveň mezinárodní smlouvy jako je konkordát, ani je nechce schvalovat Parlamentem ve formě zákona, ale má jít o smlouvu politickou. Poté vyzval církve, ať reagují. Senior Smetana tuto smlouvu odmítl s tím, že je zbytečná a že stačí církevní zákon, který je třeba dopracovat. Také ostatní jevili nad smlouvou rozpaky. Poté, když si vzal slovo br. biskup a připomenul, že již v minulosti byly přísliby různých změn nabízeny, ale ne vždy zrealizovány. Pak bylo přečteno naše prohlášení. Pan ministr prohlášení pochválil, nazval je právní expertizou a řekl, že je zcela pravdivé. Následoval patriarcha CČSH Schwarz, který naopak smlouvy pochválil, žádal dokonce, aby každá z nich byla s církvemi uzavírána separátně s rozdílným obsahem, avšak žádal, aby smlouvy poskytovaly stejné garance jako konkordát.

Naprosto zásadní projev měl br. Aleš Navrátil, který zpochybnil samotný konkordát a prohlásil, že by ho stát vůbec neměl uzavírat, protože v Rakousku privilegoval katolíky a letniční postavil na roveň sektám, na což reagoval i pan kardinál Vlk. Pan ministr prohlásil, že pokud jsou konkordáty ve všech zemích, nemůžeme zůstat exotičtí. Pan ministr však řekl, že konkordát je již přijat a nemá cenu o jeho přijetí diskutovat. Br. Aleš Navrátil opáčil, že tomu tak není a že nedošlo k ratifikaci přijetí Parlamentem. Pan ministr odpověděl, že i Modus Vivendi nebyl schválen Parlamentem. Opomenul však dodat, že Modus Vivendi (konkordát někdy z třicátých let minulého století) nemusel být ratifikován, neboť tehdejší legislativa to nepožadovala. Pak následovaly další, víceméně rozdílné i ne zcela vyhraněné projevy ostatních představitelů církví. Někteří měli názor podobný AC, jiní nabídku státu uvítali (adventisti) a jiní mlčeli. Závěr učinil pan ministr, když řekl, že některé církve smlouvy vítají, jiné nikoliv a že zde není jednotný názor. V podobném duchu informovaly i druhý den noviny a krátká zpráva o letniční opozici byla v ČTK:

„Dohoda mezi církvemi v Ekumenické radě církví není snadná a zaujmout společné stanovisko, jak by bylo vůči státu nejužitečnější, je téměř vyloučeno,“ řekl evangelický synodní senior Pavel Smetana. Českobratrská církev evangelická se domnívá, že dobrý zákon o církvích by měl být dostatečným garantem jejího svobodného postavení v Česku. „Zvláště ve zdejším ateistickém prostředí by stát takovou smlouvou vyjádřil signál, že církev je skutečně partnerem,“ soudí však patriarcha Církve československé husitské Jan Schwarz. Vzor vidí na Slovensku. Patriarcha řekl, že pokud by ovšem chtěl stát uzavřít dohodu s Ekumenickou radou církví, dávala by ústřední rada jeho církve přednost samostatným smlouvám uzavíraným jednotlivě s členskými církvemi. Podobného názoru jsou podle Schwarze například adventisté. Třetí proud mezi českými křesťany, reprezentovaný letniční Apoštolskou církví, o smlouvu nestojí, ale je současně i proti mezistátní smlouvě s katolickou církví. Ta již byla sice podepsána, ale neratifikoval ji parlament. Česko je tak jednou z posledních postkomunistických zemí, které smlouvu s Vatikánem nemají. V praxi se však de facto v jejím duchu stejně koná. Letniční křesťané v této souvislosti argumentují tím, že se v některých evropských zemích po podepsání konkordátu s Vatikánem zhoršily poměry mezi státem a nekatolickými církvemi. Katolický primas kardinál Miloslav Vlk to však odmítá. Souhlasí s ním i patriarcha Schwarz: „Vatikán je stát a římskokatolická církev je mezinárodním subjektem – to je fakt, který musí stát ošetřit,“ uvedl. Také ministr Svoboda církve ujišťoval, že smlouva s Vatikánem katolíky nijak nenadřazuje a nekatolíky nediskriminuje.

Autor: ČTK (ČTK)

10:57 – 23.10.2003

Nyní bude Parlament ČR schvalovat vládní návrh týkající se přesunu kompetencí církevního odboru z ministerstva kultury pod úřad pro vědu vicepremiéra Mareše. Lidovcům se v tom podařilo zaangažovat premiéra Špidlu, který ví, že hrozí rozpad koalice vystoupením lidovců z vlády. Poslanci opozice pro převod hlasovat nebudou. Poslanci ČSSD, zejm. tzv. „Zemanova klika“ je proti, ale pravděpodobně bude zavázána premiérem Špidlou hlasovat pro převod. V případě tajného hlasování je spíše pravděpodobné, že k odsouhlasení přesunu nedojde, při aklamaci však pravděpodobně ano. Spojení mezi převodem resortu, konkordátem a restitucemi je z novin všeobecně známé.

Pro potřeby duchovních AC vypracoval Aleš Franc (2003)


Stanovisko Apoštolské církve ke schůzce mezi ministrem zahraničí s představiteli registrovaných církví v ČR

Dne 22. 10. 2003 se na Ministerstvu zahraničí ČR konala schůzka mezi ministrem zahraničí a místopředsedou vlády panem Cyrilem Svobodou a představiteli registrovaných církví v ČR. Cílem této schůzky bylo nabídnout církvím „politickou smlouvu“ mezi státem a nekatolickými církvemi, která by byla jakousi obdobou konkordátu, o jehož ratifikaci se má v dohledné době rozhodovat v Parlamentu ČR.

Apoštolská církev přijala k této problematice následující prohlášení:

Římskokatolická církev usiluje o konkordát, což je mezinárodní smlouva mezi Apoštolským stolcem resp. Vatikánem a příslušným státem. Je možné jej uzavřít proto, že Vatikán má postavení subjektu mezinárodního práva. Cílem jeho uzavření je zajistit, aby práva římskokatolické církve nebyla dána pouze vnitrostátními zákony. V ČR mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu přednost před zákonem (čl. 10 Ústavy).

Ostatní (nekatolické) církve nemají mezinárodněprávní subjektivitu. Jejich postavení proto nemůže být upraveno mezinárodní smlouvou, ale pouze vnitrostátními zákony. Ty dnes v ČR zaručují svobodu víry a náboženství a nezávislost církví na státu a tato práva jsou garantována Listinou základních práv a svobod. Současná právní úprava v ČR je založena na rovnoprávném postavení všech církví a odpovídá demokratickému zřízení. Není proto třeba ji jakkoliv v tomto smyslu upravovat.

Všechny záruky práv a svobod pro ostatní (nekatolické) církve mohou poskytnout pouze zákony a je zcela zbytečné uzavírat v tomto smyslu dodatečné smlouvy. Takové smlouvy navíc podle současného právního řádu ČR ani nelze platně uzavírat (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy). Dokonce i v případě, že by tyto smlouvy byly (při změně právního řádu ČR) uzavřeny a schváleny Parlamentem ČR, nezaručily by nekatolickým církvím stejnou ochranu jako konkordát církvi římskokatolické, protože by opět byly pouze vnitrostátní. Konkordát je rovněž mnohem obtížnější zrušit či změnit než samotné vnitrostátní zákony.

Uzavření konkordátu proto privileguje pouze římskokatolickou církev.

23. 10. 2003

Rudolf Bubik
biskup Apoštolské církve

Zdroj: www.apologet.cz