Nakladatelství Host vydal ve svazku České knižnice čtyři mravoučná a polemická díla předního představitele bratrské reformace, biskupa Jednoty bratrské, básníka, překladatele, jazykovědce a hudebního teoretika Jana Blahoslava, která spojují erudici s múzičností a rétorickým uměním. Texty jsou opatřeny bohatým poznámkovým aparátem a propracovanými vysvětlivkami.

Svazek obsahuje polemiky a traktáty: O původu a příčinách Jednoty bratrské (1547), Spis o zraku (1550), Filipika proti misomusům, to jest Corollarium additum anno 1567 d. 15. februarii (1567) a Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1571).


Součástí svazku je také literárněhistorický komentář, který umožňuje i čtenáři, jenž není podrobně obeznámen s českou literaturou 16. století, lépe porozumět vydávaným dílům. Edici připravil Mirek Čejka, komentář Hana Bočková.

Zdroj: nakladatelstvi.hostbrno.cz

Zpráva editora

Čtyři menší spisy Jana Blahoslava, které jsme pojali do tohoto knižního souboru, byly vesměs vydány již dříve. Vzorné edice se dočkala především Filipika proti misomusům a dobře byl vydán jak Spis o zraku, tak i pojednání O původu a příčinách Jednoty bratrské. Vady kazatelů naproti tomu byly vydány na přelomu 19. a 20. století velmi nedostatečně. Proto u prvních tří spisů bereme do značné míry v úvahu spolehlivá vydání dřívější. Snažíme se zde (až na nepodstatné drobné opravy) zachovat text dřívějších editorů beze změn.

Naproti tomu k starší edici a reedici Vad kazatelů nepřihlížíme vůbec a vycházíme pouze z rukopisu jediného dochovaného opisu Blahoslavova textu; naše edice je v tomto posledním případě zcela původní a je ji tak možno v zásadě považovat za editio princeps.

Rukopis tohoto opisu má do značné míry ortografii typu pro foro interno. Tento typ se snaží vystačit jen s minimální rozlišovací schopností liter nutnou pro dostatečné porozumění textu. Tenduje k nejnižší hranici komunikativnosti dostačující ještě k rozlišení významu. Přežívá zde tedy starší fáze pravopisu téměř bez označování kvantity samohlásek a s chaotickou interpunkcí. Rukopis je při používání diakritických znamének označujících měkké souhlásky a dlouhé samohlásky naprosto nedůsledný a občas ještě používá spřežek. Fonémy /i/ × /i:/ se na konci slov zapisují nediferencovaně téměř veskrze literou j. Opisovač nebyl asi příliš vzdělaný, řadě věcí, které opisoval, vůbec nerozuměl.

Text bylo tedy nutno do jisté míry rekonstruovat. Rozhodli jsme se z tohoto důvodu přihlédnout k rukopisu Blahoslavovy Gramatiky, který má značně lepší úroveň. Při rekonstrukci kvantity a některých jiných jevů jsme se v podstatě drželi zásad formulovaných v úvodu k edici Blahoslavovy Gramatiky (Gramatika česká Jana Blahoslava. Ed. Mirek Čejka, Dušan Šlosar, Jana Nechutová. Spisy filosofické fakulty č. 285. Brno [Masarykova universita] 1991).

Citováno z http://mirekcejkaa.files.wordpress.com/2012/09/zprc3a1va-editoradoplnc49bnc3a1.docx