poslal Nepřihlášený Církev není rigidní, církev je svobodná –
zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv.
Marty a vykreslil přitom tři skupiny lidí, kteří se označují za
křesťany: uniformisty, alternativisty a prospěcháři. Pro ně církev není
domem, berou ji do nájmu.
Ježíš se modlí za církev a prosí Otce, aby mezi Jeho učedníky „nebyly
rozdělení a sváry“. Papež František si vzal podnět z dnešního evangelia a
zamýšlel se nad jednotou v církvi. „Mnozí – poznamenal – říkají, že
jsou v církvi, ale jsou tam jen jednou nohou, tou druhou stojí venku.
Nechávají si tak obojí možnost: být uvnitř i venku. Pro tyto lidi –
upozornil František – církev není jejich domem, nepovažují ji za
vlastní. Berou si ji do nájmu.
Existují skupiny lidí, kteří si církev najímají. Nepokládají ji za
svůj dům. Papež potom vypočítal tři skupiny křesťanů. Tu první tvoří ti,
kdo chtějí, aby v církvi byli všichni stejní. Mohli bychom je nazvat
uniformisty.
„Uniformita. Rigidita. Jsou rigidní. Nemají svobodu, kterou dává Duch
svatý. A směšují učení, které hlásal Ježíš, se svou vlastní doktrínou,
svojí doktrínou stejnosti. Ježíš nikdy nechtěl, aby církev byla tak
rigidní. Nikdy. A ti dotyční kvůli tomuto postoji nevstupují do církve.
Říkají si křesťané, říkají si katolíci, ale jejich rigidní postoj je od
církve vzdaluje.“
Další skupinou – pokračoval papež – jsou ti, kteří mají vždycky svoji
vlastní ideu a kteří nechtějí, aby byla jako ta církevní; mají
alternativu. To jsou alternativisté.
„Vstoupím do církve, ale s určitou ideou, s určitou ideologií. Taková
příslušnost k církvi je částečná. I oni mají jednu nohu mimo církev.
Ani pro ně není církev jejich vlastní dům. Takoví si církev v určitém
smyslu najímají. Existovali v počátcích hlásání evangelia! Vzpomeňme na
gnostiky, které apoštol Jan silně káral... Říkají: »Ano, ano... jsme
katolíci, ale s těmito idejemi.« Alternativa. Nesdílejí ono cítění,
které je vlastní církvi.“
A třetí skupina lidí, kteří si říkají křesťané, ale srdcem do církve
nevstupují, jsou prospěcháři, kteří hledají výhody, jdou do církve kvůli
osobním výhodám a v církvi potom kšeftují:
„Kšeftaře dobře známe. Existovali však už od počátků. Vzpomeňme na
Šimona Mága, Ananiáše a Safiru. Ti chtěli používat církev ke svému
vlastnímu prospěchu. A viděli jsme takové ve farních či diecézních
komunitách, v řeholních kongregacích. Mnohé takové dobrodince církve!
Naparovali se jako by byli dobrodinci a nakonec si v ústraní dělali
svoje kšefty. Ti také nepovažují církev za svoji matku, za vlastní. A
Ježíš říká: nikoli. Církev není rigidní - jedna, jediná. Církev je
svobodná.“
V církvi – uvažoval dále papež – je mnoho charismat a velká různost lidí
a darů Ducha. Pán nám říká: „Chceš-li vstoupit do církve, čiň tak z
lásky, dej celé srdce a nekšeftuj kvůli svému zisku. Církev není dům,
který si lze najmout. Církev je dům, kde se žije; je jako vlastní matka.
Není to snadné – připustil dále papež – protože pokušení jsou mnohá.
Avšak jednotu v církvi, jednotu v různosti, ve svobodě, ve velkodušnosti
působí Duch svatý. Je to Jeho úkol. Duch svatý vytváří harmonii v
církvi. Jednota v církvi je harmonie. Každý jsme jiný - řekl dále -
nejsme stejní. Díky Bohu! Jinak by to bylo peklo. A všichni jsme
povoláni k poddajnosti Duchu svatému. Právě tato poddajnost je ctností,
která nás zachrání před upadnutím do rigidity, alternativismu,
prospěchářství či kšeftaření v církvi. Právě tato poddajnost mění církev
z najatého domu na vlastní.
Zdroj: www.radiovaticana.cz