|
Události: První krůčky společného slavení
Posted on Úterý, 18. listopad 2014 @ 20:44:16 CET Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený neděli 12. října 2014 proběhla v Praze oslava 600 let obnovení
přijímání pod obojí. Slavilo se celý den na 7 místech v centru města
(včetně kostela sv. Martina ve zdi, kde se obnova podobojí udála) za účasti
několika tisíc lidí. Začalo se v Betlémské kapli večeří Páně, na jejíž
přípravě se podílely tři církve (ČCE, CČSH, CB). Slavnost večeře Páně
přenášela Česká televize a je možné ji shlédnout ze záznamu.
Slavnost byla přínosem z více důvodů:
1. To že tři církve dokáží slavit společně večeři Páně, není
v Čechách tak samozřejmé (byť všechny podepsaly Leuenbergskou
konkordii).
2. Předsedání bylo svěřeno pražským představitelům jednotlivých
církví (kazateli sboru CB v Soukenické ul., pražskému seniorovi CČE a
pražskému biskupovi CČSH) ačkoli byli přítomni i vrcholní představitelé
minimálně dvou těchto církví.
3. Blok slova byl zdařilý. Smysluplný výběr biblických textů, laičtí
lektoři, srozumitelné kázání. (Stínem byla jen absence přímluvných
modliteb, které již od antiky do křesťanské liturgie slova patří.)
4. Byla zařazena i eucharistická liturgie, která v českých církvích
vzešlých z reformace často chybí (i když k eucharistickému bloku mám
největší výhrady).
5. Na stole Páně byl umístěn kříž jako symbol Kristovy smrti a
slavného zmrtvýchvstání (ten se jinak v prostoru postaveném pod záštitou
akademika Nejedlého nevyskytuje…).
6. Byly rozděleny služebné role, byli zapojeni laici (jak v rámci
konkrétních služeb jako komentátorů, lektorů, tak v rámci celého
shromáždění). Hudebníci byli přitom umístěni poblíž stolu Páně. Bylo tak
zřejmé, že konají liturgickou službu.
7. Shromáždění umožnilo zakusit a oslavit společnou víru, což je
smyslem liturgie. (A tento moment je důležitější, než následující
kritické poznámky…)
Ačkoli se slavilo 600 let obnovení přijímání pod obojí, paradoxně
v eucharistickém bloku a v přijímání samotném se vyskytlo nejvíce
nelogičností:
1. Někteří služebníci nepodávali eucharistické víno pitím z kalicha,
ale namáčením. „Pijte z něho všichni“ obsahují zprávy o ustanovení,
nikoli „namáčejte všem“. Důležité znamení bylo zastřeno. Praxe přijímání
laiků oběma způsoby naráz (na Východě běžná) se ujala na některých
místech ve vrcholném středověku z obavy nad rozlitím eucharistického
vína.
2. Když už se přijímalo namáčením, pak se měl volit postup, kdy
přijímající obdrží eucharistický chléb na ruku a poté si jej sám namočí v
kalichu. V Betlémské kapli někteří přijímali namočenou hostii do prstů,
někteří dokonce do úst jako nemluvňata, která ještě sama neumí jíst.
3. Byly použity hostie – tj. bílá kolečka pečená z nekvašeného těsta,
která se těžko dají označit za chléb. V rámci kázání zazněl argument,
že Ježíš použil nekvašený chléb a tudíž my tak máme také tak činit.
Tento argument není nový. Přišel s ním opat a dvorní teolog Karla
Velikého Alcuin, který je považován za zakladatele scholastiky (konec 8.
stol.). Není ale jisté, zda Ježíšova hostina s učedníky na rozloučenou
byla pesachovým sederem, při které se nekvašený chléb jedl. Podle
synoptických evangelií ano, podle Janova evangelia ne. (V době, kdy se
chystal Pesach, Ježíš již umíral na kříži.) Naštěstí není důležité, o
jaký typ hostiny se jednalo, každé židovské jídlo obsahovalo berachot,
do kterých Ježíš vsunul embolismy, kterým dnes říkáme instituce. Vzorem
pro prvokřesťanská slavení byla však hostina šabatu, slavená každý týden
s obyčejným chlebem, a nikoli hostina pesachu s chlebem nekvašeným [Sk 20, 6nn; Didaché XIV.]. Nebylo by myslitelné slavit každý týden Pesach.
Scholastický důraz na přednostní užívání nekvašeného chleba se
prosazoval postupně, např. v Římě až v 11. stol. Ale i když byl
nekvašený, měl podobu chleba. Bílá „papírová“ kolečka pochází až
z 13.–14. stol., kdy bylo důležitější eucharistický chléb ukazovat a ne
jej jíst.
Nejde však ani tak o kvašenost či nekvašenost. Závažnější je, že
užíváním hostií se ztrácí důležitá symbolika jednoho chleba, který je
lámán pro všechny.
4. To co je v protestantské liturgii hodnotné, totiž přijímání
v kruhu, nebylo využito. Oproti tomu se přijímalo ve frontách, jakési
bufetové „McDonald’s communio“ kdy vytváříme sounáležitost s ostatními
tím, že se jim díváme na záda… Organizátoři budou zřejmě tuto „novinku“
vysvětlovat množstvím účastníků. To ovšem neobstojí, prostor mohl být
jinak uspořádán, mohlo se využít více služebníků, liturgie mohla být
zkrácena o zbytné části, např. vystoupení Spirituál kvintetu, mohlo se
uvažovat o vzájemném podávání samotnými přijímajícími, které více
zdůrazní obecné kněžství (a o to v církvích vzešlých z reformace – a
nejen v nich – jde).
5. Bylo pozitivní, že vůbec jakási eucharistická modlitba byla
zařazena. Jednalo se o „recitovanou upravenou“ část Farského liturgie.
Chápu, že recitací byl učiněn pokus umožnit celému shromáždění účast na
dialozích a aklamacích, které jsou integrální částí eucharistické
modlitby, kterými shromáždění vyjadřuje svůj souhlas s tím, co
předsedající (jménem shromáždění) přednáší. V daném případě však působí
komicky, jako kdybychom chtěli recitovat libreto opery…
Farského liturgie, jakkoli byla ve své době zdařilým dílem (díky
mateřskému jazyku, zařazením epikléze, hodnotnému dialogickému zpěvu
atd.) je dnes k ekumenickému použití nevhodná. A tak slavení mělo
formální i obsahové vady:
-
Eucharistická modlitba se vždy, v celých dějinách, obrací k Otci
(skrze Syna, v prostředí Ducha svatého). Upravená Farského liturgie se
tu obracela k Ježíši, tu k Otci, tu opět k Ježíši, tu k Duchu atd.
-
Nepostřehl jsem, že by byla obsažena anamnéze – rozpomínání na
základní Ježíšovy spásné činy (jeho smrt a zmrtvýchvstání), která je
nedílnou součástí eucharistické modlitby a bývá zpravidla zařazena po
instituci. Víra v Kristovo zmrtvýchvstání nebyla v nikde v rámci
eucharistické modlitby explicitně vyjádřena. Naproti tomu instituce byla
přeexponována (ozvláštnění zpěvem, manipulace s živly, změna postoje
shromáždění).
-
Jedná se o jednu modlitbu, a té by měl odpovídat i jednotný postoj
shromáždění. Pokyn povstaňte by měl zaznít na začátku. (Pokud je něco
takového vůbec zapotřebí, lze to vyjádřit např. příchodem ke stolu Páně
či vhodným gestem.)
-
Teatrální manipulace s živly, která má původ ve vrcholném středověku,
je dnes přežitá. Jediný postoj, doložitelný z židovské a
starokřesťanské tradice, je postoj oranta (orantky) se vztaženými
pažemi.
- Při podobných příležitostech, jako byla v Betlémské kapli, je
vhodné použít např. eucharistickou modlitbu z Apoštolských tradic,
která je široce ekumenicky využívána, případně eucharistickou modlitbu
podle takovéto předlohy s využitím biblických textů daného dne
improvizovat. Farského liturgie nezapře svůj původ v tridentské mši. Ta
však již není (s výjimkou ultrakonzervativních katolických kruhů)
aktuální. Mnohé církve, které prošly liturgickou obnovou (např. angličtí
anglikáni) musely vytvořit zcela nové formy. Ty anglikáni označili jako
ritus A, tradiční formy (zbavené těch nejhorších středověkých nánosů)
byly označeny jako B
Celý problém liturgického sjednocování církví spočívá (kromě dobré
vůle, která jistě v Betlémské kapli nechyběla) ve volbě společného
východiska. V posledních desetiletích se ve světě prosadily jako
jednotící model starověké a raně středověké prameny. Doba ještě
nerozdělených církví a současně doba, kdy jsou již k disposici prameny,
ze kterých můžeme čerpat.
Inspirující bylo, že v rámci celého dne oslav, jak během přednášek a následných diskusí, tak ve sborníku [Vymětal M. (ed.), Pijte z něho všichni, Kostel sv. Martina ve zdi a víra v něm, Eman 2014, 304 str.],
který byl představen, byl kladen důraz i na další, neméně důležité
aspekty české reformace, dnes pozapomenuté, jako např. časté přijímání
či přijímání dětí.
Pavel Hradílek
Zdroj: časopis Getsemany 2014/listopad
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 3 Hlasů: 3
|
| | | |
|