Ekumenické události a dokumenty římskokatolické církve odhalují důležité poznatky o potenciálních cílech ekumenické spolupráce. Pomáhají nám pochopit, k čemu má z pohledu katolické církve ekumenická spolupráce směřovat.

Ekumenické společenství není pro katolickou církev cílem samo o sobě. Je nástrojem, nebo platformou, která slouží na cestě k dosažení jednoty. Obrazně řečeno jednoty „pod jednou střechou“, která by měla stále více vzrůstat až do konce věků. Otázka je, jak má taková jednota podle nich vypadat v praxi.

V tomto článku bych chtěl upřít pozornost na dvě věci, které spolu souvisí. První je návrh představeného komunity Taizé br. Aloise přednesený na novoroční ekumenické slavnosti 1. 1. 2015 v katedrále sv. Víta v rámci evropského setkání Taizé v Praze. Tou druhou je katolický dekret o ekumenismu.

Br. Alois, jakožto představený komunity Taizé a římský katolík, při tak významné události jako je novoroční ekumenická slavnost vyslovil návrh k uskutečnění konkrétních kroků, které by měly směřovat k jednotě všech křesťanů. Předpokládám, že v některých bodech jde o dílčí kroky, na které navážou postupně další. Zatímco v jiných už se zřetelněji rýsuje podoba konečného cíle.

Br. Alois v úvodu svého proslovu kladl důraz na „shromáždění se pod jednou střechou“. Je otázka, jestli slovní spojení „jedna střecha“ bylo míněno obrazně, když řekl: „Neměly by se dnes křesťanské církve odvážit shromáždit pod jednou střechou, dokonce ještě před tím, než bude dosaženo shody v teologických otázkách?“ Jelikož poté v návrhu uvedl konkrétní budovy a odkazoval na to, k čemu by ekumenická spolupráce měla směřovat, a ne na současný stav, neboť taková ekumenická shromažďování se v různých budovách již dlouhou dobu uskutečňují, zdá se, že toto slovní spojení použil v obrazném slova smyslu. Vzhledem k jeho návrhům a obsahu katolického dekretu o ekumenismu je nasnadě si domyslet, že tou jednou střechou je míněna římskokatolická církev v čele s papežem. Zatímco teologické otázky chce prozatím odsunout do pozadí.

Vyslovil šest návrhů, jak se můžeme shromáždit „pod jednou střechou“. Podívejme se alespoň na tři z nich:

• „Jsme tu společně v této nádherné katedrále. Nemohla by se v mnohých městech místní katedrála nebo jiný významný chrám stát domem společné modlitby všech křesťanů z okolí?“
  
  

• „Všichni věřící dostali část pastoračního daru, aby bděli jeden nad druhým. Křesťanská rodina, kterou je církev, také potřebuje služebníky jednoty na všech úrovních. Opatrování jednoty na obecné úrovni je tradičně spojována s římským biskupem. Nemohl by být přijat jako služebník, který bdí nad svorností mezi svými bratry a sestrami v jejich obrovské rozmanitosti? Nebylo by možné si představit, že církve přijmou to, že jejich vztah k této službě má různé formy?“
  
  

• „Neměly by církve, které zdůrazňují, že k přijímání eucharistie je nutná jednota víry a shoda ve služebné správě (ministerium), připisovat stejnou váhu i harmonii a bratrské lásce? Nemohly by nabídnout větší eucharistickou pohostinnost těm, kteří vyjadřují touhu po jednotě a věří ve skutečnou Kristovu přítomnost? Eucharistie není pouze vrchol jednoty, je to také cesta k ní.“