Vážení bratři kazatelé a správci sborů, dovolte mi jako baptistickému členu Duchovní služby Armády České republiky vyjádřit znepokojení nad děním v naší Bratrské jednotě baptistů. Ačkoliv toto znepokojení prožívám již nějakou dobu, nyní po sjezdu delegátů jsem přesvědčen, že musím reagovat.

V BJB jsem před 17 lety uvěřil, prožil jsem v této církvi mnoho krásných let, a také mnoho zápasů. Několikrát jsem skutečně chtěl jednotu opustit, zklamán mnohými bratry i sám sebou, a přesto jsem setrval, poznaje, že zápasy, které jsem vedl, byly dočasné a někdy taky trochu dětinské. Věřím, že byť jsem člověk, který nemá daleko pro tvrdé slovo, a tím jsem mohl některé z vás zranit, věřte mi, že jsem nikdy nechtěl a věřím ani nepůsobil tak, aby se naše jednota či kterýkoliv sbor rozdělil, i když pokušení byla mnohá.

Po několika letech relativního klidu, kdy jsme díky mnohým moudrým bratrům odolali pokušení vyloučit tzv. platformu sborů z důvodů naprosto podružných, se znovu naše jednota dostává pod tlak, který může, a pokud s tím nic neuděláme, také způsobí rozdělení BJB ČR.

V této souvislosti jsem znepokojen nad postoji a obecně nad chováním čtveřice sborů z Kuřimi, Kroměříže, Jablonce a Lovosic.

Naší bratři se sice téměř za každým slovem odvolávají na autoritu Písma, avšak svým jednáním dle mého názoru prokazují, že z něj nevyčetli to nejpodstatnější, a tím je láska.

Pomyslete bratři sami, zda se opravdová biblická láska projevuje neustálým napadáním těch, kteří nehájí stejné interpretační stanovisko k biblické pravdě jako naší zmínění bratři. Zda se biblická láska projevuje v jednoduchých a povrchních soudech o morálním charakteru jiných, které tito bratři ani osobně neznají. Toto tvrdím proto, že sám jsem byl cílem jejich útoku, sám jsem byl označen za člověka nemajícího morální předpoklady k výkonu služby Slovem. Nechci o sobě tvrdit, že jsem svatý a dokonalý prototyp kazatele, ale posuzovat člověka, kterého osobně neznám, z hlediska jeho morálního charakteru, posuzovat člověka, o kterém jsem jenom slyšel nebo četl, mi jako laskavý přístup nepřipadá.

Toužím po tom, abyste si, bratři, uvědomili, že i na posledním sjezdu delegátů byly učiněny závažné morální soudy o člověku, který nebyl přítomen, aby se mohl bránit. V tomto mě znepokojuje mlčení, které umožní člověku, který sotva minul 30 let svého věku, aby dělal soudy o lidech, kteří toho mají mnoho za sebou. Nutno podotknout, že tento způsob patří k nejmenovanému bratru již řadu let, opět osobní zkušenost.

Já jsem velký zastánce svobody vyznání, protože věřím, že ve svobodě víry je jediná možnost lásky. Kde není svoboda, nemůže být ani láska. O to více mě znepokojuje, že naše teologicky vyhraněné uskupení čtyř sborů je stále sebevědomější a agresivnější, což, bude-li pokračovat, nemůže skončit jinak, než rozpadem již tak malého uskupení, jakým je BJB. Jejich agresivita vůči nám baptistům a ještě větší agresivita vůči jiným církvím je patrná i z toho, že pro svá stanoviska používají důkazy jednostranné, a často naprosto nepravdivé.

Samozřejmě nepravdivost je možné vysvětlit neznalostí, chybějícím vzděláním v dané oblasti, ale v tom případě se podivuji nad tím, že ani jeden z těchto sborů neprojevil seriózní zájem např. o studium ekumenických vztahů a postojů. Jestliže se návrh Jabloneckého sboru na SD opírá o Tridentský koncil a jeho učení o milosti, je to až žalostně úsměvné, zvláště když nyní jsme v období II. Vatikánu… Tyto sbory dle mého názoru poškozují z neznalosti či záměrně katolickou církev, a tím i poměrně křehké vztahy uvnitř ekumeny.

Já si uvědomuji, že ekumena není dokonalý počin křesťanské tradice, ale z toho všeho, co jsme v dvoutisícileté tradici vyprodukovali, je to asi největší výraz touhy po lásce mezi křesťany. V Encyklice Jana Pavla II. UT UNIM SINT se říká, že ekumenická spolupráce není možností církve, ale nevyhnutelností vycházející z biblického učení a já s tímto výrokem naprosto souhlasím, a proto se ekumenickou spoluprací zabývám.

Naši fundamentální bratři žádají, aby jim byly předkládány pouze biblické argumenty v prospěch ekumenické spolupráce. Nuže sami přece, bratři, víte z historie, že v bibli se našlo mnoho argumentů i pro podporu věci, jako byly křižácké války, upalování středověkých učenců či genocida židů v II. sv. válce. Možná naši fundamentálové namítnou, že to je omyl, protože tito lidé bibli nečetli, když vymýšleli svoje obludné konstrukce. To je pravda, v bibli opravdu není, že země je placatá deska, jenom některé texty by mohly takovou představu vyvolat. Jenomže v bibli není také napsáno, že je bible doslovně nadiktovaná či neomylná kniha, i texty, o které se naší bratři tak silně opírají, nemohou mít na mysli kánon 66 knih v řeckém a hebrejském originále (je-li takový). To je jenom představa a interpretace textů, k čemu nás naši fundamentálně založení bratři nutí.

Osobně mi nevadí, že bratří věří doslovně, je to jejich víra založená na jejich poznání, ale děsí mě to, že nutí jednotlivce, potažmo celé sbory, aby věřili stejně. Navíc to dělají se sebevědomím vlastní neomylnosti, o které sice otevřeně nemluví, ale v jejich chování a myšlenkových postupech je naprosto patrná. Krásně to je demonstrované v odůvodnění návrhu na výstup z ERC ve sjezdových materiálech.

Apeluji na vás, bratři, správci sborů, kteří ještě máte odvahu si připustit, že i jiný výklad bible, než je ten váš, může být správný, aby jste přemýšleli o plíživém nebezpečí, které s biblickým fundamentalizmem přichází. Toto přece nemůže skončit smírem a jste-li trochu realisté, tak to dobře víte. Sektářské postoje nejsou zrovna tím, co by pomohlo misii v naší zemi.

Vím, že si mnozí myslíte, že to je jenom okrajový jev naší jednoty. Nejsem si tím tak docela jist. Uskupení těchto sborů již nějakou dobru poměrně svobodně působí na výchovu budoucích generací, již kazatelé těchto sborů prošli podezřele podobným duchovním působením. Je pro mě znepokojující fakt, že konference mládeže, kterou pořádal sbor BJB v Kroměříži, nebyla otevřena našemu předsedovi a co na to jednota? Ta mlčí. I to je věc, která mě velmi znepokojuje.

Nekritická a jednostranná výchova mládeže, která se podobá spíše náboženské manipulaci, je stále v naší jednotě považovaná za standard. Možná se v tomto mýlím a budu rád, jestli ano. Manipulace je vidět už například v tom, že naši bratři rádi používají pro podporu svých „biblických“ úmyslů slova velkých osobností jako Luther či nyní J. Hus na pastorální konferenci v Kroměříži. Ptám se, jak to, že se jim nyní hodí Husova pravda, když mistr J. Hus má a měl podle názoru nejmenovaného bratra také „jiné evangelium“, protože také přepodstatňoval, také ctil Marii, také věřil v očistec?

Jestliže takto neznale či záměrně polovičatě jednají ti, kteří vedou, jak budou vypadat jejich žáci? Vždyť konference ještě neproběhla a už se tu manipuluje s pojmem pravda tak, aby to vyhovovalo jasnému účelu.

Bratři, nechci vyvolávat konflikty, nechci, abychom zase na SD prožívali infarktové stavy, chci pokoj, ale ne pokoj, který je tichem před bouří. Konflikt tady již je několik let. Nemám také ambice tento problém čtyř sborů a mnoho sympatizantů vyřešit, ono to asi ani nejde, ale chci vás povzbudit, abychom se nebáli postavit jasné hranice pro ochranu svobody našeho vyznání a tím i pro zachování velmi křehkých vztahů v naší jednotě.

Naše jednota nepotřebuje vložit nové články víry do naší ústavy, potřebuje se naučit milovat i ty jiné, kteří nesmýšlí jako my, protože milovat přátele dokáže každý, na to křesťanství přece nepotřebujeme. Možná, že ta cesta nepovede jinak, než že někdo odejde, bylo by to smutné a zároveň by to opět ukázalo, jak mnoho umíme či spíš neumíme milovat. Když tento problém budeme odsouvat, tak se nutnosti řešení stejně nevyhneme, ale čím později budeme tyto bolestivé věci řešit, tím bude bolest větší. 

O mě jako osobě si můžete myslet co chcete, ale prosím, podívejte se reálně na naši situaci i na reálná východiska a zjistíte, že mnoho pokojných cest z naší situace nevede. Jestli se má naše jednota stát sektářským společenstvím, které si myslí, že má to jediné pravé pochopení biblické pravdy, tak já osobně bych měl veliký problém v takovém společenství dlouhodobě setrvávat a myslím, že nebudu sám.

Přeji Vám všem alespoň ten Kristův pokoj.  

Ivan Stanko
Duchovní služba AČR
npor. Mgr. Ivan Stanko, Dis.
kaplan 72. mech praporu Přáslavice