Protiekumenické sbory BJB (Jablonec, Kroměříž, Kuřim, Lovosice) vyhrotily situaci v Bratrské jednotě baptistů na samotnou mez rozpadu - buď vystoupení z Ekumenické rady církví nebo zapření Pravdy Kristovy.  Zdá se, že z takto vyostřeného dilematu již není myslitelná společná cesta ven, cesta kompromisu, natožpak konsensu.

(Wikipedie: "Kompromis je způsob rozhodování nebo řešení sporů. Označuje takový výsledek, na který jsou schopny přistoupit všechny zúčastněné strany. Kompromis ale neznamená optimální způsob řešení sporů, neboť ve skutečnosti znamená ústupek nebo nenaplnění očekávání žádné z vyjednávajících stran. Optimální způsob řešení sporu je dohoda ve smyslu všestranného vítězství, tedy konsenzus.").

Co tedy udělají "zásadové" sbory, pokud Sjezd delegátů nepřistoupí na jejich nátlak opustit společně sdílený prostor vytýčený Ústavou BJB?

(Ústava BJB: "Úvodní ustanovení: 1. Bratrská jednota baptistů (BJB) je společenstvím baptistických sborů na území české republiky, které se dobrovolně sdružily za účelem vzájemné spolupráce i spolupráce s jinými církevními grémii a organizacemi v ČR i v zahraničí... Cíle BJB: 4. Poskytovat základnu pro baptistická a ekumenická studia, pro mezidenominační spolupráci")

Logika napovídá, že by se měly zachovat jako obdobně zásadová Svobodná presbyterní církev vyznávající a praktikující(!) princip "církevní separace" (rozuměj antiekumenismu), která se oddělila od ekumenismem zkompromitované presbyterní církve.

Viz www.zasadovacirkev.org/separace.html:

"Potřeba separace (Nutnost oddělení)

Po léta bylo praxí evangelikálních křesťanů zůstat v denominacích, které byly většinou nonevangelikální, liberalní či anglo-katolické. Takoví křesťané se pak pouze sdružovali většinou v mezicírkevních spolcích a hnutích, aby tak proklamovali svůj evangelikalismus.

Měli pocit, že se mohou distancovat od racionalismu nebo římského katolicismu, zůstávajíce v jejich denominacích, aniž by se od nich oddělili. S vytvořením Světové rady církví se pro takové křesťany stalo mnohem obtížnější odůvodnit své stanovisko, protože na základě svého členství z hlavních denominací se tak stali součástí hnutí za vytvoření jedné světové církve pod vedením papeže. Světová rada církví s nemalou pomocí dr. Billyho Grahama brzy zahrnula většinu evangelikálů, výsledkem čehož byl kompromis v otázkách víry, kterou vyznávají, že drží. Moderní evangelikálové v ekumenickém hnutí zní stále více a více jako liberálové, často zpochybňují nebo odmítají části biblické historie a učení a zapojují se do snahy vytvořit jednotu s Římem.

Ekumenismus je proto hlavním důvodem pro oddělení. Není to ale jediný důvod. Ať už je nebo není ta či ona církev zapojená ve Světové (nebo národní) radě církví, neměla by mít podíl na obecenství Božího lidu, pokud popírá základy víry.

Povinnost oddělení (separace)

"Zdaliž půjdou dva spolu, leč by se snesli?" (Am. 3:3). Písmo nás varuje: "A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete" (Ef 5:11). Pro křesťana jsou liberalismus, modernismus, římský katolicismus a ekumenismus Světové rady církví bezpochyby "skutky tmy". Povinnost oddělení je jasná. Apoštol Pavel učí tuto povinnost v 2. Kor. 6:14-18. Jan o tom mluví v 2. J. 10-11."

Počkejme si tedy na to, zda bude "zásadovost" jabloneckých, kroměřížských, kuřimských a lovosických skutečně zásadová. Stejně zásadová jako férové vystoupení pelhřimovské stanice z Bratrské jednoty baptistů.