Nedávno jsem si přečetl na internetu zajímavou zprávu, a to, že jeden ze sborů BJB navrhl vystoupení z ECR. Hlavním z podstatných zmíněných důvodů je zde vzrůstající vliv římskokatolické církve na směřování ERC, který se danému sboru jeví jako neslučitelný s reformačním odkazem BJB.

Nejsem vůbec specialistou na BJB. Jen vím, že její kongregační princip v minulosti dovoloval mnoha paracírkevním, necírkevním, nedenominačním a dalším jiným uskupením zasahovat svým vlivem mezi české baptisty. Ať už to byla KMS přes charismatické křídlo, KAM přes odbor mládeže, liberální teologie přes některé české sbory a v poslední době kalvinismus přes některé moravské sbory. Někdy se jednalo o vlivová uskupení kolem amerického misionáře té patřičné orientace. Všichni to ale s baptisty myslí jen dobře a jsou přesvědčení, že právě jejich důrazy tuto kongregaci ozdraví, probudí, stabilizují, ba přímo zachrání.

Přes to všechno to baptisté ustáli, zatímco jiné církve s rigidnější strukturou by se již dávno rozdělily. Dokonce se jim podařilo vyrovnat s pragmatismem bývalého vedení a odmítnout tzv. církevní restituce. Dnes se jedné skupině zdá, že je třeba vystoupit z ERC.

Trochu přemýšlím, jak v kongregačním zřízení může být sbor nucen zůstávat v nějaké v podstatě paracírkevní organizaci proti své vůli, ale členství v ERC je zřejmě i pro kongregační církev kolektivní. I když to samozřejmě myslím s nadsázkou, věřím, že to pro mnohé opravdu může být problém.

ERC se tedy vyčítá, že je ve vleku římskokatolické církve, ačkoliv tato není řádným členem tohoto uskupení. Nějakou dobu jsem byl zmocněncem AC v ERC, a tak mohu tuto informaci, z mého pohledu, potvrdit. I když jsem nebyl v této funkci dlouho a účastnil jsem se jen některých jednání, vím, že mnoho věcí se dělo s katolickým vlivem v kuloárech a členským církvím se to poté předložilo jako hotová věc k odsouhlasení. Prakticky bez diskuse byla přijata Ekumenická charta a vím, že katolíci hodně tlačili na pozitivní vztah k EU.

Měl jsem ale to štěstí, že jsem zde byl za církev, která byla neposlušným dítkem ekumény. Náš tehdejší biskup nazýval ERC jako „Ekumenickou zradu církví“ a vědomě působil jako zrnko písku v soukolí. I díky jeho tehdejší statečnosti se dlouhá léta nepodařilo katolíkům prosadit restituce ani uzavřít konkordát. Jak řekl jeden vysoce postavený katolík, když si myslel, že ho nikdo nepatřičný neslyší, že se čeká na to, až Bubik odejde a zřejmě ho nahradí tvárnější zástupce.

Na druhou stranu AC tehdy byla pod velkým tlakem apoštolů z KMS a ERC se tudíž zdála jako laskavá a demokratická organizace, kde jsou si všichni rovni. Také toto členství mělo dát veřejnosti signál, že AC není sektou. Nicméně Torontské požehnání tak dokonale přetavilo tehdejší konzervativní letniční identitu, že Bůh náhle zřejmě „změnil názor“, a přikázal restituce podpořit. Nebýt toho, nejsou možná dodnes.

Historie ukázala, že setrvávat někde z pragmatických důvodů, nebo dokonce jako vnitřní opozice, nejde donekonečna. Pokud je člověk někde, kde být nemá, hrozí, že si zde vytvoří takové vazby, které ho pak budou vést k nezdravým kompromisům a nebude pak hájit evangelium prostřednictvím své církve. Začne hájit zájmy organizace, kde je již de facto ambasadorem. Podobně je tomu například u europoslanců, kteří byli dříve nominováni za euroskeptiky a dnes jsou příkladnými euroobčany. A navíc, ocitat se občas na rautech s představiteli vlády, v záři kamer apod., to může v leckom evokovat pocit vlastní důležitosti. Opakuji, že jde ale o pouhý pocit. Dnes už je i AC ekumenicky poslušná a bezproblémová. Zlobit začínají naopak baptisté, a to zejména od doby restitucí.

Existuje ale nějaké řešení? Myslím, že ano. Není-li vůle odejít, pak navrhuji vzít toto členství jako příležitost ke křesťanskému životu a svědectví Kristova svědka. Například zúčastnit se ekumenické bohoslužby a namísto pečlivě připravovaných nekonfliktních promluv, balancujících na hraně tak, abych si nepošpinil svědomí, ale zároveň se nikoho nedotkl, mluvit pravdu. Nebo se na novoroční bohoslužbě nepoklonit směrem ke krucifixu. Říci, že nelze lidským úkonem proměnit „sušenku“ v Boha. Připravit si promluvu o výlučnosti Krista, inspiraci Písma a říci naplno, že to, co pohané obětují, obětují démonům. Neztratit historickou paměť na dobu v letech 1620 – 1914.

Když budu pozván na ekumenickou bohoslužbu, říci od plic, že klanět se člověku, dát člověku jméno Otec, vzývat duchy zemřelých, tolerovat homosexualitu apod. je hříchem a doložit to Písmem. Velmi záhy takto „praktikující“ kazatelé zjistí, že to nejsou oni, kdo budou mít problémy s ERC, ale bude to ERC, která bude mít problémy s nimi. Zaručeně přestanou být zváni a uváděni na pozvánkách. A pokud přece ERC – jak to má ráda – bude někde mluvit za BJB, mohou to místní kazatelé ihned uvést na pravou míru veřejným prohlášením, jak to několikrát učinila AC, až docílila tzv. institutu „minoritního vóta“. Moc rád jsem taková prohlášení kdysi pomáhal formulovat a vzpomínám, jak byla tehdy účinná.

Jednou jsem na shromáždění zástupců ERC na Pražském hradě před novináři, když se mělo triumfálně národu doporučit vstoupit EU, sdělil, že to AC nepodpoří díky tomu, že je EU nedemokratickou institucí. Za tímto účelem jsem byl na danou akci dokonce biskupem vyslán. Nebylo to poprvé, kdy se AC nepodvolila potažmo římskokatolickému přání. Jeden ze zástupců jiné církve tehdy, pokud vím, neveřejně navrhl vyloučení AC ze svazku ERC. Škoda, že k tomu nedošlo.

Pokud by ale dnes někdo vytrvale hájil jedinečnost Písma a držel se evangelia, záhy by zjistil, že ERC se ho sama zřejmě bude snažit eliminovat. Pak by bylo na vedení BJB, zda své kazatele podrží nebo je politicky korektně sama eliminuje. Jenže někoho z vyšších míst eliminovat v kongregačním zřízení dost dobře nelze.

Na místě zástupců BJB, kteří mají s ERC problém, bych se tedy stal horlivým účastníkem akcí ERC a snažil bych se jít v Kristových šlépějích. Ježíš nikdy nezpochybnil chrám a dokonce potvrdil i farizee na Mojžíšově stolci. Ale choval se k nim tak, jak jej vedl Duch svatý. Podobně Jan Křtitel a proroci před ním přijímali tehdejší ekuménu, ale patřičně se k ní chovali. A jak jsem již uvedl, bibličtí baptisté náhle přestanou mít s ERC problémy. Naopak ERC začne mít problém s nimi a možná budou za svůj ideozločin vaporizováni. Mohu potvrdit, že být odněkud vaporizován, je božího dítěte často důstojnější, než odněkud odcházet.

Je ovšem rovněž třeba dát si pozor, zda za určitým jednáním stojí opravdu láska k pravdě nebo například tlak amerických emisarů fundamentalis­tického střihu, kteří by třeba toužili získat „některé“ sbory pod bezprostřední vliv svých apoštolů.

Aleš Franc

www.apologet.cz

Aleš Franc byl členem sboru Apoštolské církve v Č. Budějovicích později v Brně, kde působil jako vedoucí domácí skupinky, redaktor Sborových listů, vedoucí mládeže a vedoucí letních táborů, podílel se na vyučování základů ke křtu, vedení biblických hodin a nedělních kázání. Zároveň působil jako starší sboru (1997 – 2003) a poradce biskupa Apoštolské církve (1999 – 2003) a později byl zplnomocněn biskupem AC k zastupování církve v rámci ERC a na veřejnosti ve vztahu k ostatním církvím (2003 – 2007). Podílel se na vedení absolventských prací při VOŠMT v Kolíně.

Je autorem a spoluautorem řady knih a monografií, zejména v oblasti kritiky hraničních křesťanských hnutí a alternativní medicíny a řady studií a článků v křesťanských a odborných časopisech.

Pro zveřejnění článku Kurzy Alfa v Brně a odmítnutí jeho stažení byl Radou starších sboru v Brně kázněn a posléze v prosinci 2007 vyloučen ze sboru.

V současné době navštěvuje Wesleyánskou církev v Brně, kde se podílí na kazatelské službě.