Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Bohuslav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 4401, komentáře < 7 dní: 11, komentářů celkem: 4057, adminů: 23, uživatelů: 2313
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

5 997 290

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 11 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Všeobecné: Ekumena a termodynamika
Posted on Neděle, 06. srpen 2017 @ 22:56:46 CEST Vložil: Mainstream

Ekumenismus poslal Nepřihlášený

První třetina dvacátého století bývá nazývána obdobím konce zdravého rozumu ve fyzice. Výstižnější by bylo mluvit o konci naivních představ. Rozum, myšlení zde naopak „bodovaly“. Teorie relativity ukončila představu jakéhosi absolutního eukleidovského („rovného“) prostoru a času a nahradila jej provázaným neeukleidovským časoprostorem. Kvantová fyzika udělala tečku za determinismem a lokalizovatelností objektů. Změna fyzikálního obrazu světa se nutně promítá do filozofického myšlení. A dopadá i do teologie, protože se dotýká kategorií, s nimiž ona operuje.

Poněkud stranou pozornosti při uvažování o pronikavých změnách v obrazu světa v důsledku vývoje fyzikálního poznání zůstala nesmírně cenná a fascinující druhá věta termodynamická. Připomeňme, že zatímco první věta termodynamická vyjadřuje zákon zachování energie, tedy jakousi neměnnost (celková energie zůstává v uzavřeném systému konstantní), druhá věta říká, že přeměny energie nemohou probíhat v libovolném směru (např. teplo nikdy nepřechází z chladnějšího tělesa na teplejší), tedy postuluje nevratnost procesů (změny rozložení energie mezi jednotlivé formy jsou nevratné). Tyto skutečnosti znal již v první třetině 19. století francouzský fyzik Nicolas Léonard Sadi Carnot, syn významného francouzského matematika a politika a strýc pozdějšího prezidenta Francouzské republiky. 

Zatímco idea zachování energie brzy vstoupila do všeobecného povědomí, nevratnost reálných procesů zůstala (a do určité míry zůstává) zahalena rouškou tajemnosti. Z významných osobností, které se jí věnovaly, zmiňme aspoň skotského profesora Williama Thomsona, známého jako lord Kelvin of Largs (1824-1907), zbožného křesťana, který během svého 53letého působení na glasgowské universitě (pod níž protéká řeka Kelvin) přistupoval k svému předmětu jako k poznávání Bohem stvořeného světa a k pokornému pronikání do jeho zákonitostí. Po lordu Kelvinovi byla nazvána jednotka termodynamické teploty. 1 kelvin (K) je stejně velký jako 1 Celsiův stupeň (oC), avšak termodynamická teplotní stupnice, vyjadřující teplotu v kelvinech, je oproti naší Celsiově stupnici posunuta přibližně o 273 stupňů tak, že v běžných systémech nabývá vždy jen nezáporných hodnot (0 oC ? 273 K). Termodynamická teplota úzce souvisí s entropií, což je dost abstraktní veličina, pomocí níž lze kvantitativně vyjádřit dříve jen kvalitativní ideu nevratnosti, jednosměrnosti procesů. V uzavřených systémech entropie nemůže klesat.

Statistická fyzika, jejíž základy položili L. Boltzmann (1844-1906) a J. W. Gibbs (1839-1904), přinesla zajímavou a názornou interpretaci entropie jako míry neuspořádanosti - tedy nevratnost fyzikálních či fyzikálně chemických jevů má stejné vysvětlení jako růst nepořádku v bytě (pokud se neuklízí).Jakýsi maximální, totální nepořádek si lze představit. Jak je tomu s entropií? V čase roste. Znamená to, že směřuje k nějaké maximální hodnotě, či může růst neomezeně? Představa možné naprosté neuspořádanosti mluví pro první odpověď; spíš v úrovni spekulací se zde hovoří o tepelné smrti vesmíru, která by znamenala absolutní rovnováhu, naprosté vyrovnání teplot.

V živých systémech entropie klesá (je to možné, neboť žádný živý systém není uzavřený; život znamená růst organizovanosti, uspořádanosti), smrtí začíná entropie růst. Život na Zemi je nemyslitelný bez přísunu energie ze Slunce. James Lovelock píše o živé planetě Zemi. Jenže Země také není uzavřeným systémem. Energie ze Slunce na ni stále proudí.

Entropie jako míra neuspořádanosti (či zde míra nevědomosti, nedostatku informace) našla své místo v teorii informace hned od jejího zrodu. A klepe na dveře dalším a dalším oborům. Jejímu růstu podléhá naše lidské počínání na Zemi, ekonomika, čemuž mnozí ekonomové nechtějí rozumět a stále sní o neomezeném materiálním růstu. systematicky oblasti společenských věd entropii představili J. Rifkin a T. Howard. A samozřejmě, protože druhá věta termodynamická s entropií jako základním pojmem zásadně ovlivňuje pohled na svět, na bytí, na stvoření, nemohou se jí vyhnout ani filozofie a teologie. Teologická reflexe druhé věty termodynamické vede k zajímavým úvahám, lze např. uvažovat o Božím tvoření jako o „protientropickém“ procesu (tedy jako o procesu, při němž entropie klesá); podle Genese Bůh tvořil z chaosu, tedy ze stavu s maximální entropií. Tvoření znamená pokles entropie, růst rozmanitosti, bohatosti forem a tvarů.

Pozoruhodnou aplikaci druhé věty termodynamické nabízí F. M. Wuketits, když ve své knize „Přírodní katastrofa jménem člověk“ (Praha, Granit 2006) píše o tepelné smrti kultur, a to jako o důsledku mizení kulturní rozmanitosti, která pro autora znamená nejen vítané obohacení civilizace, nýbrž i nutnou podmínku jejího vývoje. Evoluce probíhá jedině tam, kde fungují různé systémy, kde panuje konkurenční situace. Evoluce tedy určitou rozmanitost vyžaduje. Přitom současný postup globalizace s sebou přináší likvidaci rozdílů mezi kulturami, směřuje k jakési bezbarvé kulturní šedi. Rozdíly mizejí, vše se vyrovnává, s civilizací se děje něco, co v materiálním světě připomíná přibližování se tepelné smrti vesmíru.

Franz M. Wuketits přichází s varováním, které by mělo vést k adekvátní reakci jednotlivců i společenství. Úzce souvisí s odpovědností za stvoření, kterou si jako křesťané uvědomujeme (týká se i jiných náboženství). I uvnitř křesťanství se setkáváme s různými kulturami. Církev Kristova je dnes vnějšně rozdělena do mnoha různých církví, jednot a denominací, což souvisí s velkou rozmanitostí spiritualit, forem uctívání Boha, prožívání toho, co nás přesahuje. I když se církve hlásí k týmž starokřesťanským vyznáním víry, liší se výklady Písma i oněch vyznání. A rozdíly jdou napříč církvemi. Neodporuje tato rozdělenost Ježíšovu přání, aby Jeho učedníci „jedno byli“ (J 17,11.22)? Možná bychom na tuto otázku hledali odpověď jinak, kdyby v ní místo negativně zabarveného slova „rozdělenost“ bylo s ním téměř synonymní adjektivum „rozmanitost“.

Rozhodně nechci dnešní Církev (či církve) barvit narůžovo. Řečeno slovy Horského kázání, současnost světa rozhodně nesvědčí o dobré soli (Mt 5,13), jíž Církev má být. A k její nefunkčnosti přispívá i nevěrnost zmíněnému Kristovu přání být jedno. Zkusme však do úvah o ekumenickém sbližování, o tom, co znamená „být jedno“, vnést obecně pojatou druhou větu termodynamickou a její Wuketitsovu interpretaci na kulturu. Bůh stvořil různé lidi. Uvažme jen, jaký zázrak je, že v ohromném množství lidí, které potkáváme, jsme s to poznat své známé, rozlišit je. A není důvod se domnívat, že v povahách, názorech a způsobech myšlení by podobná rozmanitost neměla být. Věci týkající se věčnosti, Božího království nejsme sto plně pochopit a každý je prožíváme svým způsobem, podle svých možností. A zrovna tak jako rozmanitost postav a tváří je obohacením, je jím i ona vnitřní různost. Ta se nutně musí promítnout i do náboženského myšlení, do vyjadřování niterného vztahu k Bohu a ke Kristu (jehož vnější vyjádření je stejně jen náznakem vnitřních prožitků). Je naprosto přirozené, že různým jednotlivcům vyhovují i různé bohoslužebné formy a i různé vnější formy organizace církevních společenství. Rozmanitost církví, díváme-li se na ni z tohoto hlediska, znamená obohacení.

Wuketits píše o tepelné smrti kultur. Nehrozí něco podobného křesťanství - Církvi či církvím? Nevypadají současné oficiální ekumenické rozhovory vedené na nejvyšších úrovních spíš jako útok na zdravou rozmanitost než jako setkání různých poutníků na cestě k nebesům? Božím věcem v plnosti nemůžeme porozumět. Současné věroučné rozdíly není třeba brát jako překážku, nýbrž jako životodárné obohacení. Smyslem ekumenických snah nesmí být „tepelná smrt křesťanství“, nýbrž vzájemné poznávání v lásce, na cestě k zaslíbenému společnému cíli. O to jde. Bůh není doktrína, Bůh je láska. Jsme vedeni k tomu „v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe mít“ (Fp 2,3). K tomu patří i vědomí, že naše pochopení pravd víry není to nejlepší, že druhý může vidět hlouběji a dále, že každý poznáváme svým způsobem.

Bílé sluneční světlo je složeno z bohatého spektra barev. A je mnohem příjemnějším pro osvětlování a zdravějším pro oko než světlo monochromatické, jednobarevné. Církev by měla umět přijmout rozmanitost jako dar, který nejen není překážkou skutečné jednoty, ale znamená obohacení, znamená cennou podmínku k životu. Musí být otevřeným společenstvím, připraveným přijímat další a další spolupoutníky a nést evangelium do celého světa, do nejzazších oblastí lidského bytí. A především musí být otevřena vzhůru, aby mohla stále čerpat živiny z nejvyššího zdroje, z pravého vinného kmene, přímo od Krista (J 15,1). Pak jí „tepelná smrt“ nehrozí. 

Jiří Nečas

Zdroj: časopis Český zápas 27/2017



 
Příbuzné odkazy
· Více o Ekumenismus
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Ekumenismus:
K otázce nevěrohodnosti ekumenismu Richard Novák, kazatel v.v.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Ekumena a termodynamika" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.10 Seconds