poslal musicus
Petr Coufal: OK
Nejdřív slyšíte telefonní oznamovací tón, pak chrčení a pípání modemu. To ale postupně dává místo programovaným bicím, klávesám a „kvákající“ elektrické kytaře. A pak se ozve zpěv: „Brouzdej se po síti a surfuj po vlnách. Až tě Bůh odchytí, neptá se po doménách. Jaký je tvý srdce? Máš čistej disk? Ctrl-Alt-Del já už stisk...“ Takhle začíná zatím poslední CD olomouckého skladatele a zpěváka Petra Coufala s názvem OK.
Sympatický baptistický vedoucí mládeže touto nahrávkou v podstatě pokračuje ve směru, který naznačil svými předchozími alby „Sám nemáš šanci“ a „Nechci nic víc“ – a to jak stylem, tak texty. Nová deska však i při své rozmanitosti působí kompaktněji. A to přesto (nebo snad právě proto?), že na něm Petr Coufal pracoval celkem dlouhou dobu. Vytvořil ho totiž téměř celé sám. Samotný tento fakt už si zaslouží obdiv – nejenže všechny texty a melodie zpěvák sám složil, ale také všech patnáct skladeb zaranžoval a ve svém domácím studiu postupně naprogramoval nebo zahrál všechny party pro nástroje (až na pár výjimek hostujících muzikantů) a zpěv, vše sestříhal a smíchal... Na čem mnohdy pracují až desítky lidí, zde obstaral jeden člověk. A i s ohledem na výslednou kvalitu to lze označit za úctyhodný výkon.
Absence týmových spolupracovníků však může být i slabinou celého projektu. Spoluautorství by mohlo zpěvákovi pomoci zvláště v textech. Pravda, Petr Coufal má na albu několik hezkých myšlenek a obratů („Najít skálu dřív, než postavíš hrad“, „Každá věc má svůj čas, někdy zastaví nás jen pohled zpátky“, „Pravda... má tvář“). Někdy však sklouzává k jednoduchosti a předvídatelnosti, k moralizování, k přílišným zkratkám nebo k poučování, kázání, a to dokonce i doslova: Jedna „píseň“ je do hudby (byť zajímavě) namluvená kapitola z Bible, další skladba přináší část kázání Coufalova dědečka... Křesťan sice s jednoznačným, vyznavačským charakterem textů („Blízko je Pán“ nebo „Jsi připravený na věčnost?“) většinou problém mít nebude, ale pro lidi „ze světa“ mohou být nesrozumitelné („Jděme mezi ploty“). Je to škoda, protože okruh posluchačů se tím omezuje na křesťanskou subkulturu.
Po hudební a aranžérské stránce je album svěží a nápadité. Drží se sice popové škatulky, ale rozhodně není monotónní – sem tam se objeví rapová pasáž (vtipně vsuvkami v pozadí „prošpikovaná“ v titulní „OK“ nebo v písni „Jeden den“, která mi poněkud připomíná Leoše Mareše), občas zaslechnete ozvěnu country (foukací harmonika v „Cestě“) nebo jazzu (podklad pro „Dt 6“). Příjemnou změnou a doplněním je občasný zpěv Petrovy sestry Ruth.
Skladatelský talent autora se projevuje zvláště v silných melodiích („Největší dar“, refrén „Jeden den“, „OK“). Krásná je nadějí prodchnutá, jemná, jen aktustickou kytarou a příčnou flétnou doprovázená píseň „Stačí chtít“, nebo zamilovaná závěrečná „Ať můžu plout dál“ – tu máme s manželkou moc rádi. Za pozornost stojí skladba „Život je krásnej“, kterou Petr Coufal zpíval již před bratru patnácti lety se svou teenagerovskou skupinou Benefit. Na nové desce je totiž tenhle legendární kousek výrazně přepracovaný. Sluší mu to. Asi největším hitem pak je (i podle návštěvníků autorových webových stránek) skladba Čas. Tu si rád pustím i víckrát za sebou.
Nuže: OK je příjemné album pro evangelikálovo nedělní odpoledne – jako takové ho lze rozhodně doporučit, zvlášť, když českých křesťanských nahrávek slušné kvality je v poslední době jako šafránu. Hezky se poslouchá, neurazí, potěší a povzbudí. Jen ho nepůjčujte svým nevěřícím přátelům.
Tomáš Březinský
zdroj: www.petrcoufal.com
Poslechněte si ukázky z poslední nahrávky Petra Coufala OK:
