Lk 10:38-42

Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta byla rozptýlena prací s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat."

Jak ukázalo hnutí #MeToo nebo také debaty kolem Istanbulské smlouvy, je téma role žen, násilí na ženách a obecně vztahů i distribuci autority a rovnosti mezi muži a ženami téma stále živé. Diskuse o roli žen v církvi je v mnoha ohledech neméně rozdělující. Často se zužuje na otázky ordinace žen a jejich role ve vedení různých oblastí služby církve - tedy na rovinu moci. Ale v mnohém se týká i rostoucí nejistoty mužů ohledně jejich role v kontextu současné rodiny.

Komplementariáni, kteří věří, že muži a ženy byli stvořeni jako rovní k Božímu obrazu, ale také odlišní, aby se doplňovali a nesli odlišné role jak v církvi, tak v rodině, se shodují, že ženám jsou některé oblasti vedení v církvi zapovězeny, ale notoricky se neshodnou na tom které. 

Egalitariáni naopak zdůrazňují, že Kristus zbořil mnohé lidské konstrukty včetně různých tabu a tradičních definic ve vztahu mužů a žen i jejich rolí. Zdůrazňují potřebu brát vážně obdarování a povolání každého člověka bez ohledu na jeho pohlaví a ukazují, že ženy jsou si s muži rovné ve schopnostech, hodnotě i svobodě. Ukazují, že odlišnosti mezi muži a ženami jsou mnohem menší, než se tvrdí a definice našich rolí mnohem variabilnější v rámci vzájemné smlouvy lásky a úcty, kterou jsme uzavřeli. Těžko se jim daří vysvětlovat podřízenost ženy muži jako hlavě z Ef 5:23, ale naopak připomínají uvozující verš Ef 5:21 "V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým". 

Debaty a spory o tato témata jsou notorické, ale jak se modlit napříč této dělící linie?

Příběh Marie a Marty je v tomto ohledu inspirující a jde v něm o mnohem více než o praktickou Martu a kontemplativní Marii. Tento příběh ukazuje, jak Ježíš překračoval zavedená tabu i hranice toho, co ženy mohou a nemohou. Nechat se s učedníky ubytovat v domě dvou svobodných žen bylo v té době něco velmi neobvyklého. Ženy Ježíše doprovázely a podporovaly finančně, byly svědkyněmi jeho vzkříšení, Ježíš s nimi komunikoval přímo i o samotě, i když to bylo společensky a nábožensky nemyslitelné. Ženy byly v Ježíšově době segregovány, nesedaly u nohou rabínů a nebyly jejich učedníky. 

Zde ale vidíme Marii sedící u nohou Ježíšových stejně tak, jako seděl Pavel u nohou Gamalielových. Přichází Marta a pro její postesknutí "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" máme téměř všichni pochopení. Jak mnoho mužů se podobá Mariím, které nechají všechnu domácí práci ženám bez ohledu na to, že chodí do stejně náročného zaměstnání a nechají se obsluhovat, protože to přeci "není jejich role".

Martina slova ale v kontextu kultury Předního východu pravděpodobně znamenala něco docela jiného. Marta ve skutečnosti říká asi toto: "Ostatní rabíni nemají mezi učedníky ženy. To, co se tady odehrává je skandální! Co si pomyslí sousedé a náš rabín? Jen si to představte - má sestra a učednice rabína. Co když se rozhodne s ním odejít a žít ve společnosti svobodných mužů? Kdo si ji pak vezme? Její pověst bude ta tam! Ježíši, tebe poslechne. Musíš jí říct, aby se vrátila do kuchyně, kam patří. Ke mně." Marie překročila dané společenské konvence. Ježíš ji ale neposílá pryč. On sám podává hostinu, z níž Marie dostává svou porci, kterou jí nevezme ani její starší sestra. Ježíš nekompromisně hájí právo žen, aby byly brány vážně jako jeho učednice.

Je otázkou, zda i my bereme ženy v celosti jejich obdarování a rovnocennosti vážně. Nasloucháme vůbec ženám a jejich potřebám a pohledům? Oceňujeme jejich službu, obdarování a vliv? Dostávají patřičný prostor v církvi nebo musí stále narážet na skleněný strop, který není biblicky obhajitelný? Stavíme se jako muži nekompromisně proti zneužívající autoritě ze strany mužů a násilí na ženách? Chápeme dilemata, kterým ženy v současnosti čelí a podporujeme je dostatečně v jejich unikátním povolání a plném využívání jejich darů?

Modleme se za:

• ženy v našich společenstvích a děkujme za jejich službu. Modleme se za kreativitu v tom, jak mohou ženy uplatnit své obdarování a schopnosti plně v kontextu církve, nad rámec služeb, které se ženám tradičně nabízejí.
• moudrost pro ženy rozeznat Boží vůli na jejich jedinečné životní cestě. Ať už se rozhodnou více věnovat mateřství či chtějí využít své dary v zaměstnání a děti třeba nemít nebo hledají cestu, jak zvládnout obojí. Kéž mají pokoj a zdar v každé oblasti, kam je Bůh postavil. Kéž zvládnou často hlubokou únavu a vyčerpání a muži jsou jim skutečnou pomocí.
• dospívající dívky, aby měly odvahu a sílu nepřizpůsobit se světu, zůstat samy sebou, jiné, čisté... Modleme se, aby našly vzory v ženách, které už toto období mají zdárně za sebou.
• dívky a ženy, které zápasí se sebehodnotou a sebepřijetím, podceňují se a jsou pod tlakem srovnávání se se svým okolím. Aby ženy v církvi byly samy sebou přijaté a sebevědomé. (Vždyť žena je korunou stvoření a je škoda, když o tom neví.)
• vzory a hluboká přátelství mezi ženami napříč generacemi. Za ženy, které budou ochotné otevírat své radosti i zápasy druhým ženám.
• ženy, které jsou obětí domácího násilí a ženy samoživitelky.
• to, aby církev, a zvláště muži v ní, netolerovali žádnou podobu verbálního, emocionálního, duchovního, finančního nebo sexuálního zneužívání či násilí na ženách nebo jiné nepřijatelné jednání vůči ženám, které by se krylo za falešné pojetí mužské autority.
• manželky kazatelů a vedoucích v církvi, které často prožívají frustraci, že musí o manžela soupeřit z církví. Modleme se za jejich manželství.