Ekumenickou radu církví považuji za dobrou platformu mezidenominační komunikace a spolupráce v oblastech, které shledáme za užitečné - diskutujme o těch oblastech. Svůj význam má ERC též jako platforma pro společnou komunikaci minoritních nekatolických denominací se státem v již zmíněných oblastech působení těchto církví ve veřejném prostoru jako jsou vězeňská, nemocniční a vojenská duchovní služba, bohoslužby a jiné křesťanské pořady ve veřejnoprávních médiích, hájení zájmu církevních škol, možnost připomínkovat návrhy některých zákonů apod.

Faktem je, že žijeme v zemi, kde 90% lidí, kteří chodí do kostela, jsou katolíci. Katolická církev má nepoměrně větší finanční a personální možnosti než všechny nekatolické církve dohromady. Proto se není čemu divit, že zástupci ŘKC může být u všeho možného. Vezměme na vědomí, že díky velkorysému přístupu římskokatolické církve, mají církve sdružené v ERC ve veřejném prostoru daleko větší prostor než odpovídá jejich celkovým počtům.

Samozřejmě je možné se těchto výhod platformy ERC vzdát a stáhnout se jako Jednota z mezidenominační spolupráce a z působení ve veřejném prostoru. Osobně bych to vnímal jako újmu a jako latentní riziko sektářství.

Zároveň si uvědomuji, že BJB nepůsobí v ERC přiliš aktivně a v řadě oblastí se spíše jenom dívá. ERC jako instituce je podle mého mínění zralá na reformu svého fungování. Měla by být více transparentní ohledně svého rozhodování (např. zveřejňovat zápisy z jednání Řídícího výboru a dalších grémií ERC, vedle oficiálních prohlášení zveřejňovat i disentní názory jednotlivých členských církví apod.). Každopádně by to chtělo v této oblasti aktivnější přístup zástupců BJB v grémiích ERC.

Transparentnost rozhodovacích procesů ERC by přispěla také k tomu, že bychom skutečně věděli, jak je to s vlivem ŘKC na jednání ERC. Takto se pohybujeme pouze na rovině dohadů a spekulací. Škoda, že nebyl na některé z jednání BJB (RZS nebo SD) pozván předseda ERC bratr kazatel Daniel Fajfr. Věřím tomu, že by pak některé názory na propojení ERC s ŘKC musely být korigovány.

Než okopávat ŘKC do kotníků bych považoval za důležitější seznamovat se s její skutečnou podobou v celé její pluralitě, která je daleko větší než např. v BJB. Jak už jsem napsal, žijeme v zemi, kde většina lidí, kteří se hlásí ke křesťanské víře, jsou katolíci. Nevím, čím nám pomůže ostentativní odpor vůči ŘKC. To tady bylo už při vzniku Československé republiky po roce 1918 - viz hnutí "Pryč od Říma!" K čemu dobrému to přispělo?

Souhlasím s tím, že bychom se ke katolickým představitelům měli vztahovat sebevědomě, ale zároveň dodávám: bez mindráků, kterým snadno podléhá minorita. Vnášejme na ekumenickou půdu nepříjemné otázky týkající se základů křesťanského učení, eklesiologie, reálného fungování ekumenických vztahů, přípravy ekumenických shromáždění atd. Musíme však být připraveni na fundovaný dialog. Zkratkovité soudy a černobílé vidění těch jiných je příznakem vlastní slabosti. Jen ten, kdo je schopen se kriticky podívat sám na sebe, se může stát legitimním kritikem těch jiných.

Petr Hlaváček