„Církev je tím místem, kde má být Ježíšova moc viditelná a odsud má jako zneklidňující a proměňující vlna zasahovat všechno kolem. A to nejen v kázáních a písních – nejen v řečech, ale také v tom, jak a čím církev žije, jak se rozhoduje, jak jedná, když je v úzkých, nebo naopak když se jí vede dobře a všecko jí přeje. Ježíše tady má být plno – doslova: církev má být zaměnitelná za Ježíše, jako by byla jeho vlastním tělem.“

Kdybych vám dal hádat, ke které části apoštolského vyznání se citace nejspíš váže, asi byste odpověděli, že pochází z výkladu „věřím svatou církev obecnou“. Přitom je ten citát z výkladu článku „Pána našeho.“ Pro krátké a svěží výklady Jáchyma Gondáše je totiž příznačné, že nesledují jen očekávatelnou vykladačskou linku, ale mají značný přesah. Přitom nepůsobí roztěkaně, jednotlivé kapitolky mají většinou zřetelně strukturovaný obsah a srozumitelně podané vývody. Je to dáno tím, že kniha vznikala jako série kázání, posléze jen nezbytně upravených do literárnější podoby. Autor nehledá originální výklad za každou cenu, ale v současných kontextech spolu se sborem (baptistickým společenstvím v Praze Na Topolce) naslouchá, kudy nás výpovědi kréda v naší době vedou. Co z jeho textu dělá inspirativní čtení?

Pastoral Brothers je youtuberské duo mladých farářů Českobratrské církve evangelické, které tvoří Jakub Malý (* 1988), seniorátní farář Pražského seniorátu se základnou ve sboru v Libni, a Karel Müller (* 1992), seniorátní farář pro mládež také Pražského seniorátu. Kromě svých společných aktivit nadále slouží jako faráři, Jakub Malý nejčastěji v Libni, Karel Müller občas v kostele u Martina ve zdi, kde se pravidelně konají večerní evangelické bohoslužby zaměřené hlavně na mládež. Müller také učí křesťanství a etiku na Evangelické akademii v Praze.

Oba přišli do církve na prahu dospělosti a rozhodli se stát faráři, seznámili se při studiích na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. S myšlenkou natáčet videa přišel Karel Müller.

Mladší z dua, Karel Müller, byl českou verzí časopisu Forbes zařazen mezi 30 pod 30 pro rok 2021.

Zdravím vás, myslím si, že vás potěší Nový zákon s poznámkami:

https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000380#mce_temp_url#

Vážení a milí přátelé,

dovolujeme si vás pozvat na další náš film věnovaný životu J. A. Komenského, a to v úterý 30. března 2021 ve 21.00 hod. na ČT2 – tentokrát ve formátu klasického televizního dokumentu. Příjemné podívání přejí

Luboš a Iva Hlavsovi

Scénárista Martin Fahrner s režisérem Lubomírem Hlavsou ve filmu Jako letní sníh představují učitele národů jako teologa, který mimo jiné ovládá velmi dobře pastorační umění. Poslední biskup Jednoty bratrské, Jan Amos Komenský během portrétování nizozemským mistrem temnosvitu Rembrandtem van Rijnem vypráví svůj životní příběh. Komenský vzpomíná, Rembrandt zpočátku vtipkuje a svého klienta si dobírá. Je udiven zvraty i maličkostmi a hlavně je zvědavý, jak to všechno snášely jeho tři manželky, které Komenského postupně provázely životem.

Stalo se nečekané, Komenského vyprávění vyburcuje mistra z letargie a on opět přijde na chuť svému řemeslu. Cítí, že zase maluje něco víc, než co je vidět na první pohled. Do obrazu „Starého muže“ vtiskl paprsek naděje, a to do prorocky rokujících očí i do celé postavy, oděné prostým šatem; tak chudého preláta prý ještě neportrétoval. I modlitebně sepnuté ruce dosvědčují nadějnou odhodlanost představitele církve, nizozemskému mistrovi celkem neznámé.

Na síti je již několik měsíců dostupný výsledek autorské práce prof. Zdeňka R. Nešpora, PhD. a doc. PhDr. Zdeňka Vojtíška, ThD. nazvaný Religionistická encyklopedie. Pod takovým názvem bychom si mohli představovat encyklopedii religionistiky jako oboru, jejích osobností, pracovišť, projektů, přístupů a metod. O to zřejmě autorům nejde. Půjde nejspíše o encyklopedii náboženství, tedy toho, čím se religionistika zabývá, při vší nejednoznačnosti toho, co náboženství je a co nikoli, co vše pod tento pojem spadá, a co už ne. Pro danou chvíli jde o soubor hesel na téma křesťanských církví a jiných náboženských společností registrovaných u nás k datu publikace, včetně posledního zatím registrovaného Společenství buddhismu v České republice.

Nešpor v úvodním textu překvapivě tvrdí, že v České republice neexistuje žádné pracoviště, které by se dlouhodobě a soustavně věnovalo neteologickému studiu náboženství. Ví, jak plyne z textu, o pěti univerzitních pracovištích, které poskytují oborové studium religionistiky v různých stupních a mají jako pracoviště nebo jednotlivě jejich akademičtí pracovníci badatelské projekty týkající se náboženství. K tomu je nutno přidružit jako šesté katedru religionistiky na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy se vstupy do studia teologie a s bohatou publikační činností navazující na studium religionistických témat. Oba dosavadní autoři encyklopedie sami dlouhodobě neteologicky, například sociologicky nebo religionisticky velmi plodně studují náboženství.

Dokudrama Jako letní sníh mapuje životní příběh Jana Amose Komenského (David Švehlík/Alois Švehlík), který se stal kvůli svým přesvědčením a názorům patrně nejznámějším českým vyhnancem. Většinu života strávil mimo svou vlast, ale přesto svými jedinečnými myšlenkami, které zaznamenal v téměř 200 knihách a spisů, zásadně předběhl svoji dobu a ovlivnil celý svět...

Jan Amos Komenský patří mezi nejvýznamnější osobnosti české historie, který především ve velké míře ovlivnil klasický typ učení, založil modernější přístup v rámci pedagogiky a naprostým právem bývá nazýván jako „ Učitel národů“. Taková významná historická osoba by se poté měla dočkat též důstojného audiovizuálního zpracování, které nyní skutečně dorazilo. Ne ovšem zrovna v klasické podobě.

Jako letní sníh je dokudramatem, což v praxi znamená, že jsou skutečné události dramaticky sehrány pro účely audiovizuálního díla. Režie tohoto dokumadramatu se poté ujmul Lubomír Hlavsa, který má s podobným typem filmů již své zkušenosti. Již předtím točil Hlavsa natočil dokudrama Jan Hus - Cesta bez návratu nebo Poslední útěk Jeronýma Pražského. Hlavsa tak v zásadě vkročil do už osvědčených vod a tentokrát si vzal na paškál právě život učitele národů. A hned ze začátku roku vznikl dokument, který si určitě zaslouží svou pozornost. A to i především díky tomu jak vydatná podívaná to ve výsledku je.

Rozhovory v České televizi o filmu:

s Ivou Hlavsovou - produkční filmu Sama doma 4. 12. 2020

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/320291310030018

s Lubošem Hlavsou - režisérem filmu Dobré ráno 10. 12. 2020

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10435049455-dobre-rano/320291310020119

Dokudrama Jako letní sníh mapuje životní příběh Jana Amose Komenského, který se stal kvůli svým přesvědčením a názorům patrně nejznámějším českým vyhnancem. Většinu života strávil mimo svou vlast, ale přesto svými jedinečnými myšlenkami, které zaznamenal v téměř 200 knihách a spisů, zásadně předběhl svoji dobu a ovlivnil celý svět.

Film se natáčel v České republice, ale také v těch místech Evropy, ve kterých jsou nejpatrnější stopy působení Jana Amose, tedy také v Maďarsku, kde se mu podařilo vytvořit životaschopný model výuky pod heslem „škola hrou“. Příběh Komenského rámuje jeho rozhovor s malířem Rembrandtem, který kreslil jeho podobiznu. Na základě jejich rozhovoru se před námi odvíjejí jednotlivé epizody Komenského života. Ukazují, že Komenský byl nejenom nesmírně plodným autorem a skvělým myslitelem, ale také člověkem z masa a kostí, člověka láskyplného, sužovaného osobními tragédiemi i tehdejším překotným vývojem evropské společnosti. 

Ve ztvárnění hlavní role se vystřídají Alois a David Švehlíkovi. Významnou roli si zahraje také Vladimír Javorský nebo Igor Bareš, který ztvárnil malíře Rembrandta. 

Milí přátelé, sestry a bratři,

evangelium o Božím příchodu do lidského světa v podání Matoušově je nám blízké pro způsob, jakým tak činí. Podobně jako evangelista Lukáš vypráví Matouš příběh. Dobře ví, že je to nejlepší cesta jak sdělit, co se to vlastně v Betlémě stalo.

Ostatně sám byl vychován v prostředí židovské synagogy, kde vypravování příběhů z historie Izraele, bylo součástí vzdělávacího procesu, kterým byli její žáci vedeni k životní moudrosti a k poučení. Proto se i my musíme ptát, jaké životní poučení si smíme vzít z vánočního příběhu vypravovaného Matoušem. Není ale ten pro nás příliš exkluzivní z hlediska obsazení a charakteru jeho postav? Mluví se tu o Duchu svatém, o andělu Páně, o Marii, matce Páně, a pak také o Josefovi, který byl s Marií zasnouben. Právě jemu chceme dnes věnovat svoji pozornost, abychom pochopili, že tomu tak docela není. Matouš této vánoční postavě udílí dostatek prostoru ve svém vypravování. Dává ji za vzor a světlý příklad lidského jednání.

Nakolik je křesťanství skutečně evangeliem, tedy „dobrou zprávou“, a nakolik je to zvěst o jediné možnosti, jak uniknout před hněvem trestajícího Boha? Svižná a čtivá kniha Láska vítězí vedle sebe klade zažité představy o věčnosti a poukazuje na jejich vzájemné rozpory. Plete se Bůh, nebo jsou mylné naše výklady a představy o něm? A je Bůh opravdu láska?

Jedním z nejoblíbenějších prostředí českých pohádek je peklo. Zatuchlé pláště efektně vlají, pod kotli praská a plivance síry doprovázejí kouřové efekty. V pekle bydlí zlo, ale vlastně je tam legrace a teplé domácké útulno. Nebi zato vévodí sterilní běloba, kadeře a vypulírovaná nuda. Americký pastor Rob Bell sice české pohádky pravděpodobně příliš nesleduje, ale se zažitou představou nebe a pekla se potýká i ve vlastní kultuře. Do ní patří tradice vášnivých nedělních kázání o svržení do ohnivého jezera a vdechování žhavých plamenů, ke kterému budou navěky odsouzeni všichni, kdo nevyznají Ježíše jako svého Pána. Nebe bude oproti tomu vypadat zhruba jako pozlacené Beverly Hills, jen bez smogu a daní. Ať tradiční představy o nebi a pekle považujeme za pravdivé, nebo směšné, tak jako tak formují, jaký úsudek si tvoříme o křesťanství a o jeho Bohu. Co je vůbec zač? 

Láska vítězí je nejznámější a nejkontroverznější knihou Roba Bella. Čtivě analyzuje nejen různá pojetí nebe a pekla, ale především různá pojetí Boha a víry v něj. Zpochybňuje zažité představy o spáse a zatracení a nachází v Bibli i v křesťanské tradici evangelium, které je „mnohem lepší zprávou, než jsme čekali“.

"Obrovská spousta lidí slyšela z kazatelen i odjinud, že vyvolenou hrstku křesťanů čeká věčný pokoj a radost na místě zvaném nebe, zatímco zbytek lidstva stráví věčnost v pekelných mukách bez jakékoli naděje. Jenže tahle scestná, toxická a totálně odpuzující představa ve výsledku brání šíření Ježíšova nakažlivého poselství lásky, míru, odpuštění a radosti, které tenhle svět tolik potřebuje.
Proto vznikla tahle knížka."

Rob Bell

Dnes je to přesně 220 let od chvíle, kdy se narodil John Nelson Darby, svérázný křesťanský myslitel, který zpopularizoval několik představ tak, že dodnes hýbají náboženstvím a politikou: například dějiny světa rozdělené na sedm období (dispenzací), blízký a apokalyptický příchod Ježíše znovu na tuto Zemi nebo úloha Židů v období těsně před tímto druhým příchodem. Prezident Spojených států Donald Trump to asi nevěděl, ale některé jeho politické kroky se odehrávaly podle Darbyho.

John Nelson Darby (1800–1882) konvertoval roku 1820 nebo 1821 k evangelikálnímu křesťanství v době studií (byl vynikající student, který získal cenu za znalost klasické řečtiny a latiny) a místo právnické kariéry zvolil povolání duchovního. Roku 1825 se stal anglikánským farářem, ale po úrazu při jízdě na koni roku 1827 měl čas si vše rozmyslet a následujícího roku se s církví trpce rozešel a dále postupoval vlastní cestou.[1] Ostře kritizoval církevní instituce ve všem, co se rozcházelo s raně křesťanskou praxí tak, jak jí při čtení Bible poro­zuměl.[2] 

Bibli chápal jako neomylný, inspirovaný, bezchybný zápis božích slov, který proto má bezvýhrad­nou autoritu. Na základě doslovného chápání Bible také rozdělil „dějin spásy“ na sedm věků, období či dispen­zací. Klasická podoba rozvržení dispenzací je tato:

Kázání kardinála Dominika Duky u příležitosti slavnostního požehnání obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze dne 15. srpna 2020

Slavíme Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, nejstarší mariánský svátek, který k nám připutoval z rodné země Matky Ježíše Krista, z Východu. Víme, že mariánská úcta se šířila zákonitě s hlásáním křesťanství, proto je také zcela jistě zajímavé, že mezi nejstarší poutní místa nepatří svatyně té, která se nachází uprostřed modlící se církve spolu s apoštoly, té kterou text apoštolských skutků zmiňuje na prvním místě oslovením Matka Ježíšova. Slavný americký historik umění Adams, člen episkopální církve, napsal při popisu poutní mariánské svatyně v Chartres: „Mariánský kult je součástí života křesťanů tak, jako v životě každého člověka hraje nezastupitelnou roli jeho matka.“ Myslím, že i to nás dnes může spojit se všemi křesťany v duchu ekumeny, bez ohledu na místo jaké v té které církvi má mariánský kult.

Novou dimenzi získává tato slavnost prohlášením dogmatu Nanebevzetí Panny Marie papežem Piem XII. v roce 1950.

Naříkáte, Farizeové a Zákonníci, nad osudem „Marianského Sloupu“ pražského, ale vy, Huynové, vy Skrbenští, vy Kleinové, vy Tvarůžkové, vy Habsburkové pobořili jste tisíce a statisíce „marianských sloupů“ duchovních, což jest milionkrát zločinnější a plným právem může se takto říci, že ten marianský sloup v Praze strhovaly ruce vaše, vy svatokrádežní nájemníci. 

Strhovali jste jej tři sta let, až se vám to konečně podařilo a teď to svádíte na nevěrce, vy mnohoplodní otcové nevěrců! 

Nejedná se vám o víru, která hyne tím, že jste na místech, kde vás ani Kristus, ani národ nechce, nejedná se vám o víru, nýbrž o panování, nejedná se vám o evangelium, nýbrž o porobu Čechů!

Lukáš 8, 40-56

Milé sestry a bratři,

to dnešní čtení jsem vybral hlavně kvůli verši, který nás tu v modlitebně provází dlouhá léta. Zdá se mi, že je to slovo do dnešní situace. Neboj se, toliko věř.

Nerad bych, aby to vyznělo jako nějaké laciné či falešné uklidňování v jistě vážné společenské situaci. Nechci sobě ani nikomu dalšímu nic nalhávat. Přijde mi ale případné mluvit o tom, abychom se nebáli a věřili. Nebo čteme-li s kralickými: abychom se nebáli, toliko věřili.

Platí myslím v každé situaci, že nemá valného smyslu podléhat úzkosti, poddávat se obavám, nechat se zajmout skepsí a panikou. Vždy bude lepší směřovat svou mysl k Bohu, vyhlížet jeho blízkost, povzbuzení, záchranu. Síly každého z nás jsou pochopitelně omezené a je dobré je vynakládat smysluplně. Přílišné utápění se v starostech společně se stresem snižují naši imunitu, kterou dnes tolik potřebujeme posilovat.

První čtení: Leviticus 19,1 - 3: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. Každý měj v úctě svou matku a svého otce. Dbejte na mé dny odpočinku. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Druhé čtení: Matouš 5,43 - 48: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ 

V roce 2019 vydává Baptistický sbor Na Topolce sbírku třiceti kázání vysokoškolského pedagoga a dlouholetého kazatele Petra Macka. Tato kniha doplňuje obraz, který čtenáři doposud mohli získat z autorových odborných prací z oblasti systematické teologie a představuje srozumitelný a zároveň hluboký vhled do bohatství biblických textů. Kázání jsou uspořádána do pěti kapitol, které volně sledují rytmus církevního roku a umožňují tak promýšlet základní důrazy evangelijní zvěsti. Sbírka vychází s ilustracemi Pavla Macka, doslovem opatřil Petr Pazdera Payne.

Text pro kázání: Matouš 9, 9-13

Milé sestry a bratři,pokud jste měli kdy možnost navštívit Řím a zajít do jednoho z kostelů v blízkosti barokního náměstí Piazza Navona, nalezli byste tam obraz Povolání sv. Matouše od slavného italského malíře Caravaggia. Caravaggio se tímto obrazem pokusil přiblížit svým současníkům scénu dnešního evangelijního textu. Líčí celníka Matouše, jak sedí za stolem s několika dalšími muži, kteří přepočítávají peníze. Ježíš s učedníkem Petrem právě vstoupili do místnosti, v níž prstem Ježíš ukazuje přímo na Matouše. Paprsek světla se dere místností a osvětluje tváře mužů, kteří tázavými pohledy upírají svůj zrak k příchozím. V této klíčové scéně šero a zatemněné okno dotvářejí chladnou a temnou atmosféru místnosti. Ježíš však do tohoto tmavého koutu obývaného celníky přináší skutečné světlo.

22. neděle po sv. Trojici, Na Topolce, 4. 11. 2012

1. Korintským 15,12-24

Milé sestry a bratři, naše postupné přemýšlení nad Apoštolským vyznáním víry nás dnes přivádí k dalšímu, tentokrát už poslednímu zlomu. Mnoho už toho z textu Kréda nezbývá. Přece ale ta zbývající slova mají pro náš život a pro naši víru zásadní důležitost. Tím posledním obratem je totiž obrat od minulého a současného k budoucímu. Co je to minulé a do současnosti trvající? Je to Bůh, je to jeho Syn a náš Pán Ježíš Kristus, moc Ducha svatého, je to svatá, obecná a obcující církev – to je osnova, východisko a dějiště naší víry. Co je to současné a přece už definitivně neplatné a odsunuté do minulosti? To je náš hřích, odpuštěný a pohlcený v milosti.

Je to nechutné čtení, ale když něco podobného (zároveň nekonečně lepšího) napsal C. S. Lewis, proč k problému nepřistoupit ze stejné perspektivy jako kdysi on. 

Můj drahý Tasemníku, slyšel jsem, že se z našeho pacienta stal kazatel, kněz, farář, duchovní vedoucí, je nakonec jedno, jak mu lidé říkají. Pracovně ho nazvěme duchovní. Je jedno, zda v církvi nebo v křesťanské organizaci. Horší ale je, že se tak stalo! Jsem z toho velmi znepokojený a můžeš si být jist, že za to, že jsi situaci nechal dojít až tak daleko, obdržíš na pekelném výboru vážné pokárání. Duchovní, který věrně slouží našemu nepříteli, pro nás představuje extrémní nebezpečí. Ale nezoufej. Je stále mnoho možností, jak ho v jeho rozletu zastavit. 

Za určitých podmínek je dokonce dobře, když je duchovním. Mnoho lidí v církvi a křesťanských organizacích totiž duchovním vedoucím stále důvěřuje a otevírá se jim, proto když duchovní svojí pozice zneužijí, odrovnají tím mnoho zbožných duší, které pak už více s Nepřítelem nechtějí mít nic společného. Jedna z pastí, na které naše ministerstvo dlouho pracovalo, se jmenuje moc. Mnoho duchovních pokušení moci podlehlo a já ti nyní poradím, jak tuto past nastavit tak, aby spolehlivě sklapla. Nezapomeň dávat pravidelná hlášení, jak to, co ti radím, na našeho pacienta aplikuješ.

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi. Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.

Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. (Lk 17, 20-30)

Kázání Tomáše Halíka pro 33. neděli v mezidobí 18. listopadu 2018 (a Několik slov navíc) v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze

Evangelium Mk 13, 24-32:

Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. 
   A tehdy ( lidé ) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. 
   Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. 
   Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. 
   O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

Dnes opět chvilka teologie na základě biblických textů této neděle. Rozlišme pojmy eschatologie, apokalyptika a chiliasmus a řekněme si něco o pravých a nepravých prorocích.

Tak se nám tady rozmáhá nějaký podivný aktivismus, kdy z kazatelen zaznívají podivné věci. Farář Piťha měl bojovné kázání proti Istambulské úmluvě, kdy nás přesvědčoval, jak nás homosexuálové převálcují. A nyní měl i lovosický kazatel Vašek Chumchal bojovné kázání, jak nás chtějí zničit falešní kazatelé, kterých je u nás v BJB plno.

Takže, zde si ho můžete poslechnout: http://www.granosalis.cz/downloads/kazaniVChumchal-20181028.mp3

Milí bratři, milé sestry, milí přátelé,

posíláme vám pozvání na Veřejné setkání na podporu čínských křesťanů, kteří v České republice již druhým rokem žádají o azyl z důvodu svého pronásledování. Akci pořádá Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference. Uskuteční se v neděli 14. října 2018 od 17:00 hodin v horní části Václavského náměstí.

Na akci promluví Daniel Fajfr, emeritní předseda Ekumenické rady církví a Rady Církve bratrské a biskup Václav Malý, pomocný biskup pražský. Součástí bude společná modlitba a čtení z Písma. Po skončení bude možnost vyjádřit podporu těmto věřícím zapálením vaší svíčky na znamení toho, že nám jejich situace není lhostejná a jako křesťané v České republice se za ně modlíme a jsem ochotni jim pomoci, jak bude potřeba.

Před veřejným shromážděním proběhne od 16:00 hodin tisková konference na ústředí Synodní rady Českobratrské církve evangelické (Jungmannova 9, Praha 1), na které chceme informovat media i veřejnost o aktuální situaci žadatelů v otázce odvolání proti neudělení azylu. Podrobnější informace k tiskové konferenci zašleme na vyžádání.

Modlíme se za celou situaci a věříme v nezávislé rozhodování soudů v této záležitosti. Známe příběhy konkrétních žadatelů a jsme přesvědčeni o tom, že v jejich zemi jim hrozí reálné nebezpečí, a že v případě jejich návratu budou stíháni už za samotný fakt, že podali žádost o azyl.

Jsme si vědomi toho, že není jednoduché rozlišovat, kdo naši pomoc opravdu potřebuje, ale víme o tom, že tito lidé jsou pro svoji víru pronásledováni a ohroženi na životě. Pojďme jim pomoct v tom, aby mohli svobodně vyznávat svoji víru a buďme vděčni za to, že můžeme žít v zemi, kde je to možné.

Za pracovní skupinu ERC pro čínské křesťany
Jan Jackanič

Knihu do té doby pro mne neznámého autora, americko-německého novináře Tuvi Tenenboma Všechny jejich lži jsem po prvních stránkách dále četl s jistou nostalgií. Před lety jsem v rámci Fulbright Scholar programu na University of California, Santa Barbara, měl možnost putovat po různých místech napříč USA a seznamovat se s různými podobami americké religiozity, což byla opravdu nezapomenutelná zkušenost, kdy člověk mohl na vlastní oči spatřit nejen věci známé, ale nahlédnout i do skromnějších a nenápadných podob náboženského života v kulturně pluralitní společnosti.

Tenenbomova kniha je rovněž cestopisem po Spojených státech. Její autor se však dostal do daleko větších zákoutí, o nichž ani řadový občan USA nemá tušení nebo se jim zdaleka vyhýbá. Postupně navštěvuje více než polovinu států USA s jediným cílem: poznat, jaká americká společnost opravdu je. Kniha pak je vlastně jakýmsi cestovním deníkem. Ovšem stejně jako mapu nenajdete tam ani data, zájemce si je musí vyvodit z událostí, které zmiňuje.

Vyšlo nové číslo Zpravodaje Bratrské jednoty baptistů.

Časopis ve formátu PDF si můžete stáhnout z webu BJB

Hrané dokudrama „Poslední útěk Jeronýma Pražského“ režiséra Lubomíra Hlavsy vzniklo podle scénáře dramatičky a spisovatelky Mileny Štráfeldové. Nejedná se o věrnou historickou rekonstrukci života tohoto prvního českého filozofa, teologa, mistra čtyř evropských univerzit, cestovatele a také vyslance ve službách krále. Režisér se s určitou mírou fabulace a nadsázky rozhodl zdůraznit především poselství, které Jeroným hlásal, a které silně rezonuje i s dnešní dobou.

Když například zaznívá z úst mocných věta „vždyť to jsou všechno jen pouhá slova“, připomene nám to nejspíš i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontextu s tragickým naplněním Jeronýmova života se pak nabízí otázka, jak my sami jsme odhodláni se dnes postavit k určitým skutečnostem, které hýbou společností.

Významný filozof a teolog byl ztělesněním horlivého středověkého intelektuála, který vášnivě vstupoval do náboženských disputací. I když se mu pokaždé dařilo uniknout z rozpoutaných konfliktů, nakonec jej dohnal stejný osud jako jeho současníka Jana Husa (2007). Připravil M. Kučera