WARREN, Rick. Cílevědomá církev. Jak budovat zdravý sbor podle Božího záměru.

Vydavatelství Návrat domů vydalo v prvním vydání roku 2005 tuto knihu, která se v anglickém originálu jmenuje The Purpose Driven Church . Je to kniha, kterou provází poměrně velká reklamní kampaň. Koupil jsem si ji a pozorně přečetl.

Název knihy trochu zavádí, protože ve skutečnosti nepojednává o cílevědomé církvi, ale popisuje autorovy zkušenosti a zápasy při zakládání nového sboru, konkrétně v kalifornském Saddleback Valley. Čte se lehce, protože je to příběh, zpracování a zhodnocení toho, co autor prožil. Styl psaní je přehledný a přesvědčivý s jednoduchou argumentací, která čtenáře rychle vtáhne do Warrenova způsobu hledání a naplňování Božího záměru. Kniha v hladkém překladu D. Drápala je pěkně graficky zpracována, takže pomáhá čtenáři, aby se rychle orientoval ve stěžejních výrocích.

Má pět částí: Mějte na zřeteli celek. Sbor, který naplňuje Boží záměry. Jak zasáhnout okolí. Jak shromáždit zástup. Budování sboru.


R. Warren postupně uvádí čtenářovu mysl do svého pochopení práce kazatele, kde přední místo zaujímá jasně definovaný záměr, cíl, podepřený promyšlenou strategií, plánovanou činností, soustředěním se na podstatné a eliminací všeho, co překáží růstu křesťanského společenství. Zveřejňuje to, o čem od začátku snil, jak se vyrovnával s tzv. mýty o rostoucích sborech a proti nim staví skutečnosti, které vedli k úspěchu v budování saddlebackského sboru. Mnohé z nich jsou naprosto logické, přesvědčivé a silně motivační.

Autor se zajímá o to, proč je tu církev, čím máme jako církev být, co a jak máme dělat. Formuluje pět Božích záměrů pro sbor. Jsou to akce směřované ven, uctívání, obecenství, učednictví a služba. Z každého záměru vyplývá úkol, účel, má cílovou skupinu atd. Sbor uspořádal tak, aby se soustředil na všech pět definovaných Božích záměrů. Vyšlo mu z toho „pět kruhů závazku“ – jakési sociologické vnímání, či rozdělení sboru na: obec (náhodní návštěvníci sboru), zástup (pravidelní návštěvníci sboru), sbor (pokřtění členové), vydaní (členové, kteří prošli kurzem o duchovní zralosti a podepsali smlouvu o zralosti) a jádro (skupina dělníků a vedoucích, kteří se zavávali, že budou sloužit ostatním).

V oblasti vlastního budování sboru považuje R. Warren za důležité začleňování nových lidí a naplňování potřeb návštěvníků za neustálého přehodnocování efektivity všeho, co se koná. Sbor se postupně vyprofiluje a je schopen v oblasti evangelizace účinně se zaměřit na určitou cílovou skupinu. R. Warren je přesvědčen, že v tom následuje příklad Pána Ježíše, což dokládá některými evangelijními texty. Sbor, který si udělal průzkum svého města a vytvoří si jakýsi profil typického občana, vytvoří cílenou misijní strategii. Princip lásky k bližnímu vede kazatele i ostatní služebníky k tomu, že jako Ježíš se snaží přitahovat zástupy tím, že naplňují jejich potřeby. Jeho přesvědčením je, že „pro Krista můžete získat kohokoli, pokud objevíte klíč k jeho srdci“ (s. 177).

V kázání, hudby a všech ostatních součástí bohoslužby se jednoznačně vyjadřuje v prospěch jednoduchosti zvěsti, úderné přímočarosti, současného jazyka a stylu. S lidmi třeba komunikovat. To lze uskutečnit tehdy, najdou-li se věci, které mají komunikující společné. Úlohou kazatele a ostatních služebníků ve sboru je také zpřístupnit Bibli nevěřícím, přitáhnout je do společenství a vést k členství ve sboru, aktivnímu zapojení, růstu a zrání, což zabezpečuje udržení a další rozvoj sboru. Čtenáři se dostávají jednotlivosti postupů zvolených v Saddlebacku.

Kniha R. Warrena Cílevědomá církev má své nesporné klady. Je svědectvím úspěšného baptistického  kazatele, který založil v roku 1980 úplně nový sbor, který se rozrostl do neobyčejné velikosti. Dokládá, že při misijní strategii a při budování sboru lze uplatňovat poznatky z oblasti psychologie, sociologie, manažmentu kvality, komunikace, statistiky  a dalších vědních disciplín spolu s teologií. Dává jasně poznat, že za vybudováním velkého sboru je vedle Božího požehnání i nesmírné pracovní nasazení věci Kristově oddaného služebníka. Současně přináší řadu reflexí i praktických zkušeností ze sborového života, které mohou pomoci zejména začínajícímu kazateli, aby se vyvaroval řadě chyb v práci. Doporučuji ji ke čtení.

Warrenova kniha ovšem vyvolává i otázky. Duktus knihy zvýrazňuje moderní marketingové metody a triky, kterými se získávají lidé pro určitý druh produktu. To by ještě nemuselo být až tak problematické, kdyby to současně neznamenalo výzvu nesoustřeďovat se na tu část nevěřící populace, která neslibuje rychlý úspěch. Křesťansky sporné je v knize i to, že navzdory pokusům o pokorné výroky je poznačena autorovým hrdým vědomím úspěchu a „jástvím“.

Kniha může být dokonce nebezpečná, a to nejméně ve dvou ohledech:

1. Autor opakovaně tvrdí, že kazatel má na sboru setrvat co nejdéle. Myslí zjevně na takové kazatele, kteří sbor budují, zejména na ty, kteří budují nový, „svůj“ snad více méně nezávislý sbor (baptisti vyznávají kongregacionalismus). Pro tuto pozici však nepodává uspokojivou biblickou argumentaci. Navíc se pochopitelně nezabývá situací, je-li na sboru kazatel, který práci spíš ničí než buduje, ale chce tam dlouho setrvat.

2. Autor se staví za radikální budování sboru, který má jasný cíl, shodný s vizí kazatele. Ovšem kazatel, který by si toto podle vzoru R. Warrena přivlastnil a zavedl marketingové principy do dalšího budování jemu svěřeného sboru v našich podmínkách, způsobí pravděpodobně velkou bolest těm, kteří jsou „jiní“. Představil jsem si některé své milé starší bratry, jak musejí odejít ze společenství, protože jsou „jiní“ a nemají kam jít, protože např. jiný metodistický sbor v okolí není...    

doc. ThDr. Pavel Procházka, PhD., mim. prof.

Inštitút vzdelávania Evanjelickej cirkvi metodistickej