Milé sestry a bratři,
otevřený dopis, který Vsetínský sbor před několika měsíci adresoval všem sborům BJB, se nesetkal prakticky s žádnou slyšitelnou odezvou od sborů či VV BJB. Tuto skutečnost považujeme za smutný doklad stavu BJB v ČR. U vědomí svého vlastního dluhu v této věci jsme se rozhodli napsat následující otevřenou reakci, kterou se chceme nejen připojit k hlasu Vsetínského sboru, ale také apelovat na ostatní sestry a bratry sdružené ve sborech BJB.

Také společenství našeho sboru je znepokojeno situací, ve které se jednota českých baptistů nachází. Domníváme se, že BJB se již několik let postupně odklání od základů své tradice, tak jak jsou mimo jiné formulovány v naší ústavě. V několika následujících bodech bychom rádi upozornili na témata, která dnes považujeme za klíčová.

1) Zásady a stanoviska: článek 2. „Písma Starého a Nového zákona jsou nám primárním pramenem a normou Božího zjevení v Kristu.“
Se znepokojením sledujeme, jak se v BJB postupně vytrácí solidní biblistika a kritická teologická práce s Písmem. Domníváme se, že povrchní biblický fundamentalismus a plytké evangelikální moralizování nemohou takovou práci plnohodnotně nahradit. Považujeme za alarmující, že se v prostředí BJB stala normou velmi nízká úroveň teologického vzdělání. Tento stav signalizuje naši duchovní nezodpovědnost a nezájem o Písmo a domníváme se, že vede na duchovní mělčinu. Toužíme a voláme po návratu k Písmu, po hlubší teologické práci a spolupráci.
Biblický teologický seminář v Pelhřimově, který ostatně SD v Lovosicích nepřijal jako akci celé jednoty, nepovažujeme za možné a plnohodnotné řešení tohoto stavu. Postrádáme též spolupráci jednoty s teologickými školami v ČR, zejména s International Baptist Seminary v Praze – Jenerálce a Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy.

V současnosti vidím problém jinde. Teologie „na úrovni“ je často velice vzdálená praktickému křesťanství. Členové našich sborů se ve velké většině setkávají s Písmem jen v průběhu nedělních bohoslužeb. Tím, že v průběhu této dvacetipětiminutovky budou řečníci teologicky na úrovni rozebírat vědecké problémy, zřejmě nepředají svým posluchačům to nejdůležitější. Skloubit teorii s praxí uměl snad jen zesnulý prof. Heller – jenže to je výjimka. Praktické křesťanství a moc Ducha často schází tam, kde se vědecky bádá, ale šíří se tam, kde se upřímně věří.
Baptistický seminář je jedním z řešení tohoto problému. Kritici formátu BJB Na Topolce zatím nezrealizovali ani to minimum, které je nabízeno v Pelhřimově. Kritizovat umí, ale co prakticky udělali pro to, aby členové naší Jednoty žili praktický křesťanský život v moci DS?
Bourat, kritizovat a jen toužit je vždy snadnější než něco dělat.

2) Zásady a stanoviska: článek 3. „Jsme součástí v dějinách vzniklé církve Ježíše Krista a vyznáváme víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.“
Odmítáme snahu zavádět závazná vyznání víry, která ubírají jednotlivcům i celým sborům svobodu v jejich rozhodování a vyznání. Baptistické tradici je takové jednání zcela cizí. Toužíme po plodné a plnohodnotné ekumenické spolupráci se všemi křesťany. Účelové (a často politicky motivované) sdružování evangelikálních denominací za takovou plnohodnotnou ekumenu nepokládáme. Zároveň toužíme po tom, aby byla v širokém ekumenickém rozhovoru našimi představiteli více hájena a prezentována specifika baptismu.

Co je specifikem baptismu? Nesnášenlivost s jinými formami vyznání a prezentování vlastního chápání evangelia jako jediné správné a dokonalé cesty? Dokonalí baptisté, kteří jediní budou spaseni, protože jen oni správně věří? Jsou to extrémy, které rozbíjejí jednotu i Jednotu. Věta: „ toužíme po plodné a plnohodnotné ekumenické spolupráci…“ je nanejvýš zbožnou frází, která žádné ekumeně nepomůže a zase jen kritizuje to, co již bylo na poli ekumeny dosaženo.

4) Zásady a stanoviska: článek 8. „Zastáváme zásadu "všeobecného kněžství věřících", podle níž jsou všechny údy sboru povolány ke službě.“
Vysoce si ceníme biblického principu všeobecného kněžství věřících a proto odmítáme všechny podoby jeho omezování, jako je praxe nadsborové ordinace pro kazatelskou službu, zaměňování VV BJB za jakýsi sborům nadřízený presbyterní orgán či neadekvátní autoritářské pojetí staršovstva a kazatelské služby. K plné kněžské službě byli Kristovou milostí povoláni všichni věřící – muži i ženy, na základě svých duchovních darů, které rozpoznává společenství místního sboru. Nikoli BJB či jiná nadsborová struktura.

Tam, kde nevládne řád, vládne chaos. Extrémismus pravověří elitních baptistů, kteří jsou sami sobě normou, je to hlavní, co rozbíjí jednotu i Jednotu. Domnívají-li se sbory vsetínský a topolský, že BJB má fungovat jen jako účelové sdružení jednotlivých sborů, chce nemožné ve změněných podmínkách společnosti, ve které žijeme. Obstát můžeme jen jako celek – jako církev, a to tehdy, nebudeme li lpět na jakési tradici, která přece nemůže být základní normou, ale budeme ctít realitu současnosti včetně vůle většiny na SD. Není to nebiblické a není to v rozporu s křesťanskou vírou jako takovou, když VV bude mít jisté pravomoci, které jsou ve prospěch celku. To, že naši předchůdci v minulých stoletích jednali a žili tak, jak žili, neznamená přece, že musíme nutně jednat za změněných podmínek stejně. ( Pružnost jejich vztahu k obecným zásadám baptistů lze dokladovat v dějinách baptismu – i toho našeho z reemigrantů i v jednotlivých evropských a amerických státech a národech.) To že se vydali směrem, který jsme respektovali a následovali při křtu jako nejlepší pro nás, neznamená nutně, že budeme v opozici proti všem, protože musíme zachovávat své zásady, které formulovali naši předci za úplně jiné situace, než v jaké se nacházíme dnes my. Lpění na zásadách nás zavede do končin, kde se prosazuje lidský náhled a ne hledání Boží vůle.

5) Zásady a stanoviska: článek 9. „Věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné.“
Baptistické sbory nemohou žít v izolaci. Také my toužíme po inspirativním a stimulujícím společenství s dalšími baptistickými sbory nejen v naší zemi. Chybí nám podpora spontánního mezisborového setkávání, jakož i promyšlená spolupráce s jinými sesterskými jednotami baptistů v okolních zemích i na úrovni EBF a BWA. Bohužel se obáváme, že současná podoba BJB je v této věci spíše překážkou nežli pomocí. BJB nebyla a nikdy neměla být denominací ve smyslu lidové církve. Postupné opouštění baptistických důrazů, posilování autority VV BJB a rostoucí vazba na stát ale vedou k transformaci BJB v denominační útvar. BJB není církev. VV BJB není „vedením církve“. VV BJB často přestupuje pravomoc, kterou získal od sborů na základě našich řádů. Sjezdem delegátů neprojednané či odmítnuté návrhy jsou realizovány, na sborech neprojednané ekumenické dokumenty jsou podepisovány členy VV bez vědomí členů BJB.
Vyznáváme, že po mnoha negativních zkušenostech postupně ztrácíme důvěru v současný VV BJB.

Kritika vedení BJB z Vaší pozice je obecná, není doložena ani jedním příkladem. Do izolace se dostáváte sami svým negativním postojem k usnesení SD i vedení VV. Voláte po inspirativním a stimulujícím společenství. Jste takovým společenstvím pro jiné? Podobáte se reptajícím Izraelcům na poušti, kteří také nechtěli být vedeni. Bez vedení by skončili zpátky v Egyptě. Vaše kritická pozice elitních a vyjímečných baptistů, kteří v e svém sboru sami všechno zvládnou, je východiskem k návratu do světa a k likvidaci toho, co jiní s námahou, obětavostí a osobním nasazením v minulosti i v současnosti vykonali a konají.

6) Zásady a stanoviska: článek 11. „Hájíme svobodu svědomí, a proto přijímáme i skutečnost, že mezi námi zůstávají rozdíly.“
Sbory, které jsou sdruženy v BJB, se navzájem odlišují v mnoha svých důrazech i životních projevech. Tento stav pokládáme za libý dar Ducha svatého. Zároveň ovšem se znepokojením pozorujeme, jak je duchovní dědictví baptismu postupně nahrazováno naddenominační evangelikální teologií.

Domníváme se, že v současnosti je v BJB vyvíjen tlak na uniformitu v otázkách, které považujeme za podružné (typ zbožnosti, eticko-teologické důrazy…) a naopak je oslabována jednota v otázce baptistických zásad. V našich dokumentech však čteme: „Kde existuje společná oddanost Ježíši Kristu a jsou respektovány baptistické zásady, tam ať je vítána i rozmanitost a přijímány odlišnosti.“
Chybí nám rozhovor, ve kterém bychom tříbili a prohlubovali porozumění vlastní tradici. Chybí nám skutečná svoboda a respekt v podružných odlišnostech i shoda v otázkách zásadních.

Je třeba se otevřeně zeptat, co je důležitější pro život, který se líbí Kristu? Je to snad striktní dodržování baptistických zásad, které si stejně každý vykládá po svém? Budu spasen pro to, že jsem se držel tradice a protože jsem sám sebe hodnotil jako elitního baptistu? Určitě ne. Tvrdíte v odstavci 3, že svrchovanou autoritou pro nás ale zůstává Ježíš Kristus, a přitom snad i na vyšší úroveň stavíte respektování baptistických zásad. Nezdá se vám, že si trochu protiřečíte?

7) Zásady a stanoviska: článek 12. „Zasazujeme se o oddělení církve od státu, jež má svůj základ ve výlučnosti Kristovy vlády v církvi.“
Odmítnutí principu odluky církve od státu pokládáme za nejviditelnější příznak duchovní krize BJB. Velmi kriticky vnímáme skutečnost, že je tato věc již několik let některými členy sborů i VV relativizována. Nikoli pouze vyznavačský křest, ale právě odluka je historickým myšlenkovým východiskem baptismu. BJB, jakkoli to zní absurdně a provokativně, ve své současné podobě již není jednotou baptistickou. Oficiální představitelé BJB rezignovali na nesení této zásady a nepozvedají prorocký hlas, kterým by navazovali na hlas našich předchůdců(m.j. např. absencí baptistického příspěvku v uplynulé diskusi o podobě tzv. církevního zákona). Aktuální téma „narovnání“ mezi státem a církvemi chápeme jako příležitost pro jasné kritické baptistické stanovisko BJB. Obáváme se ale, že skutečnost bude docela jiná.
Těsná vazba BJB na stát přesahuje dobře viditelnou oblast financí a trvale se prohlubuje. Nechceme na tomto zištném a pragmatickém výprodeji baptismu nést díl odpovědnosti a proto voláme všechny naše bratry a sestry k změně postojů a k nápravě věci.

Milé sestry a bratři,
Dobře si uvědomujeme, že pro mnohé z vás může být tón i obsah tohoto dopisu obtížně přijatelný. Rozhodně se nechceme stavět do role „správných baptistů“, kteří povýšeně kárají své sourozence. Naše slova nejsou projevem nezájmu a odmítnutí BJB, ale snahou o nápravu.

V této roli správných baptistů jste navzdory Vašim prohlášením. Jestliže prohlašujete, že se snažíte o nápravu, přiznáváte svou kritickou pozici a povýšenost těch, kteří vidí jakési nepřijatelné nedostatky.

Výše uvedená slova chápeme jako apel také sami pro sebe, pro svou osobní i sborovou praxi. V mnoha ohledech zůstáváme u polovičatostí, v mnoha věcech jsme stále dlužníky našich předchůdců.
Přijímáme také možnost, že naše současné postoje zůstávají v BJB menšinovými. Přijímáme i možnost, že se v mnoha ohledech mýlíme a rádi se o tom necháme přesvědčit. Přesto se domníváme, že je důležité, aby také náš hlas zazněl a nebyl oslyšen. Prosíme všechny sbory i jednotlivce, aby nevnímali tento náš dopis jako pouhé gesto, ale spíše jako impuls k otevřenému rozhovoru o současnosti a budoucnosti naší jednoty. Rádi bychom k otevřené reakci povzbudili nejen ty, kteří se na celou situaci dívají podobně, ale i ty, kteří s námi nesouhlasí.

S přáním pokoje a milosti od našeho Pána s Spasitele Ježíše Krista

Sborové staršovstvo z pověření společenství sboru BJB Praha 4 Na Topolce