poslal Nepřihlášený Jako překladatelé Bible21 jsme neměli
v úmyslu vydávat nějaká „stanoviska ke stanoviskům". Naším
úkolem bylo nabídnout veřejnosti překlad. Je výsostným právem
každé skupiny lidí zaujmout k překladu postoj, jaký uznají za
vhodné. Nicméně oba jsme se shodli, že na nedávno zveřejněné Stanovisko České biskupské konference k překladu „Bible
- překlad 21. století" je vhodné nějakou reakci připravit
a mít ji v záloze, kdybychom byli k reakci vyzváni.
Shodou
okolností jsem byl ještě týž den požádán o reakci do tohoto
časopisu. Vzhledem k osobním vztahům jsem sice uposlechl, rád
bych ale předeslal cosi sám za sebe. Překladů (NBK/B21 stejně
jako KMS/ČSP) jsem se účastnil především kvůli zkušenosti
překládání, kterou bych jinde nezískal. Zajímá mě proces
překládání. Hotový překlad pro mne poněkud ztrácí na
přitažlivosti už jen tím, že je hotový. A tak zatímco Bible21
je pro většinu lidí čerstvá novinka, pro mne představuje jen
jednu, již minulou etapu nekončícího procesu překládání a
vykládání Bible. Proto mně poloha obhajování překladu bytostně
nevyhovuje. Naopak konstruktivní kritika je pro mne jakožto
překladatele velmi cenná, protože umožňuje překlad zlepšovat,
což v ideálním případě by se mělo dít neustále. Mám-li však
hájit dílo jakožto jeho stoupenec proti stanoviskům stoupenců
něčeho jiného, pro takovou úlohu se necítím ten pravý, protože
se nepovažuji za stoupence a své dílo sám vidím kriticky, nebo
přinejmenším jako otevřené dalším změnám.
Pro čtenáře
Getseman ale činím výjimku a pokusím se tlumočit společné
stanovisko mé a Alexandra Fleka, přestože prohlášení ČBK není
patrně míněno jako otevření dialogu a reagovat na ně zjevně
není nutné.
Název
ČBK ve svém
krátkém textu se nejprve věnuje novému názvu: „Nyní ...
převážila podle všeho marketingová hlediska, protože vztahovat
se v názvu k budoucnosti je nesporně atraktivnější. Podtitul
Překlad 21. století naznačuje, že by svou aktuální
češtinou měl ‚vystačit‘ třem generacím (po 30 letech).
Přitom Český ekumenický překlad (dále ČEP) už po jedné
generaci, vzhledem k rychle se měnícímu jazyku, zastaral. Zdá se
však, že věc je prostší: toto označení zřejmě není ničím
víc než reklamní upoutávkou. Zda se stane skutečností, bude
možno říci teprve na konci století, ne na jeho začátku."
Názvy projektů
jsem se nikdy příliš nezabýval. Názvy se mění; co zůstává,
je podstata. U biblických překladů z názvu přečasto zbývá jen
drobná zkratka za citátem. Dva projekty, v nichž jsem měl vzácnou
výsadu pracovat, byly ve své podstatě velmi odlišné, a proto pro
mne představovaly užitečnou kombinaci co do zkušenosti, a to bez
ohledu na jejich názvy (které se ostatně během práce změnily).
Mohu jen doufat, že spíše než prostřednictvím názvů se lidé
budou snažit zjistit četbou, co je který překlad zač a co může
nabídnout.
U překladu
Bible21 byli překladatelé a realizátoři projektu vedeni
myšlenkou, že Bible nepatří žádné církvi, žádné
společnosti ani žádné generaci, nýbrž všem lidem. Překladatelé
považují Bibli za společné dědictví židů, křesťanů všech
vyznání a vůbec celé západní kultury. Původní název „Nová
Bible kralická" byl motivován snahou popsat překladatelské
úsilí tak, že tvořivě, s citem pro aktuální potřeby („Nová
...") se pokouší navázat na nejlepší tradici toho, co bylo
církvím i národu společné („... Bible kralická"). Z tohoto
názvu bylo možno vytěžit mnoho pozitivních konotací a navíc
výslovným přihlášením k protestantské tradici mohl být tento
název pro některé čtenáře považován za výhodný i v tom, že
nehrozila záměna s nějakým překladem připraveným pouze
římskými katolíky. Nicméně název „Nová Bible kralická"
se v některých církevních kruzích setkával s odmítáním,
a to při obdobné argumentaci, jakou ČBK užívá dnes:
„marketingový tah". Nezřídka jsem slýchal: „Nic by mi na
tom překladu nevadilo, ale kvůli tomu názvu ho nemůžu přijmout."
Bezpečně srozumitelný nebyl ani mimo církve. Název jsme tedy
změnili.
Nový název tím,
že výslovně nezmiňuje žádnou z křesťanských tradic, klade
větší důraz na univerzalitu Bible a lépe snad vyjadřuje, že
Bible má oslovovat i sekulární svět, což byla silná motivace
překladatelů v průběhu celé práce. To již není slučitelné
s církevním vymezováním, a proto pokud některá skupina
potenciálních uživatelů cítí nutnost zdůraznit, že překlad
nevzešel z jejích řad, musí tak učinit sama. Namísto toho název
zmínkou o 21. století vyjadřuje potřebu nově promyšleného
navázání na společné dávné i nedávné tradice. Říká jen
to, že nejde o překlad 20. století; že se překladatelé snažili
se starou zvěstí vykročit k nové generaci čtenářů a
posluchačů. Jde přitom o překlad, který od samého počátku
respektuje kontinuitu staletí. Z názvu zmizelo slovo „Nová",
které sémanticky nahrazuje číslovka. Ta lépe než slovo „nová"
vyjadřuje, že překlad vědomě vstupuje do kontinuity českého
překladu, kde mnohé výborné překlady předcházely a kde mnohé,
jistě ještě lepší překlady, dá-li Bůh, budou následovat. V
tomto smyslu oba názvy vyjadřují totéž. Název Bible21 nemá
nikterak odkazovat k budoucnosti, nýbrž k současnosti. Reflektuje
to, že jde o první překlad celé Bible v tomto století, ale
zejména to, že jeho smyslem je oslovit dnešní čtenáře v
současné češtině. Rozhodně si nedělá ambice „vystačit"
beze změn třem generacím, nic takového představitelé projektu
nikdy neřekli.
Předmluva
Následně
si Stanovisko ČBK stýská, že v předmluvě k B21 se zmiňuje
pouze Bible kralická a ČEP, kdežto tak „významný přínos"
jako Bible svatováclavská přechází předmluva mlčky spolu s
celou řadou jiných, byť dílčích překladů.
Cílem
předmluvy ale nebylo vyjmenovat všechny dosavadní (či do budoucna
připravované) překlady, nýbrž pouze vyjádřit vztah B21 k těmto
dvěma nejrozšířenějším překladům celé Bible, které byly a
dosud jsou snadno dostupné. Naproti tomu Svatováclavská Bible je
jedním z řady českých překladů, které se již staletí běžně
netisknou a nepoužívají. (Je ovšem samozřejmé, že překladatelé
B21 při své práci přihlíželi k celé škále českých překladů
Starého i Nového zákona, ale takovou ignoranci či aroganci nám
snad autoři Stanoviska nepodsouvají.)
Kanonická norma
„Když
B21 otevře katolický křesťan, zjistí, že to není celá jeho
Bible," píší biskupové dále. Tato připomínka je plně
oprávněná a hodna starostlivých pastýřů. Pak se rozepisují o
tom, že Bible21 nemůže být akceptována za římskokatolický
překlad, protože nevyhovuje normě CIC 825.
Můžeme
jen přát našim římskokatolickým bratřím, aby všechny jejich
ediční počiny, Bible, lekcionáře apod., vždy vyhovovaly
kanonickým normám. Dbát o to ale není naše starost. Autoři
překladu B21 nejsou příslušníky římskokatolické církve a
cílem projektu nebylo získat její imprimatur ani konkurovat
římskokatolickým překladům. Bible21 chce být obecným
překladem, nikoli úzce konfesijním.
Liturgický jazyk
Proto se překladatelé
také snažili odhlížet od specifik liturgického vyjadřování
různých církví - což byla další výtka ČBK. Citujme aspoň
větu z delší pasáže: „Každý nový překlad musí
respektovat stávající liturgickou terminologii." Z našeho
pohledu však lpění na liturgických tradicích by naopak bylo
nežádoucí ve dvou směrech: Především by bylo nutno z různých
tradic zvolit jedinou (a tím konkurovat konfesijním překladům).
Za druhé: Liturgie je symbolická činnost, která ze své podstaty
vyžaduje společné předporozumění celebrující komunity.
Vyjadřování, které celebrující komunita rozpoznává jako
typické pro vlastní liturgii, bývá však cizí lidem mimo
komunitu, ba obtížně pro ně srozumitelné. V překladu by takové
výrazy nebo tvary mohly působit rušivě až nesrozumitelně. To by
bylo v zásadním rozporu s cílem překladu. S nevelkou
nadsázkou lze snahu překladatelů vyjádřit slovy „vynést Bibli
z kostelů na ulici."
Jazyk
Na druhé straně
překladatelé B21 nikde netvrdí, že jejich dílo je
„doporučeníhodné zejména pro srozumitelnost češtiny".
Takové soudy autorům překladu rozhodně nepříslušejí.
Oceňují-li jazyk překladu jiní, to nás samozřejmě těší,
neboť Bible si kvalitní jazyk nepochybně zaslouží. Není bez
zajímavosti, že velmi pochvalně se o B21 vyjádřili i někteří
katoličtí biblisté. Nechci je však nyní citovat, abych jim
případně nepůsobil problémy v jejich vlastní církvi. Velmi
příjemně mě také překvapila recenze teoložky a spisovatelky
Jany Šrámkové v Reflexu.
Zatímco mnozí recenzenti, neopisují-li jen z tiskových materiálů,
spokojí se s letmým přečtením jedné či dvou vybraných pasáží,
ona si patrně dala práci a překlad opravdu prozkoumala. To jí
umožnilo jej zhodnotit se silnými i slabými stránkami objektivně.
Na nevelké ploše, srovnatelné se Stanoviskem ČBK, se zabývá i
Stanoviskem zmiňovanou „snahou o zrýmování", jež
podle biskupů působí nevyrovnanost a rozkolísanost textu. Jana
Šrámková je v kritice konkrétnější a své soudy - podle
mého mínění oprávněné - doplňuje důležitým postřehem:
poetické texty jsou určeny k recitaci. Zvukové stránce překladu,
a nejen v poezii, jsme opravdu věnovali pozornost, což ne všichni
posuzovatelé zaznamenali.
Deuterokanonické
knihy
K chybějícím
deuterokanonickým knihám lze říci, že z projektu B21 nebyly
vyloučeny, pouze přeřazeny do jeho druhé fáze. Tyto knihy totiž
netvoří součást hebrejské bible, a proto je židé ani
protestanti nepovažují za autoritativní. Ostatně ani uvnitř
římskokatolické církve nebyl postoj k těmto knihám
v historii vždy jednotný. Kromě toho je známo, že kralický
i ekumenický překlad jsou k dispozici jak ve verzi s těmito
knihami, tak také (častěji) bez nich. Zařazením
deuterokanonických knih do první fáze projektu, z jehož názvu
vypadla zmínka o Bibli kralické, by se zvýšilo nebezpečí záměny
tohoto překladu za nějaký římskokatolický projekt, a to si
nepřeje ani realizační tým a jistě ani římskokatolická
administrace. Proto projekt B21 zatím jen veřejně deklaroval, že
do budoucna s vydáním těchto knih počítá.
Poznámky
Pastýřskou
starostlivost odrážejí také formulace, že „v současné
době do značné míry chybí u čtenářů Bible obecně
předpoklady k jejímu pochopení" a že čtenáři „některá
[místa] vnímají značně zkreslenou optikou své subjektivity,"
proto tedy je nutné Bibli vydávat pouze s výkladovými poznámkami
odpovídajícími římskokatolické církevní tradici. Tým Bible21
raději předpokládá, že biskupové hovoří za komunitu jim
svěřenou. Cílovou skupinou překladu B21 je naproti tomu obecná
česká veřejnost, která povětšinou Kodexu kanonického práva
potažmo římskokatolické jurisdikci nepodléhá. Ostatně církve,
nejenom římskokatolická, mají za úkol v české veřejnosti
zvěstovat evangelium. K tomu od počátku náležel i výklad písem
Starého i Nového zákona s důrazem na to, jak tato Písma
vypovídají o Mesiášovi. Překladatelé B21 chtěli podnítit
veřejnost, aby více četla Bibli, a zároveň předpokládají, že
církve budou dbát o tento svůj hlavní úkol. Během práce na
překladu jsme samozřejmě psali poznámky, mnohdy obsažné. Ale ty
sloužily jen ke komunikaci mezi překladateli. Podle našeho mínění
je pro veřejnost důležitější živý hlas církve než naše
vlastní komentáře, a tedy ani domácí římskokatolická církev
o svou příležitost nepřichází.
Byl shledán
jako člověk
V tomto kontextu
vyznívá dosti zvláštně jediná výtka ke konkrétnímu místu,
k interpretaci Filipským 2,7. „Věta přeložená jako
»ocitl se v těle jako člověk«" je prý „nepřesná,
protože ve skutečnosti chce vyjádřit, jak Krista viděli jeho
současníci, tedy »byl shledán jako člověk«." Připomeňme
tedy, co křesťané od raných dob vyznávají: že Ježíš „přišel
v těle", tedy že byl skutečný člověk, nikoli že se takto
pouze „jevil" svým současníkům. I rané církevní koncily se
vůči takovému názoru bránily a označily jej za herezi
(doketismus). Snaha zdaleka se této herezi vyhnout je u některých
překladů až očividná. Kupříkladu mezi současnými anglickými
překlady nalézáme i formulace jako „having become human" (The
Message), „he was living as a man" (New Century Version). Podobně
i současné španělské překlady, např. Reina Valera aj.,
„hallandose en la condición de hombre" (hallarse je opět spíše
bytí než jevení se) a tak bychom mohli pokračovat. Lingvisticky
vzato, řecký pasivní aorist „euretheis" doslovně odpovídá
českému „být nalezen", idiomaticky má však standardně
význam „ocitnout se". Teologicky důležitá pro tuto pasáž je
gradace od 7c po 7d: Byl jako lidé, ba více: byl člověk. Byť ne
hříšný, jako jiní lidé (pl.), přece však plně člověk
(sg.). Písmo nezůstává u otázky, jak se Kristus jevil
současníkům (7c), ale pokračuje výpovědí o formě Kristova
bytí (7d). Toto místo dokládá, že doketismus nemá pravdu, a to
se překladatelé snažili zachovat bez toho, aby se uchýlili k
poznámkám, které moderní čtenář těžce snáší asi všude na
světě. Typickému českému čtenáři se navíc vybaví forbína
Wericha s Horníčkem a žádoucí účinek poznámky je ten tam.
Nemariánská
Marie
Werich je česká
kulturní tradice obecná. Neradno ji sice ignorovat, ale pro Bibli
je samozřejmě důležitější tradice vyjadřování křesťanského.
ČBK argumentuje, že „česká křesťanská tradice, kterou
respektuje i ČEP, vyhradila jménu Ježíšovy matky formu Maria, a
ne Marie, aby se tak podtrhlo její výjimečné postavení
v dějinách spásy." Otevřeme-li si však kralický
překlad, zjistíme, že používá tvar „Maria" i pro Mojžíšovu
a Áronovu sestru Miriam, dále pro Marii Magdalénu a pro další
nositelky tohoto jména (např. pro Marii Kleofášovu a Marii
Josefovu), jistě proto, že jde o tvar běžný ve staré češtině.
Výjimečné postavení Ježíšovy matky tedy nezbytně nesouvisí s
formou české podoby jejího jména. Naproti tomu jiné, modernější
české překlady (např. Žilka, Slovo na cestu, Český studijní
překlad) používají tvar „Marie". B21 tedy rozhodně nijak
nevybočuje z „české křesťanské tradice". Zmíněný
ČEP je v tomto ohledu naopak spíše konfesijně motivovanou
výjimkou. Katolické překlady Nového zákona (Sýkora/Hejčl,
Škrabal, Col, Petrů) využívají archaického tvaru k zesílení
dojmu náboženské úcty. To je jen konkrétní projev obecné
tendence považovat zastaralou formu jazyka za „vhodnější" pro
posvátné texty. Skalní zastánci tohoto přesvědčení nebo
pocitu však nové překlady obvykle nevytvářejí, nejvýš
upravují staré. Typičtí překladatelé Bible se naproti tomu
rekrutují z řad těch, kdo jsou přesvědčeni, že nová generace
potřebuje slyšet Boží slovo vlastním jazykem, důvěrně
srozumitelným. K takto přesvědčeným lidem se řadíme i my, a
proto užívat archaizující prostředky ke zvýšení
„náboženského" efektu nepovažujeme za součást své
standardní metody.
Reklama
Autorům Stanoviska
zřejmě připadala propagace B21 jako nedůstojná reklamní kampaň.
Nic konkrétního však nezmiňují. Nadační fond NBK ani
vydavatelství Biblion ovšem žádnou reklamní kampaň k vydání
Bible21 nepořádá. Pouze 1. 4. 2009 proběhla standardní tisková
konference, 9. 4. 2009 pak slavnostní představení překladu v
Betlémské kapli, kde z něj úryvky předčítali Josef Somr a
další čeští herci. Novému překladu tam v modlitbě požehnal
předseda Ekumenické rady církví ThDr. Pavel Černý, o žádný
marketing nešlo. K této akci přispěla Česká televize tím, že
zdarma uvedla klip, ve kterém herec Jan Potměšil zve diváky ke
čtení Bible. Pokud je nám známo, k žádnému porušení úcty k
Bibli tím nedošlo; naopak česká veřejnost tak měla možnost
ozřejmit si např. pravý význam Velikonoc. Na druhé straně táž
televize uvedla ve zprávách i negativní stanovisko ČBK, takže co
do pozitivní i negativní publicity lze prezentaci B21 mít za
vyrovnanou.
Legere
potest
Nicméně Stanovisko
České biskupské konference k překladu „Bible - překlad 21.
století" přece jen končí pozitivně: „Katolickým
křesťanům není čtení a studium jiných překladů zapovězeno."
To vítáme a přejeme všem římskokatolickým křesťanům, kteří
si otevřou Bibli21, mnoho Božího požehnání a užitku z
konfrontace různých biblických překladů.
Zdroj: časopis Getsemany 2009/5
www.getsemany.cz