poslal Nepřihlášený
Padělek zvaný Týden modliteb za jednotu křesťanů
Od 18. do 25. ledna probíhá v Římě, ale nejen tam, tzv. Týden modliteb za
jednotu křesťanů. Pokud srovnáme pokoncilní oslavy tohoto týdne s jeho původním
posláním, zjistíme, že jsou na hony vzdáleny tradiční nauce Církve.
Původní účel: obrácení a návrat do pravé CírkveKaždoroční Týden modliteb za jednotu křesťanů je nový název pro to, co se dříve
jmenovalo Oktáv jednoty s Petrovým stolcem.
Zmíněný Oktáv zavedl otec Paul Francis Wattson, zakladatel Bratří smíření, a
získal pro něj souhlas papeže sv. Pia X.Otec Wattson, bývalý anglikán, který se obrátil na katolickou víru, se rozhodl,
že oktáv bude začínat 18. lednem, tj. na svátek Nastolení sv. Petra v Římě, a
končit 25. ledna, tedy svátkem Obrácení sv. Pavla apoštola. Jednalo se o
veřejnou událost, během níž probíhaly modlitby za obrácení nekatolíků a jejich
návrat do pravé Církve Ježíše Krista, církve katolické.
V roce 1958, k padesátému výročí Oktávu jednoty s Petrovým stolcem, přední
morální teolog otec Francis Connell ve svém proslovu uvedl: „Tento oktáv, tedy
období osmi dnů, je zejména zasvěcen modlitbám [...], aby všichni lidé poznali,
že katolická církev je jedinou náboženskou organizací, kterou Bůh ustanovil jako
cestu k spáse pro veškeré lidské pokolení.“(1)
Oktáv i nadále každým rokem probíhá, a to nejen v Římě, ale i na dalších místech
po celém světě, přičemž, jak již bylo řečeno, dostal nové jméno: „Týden modliteb
za jednotu křesťanů“. Po II. vatikánském koncilu se bohužel zvrhnul do
osmidenního pankřesťanského festivalu falešné lásky, během něhož se katolíci,
pravoslavní schismatici a různí protestanti modlí za blíže neurčenou „jednotu
křesťanů“. Modlí se rovněž na nějaký všem vyhovující zdánlivě křesťanský úmysl,
který je povětšinou čistě lidský. Je to přehlídka ztráty smyslu pro skutečnost,
protože účastníci oslavují jakousi jednotu, která však neexistuje, a představují
ji světu jako výraz křesťanské shody.
Oktáv jednoty s Petrovým stolcem
Původní Oktáv jednoty s Petrovým stolcem měl rok co rok stejné téma: obrácení a
návrat nekatolíků do jediné pravé Církve Ježíše Krista. Každý den oktávu byl
věnován modlitbě na nějaký určitý úmysl, a tyto úmysly byly až do II.
vatikánského koncilu každého roku stejné. Modlitební úmysly původního Oktávu
jednoty s Petrovým stolcem jsou následující:
18. ledna, svátek Nastolení sv. Petra v Římě: Aby se všechny „jiné ovce“ vrátily
do jednoho ovčince Petrova;
19. leden: Aby se východní odštěpenci [tj. schismatici] vrátili do jednoty
s apoštolským stolcem;
20. ledna: Aby se anglikáni podřídili autoritě Kristova Náměstka;21. leden: Aby luteráni a další protestanti v Evropě našli zpět cestu do Církve
Svaté;
22. leden: Aby se křesťané v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem;23. leden: Aby se odpadlí katolíci vrátili zpět ke svátostem;
24. leden: Aby se židé obrátili;
25. leden, svátek Obrácení sv. Pavla apoštola: Aby byl svět získán pro
Krista (2)
[případně se také uvádí: „Aby se celý pohanský svět obrátil.“(3)].
V úmyslech a jednotlivých cílech původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem
není nic nejasného. Je to nezastřený pravý katolický duch papežů od dob
Kristových až do roku 1958. Slovem i činem zde najdeme vyjádřeno pevné učení
Církve ohledně jednoty křesťanů, které shrnul papež Pius XI. ve své encyklice Mortalium
animos z roku 1926, kde čteme:
„...jednota nemůže vzniknout jinak než z jednoho učitelského úřadu, jednoho
pravidla víry a z jedné víry v Krista. [...] Jednota křesťanů se totiž nedá
uskutečňovat žádným jiným způsobem
než usilováním o návrat disidentů k jediné pravé Církvi Kristově, od níž tito
nešťastníci kdysi odpadli.“ (4)Předkoncilní Oktáv jednoty s Petrovým stolcem dokonale odpovídá katolickému
učení vyjádřenému papežem Piem XII.: „V žádném případě nesmí se přejít mlčením
nebo víceznačnými slovy zastřít to, co říká katolická nauka o pravé podstatě a
stupních ospravedlnění, o ústavě Církve, o prvenství pravomoci římského papeže a
o návratu odloučených k pravé Církvi Kristově jako jediné
cestě k jednotě.“ (5)
Nový programPokoncilní Týden modliteb za jednotu křesťanů oproti tomu odstranil katolický
obsah. Zůstala jen prázdná skořápka naplněná ekumenickým suchopárem.
Týden je nyní společně připravován Papežskou radou pro jednotu křesťanů a
Světovou radou církví.V duchu pokoncilní kreativity se téma Týdne každého roku mění.
Tak například tématem pro rok 2010 bylo „Vy
jste svědky těch věcí“ (Lk
24, 48. Jednalo se o oslavu stého výročí prvního ekumenického setkání
protestantů v Edinburghu roku 1910, tedy události, která je považována za
počátek moderního ekumenického hnutí.Téma pro rok 2009 znělo „Budou
v tvé ruce jedním celkem“ (Ez
37, 17). Stalo se tak na podnět Korejců a účelem bylo modlit se za problémy,
kterým čelí.
Tématem pro rok 2008 se stalo „V
modlitbách neustávejte“ (1
Te 5, 17). V příručce Papežské rady pro jednotu křesťanů k tomu čteme: „Pro
některé je cílem viditelná jednota, sjednocující církve ve společném vyznání
víry, bohoslužbě a svátostech, svědectví, vedení a organizaci. Jiní spíše
hledají ‚usmířenou rozmanitost‘, kdy existující církve spolupracují na přinášení
společného svědectví světu. [...] Modlitba za jednotu křesťanů je v tomto
kontextu velmi podnětná. Jejím důsledkem je změna osobní
i konfesní identity. To nakonec znamená, že se vzdáváme
svého způsobu hledání jednoty a
soustředíme se na to, co pro svůj lid chce Bůh. [...] Rozjímání pro osm dní
modliteb za jednotu, která předkládá tato brožura, vychází z předpokladu, že
modlitba za jednotu křesťanů a duchovní ekumenismus jsou základem všech dalších
snah v hledání jednoty mezi křesťany.“ (6)Než budeme pokračovat dál, povšimněme si zvláštního slovního spojení „hledání
jednoty“. Protestanti jej snad mohou užívat oprávněně, ale katolíci?
Katolíci nehledají pravdu, ani jednotu. Nehledáme něco, co už máme. Jakožto
katolíci máme díky milosti Boží pravdu a jednotu. Naší povinností je s láskou
zvát nekatolíky do jediné pravé Církve, založené samotným Pánem Ježíšem Kristem,
jejímž znakem je mj. jednota. Tuto pravdu lze ukázat na události z počátku 20.
století.V roce 1919, tedy v době, kdy se začínalo mezi protestanty rozvíjet ekumenické
hnutí, byl papež Benedikt XV. vyzván, aby se k němu rovněž připojila katolická
církev. Papež to zdvořile odmítnul. Vysvětlil, že ačkoli je jeho nejhlubší
touhou, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř, tak se katolická církev nemůže
připojit k ostatním v hledání jednoty.
Jelikož Kristova Církev, jak řekl, už jedna je a nesmí vyvolat zdání, že hledá
sama sebe nebo svou vlastní jednotu. (7)
Je tedy zcela nemístné používat slovní obrat „hledání jednoty“, který bohužel
nacházíme v mnoha vatikánských ekumenických dokumentech, jelikož tím vzniká u
katolíků i nekatolíků dojem, že jednoty Církve ještě nebylo dosaženo. Termín
„hledání jednoty“ má protestantský původ a je katolickému chápání zcela cizí.
Nové modlitební úmysly
Každým rokem jsou v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů stanoveny i úmysly
související s jeho hlavní myšlenkou.
Tyto úmysly nemají nic společného
s obrácením a návratem nekatolíků do jediné pravé Církve, ale odpovídají čistě
mezikonfesnímu přístupu.
Minulý rok, tedy v roce 2010, bylo např. tématem Týdne „Vy jste svědky těch
věcí“, přičemž modlitební úmysly zněly následovně:
1. den: chválit toho, který nám dává dar života a vzkříšení;2. den: poznávat, jakým způsobem lze příběh své víry předávat druhým lidem;
3. den: rozpoznávat Boží působení ve svém životě;4. den: vzdávat díky za obdrženou víru;
5. den: vyznávat Kristovo vítězství nad utrpením;6. den: usilovat o stále větší věrnost Božímu slovu;
7. den: růst ve víře, naději a lásce;8. den: poskytovat pohostinství a učit se je přijímat [což připomíná více
Gutha-Jarkovského, než cosi náboženského].
Pokud si rok za rokem pročítáme program Týdne modliteb za jednotu křesťanů, pak
tam nacházíme pouze nabídku takovýchto a podobných úmyslů a rozjímání. O
modlitbách za „návrat ‚jiných ovcí‘do jednoho ovčince Petrova“, nebo obrácení a
návrat schismatiků, anglikánů, luteránů a „dalších protestantů v Evropě“ do
pravé Církve nemůže být vůbec řeč. Už tam nejsou modlitby, „aby se křesťané
v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem“, prosby za obrácení židů
nebo celého pohanského světa ke Kristu a jeho Církvi, jak tomu bylo dříve.Zvítězil nový ekumenický program, který neusiluje o obrácení nekatolíků, ale
sbližování katolíků s nekatolíky.
Onen nový přístup odráží i téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2011: „Sjednoceni
v učení apoštolů, společenství, lámání chleba a modlitbě“ (sk
2, 42). Jednotlivé z osmi dní jsou postupně zasvěceny následujícím rozjímáním:
jeruzalémská církev; mnoho údů v jednom
těle; věrnost apoštolskému
učení nás sjednocuje;
sdílení, projev naší jednoty; lámat
chléb naděje; modlitbou
posíleni k činům; žít víru ve vzkříšení; a pověřeni službou smíření.A opět:
katolíci a nekatolíci nejsou mnohými údy v jednom těle, nekatolíci nejsou věrni
apoštolskému učení a katolická eucharistie, v níž je přítomen Kristus s celým
svým božstvím i lidstvím, je něčím naprosto jiným, než protestantský chléb
sloužící k připomínce večeře Páně, byť by se z citovaného dokumentu mohlo zdát,
že rozdíly jsou pouze zdánlivé.
Z uvedeného je zcela jasné, že pokoncilní Týden modliteb za jednotu křesťanů je
padělkem. Padělkem původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem i celého poslání,
které Kristus svěřil své Církvi.Pán Ježíš svým apoštolům přikázal, aby „šli a učili všechny národy“ a přivedli
všechny lidi do jediné pravé Církve, kterou Kristus založil. Ekumenismus dělá
pravý opak. Přední teolog otec Edward Hanahoe si už v roce 1959 stěžoval, že
výsledkem dnešního ekumenismu je „upevňování stavu odloučení a udržování lidí
spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“. (8)
Tím jsou duše nekatolíků ponechány ve velkém nebezpečí.
Současné ekumenické aktivity v katolické církvi staví na klamné jednotě, která
odsouvá pravdu, tedy katolickou nauku, na vedlejší kolej. Svaté oficium za
panování blahoslaveného papeže Pia IX. v roce 1865 potvrdilo, že jednota musí
být založena pouze na pravdě, tj. plném učení Církve, přičemž anglikánské
unionisty svého času varovalo: „... musíte dbát toho, abyste ve snaze o dosažení
jednoty nesešli z cesty.“ (9)Anglický kardinál Henry Edward Manning k tomuto prohlášení poznamenává: „... jak
Svaté oficium potvrzuje, není žádné jednoty bez pravdy. Pravda první, jednota
následně; pravda je základ, jednota výsledek. Převrátit tuto posloupnost věcí by
znamenalo popřít božský řád. Jednota Babylónu skončila zmatením; jednota letnic
sloučila všechny národy v jednom Těle a jedné nauce víry. [...] Pouze pravda
plodí jednotu.“ (10)
Dnešní ekumenismus v podání Týdne modliteb za jednotu křesťanů bohužel potvrzuje
již zmíněná slova otce Hanahoa o tom, že vede k „upevňování stavu odloučení a
udržování lidí spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“.Modleme se, aby opět získal svého původního katolického ducha, ducha, který
z lásky k nekatolíkům usiluje o jejich obrácení a návrat do pravé Církve
Kristovy, a tím i o jejich sjednocení v pravdě.
(1)
P. Francis Connell CSSR, „That All May be One“ in: One
Fold: Essays and Documents to commemorate the Golden Jubilee of the
Chair of Unity Octave, 1908-1958, str. 38-39. Graymoor 1959.
(4)
Pius XI., Mortalium
animos. Zvýraznění J. V.
(5) Ecclesia
catholica. Instrukce nejvyšší kongregace Sv. oficia ze dne 20. 12.
1949 o „ekumenickém“ hnutí.
(6)
Viz dokument v
anglickém jazyce. V českém překladu na internetových stránkách
Ekumenické rady církví v ČR je použito sousloví „snahy o jednotu“.
Nicméně v materiálech Papežské rady pro jednotu křesťanů je uvedeno
„hledání jednoty“, a to v jazyce anglickém, francouzském, španělském a
portugalském. – pozn. překl.
(7) Catholic
Encyclopedia for Home and School, sv. 3, str. 670. New York 1965.
(10)
Mons. Henry Edward Manning, England
and Christendom. Londýn 1867. Cit. in: P. Edward Francis Hanahoe, Catholic
Ecumenism, A Dissertation, str. 65. Washington 1953.
John Vennari
Převzato z Catholic
Family News, prosinec 2010