Souhrn slavnostní přednášky Martina Rothkegela při příležitosti odhaleni pamětní desky na mikulovském zámku, 6. 10.2012

1. Mikulov a začátky reformace na Moravě.

Na Moravě, kde vedle sebe žili katolíci a husité, byly od roku 1520 s velkým zájmem sledovány počátky reformace v Německu: Luther prohlásil, že husité nejsou žádní kacíři, ale lepší křesťané než římská církev. Od roku 1524 byl Mikulov centrem evangelického hnutí na Moravě. Mikulovský farář Johannes Spittelmaier napadl v roce 1524 polemickým spisem františkány z Valtic. Tento spis je nejstarším dochovaným textem reformace z Jižní Moravy. V březnu 1526 se páni z Lichtenštejna a páni z Kounic na „synodu“ ve Slavkově pokusili prostřednictvím sedmi evangelických artikulů dosáhnout usmíření mezi husity a katolíky. Protokol slavkovského „synodu“ sepsal mikulovský městský kazatel Oswald Glaidt. Mikulov byl tedy již na začátku roku 1526 jedním z center reformačního hnutí na Moravě.

2. Balthasar Hubmaier a Mikulov.

V květnu 1526 přišel do Mikulova bývalý profesor teologie a reformátor jihoněmeckého města Waldshut. Hubmaierova teologie byla inspirovaná třemi velkými teology svého času: Erasmem Rotterdamským (Basilej), Martinem Lutherem (Wittenberg) a Ulrichem Zwinglim (Curych). Na rozdíl od nich však odmítl křest dětí a zavedl ve Waldshutu křest věřících. Byl proto v Říši jako novokřtěnec a protihabsburský rebel pronásledován. S Mikulovem ho spojovala jen skutečnost, že zdejší farář Johannes Spittelmaier studoval v roce 1514 na univerzitě v Ingolstadtu u Hubmaiera. Hubmaier přivezl s sebou do Mikulova také tiskárnu, aby mohl šířit své spisy i za hranicemi mikulovského panství. Co ovšem při svém přesídlení tušit nemohl, bylo to, že už na podzim 1526 začne vláda Habsburků nad zeměmi České koruny. A bylo jen otázkou času, kdy si Ferdinand I. vynutí Hubmaierovo zatčení. V červenci 1527 byl Hubmaier vydán do Vídně, kde byl na jaře 1528 upálen na hranici. Jeho působení v Mikulově tedy trvalo pouhých třináct nebo čtrnáct měsíců.

3. Hubmaierova vize: Mikulov jako nové centrum reformace.

Hubmaier chtěl v Mikulově provést vzorovou reformaci. Doufal, že jeho teologické a praktické reformy budou na mnoha místech následovány. Byl totiž přesvědčen, že pravda se prosadí sama od sebe. Proto také bylo jeho heslem: „Pravda je nesmrtelná.“ Obzvláště zajímavé jsou dva spisy jimiž chtěl Hubmaier z Mikulova udělat centrum reformační teologie. Reformační hnutí v Evropě bylo od roku 1525 kvůli dvěma teologickým problémům rozštěpeno. Prvním byl spor mezi Martinem Lutherem a Erasmem Rotterdamským o milosti a svobodné vůli. Hubmaier chtěl ukázat, že pravdu mohou mít jak Erasmus, tak Luther. Ovšem Hubmaierovo „řešení“ bylo pouze „lutersky zabarvenou“ pozicí Erasma. Druhým velkým problémem reformace byl spor mezi Lutherem a Ulrichem Zwinglim. Také zde Hubmaier nabídl řešení, které spočívalo v tom, že obě strany mohou mít pravdu - ale zase najdeme vlastně jen „lutersky zabarvenou“ Zwingliho pozici. Význam obou těchto textů spočívá v tom, že nám cosi prozrazují o Hubmaierových velkých očekáváních: že se Mikulov vedle Wittenbergu a Curychu stane novým centrem reformace.

4. Praktické konsekvence a návrat k Bibli.

Centrálním principem Hubmaierovy teologie bylo: Jak dnes má vypadat církev, když se orientuje pouze na Bibli a na Nový zákon? Hubmaierovou odpovědí na tuto otázku bylo radikální přetvoření církevního života:

a) Katechismus: Kdo se chce stát křesťanem, musí nejprve poznat nejdůležitější pravdy křesťanského učení. Z tohoto důvodu Hubmaier sestavil velký Mikulovský katechismus. Objevuje se v něm Leonhard z Lichtenštejna jako učitel a Hans z Lichtenštejna jako žák.

b) Křest podle ustanovení Nového zákona. Hubmaier zveřejnil liturgickou křestní agendu, která byla užívána v mikulovských kostelích. Tento text je fascinujícím příkladem pokusu o znovuzavedení starokřesťanského křtu přesně podle textů Nového zákona.

c) Večeře Páně podle Nového zákona: V jiné liturgické agendě Hubmaier popisuje, jak je v mikulovských kostelích slavena Večeře Páně. Z kostelů byly odstraněny všechny obrazy a sochy. Pak byly tam umístěny dlouhé stoly a lavice. Sbor slavil Večeři Páně společně jako první učedníci, v sedě za stoly chlebem a vínem. Během Večeře byly čteny biblické texty, činěno kázání a přednášeny společné modlitby.

d) Bratrské napomínání (Matouš 18): Ve třetí agendě Hubmaier popisuje, jak jsou v mikulovské církvi napomínáni členové sboru, kteří se dopustili zjevných hříchů. Šlo přitom o ryze duchovní napomínání. Ve věcech víry odmítal Hubmaier jakýkoliv nátlak, který překračuje mez duchovního napomínání. Zastával zásadu, že nikdo nesmí být donucován k víře prostřednictvím hrozeb a násilí.

5. Trvalý význam mikulovské reformace.

Mikulovská reformace nevytvořila žádnou dodnes existující křesťanskou denominaci. Hubmaier byl v roce 1528 upálen, v roce 1535 Ferdinand I. donutil mnoho křtěneckých kazatelů k opuštění mikulovského panství, v roce 1560 bylo pány z Kerecsényi v Mikulově zavedeno luterství, o několik let později Ditrichštejny opět katolictví. Zásady teologie Balthasara Hubmaiera působily ale nadále v baptistickém hnutí. Od 19. století je pokládán za důležitého předchůdce baptistů a dalších křtěneckých evangelických církví. Baptisté a ostatní křtěnecké evangelické církve dnes představují největší část celosvětového protestantismu. V tomto smyslu se Hubmaierův sen naplnil: „Pravda je nesmrtelná.“

Prof. Dr. Phil. Martin Rothkegel
(Teologický seminář německých baptistů, Elstal u Berlína)

Překlad: Dr. Jiří Just (Kutná Hora)

Zdroj: časopis Rozsévač 2012/9