V pravoslavné církvi se bojuje o moc. Emeritní metropolita Kryštof (bývalý pražský arcibiskup) připouští, že se spory rozhořely také kvůli miliardě korun, kterou pravoslavní dostanou z církevních restitucí. Z funkce odstoupil po skandálních reportážích o jeho nemanželských dětech. Teď policie prošetřuje další obvinění, podle něhož bral peníze od farářů. Nic z toho prý není pravda.

Jeden kněz ze západních Čech dosvědčil časopisu TÝDEN, že vám posílal peníze z každé výplaty. I policie se zajímá o to, zda jste se jako arcibiskup nechal platit kněžími. Jak to bylo?

Ukrajinští kněží sem přišli duchovně pracovat hlavně pro věřící ukrajinské národnosti. Přišli se svými rodinami, které bylo třeba zabezpečit. Když to bylo možné, zaměstnali jsme jak duchovního, tak jeho rodinu jako žalmisty. (Pravoslavná zpívaná mše se odehrává v dialogu mezi duchovním a žalmistou.) Některé z těchto rodin se rozhodly, že mi budou posílat prostředky pro chudé. Peníze byly určeny pro vydírané Ukrajince. Takzvaní klienti je obírali o peníze před cestou domů. V mnoha případech se tito lidé ocitli úplně bez prostředků. Když jsem dostal takový příspěvek, rozděloval jsem jej dál přes další spolupracovníky. Nedělali jsme to s pompou, snažili jsme se pomáhat skrytě. Uvedli bychom do nebezpečí ty, jimž jsme pomáhali.

Úředníci z arcibiskupství říkají, že lidí, kteří vám platili, mohlo být až dvacet. Ten počet odpovídá?

Nevím, kdo to mohl říct. Není to pravda. Šlo maximálně o tři velmi obětavé rodiny. Jejich členové si často přivydělávali například prací v lese, aby mohli pomáhat.

Funguje to tak i jinde v pravoslavné církvi?

I kdybych si peníze nechával, platí v církvi po staletí pravidlo, že kněží podporují svého biskupa, protože biskup je pro kněží vůdcem. Já jsem toho ale nezneužíval. Snažil jsem se pomoci lidem v nouzi, ačkoli na to církev neměla peníze. Šlo o osobní rozhodnutí kněží, jestli se rozhodnou podpořit naše snahy. Z dvaceti ukrajinských kněží se tak rozhodli tři.

Proč se z charity stal případ pro policii?

Odešel jsem do ústraní a charitu jsme přestali vykonávat. A teď je tu někdo, kdo má zájem mě očernit. Jde o poslední pokus. Dřív už mě nařkli, že jsem podepsal směnky a dostal jsem za to pět milionů korun. Vyšetřovalo se to, ale žádné směnky se nenašly. Potom jsem prý vzal 50 milionů od ruské pravoslavné církve, které jsem nedal církvi. Nenašel se ale dárce těch peněz, protože jsem je nikdy nedostal. Od ruského patriarchátu a dobročinných organizací jsem dostal 14 milionů jako dar, na který existuje darovací smlouva. Ty peníze jsem vyprosil z moskevského patriarchátu. Církev tu po šedesát let neměla žádný dům pro arcibiskupství, už jsme neměli na nájem. Miliony z Moskvy šly kompletně na nákup nového sídla.

Jeden z kněží TÝDNU řekl, že o tom, jak vám posílal plat, půjde svědčit na policii.

Nevěřím ale tomu, že by svědčil proti mně. Nemůže přece lhát. Když bude třeba, požádám o svědectví člověka z ukrajinské komunity, který se o ty peníze staral a posílal je potřebným. Pokud by se chtěl vyjádřit proti mně, měl by nejprve předstoupit před církevní soud, ne před policii. Tyto věci se vždy řešily uvnitř církve, nikoli v médiích a na policii. Jsem šokovaný, co se v teď v církvi děje. Vždyť začala fungovat jako politická strana, v níž se tímto způsobem bojuje o moc.

Tvrdíte, že podezření nemají žádný základ. Proč by se ale objevovala?

Vždy říkám, že mezi nás vstoupil satan a takto nás zkouší. Všechno je bez důkazů a jde opravdu jen o zlou vůli. Už se to opravdu táhne dlouho, začalo to na televizi Nova, kam dali na jaře informaci o tom, že jsem zneužil manželku jednoho z kněží. Bylo to pro mě hrozné. Pokládal jsem za správné, abych odstoupil. Kolegům biskupům jsem řekl, že to dělám pro dobro církve, ale že nařčení odmítám. Za 14 dní přímo dotčení lidé žalobu odvolali. Stalo se to až po mé rezignaci.

Do pravoslavné církve směřuje více než miliarda korun. Nebojují teď její členové o to, kdo ty peníze ovládne?

Vždy jsem usiloval o to, aby peníze šly do farností. Farnosti by za ně mohly nakupovat nemovitosti, které by sloužily věřícím a zároveň na sebe třeba i vydělávaly. V administrativě pražského arcibiskupství jsem se setkal s nepochopením. Peníze chtěli farnostem pouze půjčovat. Copak může církev fungovat jako banka?

Kontaktoval vás někdo z arcibiskupství, abyste se k aférám vyjádřil?

Po mé rezignaci se neozval nikdo. Pouze monitorují, kolik času trávím v práci. Také jsem se začal monitorovat a zjistil jsem, že v monastýru trávím na modlitbách 72 hodin týdně.

Uvažujete o tom, že byste se obhájil před svatým synodem, nejvyšší autoritou pravoslavných?

Nemám proč. Všechny žaloby byly staženy. Letos v lednu se mi údajně mělo narodit nemanželské dítě. Žádal jsem, aby mi ho ukázali. Neukázali mi ho. Souhlasil jsem i s testem DNA, ale dodnes mi nikdo nepředstavil dítě, které by mělo být mé, ani jeho matku. Tenkrát na jaře mezi nás přišel ten ďábel. Jestli se svatý synod rozhodne, že bude chtít, abych se vrátil do svých úřadů, určitě mě pozve a budeme o těch věcech dál hovořit.

Minulou sobotu se konaly volby nového pražského arcibiskupa. Proč jste do nich nekandidoval?

Rezignoval jsem jako emeritní pražský arcibiskup, metropolita českých zemí a Slovenska, Jeho Blaženost. Tyto všechny tituly se zkracují na titul vladyka Kryštof. Takový jsem byl a budu až do konce života. Pořád jsem pravoslavný duchovní. Jestli si církev bude přát, abych vykonal další službu, budu rád. Nechci ji poškozovat.

Zdroj: http://t.tyden.cz/