... Nehájím jednání Palestinců a rozumím Izraeli. To, co mě mrzí, je skutečnost, že křesťané Izrael podporují. Izrael je ochoten pro jednoho "teroristu" zabít deset dětí a nevidí, že za každé dítě ma Hamas, nebo dokonce AlKajdá, dalších deset dobrovolníků pro své "mise". Jednoho teroristu se pokusí zastavit, sto nových proti sobě postaví. Když se nezastaví před dětskou krví, mohli by se zastavit aspon před prostými matematickými počty. Násilím nelze vybudovat dokonalé bezpečí, násilím lze vytvořit leda tyranii - avšak každá tyranie, dříve či později, padne, protože ji překoná násilí, které samo vypustilo do světa a mnohdy ještě stokrát znásobené. Písmo zná jinou cestu, cestu možná obtížnější a delší. Cestu smíření. Že ji neznají židé, se nedivím, že ji neznají křesťané, anebo že v ní nevěří, to mě osobně mrzí mnohem více...

Na fejsbůku jsem s několika svými přáteli vedl diskuzi nad současnou situací v Izraelsko - Palestinským konfliktu. Rád bych se zde s Vámi sdílel nad těmito svými úvahami. ***

...http://www.blisty.cz/art/74183.html - Malý citát z článku: Naopak – každá taková akce, při které hynou a jsou mrzačeni lidé a jsou ničeny jejich domovy, jen posiluje nenávist k Izraeli, jen zvyšuje počet extrémních radikálů ochotných vykonat jakoukoli pomstu. A to nejen mezi Palestinci, ale v celém arabském a muslimském světě...

... Normální národ by se měl zastavit a položit si jednoduchou otázku: Stojí to za to? Mířit na jednoho "teroristu" a zabít při tom deset dětí?...

... Nehájím jednání Palestinců a rozumím Izraeli. To, co mě mrzí, je skutečnost, že křesťané Izrael podporují. Izrael je ochoten pro jednoho "teroristu" zabít deset dětí a nevidí, že za každé dítě ma Hamas, nebo dokonce AlKajdá, dalších deset dobrovolníků pro své "mise." Jednoho teroristu se pokusí zastavit, sto nových proti sobě postaví.Když se nezastaví před dětskou krví, mohli by se zastavit aspon před prostými matematickými počty. Násilím nelze vybudovat dokonalé bezpečí, násilím lze vytvořit leda tyranii - avšak každá tyranie, dříve či později, padne, protože ji překoná násilí, které samo vypustilo do světa a mnohdy ještě stokrát znásobené. Písmo zná jinou cestu, cestu možná obtížnější a delší. Cestu smíření. Že ji neznají židé, se nedivím, že ji neznají křesťané, anebo že v ní nevěří, to mě osobně mrzí mnohem více. Ano, každá mince má dvě strany: Co je císařovo, dejte císaři, co je Boží, dejte Bohu. Necht tedy Izrael dá palestincům to, co jim patří a až teprve pak mohou svou akci nazvat obranou či "protiteroristickou." Břetislav Tureček má pravdu. Kdyby se Rusové zachovali stejně jako Izrael a po roce 1968 by Čechy a Moravu zkolonizovali tak, že Čechů by zbyly pouhé enklávy, i pan Drápal (http://www.krestandnes.cz/article/dan-drapal-ano-zabijeni-civilistu-vadi/23251.htm) by napsal jiný článek...

...  těžko se smíříš s někým, komu zabiješ jeho dítě. Aby ses s někým smířil, musíš se k němu začít chovat ne jako nepřítel, ale jako přítel. Chovat se tak dlouhodobě a trpělivě. Krok po kroku. I o tom je ono slavné Kristovo Nastavení druhé tváře. Přestat se chovat jako nepřítel a začít se chovat jako přítel. Izrael to, s krátkou vyjímkou vlády za premierovaní Ehuda Baraka ani nezkusil. A když to zkusil, tak při první obtíži se trhl zpět. Ale politika Izraele prostě nefunguje. Je to více než čtyřicet let pořád to samé a pořád neůspěšně. Nepřítele nemůžeš věčně držet násilím v prachu. Nemlžeš jednou za pět deset let vtrhnout na jeho území, poničit co se dá a pak zase ustoupit. Takovouto politikou Izrael ničeho nedosáhnul a nedosáhne. ...

... Tunely? Ty se vykoupou znovu. Rakety? Ty se nakoupí nové. Ale zabité dítě neoživíš, nenávist tím jenom přiživíš. Problémem Izrale nejsou tunely, ani rakety, ale nenávist. A svými skutky Izrael tuto nenávist dlouhodobě jen a jen posiluje...

... A ještě další věc: Nemůžeš tvrdit, že se bráníš, když v podstatě dlouhodobě okupuješ území někoho, jehož vlastně ani neuznáváš, když si z jeho území rok po roku, krok po kroku, uždibuješ stále více a více. Izrael podle mého názoru se svou touto akci zdiskreditoval. Možnost je jediná: Dva státy v hranicích z roku 1948. Jiné cesty polde mého názoru není...

... Jestliže by součástí dohody k návratu k hranicím z roku 1947 bylo například plný vstup Izraele do NATO a třeba i do Evropské unie, pak by bezpečnostní záruky Izraele byli dostatečné a možná ještě větší než dneska. Izrael se však spolehá pouze na sílu zbraní a to je málo....

... V roce 1947 byli Izraelité vděčni i za ty hranice, co dostaly od OSN. Vděčně je přijaly a radovaly se z nich. Nenapadla je myšlenka, že by se nedaly bránit, naopak, první úder odrazily a to zdaleka neměly prostředky jako mají dneska. Co se po těch letech změnilo? Je snad Izrael slabší, než byl tehdy? Nikoliv. Okupace: Jestliže mohu svými tankami kdykoliv beztresně někám vjet a ničit, co mě napadne, pak se jedná o okupaci. Je to podobné jako u nás po roce 1969, možná po roce 1970: Ruské vojáky a ruské tanky jste nepotkávali běžně na ulicích, bývali zalezlí ve vojenských újezdech a v kasárnách, ale přesto jste věděli, že tam jsou a kdykoliv mohou vyjet. Nevím, jestli se dá vyklizení Gazy nazvat ústupkem. Ústupek by byl, kdyby se Izrael vzdal i části svých hranic z roku 1947. Nebyl to v podstatě ústupek vůči Palestincům (brali bychom jako ústupek, kdyby Rusové vyklidili například plzeňský kraj, ale všude jinde v republice by zůstali?), ale krok k narovnání. Zajímavý názor dnes vyjevil bývalý prezident USA Jimmy Carter ( http://zpravy.idnes.cz/hamas-odmita-odzbrojeni-0sh-/zahranicni.aspx?c=A140807_092627_zahranicni_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box)...

... Osobně začínám přemýšled nad tím, že způsob vzniku (tedy ne samotný vznik, ale způsob vzniku) státu Izrael byl chybný. Že se šlo přes nesouhlas Arabů, vznik Izraelského státu se v podstatě místním vnutil jako cizorodý prvek a je se nikdo neptal, jejich nesouhlas nikdo nerespektoval. Osobně se dnes, jako generál po bitvě, domnívám, že to chtělo více trpělivosti a vyjednávání. Odložit vznik Izraele o pět, či deset let, trpělivě budovat mosty, komunikovat, jednat. Šlo se však cestou konfrontace. Dnes sklízíme plody tohoto chybného postupu...

... Dva samostatné státy v hranicích z roku 1947 a účinné garance od západního světa (vstup do EU byl druhým, doplnujícím návrhem, jako hlavní jsem uvedl vstup do NATO), není jiná cesta k míru. To, co předvádí Izrael, to posiluje jeho protivníky. Proč dnes Západ Izrael nepodporuje tak bezpodmínečně jako třeba v roce 1947? Osobně si myslím, že je to proto, že zasutě cítí, že Izrael dnes není v právu. Není to proto, že by vzrostl antisemitismus, je to proto, že Izrael prostě nejedná správně. Věřím tomu, že v návratu k hranicím z roku 1947 by padly i vnitřní překážky Západu k plné podpoře Izraele jako člena NATO anebo případně i EU. ... 

Demagog
bohu-a.svetu.cz