Československá pravoslavná církev podlehla kulturnímu tlaku ekonomické imigrace z bývalého SSSR. Porušťování místní pravoslavné církve je hodně velký problém. Prvorepublikové srbské a řecké kořeny místní pravoslavné církve nám už odumřely. Počítá se s tím, že dnešní pravoslavní Čechoslováci se tomuto porušťování církevního života jako věrní Slované podrobí a ostatním to bude jedno.


Jak se to bude líbit našim domácím neslovanským pravoslavným, především tisícům československých Řeků a jejich potomků? Na nich už také nezáleží, jsou to jen "Turci", jak říkají v Moskvě, a tak můžou táhnout pryč. Komu se to uvnitř církve nelíbilo, byl označen za lháře, byl ostrakizován, šikanován, přestěhován na horší místo, vyhnán z církve nebo obviněn z kriminálních činů a z rusofobie. Buď se přizpůsobíš novému pořádku nebo vypadni.

Nový pořádek bude podle ruských zvyklostí: Správný pravoslavný je jen Rus. Zájem vysvětlovat duchovní věci srdcem i rozumem nahradí slepá poslušnost. Řekové jsou jen Turci. Ruské obyčeje jsou jediné autenticky pravoslavné posvátno a vše ostatní včetně domácí československé kultury, místních jazyků, jídla, oblékání, ... je jen bezcenné porušování pravé víry.

Společensky, kulturně a mediálně přívětivou domácí československou pravoslavnou církev podílející se na poctivé soutěži s ostatními křesťanskými církvemi na šíření Evangelia mezi domácím obyvatelstvem nahrazuje do sebe uzavřená sekta dobře živená státními platy a restitucemi.

Citováno z článku Otevřený dopis Vojtěcha Meruňky