„Byl jsem na cestách, a ujali jste se mne.“

Milé sestry, milí bratři, přátelé!
Srdečně vás všechny zdravím a přeji vám Boží pokoj. Ještě před rokem málokdo tušil, že slova uprchlík, běženec, migrant se budou pravidelně objevovat v titulcích hlavních zpráv většiny médií. Statisíce lidí opustilo své domovy a hledají bezpečí v utečeneckých táborech buď na svých územích, nebo v sousedních státech, kde čekají, že by se snad mohli vrátit zpátky. Jiní už tuto naději dávno ztratili a vidí svoji budoucnost převážně v zemích západní Evropy. Naše země nezůstává stranou a nabízí zatím skrovnou pomoc. Pokud se nic nezmění, pak z rozhodnutí vlády z července 2015 přijmeme během jednoho roku 1 500 osob, z toho 1 100 osob z Řecka a Itálie. Tito lidé sice nechtějí k nám, ale tábory v těchto zemích jsou přeplněné a potřebují odlehčit. Jedná se o tzv. relokaci, o dočasné přemístění, než dojde k udělení či zamítnutí vstupního víza do některé z cílových zemí. U těch zbývajících 400 osob jde o přesídlení, o udělení azylu, a tedy možnosti žít a pracovat v naší zemi.

Názory na přijímání uprchlíků se liší, výjimkou nejsou ani radikální odpůrci z řad křesťanů. Církev bratrská se spolu s dalšími církvemi připojila k těm, kteří ctí hodnoty jako je láska k bližnímu, solidarita, pomoc lidem v nouzi, zejména těm, kterým jde o holé přežití. Starý i Nový zákon takové příběhy zná. Sám Bůh nabádá Boží lid, aby byl vstřícný: Milujte hosta, neboť jste byli hosty v Egyptské zemi (5M 10,19). Co země v odpočinutí zplodí, bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté (Lv 25,6). Pán Ježíš mimo jiné charakterizuje svoje následovníky takto: Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne (Mt 25,35). Apoštol Pavel nám připomíná, že máme činit dobře všem, nejvíce pak domácím víry. K tomu jen připomenu, co všichni víme, že každá pomoc něco stojí a často není bez rizika, ale přináší Boží požehnání, po kterém toužíme.

V současné situaci to znamená najít nový domov některým z oněch 400 osob. S tímto vědomím se spolu s členy Rady Církve bratrské obracím na naše staršovstva a sbory, aby otevřely své dveře zdecimovaným poutníkům, ať už půjde o křesťany či příslušníky jiných vyznání. Prakticky to může znamenat finanční či hmotnou pomoc (číslo účtu bude včas zveřejněno). Další možnost spočívá v tom, že obce mohou mít k dispozici volné byty, nebo byt zajistí sbor (buď vlastní, či nějaký na jeden či dva roky pronajme) a pomůže při integraci rodiny, která prošla všemi fázemi od bezpečnostní prověrky až po správní řízení a byla jí dána možnost trvalého usídlení. Zde se nabízí mnoho příležitostí pro členy a přátele sboru – například pomoc při hledání zaměstnání, výuka českého jazyka, pomoc při vyřizování nutných formalit, seznámení s místní lokalitou, pomoc při nákupech, při návštěvě lékaře atp. Důležité budou přátelské neformální kontakty, které pomohou rodinám zapadnout do naší společnosti. Cílem je, aby se rodiny osamostatnily a byly co nejdřív nezávislé na pomoci druhých. Pokud vše půjde podle harmonogramu, první rodiny bychom mohli přijmout začátkem roku 2016.

Vážená staršovstva, přátelé, děkuji vám za vše, co v této bohulibé činnosti podniknete. Ať vám Bůh žehná a je vám milostivý.

S bratrským pozdravem

Daniel Fajfr
předseda Rady Církve bratrské
V Praze, září 2015

Zdroj: http://portal.cb.cz/2015-pastyrsky-list-predsedy-rady-cirkve-bratrske