Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Státní svátek - Mahuléna   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 4464, komentáře < 7 dní: 1, komentářů celkem: 4148, adminů: 23, uživatelů: 2324
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

6 140 832

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Všeobecné: VELIKONOČNÍ ÚVAHA 2017
Posted on Pátek, 07. duben 2017 @ 15:22:07 CEST Vložil: Mainstream

Zamyšlení poslal BohemianAnonymus

1) Pradějiny světa a člověka

Bůh stvořil vše skrze Syna a pro Syna (Ř. 11:36; Kol. 1:16).  A vše co Bůh stvořil, bylo velmi dobré (1M. 1:31). Nicméně se zdá, že Lucifer/Satan zasáhl záhy do řádu stvoření, kam vnesl disharmonii a chaos. Druhý stvořitelský den (1M. 1:6-8) ve svém závěru neobsahuje hodnocení, že stvořené "bylo dobré". Jde zde o jasnou diskontinuitu v textu, která musela mít svůj důvod. Stejně tak nelze vyloučit Satanův zásah i do ukončených pozdějších etap stvoření, které Hospodin označil jako "dobré". Proto se záhy ve stvořeném objevují krvelačné prehistorické příšery. Jejich konec asi před 46000 lety pak znamená, že do procesu tvoření zasáhla ničivá síla. Bůh, který předvídal - nikoli plánoval!!! pád člověka a jeho vyhnání z ráje tak ve své moudrosti způsobil, aby se člověk s těmito příšerami nedostal do kontaktu, který by pro něho dopadl nutně špatně. Provedl tedy Bůh určitou korekci následků poškození již stvořeného???

Prvním aktem vzpoury ztratil Lucifer výsadní postavení před Bohem a stal se Satanem, vládcem tohoto světa (J. 14:30), který je již za svůj čin odsouzen (J. 16:11) a pak pokračoval ve svém zkázonosném díle. Satanova destruktivní činnost trvá dodnes a potrvá až do jeho definitivního zničení. 

L. 10:18 "Řekl jim: Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk."

Nicméně i tak neztratil Satan přístup k Božímu trůnu, kde ponoukal Boha, aby zkoušel Jóba (Jb. 1,2). Lze říci, že Satan byl u Božího trůnu tolerován až do doby, než se totálně vzbouřil, a na zemi způsobil smrt našeho Spasitele, ve snaze zmařit dílo spásy. Satan byl poražen (Zj. 12:7-12; Lk. 10:18) a následně se svými anděly svržen s nebe na zem, plný zlosti, věda, že má málo času (Zj. 12:12). 

Stvořitel postavil člověka do Edenu, místa s ideálními poměry (1M. 2:15), do kterého se nepromítaly vlivy okolního narušeného světa. Nicméně Satan jako vládce tohoto světa  (J. 12:31; J. 14:30) měl do ráje svobodný přístup. Pán Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, tedy se schopností rozhodnout se mezi dobrým a zlým. Daroval mu tím značnou svobodu, ale i ta měla své meze. Touto mezí byl Jeho jediný zákaz. Člověk, který s Bohem komunikoval přímo věděl, že to, co po něm Pán Bůh chce, je dobréStejně tak to, že poruší-li Boží příkaz, stane se něco strašného – tedy něco, co v této chvíli nebyl schopen ani domyslet, protože se smrtí dosud neměl zkušenost

A Bůh chtěl, aby Jeho zákaz člověk respektoval a tím Mu projevil svou věrnost, i když tu bylo riziko, že člověk své svobodné vůle zneužije. PRIMÁRNÍ U BOHA JE POSLUŠNOST, KTERÁ SE MŮŽE MANIFESTOVAT JEN VE ZKOUŠKÁCH: BŮH ŽÁDÁ, ABY SE ČLOVĚK PRO NĚJ VĚDOMĚ ROZHODL. Proto strom vědění dobrého i zlého nebyl obehnán plotem a Adam i Eva k němu měli naprosto svobodný přístup. (1M. 2:15-17). Hospodin chtěl, aby se pro něj člověk rozhodl, protože On se pro dobro člověka rozhodl daleko dříve.

Bůh vydal konkrétní příkaz, jehož dodržení mělo za následek pokoj. Tedy, protože s námi Bůh zamýšlí pokoj, (Jr. 29:11; Ez. 18:32; Ez. 33:11) pak Božím plánem, či záměrem, nemohlo být porušení zákazu, které se sebou nutně nese trápení. Bůh dal člověku svobodnou vůli, tedy možnost volit mezi dobrým a zlým - což ovšem znamená, že Bůh nutně musel PŘIPUSTIT, nebo dokonce STRPĚT i to, že Jeho zákony nebudou dodržovány. 

Jr. 29:11 "Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."
Ez. 18:32 "Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít."

Ez. 33:11 "Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?"

Satan svedl Evu a s hříchem přišla na svět i smrt (1M. 3). Proto Bůh položil nepřátelství mezi semenem hada a ženy, přičemž semeno ženy hadovi rozdrtí hlavu, zatímco had semeni ženy rozdrtí patu (1M. 3:15). 

Tak se člověk vydal cestou svévole a chtěl sám rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé, bez zřetele k Božím řádům. Tím začalo neustálé vzdalování se člověka od Boha, které trvá dodnes. A protože si Bůh nepřál, aby člověk zahynul, rozhodl se !!! na tuto situaci reagovat a podal mu pomocnou ruku k záchraně. 

Již od doby prvních lidí vznikají zkoušky, ve kterých člověk nutně volí mezi dobrým a zlým, mezi Bohem a Satanem. Pohané se mohli dostat s Bohem do souladu dodržováním zákona svědomí (Ř. 2:14,15), Židé dodržováním Zákona (5M. 28:58-60; Ř. 2:13) a všichni dohromady od golgotských událostí jen přijetím Spasitelovy smírčí oběti (J. 11:25; J. 14:6; Ř. 5:11).

Bůh předvídal - tedy nikoli plánoval!!! selhání člověka. Zřejmě proto byl Eden stvořen jen na omezené části zemského povrchu. Po vyhnání člověka z ráje zanikl i Eden, protože již ztratil smysl své existence. 


2) Boží plán záchrany člověka


Člověk porušil Boží příkaz - došlo tím k provinění vůči Bohu, které si člověk sám odpustit nemůže. Pomoc tedy musela přijít zvenčí. SMÍŘIT ČLOVĚKA S BOHEM MŮŽE JEN BŮH. Tuto situaci Panovník Hospodin přede všemi věky předvídal, řešil vytvořením plánu záchrany, podle kterého bude Syn obětován za hříchy lidstva. Je to šance jediná a jedinečná, a proto za ni byla přinesena oběť nejvyšší.

Bůh tedy neplánoval hřích - ale záchranu od jeho následků! Součástí Božího plánu záchrany nebyl Jidáš (jak tvrdí křesťanští sionisté) - ale Kristus!!!
 
Ž. 2:7 "Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.""
Sk.13:33 " a vzkřísil Ježíše; vždyť o něm je psáno v druhém Žalmu: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil."
Mt. 3:17 "A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.""

Žd. 1:5 " Komu kdy z andělů Bůh řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!" A jinde se praví: ,Já mu budu Otcem, a on mi bude Synem."
J. 3:16 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."


3) Čas příchodu Spasitele na tuto zem

Když úpadek lidstva pokročil natolik, že se měl již narodit člověk schopný PRODAT!!! Spasitele světa, Pán Bůh vyslal svého Syna na svět, aby vykonal své spasitelské dílo. Bůh si nepřeje smrti bezbožníka (Jr. 29:11; Ez. 33:11) - tedy ani Jidášovy. Jidáš nebyl ke zradě Bohem postrkován, rozhodl se pro ni naprosto svobodně - což Hospodin již přede všemi věky předvídal a proto vytvářel plán záchrany. Z lidského hlediska lze říci, že láska k člověku DOTLAČILA Hospodina k tomuto krajnímu řešení - i když na druhé straně u Boha neexistuje nutnost; Bůh je naprosto svobodný ve své volbě - jde o Boží svobodné rozhodnutí. Vidím to jako diktát lásky: Bůh, který je láska (1J. 4:8,16) uplatnil tento diktát vůči sobě samému:

J. 3:16 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Všemohoucí Bůh se ROZHODL OBĚTOVAT svého Syna proto, aby úpadek lidstva, tj, vzdalování se od Boha, na kříži definitivně zastavil - což ovšem platí jen pro ty, kteří jeho oběť smíření přijmou. Jak už jsem napsal v části 2: Smířit člověka s Bohem může jen Bůh. Aby však tato oběť mohla být vůbec uskutečněna, musel Syn Boží na sebe vzít lidské tělo - tj. stát se načas nižším než andělé (Ž. 8:5-7; J. 1:14; Fp. 2:7,8). Jinak by to nebylo možné, neboť Bůh, Tvůrce a Vládce všech nebeských sfér, našeho vesmíru a časů je svou povahou nesmrtelný. 


4) Velikost Spasitelovy oběti

Už v Getsemanské zahradě byla muka Spasitelova tak strašná, že jeho pot byly krůpěje krve (L. 22:44). V úzkostech se Spasitel ptá Otce na věc zásadního významu, která by měla odraz i v nebeských sférách: zda neexistuje i jiná možnost spasení!!! Přitom všem zůstává bezvýhradně podřízen Otci. 

Mt. 26:39 " . . Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš."

Do té chvíle byl Spasitel zkoušen jako Bůh i člověk. Ale to se záhy mělo změnit:

Ž. 22:2 "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mt. 27:46; Mk. 15:34)

ZDE BYL SPASITEL OTCEM ZKOUŠEN UŽ JEN JAKO ČLOVĚK. LZE ŘÍCI, ŽE OTEC VE ZKOUŠKÁCH SVÉHO SYNA ŠEL SKUTEČNĚ "NADORAZ"!!! VNITŘNÍ SMYSL OBOU TEXTŮ JE TEN, ŽE BŮH SE Z LÁSKY K LIDSTVU DOSLOVA ROZERVAL VEDVÍ !!! - TJ. NAČAS ZTRATIL SVOJI INTEGRITU!!! 

Na straně Otce to bylo utrpení plynoucí ze ztráty spojení se svým milovaným Synem a pohledem na Jeho utrpení v opuštěnosti. 

Na straně Syna utrpení spočívalo v tom, že  ve fázi umírání, tj. největší tělesné tísně byl zbaven spojení s Otcem, musel tedy Satanovým útokům odolávat jen v lidské síle a tím Satanovy útoky společně s hříchy existujícího i dosud nenarozeného lidstva (J.1:29; 2Kor. 5:21; Gal. 1:4; Žd. 9:26-28; 1Pt. 2:24, aj.) dolehly na Něj plnou vahou. A to dává Spasitelově oběti nekonečný, vpravdě Boží rozměr a hodnotu vymykající se všem lidským měřítkům


5) Kosmický význam Spasitelovy oběti

J. 12:31 "Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven."
Iz. 14:12,13 „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! (13) A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.“
1J. 4:10 "V tom je láska, ne že bychom si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy."
Fp. 2:9-11 "Proto ho Bůh vyvýšil nade vše, a dal mu jméno nad každé jméno (10) aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi na zemi i pod zemí - (11) a k slávě Boha Otce každý jazyk vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."

Zj. 12:10 „A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.“
Kol. 1:20 "aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak i v nebesích - protože oběť smíření přinesla jeho oběť na kříži."

Smysl těchto veršů je dle mého poznání ten, že boj probíhal současně na dvou frontách, přičemž Hospodin se svými nebeskými zástupy byli v obou těchto bojích pouhými diváky: na nebi nebojoval proti Satanu a jeho andělům Hospodin, (který se s nebeskými zástupy (1Kr. 22:19) a ostatními archanděly důsledně držel mimo konflikt) - ale jen archanděl Michael se svými vojsky (Zj. 12:7). Síly tedy byly vyrovnány.

Na druhé frontě, zde na zemi bojoval Spasitel, který byl dočasně postaven níže než andělé (Fp. 2:6-8; Žd. 2:7-9), který byl navíc v závěrečné fázi boje Otcem opuštěn (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34) - čímž Bůh ztratil svoji integritu a Satan byl tak velmi blízko vítězství. A boj archanděla Michaela a jeho andělů proti Satanovi a jeho andělům na nebi probíhal nerozhodně až do Spasitelovy smrti na kříži, kdy Bůh na základě Spasitelovy věrnosti až do konce, svoji integritu obnovil. A protože Spasitel zvítězil (Zj. 5:5), nutně pak zvítězili jeho andělé (Mt. 16:27; 24:31) i na nebi. Tím bylo na nebesích nastoleno smíření (Kol. 1:20). A od té doby tam neexistuje žádná opozice a Satan na nás již žalovat nemůže - viz (Zj. 12:9,10).


Od tohoto okamžiku je Satan v podstatě ve vězení; je sice uvězněn na relativně velikém prostoru, ale přesto nesvobodný, neboť k Božímu trůnu již nemá přístup a nemůže na nás žalovat (Iz. 14:12-15; J. 12:31; Lk. 10:18; Zj. 12:10), je ve fázi očekávání soudu. Navíc je plný zlosti, věda, že má málo času (Zj. 12:12). Bůh tedy pro naši spásu nejen trpěl, ale šel i do rizika, když vystavil svého Syna zkouškám (včetně té nejtěžší), o nichž Syn nebyl dopředu informován. Spasitelova věrnost Otci až do konce byla nutným předpokladem vzkříšení a obnovení Boží integrity. 

E.F. Scott komentuje Ef. 3:10,11 takto:

"Nepřátelské síly usilovaly zmařit Boží dílo a věřily že uspějí, když se spiknou proti Kristu a přivodí Jeho ukřižování. Staly se však nevědomky pouhými nástroji v Božích rukou. Kristova smrt byla totiž právě tím prostředkem, který Bůh vymyslel k naplnění svého plánu. Pak se tu prohlašuje, že nepřátelské síly si po svém krátkém zdánlivém triumfu najednou uvědomily hloubku Boží moudrosti, o které se jim nikdy ani nesnilo. Viděly, že Kristova smrt má za následek vznik církve, která nyní uskutečňuje to, co Bůh zamýšlel, ale jim to zůstalo skryto."

E. F. Scott: The Epistles of Paul to the Colossians, to Philemon, and to Ephesians (London, Hodder &Stoughton, 1930).

Velikost oběti Spasitelovy vynikne v okamžiku, kdy si uvědomíme toto: Ve fázi Spasitelova umírání byl Hospodin s celým nebeským vojskem pouhými diváky. Spasitel měl na svých bedrech naloženu odpovědnost nejen za spásu lidstva, ale i za budoucnost nebeských světů (2Kor. 12:2,3). Kdyby totiž Spasitel v této zkoušce neobstál, obnovil by Satan své postavení a tím by došlo k věčnému konfliktu mezi silami dobra a zla; tedy ke katastrofě nepředstavitelného rozsahu, neboť od tohoto okamžiku by Bůh byl věčně porušen.
 
Spasitel si byl vědom zkoušky, která se již nebude opakovat (Žd. 9:26-28) a od jejíhož výsledku bude záviset budoucnost Božích i podřízených světů. Proto se ve velikých úzkostech modlil k Otci, až se potil krvavým potem (Lk. 22:44). Svým vítězstvím na kříži položil základ totální Satanovy porážky, která se odehraje na zde zemi a osvobodil lidi z otroctví Satanova - tedy ty, kdo Jeho oběť přijmou.

Někteří však nekonečnou oběť Spasitelovu a Jeho zkoušky znevažují, tvrdíce, že Bůh, který je vševědoucí a všemohoucí , o všem dopředu věděl a proto Spasitelovy zkoušky nebyly zkouškami, neboť v nich nemohl selhat – že  vše bylo nalinkováno dopředu a tudíž nutně směřovalo ke svému předem stanovenému konci. 

TÍM ALE POPÍRAJÍ MJ. BOŽÍ PRAVDIVOST A SPRAVEDLNOST!!!

Mám za to, že právě v případě Spasitelovy oběti a zkoušek Bůh své vševědoucnosti a všemohoucnosti nepoužil (omezil se) a tím ponechal budoucnost otevřenou, kterou tak vložil zcela na bedra svého Syna

Podobně i Syn nelpěl na své rovnosti s Otcem a nebeské slávě, (omezil se), byl dočasně postaven níže než andělé, vzal na sebe způsob služebníka a kvůli nám, sám sebe zmařil (Fp. 2:6-8; Žd. 2:7-9).

Aby zkouška byla skutečná, musí obsahovat možnost selhání – viz níže odst. 6. Svatý Bůh, jako absolutně nadřazená inteligence, stejně jako Boží Syn se rozhodli omezit se v zájmu spravedlnosti z toho důvodu, aby šance byly vyrovnané a Satan, jako podřazená bytost měl reálnou šanci uspět.  Tím, že Otec svého Syna na kříži opustil, získal Satan neocenitelnou výhodu! A Satan (aniž by mu v tom Bůh jakkoli bránil), skutečně využil celý rejstřík svých možností: od pokoušení, intrik. .  až po vraždu Spasitele. 

Žasnu a děsím se toho, kam až se náš nebeský Otec při realizaci spasení lidstva odhodlal zajít. Riskoval tím budoucnost nebeských světů! BYLO TO NA HRANĚ!!!

Jb. 7:17 "Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci . . ."


6) Vztah Otce a Syna. Jiný pohled na zkoušky Spasitelovy

Vztah Otec - Syn, je lidským rozumem neuchopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J.5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno (J. 10:30). 

Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J.10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J.13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe o němž hovoří apoštol Pavel v (2Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence - přesto jsou nevyslovitelná. 


Když působil Spasitel zde na zemi, byl v tajemném spojení s Otcem, s Nímž se spojoval (podobně jako my lidé), prostřednictvím modlitby. V nebi ke komunikaci s Otcem modlitby nebylo zapotřebí, šlo o jiný druh spojení s Otcem. 

Když byl Pán Ježíš od Satana pokoušen tím, že Mu Satan nabízel všechna království světa a jejich slávu (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13) pak zde riziko selhání muselo existovat, neboť by pak zkouška nebyla zkouškou – viz výše odst. 4,5. Důvodem bylo již zmiňované tajemné spojení Spasitele se svým Otcem; spojení, které bylo jiného typu než v nebi; tedy spojení, které přesně umožňovalo druh výše zmiňované zkoušky. Náš Pán se těmto zkouškám nebránil protože jejich podstoupení bylo záměrem nebeského Otce. Satan našemu Spasiteli nabízel vládu nad světem, kde by Spasitel sice nastolil trvalý mír (SVĚTSKÝ CÍL!!) , ovšem za tu cenu, že by ke spasení lidstva a realizaci Božího záměru se světem vůbec nedošlo

Spasitel by tím zvolil vlastní cestu a dostal se tak na úroveň Satanovy podřízené pozice vůči Bohu a tím by ztratil Boží Synovství - tedy byl by trvale oddělen od Otce a stal by se de facto spojencem Satanovým. TÍM BY ALE ANULOVAL SVÉ DÍLO A NOVÁ SMLOUVA ANI CÍRKEV BY NEVZNIKLY. Z tohoto pohledu se zdá, že lidstvo by bylo spaseno jen na základě zachovávání Zákona a ti, kdo ho nepoznali, na základě zákona svědomí, což je uvedeno v (Ř. 2:14,15), nicméně za těchto okolností by tento text vůbec nevznikl. Nedokážu domyslet dosah takové katastrofy. 

Bůh nechtěl jen zastavit úpadek člověka, ale toužil po vyšším typu vztahu s ním
, proto vyslal svého Syna na tuto zem. Bez oběti Spasitelovy by to nebylo možné:

Fp. 2:7,8 "nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži."

Skrze smrt Spasitelovu máme přímý přístup k Bohu
:
Mt. 27:51 „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely. . .“

Stáváme se královským kněžstvem:
1Pt. 2:9 „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu . ."

Pán Ježíš naším veleknězem
:
Žd. 4:14 „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, . .“

Proto již nepotřebujeme lidského prostředníka
:
1Tm. 2:5 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,. .“

*******

Když Spasitel učil, prorokoval a činil zázraky, manifestoval se jako Bůh.
Mimo tento čas na Něj doléhaly lidské slabosti, podobně jako na nás - byl tedy svou fyzickou stránkou nutně omezen. Když se plavil s učedníky po Genezaretském jezeře, (Mk. 4:38) unaven, tvrdě spal. Když byl Spasitel po čtyřiceti denním půstu (Mt. 4:2; Lk. 4:2) zneužil Satan Spasitelovy oslabené fyzické stránky a zaútočil na Něj svými pokušeními (Mt. 4:3-11; Lk. 4:1-13). 

Pán Ježíš byl Bůh i člověk (Kol. 2:9; J. 14:9; J. 10:30) a jako člověk (podobně jako my), byl vystaven nejrůznějším pokušením a zkouškám, u kterých neviděl na jejich konec. Tento stav omezeného poznání přemáhal tím, že neustále vyhledával odlehlá místa nebo hory, aby se modlil k Otci (Mt. 14:23; Mk. 1:35; 6:46; L. 5:16). Byl ve všem vyzkoušen podobně jako my, ale nedopustil se hříchu, jak praví apoštol Pavel - v důsledku toho má soucit s našimi slabostmi. 

Žd. 4:15
 "Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu."
 
V žádném případě se nepřenášel přes zkoušky lehce jako Bůh, ale lidské slabosti přemáhal v důvěře ve svého Otce.

Spasiteli zůstal skryt i fakt, že bude Otcem na kříži načas opuštěn - na kříži se v bolestech ptal po příčině Otcova jednání (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). Důsledkem Otcova rozhodnutí byla skutečnost, že bude muset Satanovým útokům čelit jen v lidské síle

Spasitel situaci, kdy byl opuštěn Otcem musel nutně vnímat jako své zavržení. Vzdor tomu se rozhodl, že Mu stejně zachová věrnost. JE MOŽNÉ, (I KDYŽ BIBLE O TOM NIC NEPRAVÍ) ŽE SATAN VYUŽIL TOHOTO STAVU, ABY SPASITELI UČINIL NABÍDKU, ABY ZA TĚCHTO OKOLNOSTÍ PŘEŠEL NA JEHO STRANU.

Aby bylo vyhověno Boží spravedlnosti, muselo být utrpení Spasitelovo nutně nezměrné, aby spolehlivě vyvážilo hříchy lidstva od Spasitelovy smrti až na konec světových dějin. 

*******

Pán Ježíš tedy obstál nejen v pokušeních Satanových (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13), ale i v závěrečné, nejtěžší zkoušce, jíž Ho vystavil Otec (Ž.22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). (Toto byla zkouška a nikoli pokušení, neboť Bůh nikoho nepokouší - viz (Jk. 1:13). A v UTRPENÍ, jimiž prošel, se naučil poslušnosti (Žd. 5:8). Tedy Bůh dopouští zkoušky, avšak Pokušitelem je Satan, který nás tříbí jako pšenici (Lk. 22:31) - viz níže. 

Lze říci, že i když Satan stále disponuje velikou silou a mocí, i když procházíme nejrůznějšími reálnými!!! ZKOUŠKAMI, při nichž možnost selhání je stále otevřená a JEJICHŽ VÝSLEDEK PŘEDEM NEZNÁME, Pán své vyvolené tajemným (pro nás nepochopitelným způsobem) nakonec ochrání (1Kor. 10:13; J. 10:29). Pokušení budou trvat tak dlouho, dokud nebude Satan zničen.

Pán Ježíš svoji vůli dobrovolně odevzdal Otci
 (Lk. 22:42), protože vidí smysl svého života v plnění Otcovy vůle (J. 4:34; J. 5:30). A právě ve srovnání s Boží svrchovanou inteligencí, se inteligence Satanova jeví jako naprosto podřadná. 

Lk. 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici."

Mk. 13:19, 20
 "S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude. (20) A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk."

1Kor. 10:13 
"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát."

J. 10:29
 "Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky."

J. 18:9
 " . . Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho."

A i když si toto tříbení bude Satan provádět na první pohled po svém, přece je Hospodinem omezen - vždyť oddělení zrna od plev by stejně musel provést sám Panovník Hospodin, i když jinými prostředky!!! Satan tím zase jen plní Hospodinův záměr - a protože tak učiní dle své přirozenosti, jen tím naplní a dovrší své odsouzení.


7) Postoj člověka ke Kristově oběti

Člověk může tuto oběť nezměřitelné ceny přijmout, nebo odmítnout. Bohužel, člověk namísto "vertikálního" spojení s Kristem zvolil "horizontální" cestu institučního spojení církví - tedy cestu. která už z principu k Bohu nevede!!! Člověk vytvořil ekuménu, tedy MODLU, která se zcela jasně staví mezi člověka a golgotský kříž. 

K tématu: EKUMÉNA

Ekuména, která zpočátku vypadala tak nevinně, nakonec vyústila v mezináboženská setkání v Assisi, které bylo v podstatě koncipováno na satanském zneužití těchto výroků proroka Malachiáše:

Mal. 2:10 "Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?" 

Písmo praví: 

1Kor. 7:23 "Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!"
2Tm. 4:3-4 "Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. (4) Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím."
Gal. 1:8 "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!"


Tedy nikoli kvůli nevěřícím - ale kvůli křesťanským církvím přichází zlé na Evropu. Jestliže člověk přijme Boha a potom Ho odmítne, budou jeho konce horší než začátky (Lk. 11:24). Pro takového člověka by bylo lépe, kdyby vůbec nepoznal cestu pravdy, jak dosvědčuje apoštol Petr (2Pt. 2:20-22). Úpadek Západu není bez předchozího úpadku křesťanských církví vůbec možný. Církve spoluvytvářejí takovou duchovní atmosféru, ve které se všeliké zvrácenosti daří. Co se solí, která pozbude slanosti (Mt. 5:13)??? Multikulturalismus je jen dítkem náboženského pluralismu a indiferentismu

Dnešní křesťané Písmo nerespektují, nechtějí mu rozumět a proto vyvíjejí intelektuální úsilí k tomu, aby si své postoje si nějak Písmem zdůvodnili. Prostě si vytvářejí pro uklidnění svého svědomí iluzi, že Písmo není tak rigorózní, že má i jisté mantinely, mezi než se leccos vejde. Jejich snaha je marná, neboť úzká je cesta vedoucí k životu (Mt. 7:13,14). Blaise Pascal řekl, že Písmo svaté není vědou rozumu, ale vědou srdce, že je pochopitelné jen těm, kdo jsou srdce upřímného a všichni ostatní nalézají v něm jen nejasnosti. Problém nevidím ve vzdálenosti člověka od člověka, církve od církve. Kořeny všech negativních jevů politických, ekonomických nebo ekologických, vidím ve vzdálenosti člověka od Krista. Náš bratr v Kristu Blaise Pascal ve své úvaze z r. 1654 (v Pensées) volá: "Kéž nikdy nejsem Ho vzdálen."

Sjednotí-li se člověk s Kristem, pak vzdálenosti mezi člověkem a člověkem a mezi církvemi padnou, neboť pak budeme "jedno v Kristu."(J.17:11,21). 

Kol. 2:2,3
 "Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; (3) v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Kol. 2:17 " . . . ale skutečnost je Kristus."

MIMO KRISTA JEN ILUZE, ZMAR A SMRT!!!

8) Závěr

Spasitelova oběť je nekonečná ve všech směrech. Lze ji přijmout, nebo odmítnout - ale v žádném případě ji nelze obejít. Pokud ji odmítneme, zůstaneme definitivně VNĚ. K Bohu je možno přijít jen s prázdnýma rukama po cestě, kterou je sám Spasitel (J. 14:6) a vejít k Bohu Dveřmi, jimiž je opět On (J. 10:7,9).

V hrubých rysech, v kostce, letem-světem jsem pojednal o tom, co Bůh udělal pro nás. ALE CO S TÍM UDĚLÁME MY, JE JEN A JEN NA NÁS!!!

ХРИСТОС ВОСКРЕС!  ВОИСТИНУ ВОСКРЕС!

Přeji všem požehnané Velikonoční svátky 2017.

Psáno též na památku mé ženy Věrušky, která, ač řadu let těžce nemocná, jako lékařka i matka věrně sloužila až do konce.
BA



 
Příbuzné odkazy
· Více o Zamyšlení
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Zamyšlení:
Ekologické otázky z teologické perspektivy


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"VELIKONOČNÍ ÚVAHA 2017" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.19 Seconds