Události z kraje nového roku otřásly nejen americkou společností, ale šokovaly celý svět. Mezi demonstranty, kteří 6. ledna krátce po vystoupení Donalda Trumpa vtrhli do budovy Kongresu, zvláště vynikli stoupenci QAnonu, zejména pak samozvaný „QAnon Šaman,” který vzbudil pozornost svou nepřehlédnutelnou vizáží. Avšak nejen díky němu, se QAnon stal v posledních dnech žhavým tématem zpravodajských médií i mimo Spojené státy. (Psali jsme o něm zde a zde.)

Konspirační teorie QAnon a fluidní hnutí, které se kolem ní zformovalo, se poprvé objevila v roce 2017 v návaznosti na starší konspirační teorii Pizzagate a v minulém roce zaznamenala obrovský nárůst popularity zejména díky jejímu šíření prostřednictvím sociálních sítí, YouTube, imageboardů a dalších diskusních fór (v současné době především 4chan, Patriots, Gap, Parler nebo Telegram). Hnutí se do povědomí dostalo nejen pro aktivity odehrávající se v kyberprostoru, ale také pro jeho hlasité protesty a shromáždění na podporu Donalda Trumpa, kterého stoupenci hnutí chápou jako Bohem vyvoleného spasitele a bojovníka proti tzv. „deep state” (volně přeloženo jako „stínová vláda”). (Více o apokalyptickém narativu QAnonu hovoří článek z posledního čísla časopisu Dingir 4/2020: QAnon – hnutí amerických evangelikálů? Co je to QAnon a kdo jsou jeho stoupenci?)

Jak se však v současné době daří QAnonu po zdrcující Trumpově porážce, kterou nikdo z jeho věrných stoupenců patrně vůbec nečekal? Jakým směrem se teď bude tento konspirační narativ ubírat, když jeho hrdina a pomyslný „poslední vládce” již jistě ztratil svou korunu? Je „bouře” („the storm” – událost, kdy budou členové „stínové vlády“ odhaleni a poraženi, aby mohlo nastat nový zlatý věk), ústřední motiv konspiračního eschatonu QAnonu, stále před námi?

Útok na kapitol byl řadou stoupenců QAnonu považován za dlouho očekávané vypuknutí bouře, netrvalo však dlouho a následovalo trpké zklamání poté, co Donald Trump, osoba, do které tolik lidí vložilo neskromná očekávání, útok odsoudil a spolu s ním i jednání svých příznivců. Zatímco někteří byli slovy bývalého amerického prezidenta přinejmenším zmateni, jiní jej označili za zrádce a odmítli nadále věřit ve slibovaný „plán.”[1] Hnutí rovněž nepomáhá ani skutečnost, že Q (anonymní internetový „prorok” a zakladatel hnutí) nezveřejnil jedinou zprávu od okamžiku, kdy Donald Trump prohrál volby.

Svým prudkým prohlášením také šokoval Alex Jones, jeden z nejznámějších „konspiračních teoretiků“, který již definitivně odmítl konspirační teorii QAnon a ostře se ohradil i proti jejím stoupencům. Jones je sice přesvědčen o negativní roli stínové vlády ve věci údajně zmanipulovaných voleb a ukradených hlasů, ovšem sám prohlásil, že odmítá mýtickou romantizaci Donalda Trumpa, byť je jeho velkým příznivcem.[2] Zatímco některá média a badatelé spekulují o tom, že poslední naděje stoupenců QAnonu vyhasly okamžikem, kdy Joe Biden odříkal přísahu a stal se 46. prezidentem Spojených států amerických, přítomné jsou i obavy o budoucí radikalizaci hnutí.

Některými stoupenci neotřásla ani inaugurace nové hlavy státu, nadále důvěřují „plánu” a vyhlížejí směrem k nadcházející události bouře. Volání po vytrvalosti je většinou podmíněno takovými interpretacemi posledních událostí, které je možné inkorporovat do konspiračního narativu, aniž by změnily jeho hlavní zprávu, ale současně mu dopřály kýženou aktualizaci. Zatímco jedni jsou přesvědčeni, že Donald Trump má situaci i přes nastalé potíže pod kontrolou, jiné teorie tvrdí, že zvolení Joe Bidena za amerického prezidenta je rovněž součástí plánu a že Donald Trump nadále řídí zemi jako „stínový prezident.”

Vášnivé debaty na diskusních fórech „QAnonistů” však již nyní ukazují, že podoba hnutí, jaká byla ještě před volbami se tříští a rozděluje se na frakce podle toho, jaká aktualizovaná verze QAnonu osloví daného posluchače. Předpokládat, že se QAnon poraženecky stáhne, anebo že by se snad zcela rozložil, by bylo předčasné a krátkozraké. Naopak se zdá, že po prudkém zklamání a ztrátě některých stoupenců (kteří spíše přesedlají na jinou konspirační teorii) již dochází k opětovné revitalizaci hnutí, motivované úzkostí z nenaplněného plánu, s novým heslem „hold the line” („Nezavěšujte, prosím!”).

Koneckonců ošlehaní stoupenci QAnonu jsou již poměrně zvyklí, že se mnohé predikce nakonec nevyplní, to však nezabránilo tomu, aby vliv QAnonu nadále rostl. Jeho členská základna se možná zmenší v číslech, téměř jistě však QAnon projde podobným procesem, kterým prošla konspirační teorie Pizzagate, populární během prezidentských voleb v roce 2016, která je obecně považována za přímého předchůdce QAnonu. Budoucí „QAnon“ tak patrně ponese jiné imperativy reagující na události a potřeby své doby, ovšem se zachováním základní struktury a možná i některých konkrétních motivů.

Konspirační teorie, a jinak tomu není ani u QAnonu, si nesou mimořádné kvality, které jsou podle kanadského historika a sociologa Gérarda Boucharda nezbytné pro úspěšnost politických mýtů. Mimo jiné je to například jejich mimořádná schopnost nést a tlumočit několik významů zároveň, díky čemuž mohou oslovit i ty skupiny lidí, jejichž názorové pozice jsou si jinak ve vzájemné kontradikci.[3] Konspirační narativy tak fungují spíše inkluzivně než exkluzivně, což jim obecně zvyšuje šance na přežití.

V tomto smyslu je také příhodné říct, že ač se o QAnonu mluví jako o „politickém kultu” pravicových extrémistů nebo jako o hnutí amerických evangelikálů, nemohou takové škatule plně obsáhnou sociální škálu hnutí, jehož hranice lze jen stěží přesně vykreslit, ať už komunitně nebo ideologicky. Jinými slovy, QAnon rozhodně nelze chápat jako homogenní komunitu konspiracistů („konspiračních teoretiků“) sdílejících jeden monolitický světonázor v jeho nejextrémnější formě, ať už ho nazveme politickým, náboženským nebo konspiračním.

Ba naopak, QAnon lze považovat za jeden z konspiračních metanarativů, který svými dílčími příběhy sahá daleko za svůj ústřední narativ. Podobně je tomu například také s konspirační teorií Nového světového řádu (New World Order), kterou britský psycholog Jovan Byford příhodně označil za „ekumenickou konspirační teorii.”[4] Tím si lze také vysvětlit popularitu konspirační teorie původně ušité na míru americké společnosti i za hranicemi Spojených států.[5] QAnon tak s námi pravděpodobně zůstane ještě velmi dlouho, ať už jako ústřední mýtus určité skupiny „konspiračních teoretiků“ nebo jako dílčí příběh jiného konspiračního mýtu.

Poznámky:

[1] Peter Beaumont, Donald Trump fans cry betrayal as he rebukes Capitol violence, The Guardian, 18. 1. 2021, zde.
[2] Alex Jones, Biden To Step Down: Trump To Be Sworn In January 20th – Satire, Infowars, 19. 1. 2021, zde.
[3] Gérard Bouchard, Social Myths and Collective Imaginaries, Toronto: University of Toronto Press 2017, s. 94–97.
[4] Jovan Byford, Conspiracy Theories: A Critical Introduction, Basinkgstoke: Palgrave Macmillian 2011, s. 78.
[5] As Donald Trump exits, QAnon takes hold in Germany, Deutsche Welle, zde.

Kateřina Hlaváčová

Zdroj: https://info.dingir.cz/