A proč právě název „Jako letní sníh“? „Všichni se mě ptají, co ta věta znamená. Jak víme, Jan Amos byl člověkem plným naděje. Ale zažíval věci, jež bychom dnes jen těžko ustáli, a to nejen v osobním, ale i v profesním životě. Jeho doufání a sny o štěstí se často měnily ve zklamání a jednou dokonce napsal „Jako sníh v létě, tak se nám rozplynulo to naše štěstí…“. Ale stále šel kupředu a nevzdával to… Chtěl pomáhat lidem, miloval je,“ říká režisér Luboš Hlavsa.

Začátkem ledna byl v České televizi odvysílaný dlouho očekávaný hraný film o životě Jana Amose Komenského. S jakými reakcemi jste se zatím setkali?

Právě proto, že film byl dlouho očekávaný, musím přiznat, že jsme byli jako tvůrci dost napjatí, jak jej diváci přijmou. A když premiéra skončila, začaly nám okamžitě přicházet nadšené telefonáty, SMS a maily a pokračovalo to ještě několik dalších dní. Zatím jsme se u žádného našeho filmu nesetkali s tak širokou odezvou, a to kupodivu naprosto pozitivní. Od začátku mi bylo jasné, že se s Komenským pouštíme tak trochu na tenký led, protože život a dílo tohoto velikána je velmi rozsáhlé téma a vměstnat jej do 96 minut nebude jednoduché. Díky Bohu to však vypadá, že diváci naše filmové zpracování vesměs přijali a také u odborné kritiky máme velmi dobrá hodnocení.

Proč jste se rozhodli právě pro osobu Komenského? Souviselo to s výročím bitvy na Bílé hoře?

Samozřejmě, že určitou souvislost s kulatým výročím Bílé hory to mělo také, ale především v loňském roce uplynulo 350 let od Komenského smrti. Tímto filmem jsme však završili i volný cyklus „Protestantské historie“, který uváděla Česká televize od roku 2010.

Film poukazuje, jak důležitá byla pro Komenského víra. Byl to jeden z důvodů pro realizaci tohoto díla?

Ano, pro mě osobně to byl ten nejsilnější motiv a dbal jsem na to, aby byla Komenského víra scénáristou ve filmu jasně zvýrazněna.

Děj filmu se odvíjí od rozhovoru mezi Komenským a Rembrandtem. Proč jste se rozhodli spojit tyto dvě významné osobnosti historie? 

Potřebovali jsme, aby byl film něčím ozvláštněný. Aby to nebylo jen klasické životopisné vyprávění. A také jsem chtěl mít ve filmu ke Komenskému protiklad. Rembrandt to všechno vyřešil. Konkrétní témata v jejich rozhovoru jsou však jen „básnickou licencí“, není prokázáno, že by někdy podobný rozhovor vůbec vedli. Každopádně se dnes mezi odborníky hodně hovoří o tom, že Rembrandt skutečně Komenského namaloval a jelikož oba navíc bydleli v Amsterodamu nedaleko od sebe, není ta fabulace zase tak velká.

Jak se probíhající pandemie podepsala na přípravě filmu?

To byl pro nás nečekaný úder. Jelikož se vše připravovalo téměř rok, a to včetně složitého domlouvání volných termínů s téměř dvacítkou velmi známých herců, kamerovým štábem, maskéry, kostyméry a dokonce se už začalo se stavbou dobových interiérů ve studiích ČT v Brně, bylo nemyslitelné, abychom natáčení zrušili. To by totiž znamenalo jej přeložit na další rok, ale ani v takovém případě nám to nezaručovalo, že už bude situace jiná. Tak jsme se do toho pustili. Pandemie nám opravdu přinesla velké komplikace, ale to nebylo zdaleka všechno. Objevila se i noční můra každého filmaře, totiž přívalové deště a na jednom místě dokonce povodně. Museli jsme ze dne na den zrušit natáčení na dvou lokacích a posunout je do dalších měsíců. A covid nám tvrdě poznamenal ještě i poslední den natáčení v Barrandovském středověkém městě, kde jsme počítali s velkou účastí uherských válečníků („Bočkajovců“) ze Slovenska. Jenže v září zrovna v ten den Slovensko zavřelo hranice, takže jsme přišli o velkou část uherské armády. Nelze tady popisovat všechny problémy, ale věřte, že jich bylo skutečně dost…

Od prosince pracujete na dokumentu o životě Jana Amose Komenského, ve kterém představíte také přední české komeniology. V čem budou hlavní rozdíly v porovnání s filmem?

Hlavně se budou lišit důrazem na historická fakta, o ta půjde v klasické dokumentární verzi především. Půjde o pohledy na Komenského z nejrůznějších úhlů – bude o něm hovořit pedagog, historik, teolog, filosof, bohemistka apod. Takže ti, kdo nám v hraném filmu občas vyčítali nějakou tu nepřesnost, si snad tentokrát přijdou na své.  Ještě bych doplnil, že jsme natáčeli i s odborníky z Polska a ze Švédska.

Co by se mohla dnešní nejen česká společnost naučit ze života Komenského?

Asi to nejvýstižnější slovo, které mně napadá, když se zamýšlím nad životem tohoto českého génia, by mohlo být houževnatost. A také bych přidal ještě nějaká ta synonyma jako vytrvalost, urputnost či nezdolnost. S tímto vším vyzbrojen kráčel Komenský světem plným zklamání, bolesti, smrti, zrady, nepřejícnosti. Ale především se měl o co opřít nebo lépe řečeno o KOHO. A nebyla to jen nějaká berlička, ale pořádná BERLA. Dobře víme, že Komenský byl hluboce zbožným člověkem.

My dnes žijeme v době, která se ani zdaleka nemůže rovnat tomu, co zažívali lidé v průběhu třicetileté války nebo při tehdejších morových epidemiích, které měly smrtnost až 90 %. S nimi nelze naši současnou covidovou pandemii vůbec srovnávat a přesto dnes kolem sebe vidíme tolik zoufalých lidí, kteří jsou vystresovaní, někteří panikaří a hlavně se nechají ovládat strachem. Důvod je prostý, mnoho lidí se dnes nemá o co opřít… o KOHO…   

Potěšilo mě, že řada diváků  vnímala v našem filmu právě tuhle Komenského hlubokou víru, odevzdanost Bohu v každé situaci. Jedna divačka nám dokonce napsala: „Právě jsem dosledovala váš film o Komenském. Jsem nadšená a dojatá. Nikdy jsem neviděla lepší film o lásce k Bohu… Děkuji.

Zdroj: www.krestandnes.cz