Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Matěj   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 4256, komentáře < 7 dní: 7, komentářů celkem: 3895, adminů: 23, uživatelů: 2284
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

5 687 033

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 15 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

První kazatelka v historii BJB
První řádná kazatelka v historii Bratrské jednoty baptistů

Rozhovor se sestrou kazatelkou Martinou Matysovou a jejím manželem

Životopis první kazatelky BJB

Volby Výkonného výboru BJB - duben 2013

- Výsledky voleb Výkonného výboru BJB pro funkční období 2013-2017

- Profil kandidáta na předsedu VV BJB - duben 2013

- Profil kandidáta na místopředsedu VV BJB - duben 2013

- Profil kandidáta na tajemníka VV BJB - duben 2013

- Profily kandidátů na členy VV BJB - duben 2013


Nová platforma uvnitř BJB
V BJB vzniká nová platforma - tentokráte fundamentalistická

Stanovisko sboru Na Topolce k otevřenému dopisu Vladislava Donáta ml. a spol.

Odpověď Dobroslava Stehlíka na otevřený dopis Vladislava Donáta ml. a spol.

Reakce některých účastníků setkání z 3. září 2011

Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Hledání v Bibli

Biblický verš:
Klíčové slovo:


Názory: Homosexualita, etika a církev
Etika poslal Nepřihlášený

Homosexualita, o které se ještě před zhruba dvěma generacemi v takzvaně slušné společnosti veřejně nemluvilo, se stala v dalších letech postupně tématem etickým, pastoračním a politickým. Chceme-li se zamyslet nad tímto problémem z hlediska křesťanské etiky, je užitečné vzít v úvahu celkovou společenskou situaci. Velkým tématem demokratických společností je ochrana menšin a jejich práva, tedy i ochrana a práva homosexuálně orientovaných bližních.

Budiž mi dovoleno říci hned na počátku, že mám ze současné společenské atmosféry, v níž se šermuje právy nalevo napravo, v čase i prostoru, spíš obavy. Zdá se mi, že obecný trend je rvát se o svá práva a hnát k odpovědnosti druhé - tedy vyloženě protikřesťanský. Nevím, kam nás tato vlna zanese, ale nelíbí se mi to. V souvislosti s debatou o homosexualitě přispívá celková atmosféra k ostré polarizaci stanovisek, jak ve společnosti, tak v církvích. Skoro by se dalo říci, homosexualita je dnes téma dost explozivní k rozdělení libovolné církve. Aktuálně proběhlo (a probíhá) několik velmi bouřlivých debat především v Německu.

Proč zrovna homosexualita zdvihá takové emoce? Jak se vlastně křesťané různých konfesí vyrovnávají se sexualitou?
Pokusím se shrnout své úvahy v pěti bodech:
1. co víme o homosexualitě?
2. čím je teologicky lidská sexualita?
3. jak rozumím biblickým zmínkám o homosexuálním styku?
4. jak se k problému staví církve?
5. co z toho plyne pro náš vztah k homosexualitě?

Vložil: Mainstream v Pátek, 17. únor 2017 @ 16:11:06 CET (165 čtenářů)
(Více... | 21676 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 4)

Názory: Sestra si vzala baptistu
Zajímavosti poslal Nepřihlášený

Z diskuse na webu www.emimino.cz

Anonymní:
Ahoj maminky, moje sestra se před rokem zamilovala do jednoho chlapa, chodili spolu půl roku, on si ji zasnoubil a do měsíce byla svatba. Jenže co se vzali, začalo naprostý peklo, totálně jí vymyl mozek, nejdřív to začalo tím, ze se mnou přestala chodit na jakoukoliv zábavu, jelikož pití alkoholu je špatné, že se to nesmí, dokonce ani tancovat není správné, celkově asi zábava… 
To bych ještě pochopila, vdala se, tak chce být třeba s manželem doma, ale ona se postupně s rodinou přestala stýkat úplně, protože třeba například já jsem hříšnice (nejsem vdaná a mám dítě), že nevěříme v boha, že půjdeme do pekla a takový kecy. Jsme prý špatný lidé a ona je teď očištěná (byla na křtinách) a stala se z ní babtistka. Dokonce se i přestala zajímat o módu, protože móda není pro život důležitá, každou neděli chodí do kostela a když jsem tam na ní čekala, dělala že mě nezná. Jen se na mě koukla a šla dal??!! Jsem z toho v koncích, co se to s ní jen stalo??

Vložil: Mainstream v Sobota, 11. únor 2017 @ 10:29:58 CET (142 čtenářů)
(Více... | 8555 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Bohové se vracejí a co my s tím
Evangelizace poslal Nepřihlášený

Když jsem chodíval na box, pak jsem si odnesl jedno staré boxerské pravidlo. Toto pravidlo zní: Frajer jsi do první rány.Asi ho není třeba vysvětlovat. Z vlastní zkušenosti bych ale chtěl povědět, že boxovat s pytlem je jiné, než s živým člověkem. To druhé je složitější a více to bolí. Zmiňuji to nikoli proto, že bych si myslel, že jsme „frajeři“, ale že skutečný smysl a dopad toho, co slyšíme, se ukáže v tom, až budeme konfrontováni „s bohy, kteří se vracejí“. Až budeme konfrontování s ateismem, vírou v horoskopy, s něcismem, s odporem k organizovanému náboženství, odporem ke jménu Ježíš, s generací mileniálů nebo tzv. post-pravdivou dobou.

Vzpomínám si, když jsem studoval filozofii a hlavně na neskutečný pocit, když jsem obhájil svoji závěrečnou práci, která se týkala Platonova dialogu Timaios a jeho srovnání s Genesis. Odcházel jsem s dvojkou, pocitem, že se mě nikdo nebude ptát, jakou jsem měl známku a hlavně že to, co jsem nastudoval, je při život zcela nepoužitelné. Zároveň bych chtěl, aby se mi toto nestávalo jako kazateli. 

V této souvislosti si přečtěme jednu z rad zkušeného ďábla: Nejdůležitější je zabránit našemu pacientovi v činech. Pokud nic neudělá, může o své lítosti (a my bychom doplnili a čemkoli, třeba co slyšel na pastorálce) přemýšlet jak je mu libo. Ať se v tom to hovado válí, ať o tom napíše klidně i knihu. Ať dělá cokoli, hlavně nesmí začít jednat. Jeho zbožnost nám vůbec neublíží, pokud zůstane jen v jeho představách a pokud nepřipustíme, aby se dostala do jeho vůle. Čím častěji bude cítit a nejednat, tím méně pak dokáže vůbec jednat. Rady zkušeného ďábla

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 09. únor 2017 @ 17:17:36 CET (80 čtenářů)
(Více... | 13309 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Amaziášova lekce o oddělení
Principy poslal Nepřihlášený

„Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský, a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky, po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu, a sečtl je od dvadcítiletých a výše, a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných, kopidlníků a pavézníků. Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra. Muž pak Boží přišel k němu, řka: Ó králi, nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské; nebo Hospodin není s Izraelem, a všechněmi syny Efraimovými“ (2. Paralipomenon 25:5-7).

Ale táhni ty. Učiniž tak, a posilň se k boji; jinak porazí tě Bůh před nepřátely, neboť může Bůh i pomoci i poraziti. Tedy řekl Amaziáš muži Božímu: Jakž pak udělám s stem hřiven stříbra, kteréž jsem dal vojsku Izraelskému? Odpověděl muž Boží: Máť Hospodin mnohem více nad to, což by dal tobě. A tak oddělil Amaziáš vojsko to, kteréž bylo přitáhlo k němu z Efraim, aby odešli na místo své. Pročež rozhněvali se náramně na Judské a navrátili se k místu svému s velikým hněvem. Mezi tím Amaziáš posiliv se, vedl lid svůj, a táhl do údolí solnatého, a porazil synů Seir deset tisíců“ (2. Paralipomenon 25:8-11).

Vložil: Mainstream v Pondělí, 06. únor 2017 @ 08:59:22 CET (177 čtenářů)
(Více... | 19155 bytů | 3 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Jaké by mělo být stanovisko BJB k mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí?
Zajímavosti Pro čtenáře Notabene jsme připravili novou anketu s otázkou:

Jaké by mělo být stanovisko BJB k otázce znovuobnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí?

Anketu naleznete na pravém okraji úvodní stránky.
Vložil: Mainstream v Sobota, 04. únor 2017 @ 12:32:14 CET (78 čtenářů)
(Více... | 429 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Papež: Pravý ekumenismus se zakládá na společném obrácení k Ježíši Kristu
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Vatikán. V rámci včera zahájeného Týdne modliteb za jednotu křesťanů přijela do Říma ekumenická delegace z Finska. Už po třicet let vždy v tuto dobu oslavuje v Římě svátek sv. Henrika, patrona této skandinávské země. Sv. Henrik žil ve 12. století a jako biskup švédské Uppsaly evangelizoval území dnešního Finska, kde také zemřel mučednickou smrtí.

Jak řekl ve svém pozdravu papež František, pravý ekumenismus se zakládá na společném obrácení k Ježíši Kristu jako našemu Pánu a Spasiteli. Pokud se obracíme k Němu, přibližujeme se zároveň také jedni k druhým. Svatý otec pak zmínil svou nedávnou cestu do švédského Lundu na připomínku začátku reformace:

„Tato společná připomínka reformace měla velký význam po lidské i teologicko-duchovní stránce. Po padesáti letech oficiálního ekumenického dialogu mezi katolíky a luterány se nám podařilo jasně vytyčit perspektivy, na nichž se dnes dokážeme shodnout. Jsme za to vděční. Zároveň v našich srdcích žije upřímná lítost za naše viny. V tomto duchu jsme si v Lundu připomněli, že úmyslem Martina Luthera před pěti sty lety bylo církev obnovit a nikoli rozdělit. Toto setkání nám dodalo odvahu a sílu, abychom v našem Pánu Ježíši Kristu hleděli do budoucnosti, na ekumenickou cestu, kterou jsme povoláni kráčet společně.“

Vložil: Mainstream v Pátek, 03. únor 2017 @ 16:43:03 CET (45 čtenářů)
(Více... | 2716 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Je Donald Trump nový císař Konstantin?
Zajímavosti poslal Nepřihlášený

Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)

Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.

Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.

Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.  

Konstantin nejenže zachránil Římskou říši, ale také osvobodil křesťanství. V roce 313 podepsal Edikt milánský, který křesťanům dával právo svobodně praktikovat víru a svobodně se vyjadřovat. To stačilo k tomu, aby se mohli svobodně angažovat ve veřejné oblasti, a umožnilo rozšíření křesťanského poselství do celé říše a pokřesťanštění pohanské kultury.

Vložil: Mainstream v Úterý, 24. leden 2017 @ 12:09:40 CET (126 čtenářů)
(Více... | 13369 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Protestantizace katolické církve
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Církev byla k takovýmto omylům vždycky v opozici a někdy je odsoudila s maximální přísností. V dnešní době dává Kristova nevěsta přednost používání léku milosrdenství před lékem přísnosti. Je přesvědčena o tom, že současným požadavkům lépe odpovídá, jestliže ukazuje na závažnost svého učení, než když pronáší odsudky (Jan XXIII., Projev k zahájení 2. vatikánského koncilu 11. 10. 1962).

Byl lék milosrdenství používán jen pro bloudícího, nebo také pro blud?

Na tuto otázku zdánlivě irelevantní zná správný rozum jen tuto odpověď: jen pro bloudícího, a to s jasným cílem: přivést ho k poznání pravdy. Idea, že je možno vyléčit milosrdenstvím blud, je prostě absurdní: rozumný člověk má totiž ze povinnost blud nejen specifikovat, ale také ho zavrhnout a bojovat proti němu. Blud je zlo samo v sobě, tak jako nemoc; je třeba ho potírat, aby se nešířil a neinfikoval mysli a nenarušoval mravní život. O to více přísluší tato nevyhnutelná povinnost pastýřům církve, kteří odpovídají před Bohem nejen za svou vlastní duši, ale také za duše druhých.

Vložil: Mainstream v Sobota, 31. prosinec 2016 @ 15:39:42 CET (1059 čtenářů)
(Více... | 10629 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)

Názory: Je správné, aby sbory měly na vánoční svátky zvláštní bohoslužby?
Principy V anketě, kterou naleznete na pravém okraji úvodní stránky můžete vyjádřit svůj názor na otázku: Je správné, aby sbory měly na vánoční svátky zvláštní bohoslužby?

Svůj postoj k této otázce můžete rozvést v komentáři k tomuto článku.

Vložil: Mainstream v Středa, 21. prosinec 2016 @ 22:36:11 CET (185 čtenářů)
(komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Mesiánští Židé a Vánoce
Principy poslal Nepřihlášený

Zhruba ve stejnou dobu, kdy křesťané slaví Vánoce, Židé slaví chanuku, „svátek zasvěcení chrámu“. Protože židovský kalendář pro vyrovnání rozdílu mezi měsíčním a slunečním rokem používá „přestupný měsíc“ namísto přestupného roku, svátek chanuka spadá do období mezi koncem listopadu a koncem prosince.

Letos, v roce 2010, Židé začali zapalovat každý večer jednu svíčku na devítiramenném chanukovém svícnu už 1. prosince, takže všech osm jich hořelo 8. prosince. Svíček na svícnu je ve skutečnosti celkem devět, protože každý chanukový svícen má devátou svíčku, „šamaše“ neboli „sluhu“, který dává své světlo ostatním svíčkám – jinými slovy, kterým se ostatní svíčky zapalují.

Vložil: Mainstream v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 19:06:29 CET (324 čtenářů)
(Více... | 4184 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Bláznovství jménem vánoce
Zamyšlení poslal Nepřihlášený

Začátek je v pohanství   

Královna Babylónu Semiramis, chytrá a půvabná čarodějnice, zcela zaprodána satanu, prohlásila svého zemřelého manžela Nimroda za boha slunce, nazvala jej Baalem a vyžadovala jeho uctívání. Pak porodila syna Tamuze a považovala jej za převtělení Nimroda-Baala. Své početí označila za neposkvrněné, byla pannou a matkou zároveň, záhy se všude objevily její sošky, na nichž drží malého boha slunce, kterého prohlásila za „spasitele“. (V různých zemích se uctívala pod různými jmény jako „královna nebes“.) Semiramis nařídila světu, aby oslavoval narození Tamuze. Tento byl, jak již víme, „bohem slunce“ – Baalem, tedy představitelem satana. Dnem Baalova narození určila 25. prosinec. Od svých astrologů se dozvěděla, že v tento den je slunce nejvíce vzdáleno od Země (zimní slunovrat). Proto lidé říkali, že 21. prosince Slunce-Baal umírá, 24. prosince se však opět vrací k životu a 25. prosince se znovu narodí. Během staletí obětoval celý svět 25. prosince Slunci pod různými jmény jako: Tamuz, Mithra, Horus, Osiris, Sol atd. Byla to doba orgií, obětování dětí Baalovi, pití a veselí.

Pohané tedy věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Proto noc 25. prosince a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci“. Původ slova vánoce podle jazykovědců pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“. Staré německé slovo Weihnachten si naši předkové počeštili takto: první část vá- převzali z němčiny beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, Nacht = noc). Vánoce nemají jen tradici evropskou. Slavily se v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec. Datum zvolil r. 274 po Kr. císař Aurelián jako den „natalis solis invicti“ – Zrození nepřemožitelného Slunce.

Vložil: Mainstream v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 19:04:22 CET (356 čtenářů)
(Více... | 9396 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Vánoce jsou ateistický svátek
Zamyšlení poslal Nepřihlášený

V předvánočním čase se často setkávám s otázkou, jestli jako ateista slavím Vánoce a pokud ano, tak proč a jak, když přece nejsem věřící. Krátká odpověď je ano, Vánoce slavíme, stromeček zdobíme, dáváme si pod něj vzájemně dárky „od Ježíška“, jíme kapra a zpíváme koledy. Otázka se ale vrací každý rok a každým rokem se na ni ptá více a více lidí, takže si zaslouží i odpověď druhou, delší.

Určitě nechci brát křesťanům jejich nijak originální a v určitých ohledech kuriózní pojetí Vánoc. Tento článek nebude soupisem toho, jak vánoce slaví křesťané, protože to se na nás valí v tomto období horem spodem snad ze všech stran. Skutečností je, že křesťané měli s Vánoci poměrně dlouho problém a oprávněně je považovali je za pohanské svátky. Až někdy kolem 4.století našeho letopočtu, když se křesťanství stalo státním náboženstvím Římanů vznikla potřeba pro tento kult nadchnout co nejvíce lidí. Zrušení největšího a nejoblíbenějšího svátku v roce – Saturnálií by věci nijak nepomohlo a tak byl již zaběhnuté oslavě a zvykům přidán křesťanský kontext. To naroubování je ovšem poměrně hrubé a neumělé. 

Vložil: Mainstream v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 18:59:22 CET (139 čtenářů)
(Více... | 6639 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 3)

Názory: Vánoce - mýty inkulturace
Zamyšlení poslal Nepřihlášený

V prosinci 1909 napsal Gilbert Keith Chesterton o nábožensko-vědeckém významu Vánoc:

„Když mi nějaký učený člověk řekne, že 25. prosince se ve skutečnosti klaním astronomickému Slunci, pak mu řeknu, že nic takového nedělám. Praktikuji zvláštní osobní náboženství, jehož radosti ani v nejmenším nejsou astronomické.”

Již před sto lety nám dal Chesterton správnou odpověd’ podle zdravého rozumu i podle osobního přesvědčení, ale především jako křesťan a religionista, který velmi dobře ví, co se slaví o Vánocích: „Nekapitulujte tak lehce před zlomky pravdy z desáté ruky, jako je tvrzení, že Vánoce mají pohanský původ… Mluví se mnoho o slunovratu, tvrdí se, že Vánoce jsou svým způsobem kultem Slunce. Na to všechno je velmi jednoduchá odpověď: Všechno je ve skutečnosti zcela jinak. Když lidé říkají, že cítí za symboly ,ducha’, pak to první, co od nich očekávám, je, že cítí, jaký je to protiklad: klanět se slunci, anebo se dát vést hvězdou.” Hvězda nás zavádí do Betléma na setkání s Bohem, který z vlastní iniciativy sestoupil na zem, aby začal s lidmi společný božsko-lidský příběh.

Bohužel, Chestertonovi bylo věnováno málo pozornosti, a tak nakonec triumfoval historicko-religionistický význam Vánoc, který je dokonce přijímán i uvnitř církve. Nyní byla Chestertonova intuice konečně vědecky potvrzena a demaskována religionisticko-vědecká smyšlenka. Hans Forster, papyrolog Rakouské národní knihovny, přednesl dvě přednášky o vzniku vánočních svátků na studijním dnu na Katolické akademii v Mnichove. Výchozím bodem byla běžná teze, že ve čtvrtém století po Kristu byla široce rozšířená pohanská slavnost Slunce, se kterou se chtěla katolická církev vypořádat tak, že v rámci integrace nazvala tento svátek Sol invictus, svátek neporazitelného Božího Syna. Při zimním slunovratu se slavilo narození Božího Syna jako východu Slunce spravedlnosti (Malachiáš 3,20). Za tuto příkladnou formu inkulturace je stará církev ještě dnes chválena.

Vložil: Mainstream v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 17:57:50 CET (118 čtenářů)
(Více... | 6343 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Jak se bránit kritice
Zamyšlení poslal Nepřihlášený

Chce-li člověk v církvi dlouhodobě obstát, musí se naučit bránit kritice. Kritika je přece nespravedlivá, necitlivá a nebere ohledy na vždy čistou vnitřní motivaci kritizovaného.

Pojďme si tedy ukázat, jak má křesťan kritice čelit.

Základem pro naše vzájemného církevního obcování je znalost veršíků a připravenost jimi počastovat naše okolí asi tak, jako kolem sebe trousila teta Kateřina přísloví a pranostiky… Pro případ (nespravedlivé, necitlivé atd.) kritiky je potřeba znát tři známé verše, resp. to podstatné v nich obsažené:

  1. Vidíš třísku v mém oku, ale trám v tom tvém ti nevadí?

  2. Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem…

  3. Nesuď, abys nebyl souzen!
Vložil: Mainstream v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 16:48:59 CET (196 čtenářů)
(Více... | 2747 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Vánoce z pohledu víry a pověry
Principy poslal Nepřihlášený

Bezpochyby žádné narození nebylo jako narození Pána Ježíše Krista. Ano, v Písmu čteme o některých, jejichž zrození zvěstoval anděl nebo o něm prorokovali proroci, ale u nikoho jej nepředpověděl Pán Bůh sám, jenž o Něm hovořil již v zahradě Eden po pádu jako o semeni ženy, a žádné narození neoslavovaly zástupy andělů zpívající na nebi. Žádné jiné dítě nebylo počato tak podivuhodným způsobem, z panny působením Ducha Svatého. A žádnému po právu nenáležela tak podivuhodná jména, Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje, a konečně Emmanuel, Bůh s námi, a Jehova Tsidkenu, Hospodin spravedlnost naše. Narození Krista je spolu s Jeho ukřižováním a vzkříšením až do Jeho druhého příchodu největší div, jaký se dosud na zemi udál.

Z tohoto zázraku a naplnění Božích zaslíbení se Boží lid má jistě radovat a pamatovat naň. Znamená to však, že je na místě slavit Vánoce? Totiž – mají hrát Vánoce nějakou roli v životě víry jednotlivce a v životě církve a místních sborů? Má duchovní význam jejich slavení? Je na místě, aby sbory měly na vánoční svátky zvláštní shromáždění?

To jsou otázky, které si dnes klade jen málo křesťanů. Zvyk slavit Vánoce už v nich příliš zakořenil, a jejich ochota zastavit se a znovu celou věc biblicky zvážit není velká. Spíše se dá očekávat, že se budou lidé v církvi snažit přijít s nějakým ospravedlněním, proč tak činit, nebo aspoň, proč to nevadí. Duch, který mezi vyznávajícími, znovuzrozenými křesťany převládal v dřívějších dobách, vnitřně je pudící a vedoucí, aby svou praxi formovali na základě Božího Slova a vše měli Písmem opodstatněno, vyprchává. „A proč ne?“ nebo „Proč to vadí?“ jsou otázky, které mnozí dnešní křesťané pokládají častěji, než „A co o tom říká Bible?“

Vložil: Mainstream v Pátek, 09. prosinec 2016 @ 19:10:08 CET (199 čtenářů)
(Více... | 9318 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: DVOJÍ ALIJA, DVOJÍ IZRAEL
Zamyšlení poslal BohemianAnonymus

Společenství Izraele ztratilo několikrát svou samostatnost. Izraelské království skončilo r. -722, Judské království r. -586 a mimo krátké období Hasmoneovského království (r. -142 až r. -6), musel Izrael čekat na znovunabytí své samostatnosti až do r. 1948.


V r. 1948 tedy vznikl samostatný stát Izrael. Jaké biblické texty se na moderní stát Izrael vztahují? Jaký je smysl jeho existence? Vznik tohoto státu nemůže být obyčejnou historickou událostí jako vznik kteréhokoli státu už z toho důvodu, že stát IZRAEL vznikl na území, které mu přidělil Hospodin, což je ve světových dějinách událost naprosto unikátní.
Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 08. prosinec 2016 @ 16:16:21 CET (324 čtenářů)
(Více... | 17530 bytů | 3 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Duchovní vedení a pojetí autority
Sborový život poslal Nepřihlášený

edním z paradoxů lidského života je vztah k autoritě. Na jednu stranu se vůči ní vyhrazujeme a bouříme, na stranu druhou jí potřebujeme. Někdy se obáváme, že nás nějaká autorita omezí v našem rozhodování, někdy ale potřebujeme radu a vedení, které očekáváme právě od autorit. Každý člověk – včetně rebelů, nějakou autoritu v životě potřebuje, otázka je, odkud ta či ona autorita bere svoji legitimitu, tedy právo rozhodovat a radit.  

Německý sociolog Max Weber popsal tři druhy autorit. Tradiční, která je autoritou díky dlouhodobé a vyzkoušené tradici. Další je autorita charismatická, která plyne z důvěry v mimořádné schopnosti v nějakého člověka a nakonec je autorita legálně-racionální, která je odvozena ze zákonů a obecně přijímaných principů.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 05. prosinec 2016 @ 23:36:08 CET (177 čtenářů)
(Více... | 7074 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 3.5)

Názory: Nové výročí, staré lži
Katolicismus poslal Nepřihlášený

Při příležitosti připomínání si 499. výročí začátku reformace, totiž dne, kdy Martin Luther vyvěsil na dveře wittenbergského kostela svých 95 tezí, navštívil papež František Švédsko, aby se s tamními luterány účastnil oslav tohoto jubilea. Tato Františkova aktivita má za cíl předejít tomu, aby si ekumeničtí protestanté příští rok snad nevzpomněli na svou historii, na důvody, proč se jejich předkové před půl tisíciletím od Říma oddělili, a nezačali přemýšlet, jestli byl skutečně dobrý nápad se s papežstvím začít znovu sbližovat. Ne; toto nebezpečí je třeba zneutralizovat hned v zárodku, a nejen to, obrátit jej opačným směrem, aby oslavy skrze vyjadřování lítosti nad dávným rozdělením naopak podporovaly další sblížení.

V souvislosti s návštěvou vydali předseda Světové luterské federace Munib Younan a papež František společné prohlášení, ve kterém deklarovali svou vděčnost za společnou jednotu a pokrok ve vzájemném porozumění. I když „povinně“ vyjádřili, jak si váží toho, co reformace přinesla, nemohli nezmínit svou lítost nad tím, že „luteráni a katolíci zranili viditelnou jednotu církve“. Jako by viditelná jednota všech, kteří sami sebe nazývají křesťany, byla nějakou hodnotou sama o sobě. Ne; tam, kde chybí pravá duchovní jednota, zachování viditelné jednoty, setrvávání ve svazcích pozemské organizace, nejenže k ničemu nevede, ale přímo poškozuje evangelium. K čemu by byla kupříkladu vnější jednota mezi lidmi, co nosí jméno křesťan, kdyby někteří z nich popírali Boží Trojici? Nebylo by to snad k veliké újmě pravé víry? A stejně tak by bylo k újmě evangelia Pána Ježíše Krista, kdyby reformátoři zůstali v římské církvi, když je dělily zcela zásadní a nepřekonatelné rozpory ve věcech víry. Naopak, v takové situaci by bylo zachovávání viditelné jednoty pokrytectvím a hříchem. 

Vložil: Mainstream v Pátek, 02. prosinec 2016 @ 20:09:42 CET (158 čtenářů)
(Více... | 10870 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Nesmyslnost dobrých skutků?
Principy poslal Nepřihlášený

Setkala jsem se s názorem, že dobré skutky, pokud je konají nevěřící (nebo i lidé hlásící se ke křesťanství, ale neznovuzrození), jsou vždy nesmyslem, přetvářkou, a tedy zlem. Tento názor v takové absolutní podobě nesdílím.

Dobrý skutek má dvojí dopad – pro toho, kdo jej koná, a pro toho, koho se týká. V prvním případě znamená u znovuzrozeného potvrzení a dosvědčení jeho víry (viz list Jakubův), dále odměnu v nebi (ale pozor, nejde o dar věčného života, nýbrž o „bonus“ pro toho, kdo už ho získal - věčný život nelze získat skutky, nýbrž jen Boží milostí skrze víru a pokání!) a umožňuje mu též účinnější evangelizaci než pouhým zvěstovaným slovem – obojí by mělo, je-li možno, jít ruku v ruce; pro neznovuzrozeného neznamená v pozitivním smyslu nic, dokonce jej může klamně utvrzovat v domnění, že si tím dělá u Boha „dobré oko“, ukolébávat jeho svědomí nespaseného hříšníka a zatajovat mu potřebu pokání a znovuzrození. 

A pokud dotyčný vyvolává ve svém okolí pasivně nebo dokonce aktivně dojem, že dobré skutky a slušné chování stačí pro získání věčného života v nebi, pak je jeho postoj skutečným zlem. A v jistém smyslu tedy mohou opravdu být zlem i jeho dobré skutky, pokud slouží jako potvrzení a propagace takového postoje – mají tedy opačný dopad než dobré skutky propagované Jakubem. Proto je tak těžké evangelizovat právě v kompaktním společenství založeném na dobrých skutcích přizdobených křesťanskou hantýrkou, proto znovuzrození celníci a nevěstky – a dnes třeba například i vysvobození narkomani – předcházejí farizeje do království nebeského.

Vložil: Mainstream v Pátek, 25. listopad 2016 @ 17:48:08 CET (153 čtenářů)
(Více... | 3721 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Duchovní puberta
Sborový život poslal Nepřihlášený

Jednou z charakteristik pubertálního věku je, že jste plní síly, celkem se vám daří a že vám lezou na nervy staří. U dospívajících je to svým způsobem normální, pokud ale něco podobného vyvádí jedinec nebo dokonce sbor, je třeba jisté opatrnosti.

Když se ohlížím zpět za svojí službou, pak vidím řadu neúspěchů, zároveň i některé světlé okamžiky. Podílel jsem se na založení dvou zdravých sborů, byl jsem jedním ze zakladatelů organizace Atleti v Akci, vedl celocírkevní práci s mládeží atd. Jenže skoro vždy, když se něco podařilo, přišel pocit, který bych zde rád popsal a před kterým bych chtěl varovat. Pocit, že sice vše je Boží milost, ale vy jste stejně „dost dobří“. Zvláště když jsem se díval na jiná společenství, někdy i křesťany, kterým se tolik nedařilo, na různé jiné metody práce a služby, které nepřinášely viditelné výsledky, měl jsem kdesi hluboko v sobě pocit, že mi to prostě jde a že druzí jsou tak trochu mimo. Dnes jsem (žel) za polovinou života a uvědomuji si trapnost svých postojů, zároveň nejen svých… trochu si to omlouvám, že se mi tyto postoje snad dařilo včas típnut. Jenže podobné postoje hrozí každému, komu se daří. Jak se duchovní puberta projevuje? Jak ji rozpoznat u sebe? U druhých? Na co si dát pozor?

Vložil: Mainstream v Pátek, 25. listopad 2016 @ 17:39:13 CET (207 čtenářů)
(Více... | 9213 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Názory: Po Lundu: Zbylo ještě něco z protestantské reformace?
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Zatímco se papež František účastnil ekumenických událostí v Lundu a Malmoe, kde si spolu s ostatními připomínal protestantskou reformaci, obrovské obrazovky na Svatopetrském náměstí – v srdci římskokatolické církve – zvaly všechny, aby se shromáždili kolem sochy sv. Petra a odříkali svatý růženec. Pouhá náhoda? Možná. Je však zarážející, když si uvědomíte, že zatímco v Lundu bylo úmyslem překlenout vzdálenost mezi Římem a protestantskou reformací, v Římě byla jasně demonstrována silná oddanost mariánským a svatopetrským symbolům římské církve, které jsou v poslední době definovány ve světle všeho, co zastávala reformace. Při hodnocení ekumenické scény je skutečně nebezpečné dívat se na Lund, aniž bychom si uvědomovali, co se děje v Římě. Oba však patří k ekumenické tváři dnešní doby.

Co tedy zůstává po Lundu z reformace? Dokument „Je po reformaci?“ podepsaný tucty evangelikálních teologů a vedoucích po celém světě jasně tvrdí, že reformace ještě ve skutečnosti neskončila. Ta otázka však zůstává otevřená. Například Dale M. Coulter kritizoval toto prohlášení v ostrém článku The Pope, Protestantism, and Reformation za to, že je teologicky zastaralé a chová se jako šelma zahnaná do kouta. Podle něj se dokument „snaží předefinovat protestantizmus proti katolické církvi z obavy, že evangelikálové nemají jasný pohled na katolické učení.“ Přitom „zároveň prosazuje omylný pohled na sola Scriptura, když tvrdí, že tradice nehraje v protestantském chápání autority a výkladu žádnou roli, a zjednodušený pohled na katolicismus, kterým vytrhuje papežskou neomylnost a mariánské dogma z jeho hierarchie pravd a struktury katolického učení, do jehož rámce spadají.“

Vložil: Mainstream v Pátek, 25. listopad 2016 @ 17:38:35 CET (241 čtenářů)
(Více... | 8610 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Evropa musí klást muslimským přistěhovalcům kategorické požadavky
Zamyšlení poslal Nepřihlášený

Islám je reformovatelný, v současnosti však reformy blokuje Saúdská Arábie – říká prof. Samir Khalil Samir SJ, jeden z nejvýznamnějších islamologů katolické církve. Připomíná, že ačkoli v muslimském světě nenajdeme protějšek papeže, v každé islámské zemi existují kompetentní duchovní představitelé. Stačilo by například, aby káhirská univerzita Al Azhar vydala příslušné směrnice a všichni egyptští imámové by je museli následovat.

Egyptský jezuita připomíná, že islám během svých dějin prošel reformami interpretace Koránu. V posledních padesáti letech se však muslimský svět ocitl pod silným vlivem Saúdské Arábie, která díky svým ohromným finančním rezervám vnucuje vlastní radikální interpretaci islámu v podobě tzv. wahhábismu.

Vložil: Mainstream v Sobota, 05. listopad 2016 @ 19:48:11 CET (163 čtenářů)
(Více... | 2925 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Ulf Ekman: máme dvě různá pojetí jednoty
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Švédsko. „Papežská návštěva ve Švédsku ukázala, že katolická církev není církví bojující, institucí chtivou vlády, nýbrž se podobá Ježíši a říká protestantům: máme vás rádi, chceme jít dále společně s vámi,“ tak shrnuje ekumenický aspekt papežské cesty Ulf Ekman, donedávna jeden z nejznámějších protestantských kazatelů ve Švédsku [bývalý představitel církve Slovo života], který před dvěma lety přestoupil do katolické církve. V rozhovoru pro televizi KTO poznamenal, že důležitým prvkem ekumenického setkání v Lund i Malmö bylo upřesnění konceptu jednoty:

„Svatý otec se posunul velmi daleko. Otevřel luteránům své srdce i náruč. Máme tu však dvě různá chápání jednoty. Viděli jsme to na setkání v Malmö v promluvách luteránů a v reakci Svatého otce. Luteráni jsou přesvědčeni, že už jsme sjednoceni v Duchu a že tedy stačí, abychom to uznali, a v důsledku mohli navzájem přistupovat k přijímání. Nebylo to řečeno přímo takto, ale vyšlo to najevo během bohoslužby. Papež toto nadšení trochu mírnil. Řekl, že je před námi dlouhá cesta a že na ni musíme opět vstoupit. Takto vybídl k rozhovorům a ke sblížení. Nešlo o teologickou či dogmatickou diskusi, ale o vyjádření úmyslu. Pokusme se něco udělat. V minulosti jsme byli formálně nepřátelé, dnes formálně tvrdíme, že jsme přátelé. Ale zamysleme se nad tím, co to znamená,“ říká švédský konvertita.

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 03. listopad 2016 @ 12:10:21 CET (170 čtenářů)
(Více... | 1925 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)

Názory: (Ne)šokující příručka Německé biskupské konference
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Německá biskupská konference ve své nedávno vydané příručce „Reformace z ekumenické perspektivy“ označila Martina Luthera za „učitele víry“, „svědka evangelia“ a „svědka Ježíše Krista“.

„Luther zejména naléhal na obnovu v pokání a obrácení, přičemž církevní a teologické autority v Německu a Římě mu nedopřávaly žádného patřičného sluchu,“ tvrdí příručka.

Jak se dozvídáme dále, „Luther byl svými spisy a ve svém kázání a učení svědkem této osvobozující zprávy [života z víry]. […] Lidé, jejichž svědomí trpělo pod nadvládou zákona a lidských přikázání a kteří propadali obavám s ohledem na svá selhání a strachovali se o svou věčnou spásu, si mohli být vírou v evangelijní příslib osvobození jisti Božím milosrdenstvím.“

Pravda, po zákroku doktora Martina již svědomí nikoho znepokojovat nemusí. Jeho „lék“ zní: „Svého svědomí se na nic nedotazuj; a pokud promlouvá, neposlouchej ho; když naléhá, vzdoruj mu, zadus ho, zabav se. Je-li to nutné, spáchej nějaký dobrý velký hřích, abys ho odehnal. Svědomí je hlas ďáblův, a vždy se má dělat opak toho, co si ďábel přeje.“

Podle německých biskupů ačkoli papež Lev X. ve své bule Exsurge Domine odsoudil věty Martina Luthera, a „i když se všechny nacházejí v Lutherových dílech a jsou správně citovány“, tak jsou „vytrženy ze souvislosti“.

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 03. listopad 2016 @ 12:08:53 CET (153 čtenářů)
(Více... | 7072 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 4.5)

Názory: Martin Luther hovoří sám za sebe
Principy poslal Nepřihlášený

Ne každý, kdo mi říká: ´Pane, Pane´, vejde do království nebeského..“ (Mt. 7:21)

Předmětem tohoto článku o Martinu Lutherovi není výklad jeho historie, která se dá snadno dohledat, ale spíše předložení přímých citátů muže nazývaného „velkým náboženským reformátorem hlubokého duchovního vhledu“, k němuž mnozí nekatolíci vztahují původ svých církví. Žádné z následujících prohlášení nebylo nikdy popřeno a mohou být považována za součást jeho náboženského myšlení. Mnoha lidem by to mělo ukázat aspekt Martina Luthera tak „pohodlně“ přehlížený v dnešní době falešného ekumenismu.

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 03. listopad 2016 @ 12:05:23 CET (136 čtenářů)
(Více... | 19593 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Názory: Diverzita
Principy poslal Nepřihlášený

Když v září tohoto roku navštívil kanadský premiér Trudeau konzervativní mešitu v Ottawě, rozhlédl se po rozlehlé budově a prohlásil: „Když se rozhlížím po tomto krásném sále, kde sestry sedí nahoře na galerii, když se na vás na všechny podívám, vidím tolik pestrosti v této mešitě, v islámské komunitě, v muslimském obyvatelstvu Kanady…“

Slovo, které zde překládám pestrost, se někdy i v češtině používá ve své latinské podobě: diversita. Lze ho přeložit i jako rozličnost, různorodost, rozmanitost.

Není mi jasné, v čem pan Trudeau onu pestrost v mešitě, segregované podle pohlaví, spatřoval. Možná to slovo použil jen jakési multikulturní heslo (kanadský premiér se rád prohlašuje za multikulturalistu a feministu). Pestrost je v těchto kruzích oblíbeným slovem a často je chápána jako jakási hodnota sama o sobě.

Vložil: Mainstream v Úterý, 25. říjen 2016 @ 23:39:32 CEST (138 čtenářů)
(Více... | 7070 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Anketa: Koho byste volili za prezidenta USA?
Zamyšlení Pro čtenáře Notabene jsme připravili anketu s otázkou: "Pokud byste byli občané USA, koho byste volili za prezidenta?"

Anketu naleznete na úvodní stránce vpravo.

Vložil: Mainstream v Neděle, 23. říjen 2016 @ 01:00:59 CEST (318 čtenářů)
(Více... | 11 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Stát se křesťanem, stát se muslimem
Principy poslal Nepřihlášený

Když se v prvních třech staletích po Kristu někdo rozhodl stát se křesťanem, dobře věděl, že dává v sázku svůj život. Pronásledování křesťanů sice nebylo nepřetržité, málokdy zasáhlo celou římskou říši a rovněž jeho intenzita byla kolísavá, takže až na výjimky nehrozila bezprostřední smrt. Nad každým křesťanem ovšem visel permanentně Damoklův meč: Pronásledování mohlo být kdykoli obnoveno.

Když se někdo stal muslimem, také v prvních letech do jisté míry riskoval, protože Muhammad a jeho následovníci vedli neustálé války a zpočátku nebylo vůbec jasné, že Muhammad a jeho následovníci skutečně zvítězí. Nicméně stalo se tak ještě za Muhammadova života a každý, kdo se k vítězné armádě přidal, mohl mít jistotu, že bude patřit mezi elitu, bude mít podíl na kořisti a bude vládnout nad všemi „nevěřícími“.

Vložil: Mainstream v Neděle, 16. říjen 2016 @ 23:03:53 CEST (184 čtenářů)
(Více... | 9201 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Církevní podnikání
Diskuse o odluce poslal Nepřihlášený

Je zřejmé, že církve v naší zemi čelí zásadní výzvě. Na jedné straně se jedná o neoddiskutovatelný úbytem členské základy, což nám dokládají data ze sčítání obyvatel (bez ohledu na tvrzení některých církevních exponentů, kteří to popírají s tím, že lidé „se nepřihlásili“). Dnešní církve příliš nerostou, opravdu účinná evangelizace – tzn. nad rámec obrácených jednotlivců – zde snad 25 let nebyla (pokud ovšem nevěříte na pohádky), byť proroctví o vlně probuzení tu máme v podstatě stejně dlouho.

Hlavním zdrojem nových členů jsou – řečeno slovy Kaddáfího – dělohy našich křesťanských žen. Už dnes počet dětí a mládeže dorovnává „starší a pokročilé“, někdy je dokonce převyšuje. Je to samozřejmě pouze dočasný trend, protože rodily zejména ženy z „Husákovy generace“ a mladé páry se vesměs (čest vyjímkám) do plození dětí nehrnou.

S tím, jak ubývají lidé a noví nepřibývají, musí církve řešit problém, jak to celé ufinancovat. Zatím se ještě kostely neprodávají muslimům, jako v sousedním Německu, ale to třeba přijde. Dnes je potřeba zajistit platy pro faráře liduprázdných kostelů a sborů, kde je počet členů srovnatelný s běžnou domácí skupinkou. (A do toho restituce, které do budoucna definitivně odříznou církve od státního vemene.)

Vložil: Mainstream v Pondělí, 10. říjen 2016 @ 23:45:02 CEST (275 čtenářů)
(Více... | 3889 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Názory: Anketa ohledně krajských voleb 2016
Společnost Pro čtenáře Notabene jsme spustili novou anketu (viz pravý okraj vstupní stránky) s otázkou: "V krajských volbách 2016 budu volit (volil jsem):"


Vložil: Mainstream v Středa, 05. říjen 2016 @ 13:20:00 CEST (205 čtenářů)
(Více... | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas; PR a marketing - Stepan
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.49 Seconds