Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Vlastislav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 15, článků celkem: 4328, komentáře < 7 dní: 17, komentářů celkem: 3974, adminů: 23, uživatelů: 2297
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

5 818 581

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 13 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

První kazatelka v historii BJB
První řádná kazatelka v historii Bratrské jednoty baptistů

Rozhovor se sestrou kazatelkou Martinou Matysovou a jejím manželem

Životopis první kazatelky BJB

Fundamentalisti
fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus

Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Texty: Zpráva předsedy VV pro SD BJB konaný dne 22. dubna 2017
Spolupráce mezi sbory poslal Nepřihlášený

Drazí bratří a sestry,
Chci tuto zprávu začít velmi stručným shrnutím celého čtyřletého volebního období.

Těší mně řada pozitivních rozhodnutí a zkušeností či událostí:

  • řada sborů pravidelně koná své misijní aktivity, z kterých je vidět i požehnané ovoce
  • početní růst misijních stanic s cílem založení nového sboru
  • ve většině sborech zaplnění mezer po odchodu početných skupin ze sboru
  • některé sbory zdárně dokončily stavbu modlitebny nebo rozsáhlou rekonstrukci, případně jsou v závěru svých prací; jiné sbory se pro stavbu rozhodly a připravují se na ni
  • osvědčilo se vydávání Slov života s úvahami našich bratří a sester
  • bylo přijato rozhodnutí zahájit práce na novém zpěvníku BJB
  • bylo zahájeno tzv. Vzdělávání na cestě, které absolvují desítky zájemců
  • ochotná odezva sborů na vyhlášené mimořádné sbírky
  • jsou ochotní kandidáti k volbám do nového VV
  • podařilo se vyřešit všechny majetkoprávní nesrovnalosti způsobené administrativními chybami některých katastrálních úřadů
Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 20. duben 2017 @ 23:40:49 CEST (123 čtenářů)
(Více... | 7031 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Pohled na homosexuální praxi rozděluje křesťany - zde je lékařská metaanalýza
Etika poslal Nepřihlášený

V 90. letech se začaly objevovat v odborné literatuře mnohočetné publikace, které jednoznačně vyvracejí mnohde stále ještě rozšířený mýtus, že homosexuálové se vyskytují v populaci až v 10%. Tento názor vychází z publikací Alfreda Kinseye z roku 1948, který zjistil, že 10% z dotazovaných ve věku od 16 do 65 let bylo po dobu až tří let převážně homosexuálních. Z pohledu moderního dotazníkového výzkumu byla ovšem tato studie značně závadná. Např. 25% dotazovaných byli někdejší nebo současní vězňové. Takový populační vzorek jistě není reprezentativní pro běžné obyvatelstvo. Ve skutečnosti bylo číslo 10% překroucením Kinseyových výsledků, který uváděl, že procento mužů, preferujících homosexuální vztahy po celý život, bylo značně nižší a pohybovalo se kolem 45%, u žen pak dokonce o polovinu méně.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 17. duben 2017 @ 21:55:05 CEST (153 čtenářů)
(Více... | 24998 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Co říkají noví evangelikálové o fundamentalistech
Zamyšlení poslal Arthur

Peter Masters

Druhá kapitoly z brožury „Jsme fundamentalisté?“. První byla pod názvem „Nový evangelikalismus“ uveřejněna v Zápase o duši č. 106,

V této části autor rozebírá definici fundamentalistů od D. Tidballa a J. Stotta, a ukazuje způsoby, jimiž se zastánci nového evangelikalismu snaží zdiskreditovat biblický fundamentalismus....

celý článek na reformace.cz www.reformace.cz/zod/co-rikaji-novi-evangelikalove-o-fundamentalistech-cislo-107

Vložil: Mainstream v Pondělí, 10. duben 2017 @ 21:35:37 CEST (193 čtenářů)
(komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Kazatelky v rámci baptismu
Principy poslal Nepřihlášený

Ordinace baptistických kazatelek - historie v datech

Radical Believers: Ženy ve vedení

Základní teze k diskusi o možností kazatelské služby sester

Anna Robbins - Rozhovor o mužích a ženách v církvi, o církevní tradici a kultuře

Jak se změnila Jižní baptistická konvence v posledních třiceti letech

Vložil: Mainstream v Pátek, 07. duben 2017 @ 14:25:17 CEST (167 čtenářů)
(Více... | 1328 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Duchovní služba žen z pohledu evropského baptismu
Teologie poslal Nepřihlášený

V dokumentu Evropské baptistické federace "Kdo jsou baptisté, na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě." přijatý Radou EBF v září 1992 se nachází i pasáž, která se vztahuje k duchovní službě žen v církvi:

Baptisté zastávají názor, že všichni věřící jsou povoláni ke službě Kristu v jeho církvi i ve světě, a že pro tento úkol Duch svatý uděluje dary celku lidu Božího.

Věří, že sbor dostává podle potřeby plný rozsah duchovních darů a že členové široce uplatní své obdarování k vyučování, evangelizaci, pastýřské péči, vedení, službě, k prorockému slovu, poznání, modlitbě, uzdravení, řízení a pohostinnosti. Tyto služby slouží k budování sboru a mají přinést uzdravení všech oblastí každodenního života a práce.

Vložil: Mainstream v Sobota, 01. duben 2017 @ 10:02:38 CEST (96 čtenářů)
(Více... | 2734 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Homosexualita - co se 4 procenty?
Etika poslal Nepřihlášený

Prezentace přednášky Marka Macáka o homosexualitě na Evangelikálním fóru 2015

Prezentace přednášky Marka Macáka o homosexualitě na Škole pastýřů - Olomouc 2017

Vložil: Mainstream v Sobota, 25. březen 2017 @ 20:19:35 CET (178 čtenářů)
(Více... | 1036 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Václav Králíček: Vznik a zásady baptistů
Principy poslal Nepřihlášený

Křesťanské náboženství je velmi rozmanité ve svých projevech. Razí si cestu dějinami různými směry, různými útvary a různými vyznáními. Je v tom něco inspirujícího, kdo se umí ponořiti do tohoto dějinného toku křesťanských náboženství. Baptismus je jedním z těchto směrů. Mám-li promluviti o jeho vzniku a zásadách, musíme trochu nahlédnouti do minulosti dálné i bližší.

Rok 313 po Kr. byl velmi důležitý v křesťanských dějinách. Toho roku totiž císař Konstantin postátnil křesťanskou církev. Církev křesťanská byla tehdy jedna, všeobecná, a její sbory byly roztroušeny po celé tehdejší římské říši. Byla to jediná, veliká, dobrovolná organisace tehdejší doby. Její zástupci scházívali se v místních i všeobecných sněmech k důležitým poradám. Tato církev byla zmíněného roku postátněna. Před tím byla v boji jak se státem, tak i s uznaným pohanským náboženstvím, avšak přesto se stávala velmi vlivnou ve všem životě tehdejší římské říše. To neušlo bystrému císaři Konstantinovi. Nabídl církvi státní uznání, a ona je přijala. To mělo své výhody i nevýhody. Výhody byly v tom, že pouhým nařízením císařským se stalo povinností slaviti neděli v celé říši, že se pohanské návyky potlačovaly, že se chrámy pohanské buď zavíraly nebo odevzdávaly křesťanům, a že se příslušníci církve dostávali na vlivná místa úřední. Tímto způsobem užívala křesťanská církev státní moci pro své zájmy. Zato však musila sloužiti zájmům státu, císaři.

Byly v tom však také veliké nevýhody. Církev musila otevřít své brány dokořán všem lidem. Přestal výběr členstva. Církev stala se církví národní, světskou. To způsobilo v jejím nitru veliké kvašení. Lidé hlouběji a upřímněji nábožensky založení s tím nesouhlasili, protože církev mravně klesala. Sbory početně rostly, ale duchovně hynuly, poněvadž pohané bez napravení života se dávali hromadně křtít a stávali se tak členy církve. Nemůžeme se proto divit, že proti tomu vznikala oposice a že se tu a tam organisovala v různá hnutí křesťanská. Církev postátněná potlačovala tato oposiční hnutí a pronásledovala je, ale její námaha neměla úspěchu. Hnutí, byť na čas umlčená, znovu vznikala a vedla lid k apoštolskému způsobu života. 

Vložil: Mainstream v Pátek, 24. březen 2017 @ 22:21:07 CET (116 čtenářů)
(Více... | 18688 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Kdo jsou baptisté - dokument EBF (tzv. Dorfweilský dokument)
Principy poslal Nepřihlášený

1. Jsme součástí celé křesťanské církve po celém světě a vyznáváme víru v jediného Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého.

Baptisté se vnímají jako součást trvale existujícího proudu křesťanské pravdy a zbožnosti, který vyplynul z novozákonní doby. Z bezprostřednějšího hlediska nacházejí svůj původ v období evropské protestantské reformace a vděčí za něj biblickému principu „ospravedlnění Boží milostí pouze skrze víru“, který byl v té době obnoven.

I když se baptisté tradičně odmítají vázat na kréda, následujíce tak reformační heslo „pouze Písmo“, vždycky uznávali nejstarší prohlášení, jako jsou Nikajské, Chalcedonské a Apoštolské vyznání víry, jako pravdivé svědky křesťanské víry. Zastávajíce víru v trojjediného Boha, sdílejí s ostatními křesťanskými církvemi tato základní přesvědčení: dílo Boha Stvořitele; padlá podstata lidí; dokonalé božství i lidství Ježíše Krista, jenž je Bohem, zjeveným v člověku; vykoupení skrze život, smírčí smrt a vzkříšení Ježíše Krista; proměna osobního i společenského života mocí Ducha svatého; a konečné naplnění Božích záměrů.

První baptistický sbor, v moderním smyslu, se shromáždil roku 1611 v Londýně. Jeho bezprostřední kořeny jsou v malé skupině věřících v Anglii, která se v době anglické reformace v 16. století oddělila od státní církve, byla však také tvarována reformačním hnutím na evropském kontinentu. Několik jejích zakládacích členů žilo po nějakou dobu v Holandsku, kde usilovali o náboženskou svobodu a kde byli ovlivněni potomky staršího anabaptistického hnutí v Evropě, které kvetlo ve Švýcarsku a zdůrazňovalo učednictví křesťanů a křest na vyznání víry.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 13. březen 2017 @ 13:05:34 CET (146 čtenářů)
(Více... | 14584 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Homosexualita - dokument teologické komise BJB - listopad 1999
Etika poslal Nepřihlášený

Církev se svým úkolem zvěstovat evangelium a volat tak své okolí k životu v pravdě, lásce a naději, se ve svých dějinách znovu a znovu ocitala v situacích, které byly pro ni nové. Musela se proto vyrovnávat s otázkami a problémy, které byly také stále nové, i když se tak někdy formálně, vytržené z dějinných souvislostí, třeba nejevily. Příkladem je otázka vztahu křesťanství k otroctví, k službě žen v církvi, k užití násilí nebo vztahu vůči státní moci jako takové. 

Ve všech takovýchto případech existovala a často byla užita možnost „řešit“ problém odvoláním se na nějakou duchovní autoritu. Pro protestanty různých směrů bylo touto autoritou vždy Písmo, zpravidla tím však byl míněn nějaký biblický text, který se zdál takové „řešení“ nabízet. Řešení to však ve skutečnosti nebylo, problém se vrátil znovu a vyžádal si zpravidla jinou odezvu. Nikoli rezignaci na autoritu Písma, ale spíše hlubší orientaci na to, o co v Bibli jde, - na její zvěst, na evangelium o Boží cestě za člověkem, vedoucí k jeho záchraně a k záchraně a obnově všeho stvoření (Jan 5,39-40).

Vložil: Mainstream v Pátek, 17. únor 2017 @ 15:14:10 CET (323 čtenářů)
(Více... | 15326 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Jak se stavěla zeď mezi státem a církví – Separation of church and state
Diskuse o odluce poslal Nepřihlášený

Určitě tomu tak není vždy, ale čas od času se náš moderní svět potýká s problémy, které kdosi, kdysi dávno předvídal a snažil se jim předejít. V naší „západní” kultuře máme zřejmě hluboko uvnitř založenu společnou myšlenku o odluce státu a církve a tato myšlenka nám zapadá do série základních kamenů, na nichž, podle nás, lze jedině postavit fungující demokratický, právní stát.

Pokud se na myšlenku odluky státu a církve podíváme z čistě právního pohledu – není zase tak stará. Autorství samotné fráze (v originále „Separation of church and state”) o odluce (nikoliv myšlenky – ta je nepochybně mnohem starší) bývá obecně přisuzována Thomasi Jeffersonovi, který ji prvně, prokazatelně použil v jednom ze svých dopisů, otištěných i v novinách v roce 1802. Jefferson v tomto dopise použil výrazu „wall of separation“ – tedy „zeď oddělující“ církev a stát.

Ústava USA, která si příští rok připomene kulaté výročí svého vzniku sama o sobě vlastně tuto zeď ani tak nestaví – spíše jakýsi plot, když ve svém článku VI. hovoří o tom, že žádné náboženské vyznání se však nesmí vyžadovat jako podmínka k zaujetí funkce či plnění jakékoli společenské povinnosti ve Spojených státech.

Vložil: Mainstream v Středa, 04. leden 2017 @ 19:36:25 CET (146 čtenářů)
(Více... | 12550 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Aktualizované Vyznání víry Církve bratrské
Teologie poslal Nepřihlášený

Vyznání víry Církve bratrské (2016)

Za pravidlo víry a života přijímá Církev bratrská Písmo svaté – Bibli. Hlásí se ke starokřesťanským vyznáním víry (Apoštolské vyznání, Nicejsko-cařihradské, Chalkedonské, Athanasiovo), k reformovaným konfesím (zvl. Druhá Helvetská konfese, Heidelberský a Malý Westminsterský katechismus), k odkazu Jednoty bratrské (zvl. vyznání Jednoty bratří českých podle vydání Komenského z roku 1662) a k zásadám evangelikálního hnutí vyjádřených např. vyznáním Lausannského závazku z roku 1974 a Závazku z Kapského města z roku 2010.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 14. listopad 2016 @ 10:57:28 CET (380 čtenářů)
(Více... | 6762 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Dabru emet – židovské prohlášení o křesťanech a křesťanství
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Tikva Frymer-Kensky, David Novak, Peter Ochs, Michael Singer, podzim 2000

V posledních letech došlo ve vztahu Židů a křesťanů k dramatickému a nebývalému posunu. Po dobu bezmála dvou tisíciletí židovského exilu považovali křesťané židovství většinou za jakési nepovedené, v nejlepším případě přípravné náboženství, jehož naplněním je křesťanství. Za desetiletí, která uplynula od katastrofy šoa, se však křesťanství dramaticky změnilo. Stále více křesťanských uskupení, jak římskokatolických, tak protestantských, přichází s veřejným vyjádřením své lítosti nad krutostmi, kterých se vůči Židům a židovství křesťané dopouštěli. Podobná prohlášení hovoří o potřebě reformy křesťanského učení a kázání v tom smyslu, aby byla uznána boží trvalá smlouva s židovským lidem a bylo možno radovat se z toho, čím přispělo židovství světové civilizaci i samotnému křesťanství.

Máme za to, že tyto změny zasluhují pozornou židovskou odpověď. Jsme přesvědčeni – a hovoříme zde sami za sebe jako mezidenominační skupina židovských intelektuálů – že nastal čas k tomu, aby Židé vzali na vědomí křesťanské snahy o úctu k židovství. Myslíme si, že je nyní třeba přemýšlet o tom, co poví židovství o křesťanství. Jako první krok nabízíme osm stručných tezí o tom, jak k sobě Židé a křesťané mohou přistupovat.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 04. červenec 2016 @ 21:52:02 CEST (364 čtenářů)
(Více... | 6517 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Martin Luther a Židé – nutná vzpomínka k reformačnímu jubileu
Principy poslal Nepřihlášený

Usnesení 12. synody Evangelické církve v Německu na jejím 2. zasedání z 8.–11. listopadu 2015 v Brémách

V roce 2017 slaví evangelická církev 500 let reformace. Přitom se ptáme, s pohledem na naše historické a teologické dědictví, po podstatných poznatcích pro dnešek. Při vší vděčnosti a radosti však před chybami reformátorů a reformačních církví nezavíráme oči.

Naléhavé poznatky

1. Reformátoři se zaměřovali na reformu církve z moci evangelia. Nový pohled na Židy však nastal jen málokdy. Reformátoři se drželi myšlenkového schématu Židům nepřátelského, jehož kořeny sahají až k počátkům církve.

2. Neseme proto odpovědnost za vysvětlení, jak zacházet s Židům nepřátelskými výpověďmi reformátorů a s dějinami jejich působení a recepce. Ptáme se, jak dalece podporovaly protižidovský základní postoj v evangelické církvi a jak může být dnes překonáván. Vyrovnat se s postojem Martina Luthera vůči Židům, tomu přísluší exemplární význam.

3. Luther spojil centrální pohledy své teologie s Židům nepřátelským myšlenkovým schématem. Jeho doporučení pro konkrétní zacházení s Židy byla rozporuplná. Od obhajoby úsilí o přátelství až po hanobení a požadavky, které cílí na úplné zbavení Židů jejich práv a na jejich vyhnání.

4. Při přípravě reformačního jubilea tuto vinu nemůžeme obejít. A skutečnost, že Lutherovy rady vůči Židům nepřátelské byly využity národněsocialistickým antisemitismem, představuje pro evangelickou církev další zátěž.
Vložil: Mainstream v Úterý, 28. červen 2016 @ 18:07:30 CEST (611 čtenářů)
(Více... | 6581 bytů | 5 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Minulost a současnost mesiánského judaismu
Studie poslal Nepřihlášený

Slovo „judaismus“ je poměrně starobylý výraz, jímž je označováno náboženství židovského národa. Ve znění JÚDAJISMOS1 se výraz nachází například již v řecké předloze 2. knihy Makabejské,2 tedy spisu, jenž byl sepsán nejpozději kolem poloviny 1. století před občanským letopočtem.3 Z tohoto pohledu je mesiánský judaismus neboli JAHADUT MEŠICHIT jednou z větví judaismu, která se vyznačuje tím, že přijímá učení židovského učitele, jenž působil v 1. století občanského letopočtu (dále jen o.l.) na území Izraele – tento rabi byl ve své době znám pod jménem JEŠUA HA-NOCRI, Ježíš Nazaretský.

Později, když byl svými žáky uznán za Mesiáše Izraele, Vykupitele světa a Pána, začal být označován též jako Ježíš Kristus (JEŠUA HA-MAŠIACH). Toto své přesvědčení začali jeho žáci hlásat především poté, co byl jejich učitel ukřižován a oni se nato dle svých vlastních slov stali svědky jeho vzkříšení.

Vložil: Mainstream v Středa, 04. květen 2016 @ 20:05:49 CEST (316 čtenářů)
(Více... | 19388 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Petr Macek: Baptisté a ekumena
Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Výraz ekumena vychází z řeckého oikia — obydlí. Od 5. století před Kristem se objevuje i výraz hé oikúmené gé: celá země (později „celá říše“— civilizovaná část světa). To platí i o výskytech tohoto výrazu v Novém zákoně (např. Lk 2,1; 4,5; Mk 24,14; Sk 17,31).

Pojem ekumeny či ekumenicity se objevuje v trojím smyslu: (1) jako synonymum výrazu katolicita (obecnost, univerzalita), znamenající rozšířenost na celek; (2) jako označení pro vztahy křesťanských církví a teologických tradic, resp. úsilí o jejich sblížení či sjednocení; (3) nověji i jako jiné označení mezináboženského dialogu. My se mu budeme věnovat víceméně jen v tom druhém smyslu.

Myšlenka sblížení či sjednocení křesťanů je logická: Církev byla původně jen jedna a k jednotě je také volána (Jan 17,21), historicky však došlo k jejímu rozdělení. Zatímco církevní schizma mezi Východem a Západem bylo záležitostí dlouhého procesu (běžně uváděný rok 1054 je jen rokem vzájemných klateb), reformace, znamenající další rozkol, začala vystoupením reformátorů Martina Luthera a Huldrycha Zwingliho v první čtvrtině šestnáctého století.

Vložil: Mainstream v Pátek, 22. duben 2016 @ 00:48:44 CEST (658 čtenářů)
(Více... | 37717 bytů | 3 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 3.4)

Texty: Radical Believers: Ženy ve vedení
Principy poslal Nepřihlášený

Jsou všechny služebné "úřady" dostupné ženám stejně jako mužům? Je pravda, že "vedení patří mužům", jak nedávno tvrdil jeden baptista, nebo jsou dary řízení dány jak mužům, tak ženám?

Písmo učí, že Duch své dary udílí bez ohledu na to, zda jde o ženu či muže (Sk 2,17-18). I když snad některá kulturní situace omezuje vedení na muže (viz 1K 11,3-16; 14,33-36; 1Tm 2,11-15), v principu není podle Písma důvodu, proč by se ženy neměly podílet na vedení.

V římském sboru například byli ve vedení muži i ženy: Pavel zmiňuje diakonku Foibé (Ř 16,1-2), učitelku Prisku (Ř 16,3) a Junia byla dokonce apoštol (viz Ř 16,7 - překlady naneštěstí mluví o Juniovi, překladatelé nerespektují, že tu jde o ženu). Ze Sk 21,9 (viz též Sk 2,17-18) se dozvídáme, že ženy byly též prorokyněmi.

Vložil: Mainstream v Středa, 20. duben 2016 @ 19:04:17 CEST (438 čtenářů)
(Více... | 2483 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 3.66)

Texty: Základní teze k diskusi o možností kazatelské služby sester
Principy poslal Nepřihlášený

Materiál teologické komise BJB z roku 1996

1. Postavení žen ve starozákonním společenství Božího lidu

Izraelská pospolitost doby starozákonní byla podobně jako většina starověkých společností uspořádána patriarchálně (Sd 19, 24), jak je zřejmé i z mnoha ustanovení Mojžíšova zákona (Ex 21,7; Dt 24,1; Nu 30,4 - 16).

Ve Starém zákoně však lze vysledovat i daleko pozitivnější pohled na roli žen v pospolitosti Božího lidu: účast při bohoslužbě (Ex 38, 8; Dt 29,9 -12; Sd 13,19 - 23; Ezd 2,64 - 65), pramáti víry (Iz 51,2; Rt 4,11), soudkyně (Sd 4,4 - 5 a 5, 7), prorokyně (Ex 15,2a, 2Kr 22,14), "moudré ženy" (2S 14, 2 - 20; 20,16 - 22).

Ohraničená role žen v izraelském kultu je pochopitelná v souvislosti s neblahou rolí kněžek - nevěstek v kultech plodnosti u sousedních národů Izraele (Dt 23,18; 2Kr 23,7; 1S 2,22).

Nejzásadnější starozákoní výroky o poslání člověka však jasně vypovídají o podvojnosti člověka jako muže a ženy (Gn 1,27 - 28; 2,20 - 22) a překonávají tak obecně sdílený patriarchalismus (Gn 2, 24). Před tváří Hospodina tedy neexistují lidé, kteří by byli lidmi skrze jiné lidi (Gn 5, 2).

Vložil: Mainstream v Středa, 20. duben 2016 @ 15:44:29 CEST (381 čtenářů)
(Více... | 6259 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Katolický katechismus a 2. Londýnské baptistické vyznání o ´´dni Páně´´
Ekumenismus poslal bezkompromisu

2174 Ježíš vstal z mrtvých „prvního dne v týdnu“ (Mk 16,2). Jako „první den“ připomíná den Kristova vzkříšení první stvoření. Jako „osmý den“, který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Pro křesťany se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátků, den Páně (hé Kyriaké hémera, dies dominica), „neděle“: „Shromažďujeme se v den slunce, protože je to první den, v němž Bůh vyvedl z temnot hmotu a stvořil svět; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých.“

2175 Neděle se jasně liší od soboty, po níž časově každý týden následuje, a nahrazuje pro křesťany její obřadní předpis. V Kristově Veliké noci (pascha) dovršuje duchovní náplň hebrejské soboty a ohlašuje věčné odpočinutí člověka v Bohu. Vždyť bohoslužba zákona připravovala na Kristovo tajemství a to, co se v ní konalo, bylo předobrazem poukazujícím na Krista: „Ti, kteří žili ve starém řádu věcí, se obrátili k nové naději a nehleděli už k sobotě, ale žili podle neděle, dne Páně, v němž je náš život posvěcen skrze milost Pána a jeho smrt.“

Vložil: Mainstream v Pondělí, 18. duben 2016 @ 22:17:57 CEST (257 čtenářů)
(Více... | 6393 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Bažina evangelikálního fundamentalismu: vztah k ženám
Principy poslal Nepřihlášený

Pokrývky hlavy při veřejné bohoslužbě

Móda se mění a vkus liší. Mezi křesťany různých národností zůstávají kulturní rozdíly. Nový zákon tyto věci moudře dovoluje a co se týče oblasti oblékání a vzhledu, nestanovuje jiná pravidla než zásadu slušnosti (1. Tim. 2:9) a jednoty - to znamená, že bychom měli být opatrní a nepřevzít žádný styl vzezření, který by nás spojil s odporně zvrácenými lidmi, jejichž styl a móda jsou vlastně jejich znakem.

Druhý princip se zdá být zahrnut v Pavlových slovech v 1. Korintským 11:6, kde pravděpodobně ostříhané hlavy odkazují na znamení nevěstky. Máme-li zde tyto dva principy a přijímáme-li, že věřící má být ve všech věcech ozdobou evangelia skrze pokoru a svatost, můžeme obvykle poměrně snadno zhodnotit, které způsoby oblékání a vizáže jsou pro nás jako pro křesťany vhodné.

Nicméně je zde však prvek křesťanského oblékání, které Bible neumožňuje posuzovat tímto způsobem. Tím je pokrývání hlav při veřejné bohoslužbě. Nový zákon trvá na tom, že ženám je to přikázáno a mužům zakázáno. V našem věku tzv. genderové rovnosti - nesprávného označení pro filozofii radikálního feminismu a protikřesťanského humanismu - se to může zdát podivné. Není to podivné. Bible tyto normy stanovuje z velmi dobrých důvodů.

Vložil: Mainstream v Sobota, 16. duben 2016 @ 22:16:49 CEST (527 čtenářů)
(Více... | 10537 bytů | 8 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)

Texty: Sobota nebo neděle?
Teologie poslal demagog

V úvodu článku bych rád vyjádřil hlubokou úctu k sobotě tak, jak ji vyznávají bratři z církve adventistů sedmého dne. Vidím dobré ovoce, které tato sobota přináší a plně uznávám, že Duch Svatý tuto církev může vést k sobotě skrze určité místa v Bibli. Navíc, první člověk, který mi jako první svědčil o Kristu, byl adventistou. V těch svých šestnácti či sedmnácti let jsem chodil mezi adventistickou mládež a hluboce na mne zapůsobila jejich zásadovost. Plně respektuji a cítím úctu k adventistické sobotě. Ale sám nejsem adventistou.

Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/235-sobota-nebo-nedele.html

Vložil: Mainstream v Sobota, 16. duben 2016 @ 13:06:55 CEST (496 čtenářů)
(Více... | 9863 bytů | 24 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Pavel Hošek: Kdo jsou evangelikálové
Teologie poslal Nepřihlášený

Podivné slovo „evangelikál“ často charakterizuje americkou náboženskou i politickou scénu

Není snadné podat přesnou definici slova „evangelikál“. Snad bude nejlepší začít jeho původem. V češtině máme hned tři přídavná jména odvozená od podstatného jména evangelium: evangelijní, evangelický a evangelikální. Tato slova původně znamenala naprosto totéž (tedy „mající kvalitu evangelia“). Později se v důsledku historického vývoje jejich významy vyprofilovaly a odlišily, a jsou spojovány s konkrétními dějinnými a církevními útvary1.

Když počátkem šestnáctého století Martin Luther vystoupil se svou kritikou zlořádů středověké církve, volal po návratu k původní ryzosti křesťanství, v jehož středu je evangelium. V této souvislosti užíval přídavné jméno odvozené od slova evangelium (tj. evangelijní), aby podtrhl centrální důraz svého programu2. V Lutherově rodné němčině jde o slovo ,,evangelisch“ (překládané do češtiny nejčastěji slovem evangelický3).

Ovšem do angličtiny se Lutherovo evangelisch překládá slovem evangelical. To, co čeština vyjadřuje slovem evangelijní (to jest ,,mající kvalitu evangelia") vyjadřuje němčina slovem ,,evangelisch“ (evangelický), zatímco angličtina vyjadřuje totéž slovem ,,evangelical“ (čemuž odpovídá české slovo evangelikální). Odtud tedy ten sémantický zmatek.

Vložil: Mainstream v Úterý, 12. duben 2016 @ 17:41:00 CEST (419 čtenářů)
(Více... | 12176 bytů | 6 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Pohleďte na nebeské ptactvo...
Teologie poslal Nepřihlášený

Evoluce je pro určitou část křesťanstva tématem nabitým emocemi, potkal jsem nemálo lidí, se kterými se o ní vůbec nedalo diskutovat. Nebudu proto formulovat stanoviska, spíš se vám pokusím představit svoje vlastní hledání.

Mezi entomology jsem za celou svou odbornou kariéru nepotkal ani jednoho, který by o vývoji druhů pochyboval. I ve sboru, kde jsem vyrůstal, byla evoluce jako přírodní jev akceptována jako něco samozřejmého. Zdá se mi, že to odpovídalo tradici Církve bratrské; už jeden z jejích nejvýznamnějších duchovních otců Alois Adlof psal: „Písmo není učebnicí přírodopisu..."(1) Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to někdo mohl vnímat jinak.

Po politické změně na přelomu 80. a 90. let minulého století naši zemi zaplavila vlna kreacionistické literatury. Jako mnozí ostatní, i já jsem po ní sáhl – a byl jsem hluboce zklamán. Četl jsem v ní, že příroda nezná mezičlánky, že všechny druhy jsou navzájem jasně oddělené, že stvoření je dobré, tedy bezchybné, někteří dokonce psali „dokonalé".

Já se přitom ve své entomologické praxi neustále potýkal s nejasnými hranicemi druhů, s přechodnými formami, s neustálými proměnami vyšších jednotek biologického systému; potkával jsem všelijaké nedokonalosti, které své nositele různě omezovaly. To, co jsem v oněch knihách četl, bylo v tak evidentním rozporu s tím, co jsem viděl, že mne to přinutilo hledat nějaké řešení.

Vložil: Mainstream v Pátek, 18. březen 2016 @ 12:27:41 CET (366 čtenářů)
(Více... | 13261 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Duše v křesťanství
Teologie poslal Nepřihlášený

Křesťanství bývá často spojováno se „spásou duše“, takže může snadno vzniknout dojem, že duše má v křesťanské teologii a zbožnosti nezpochybnitelné postavení. Při pohledu do Bible ovšem s překvapením zjišťujeme, že se v ní pojem duše jako samostatné skutečnosti vedle těla prakticky nevyskytuje. Duševní úkony jsou ve Starém zákoně neoddělitelně spojeny s funkcemi těla a dokonce připisovány jednotlivým tělesným orgánům (tak například játra mohou být sídlem smutku).

Hebrejský výraz pro duši (nefeš) znamená původně patrně „hrdlo“ (Iz 5,14), v přeneseném významu pak také „dech“, „život“ a „živou bytost“. Být duší tedy znamená být bytostí, která si nevystačí sama se sebou, nýbrž je neustále „hladová“, toužící a lačnící, odkázaná na Boha. Tuto vlastnost má ovšem člověk společnou se zvířaty, která mohou být také označena jako „živoucí duše“ (Gn 1,20).

Můžeme tedy říci, že biblický člověk nemá duši, nýbrž spíše duší je. Dnešnímu pojetí duše v hebrejštině nejvíce odpovídá slovo „srdce“ (leb), tedy nejniternější centrum člověka, v němž se rodí veškerá rozhodnutí, především pak ta, která se týkají vztahu k Bohu. Apoštol Pavel sice rozlišuje ducha (pneuma) a tělo (sarx), avšak tyto výrazy se nevztahují na dvě části člověka, nýbrž spíše na oblasti či „silová pole“, v nichž se člověk jako celek nachází: pneuma je Duch Boží (případně Kristův), sarx je člověk ve své slabosti, pomíjivosti a s nadvládou hříchu.

Vložil: Mainstream v Pondělí, 29. únor 2016 @ 15:30:14 CET (518 čtenářů)
(Více... | 8808 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Co znamená tělo a krev Páně? Eucharistie a zápas o jednotu církve.
Teologie poslal Nepřihlášený

Článek z referátu Pavla Černého předneseného na Evangelikální teologické konferenci v Praze, v listopadu 2008. Článek byl otištěn v časopise Theologia vitae roč. 2, 1/2009, s. 69-84.

Anotace

Co znamená jíst tělo a pít Kristovu krev (J 6,53-57) při slavení večeře Páně? Máme tomu rozumět symbolicky, duchovně, nebo dokonce tělesně?

Eucharistie a zápas o jednotu církve jsou na velmi vysoké pozici současné agendy ekumenického hnutí. Je zde vliv postmodernismu, který podtrhuje náboženskou zkušenost a také ekumenická desideria o dosažení jednoty křesťanstva kolem Pánova stolu. Při hledání odpovědi je jasné, že nemůžeme přehlížet mnohá staletí teologických diskusí, exegese biblických textů a prožívání různých křesťanských spiritualit. Je zde mnoho významných příspěvků z dob patristiky, středověku, první a druhé reformace a současného křesťanského úsilí porozumět hlouběji Kristově přítomnosti v bohoslužbě církve. To vše svědčí o hlubokém přání více pochopit přítomnost Ježíše Krista v našem životě a jíst skutečný chléb na životní cestě, který by byl zdrojem naší motivace a síly.

Vložil: Mainstream v Středa, 24. únor 2016 @ 19:12:01 CET (869 čtenářů)
(Více... | 11408 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Dietrich Bonhoeffer: Den o samotě
Modlitební život poslal Nepřihlášený

Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu. (Ž 65,2)  

Mnozí hledají obecenství, jelikož mají strach ze samoty. Už nemohou být sami a to je žene mezi lidi. Rovněž křesťané, kteří se nedokáží vypo­řádat sami se sebou, kteří mají sami se sebou špatné zku­šenosti, doufají, že v obecenství ostatních lidí naleznou pomoc. Většinou dojdou zklamání a vyčítají pak obecen­ství to, co je pouze jejich vlastní vinou. Křesťanské obe­cenství není duchovní sanatorium. Kdo na útěku před se­bou samým zavítá do obecenství, ten je zneužívá k planým tlachům a pro zábavu, i kdyby se tlachy a zábava tvářily duchovně. Ve skutečnosti nehledá obecenství, ale opojení, jež mu umožní na krátký čas zapomenout na osamění, a právě tím vytváří smrtelné osamění člověka. Výsledkem takových snah o záchranu je úpadek slova a všech pravých zkušeností a v poslední řadě rezignace a duchovní smrt.

Vložil: Mainstream v Úterý, 05. leden 2016 @ 13:44:01 CET (528 čtenářů)
(Více... | 20375 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Dějiny Apoštolské církve 1989 - 1997: Vývoj učení o delegované autoritě
Principy poslal Nepřihlášený

Motto:

“Církev existuje díky poslušnosti… Zda člověk v autoritě má pravdu či nikoli, to se nás netýká, neboť je přímo odpovědný Bohu… Poslušný člověk potřebuje jen poslouchat, Pán nás nebude činit odpovědnými za mylnou poslušnost, ale povolá k zodpovědnosti autoritu, zodpovědnou za tento mylný čin.…“

Watchman Nee, Duchovní autorita

„Je pravdou, že znásilňuje-li autorita slabé svědomí druhého, hřeší. To ale neznamená, že ji v tomto případě neposlechnu. (Armáda např. takovéto problémy vůbec nezná.) Nejde o hřích definovaný Biblí. Ukáže ho až čas.“
Aleš Navrátil, reakce na dopis Františka Paly o svědomí

„Někteří se zase necítili být vůbec obviněnými, jako například Franz von Papen, Hjalmar Schacht nebo další… Mezi ty patřili také generál Jodl a polní maršál Keitel, kteří se považovali za vojáky, kteří jen poslouchali příkazy… Mimořádnými lidovými soudy na Praze XIV byla odsouzena a poté popravena celá řada nacistických zločinců, včetně velitele Pankrácké věznice Paula Sopy nebo pomocníků kata Weisse, Týfy a Nerada. Ti všichni argumentovali tím, že jen poslouchali rozkazy…“
Jiří Hošek, Norimberský proces

Vložil: Mainstream v Pondělí, 04. leden 2016 @ 15:29:15 CET (964 čtenářů)
(Více... | 61642 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Vyjádření Teologické komise BJB k návrhům na vystoupení z ERC
BJB a ERC poslal Nepřihlášený

1.    Několik poznámek k ekumenismu, BJB a ERC
 
Ekumenická spolupráce je pro baptistické sbory nezbytná. Jako baptistické církve (tedy místní sbory) rozpoznáváme, že nejsme jedinými církvemi  a proto také "věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné." Místní církve pak (především z organizačních důvodů) vstupují do rozličných ekumenických uskupení, jakými jsou Bratrská jednota baptistů, či skupiny připravující místní ekumenické aktivity. Konkrétní rozpoznání toho, kde je taková spolupráce možná a kde možná není, však zůstává úkolem každé církve (tedy místního sboru).

Vložil: Mainstream v Pondělí, 30. listopad 2015 @ 21:29:48 CET (625 čtenářů)
(Více... | 5379 bytů | 3 komentáře | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 5)

Texty: Ani husita, ani říman, nýbrž kristián
Principy poslal Nepřihlášený

Věštba Komenského z jeho Kšaftu o návratu vlády k národu v Bohu milovanému řeřavěla nám v duších celá léta a přirozeně octla se na všech rtech, jakmile se směla volně ústa otevříti.

Ale pro tuto krásnou věštbu nerad bych, aby bylo zapomenuto odkazu Komenského, který nám uložil ve svatou, velkou chvíli. Mám na mysli odkaz a příkaz reformace všeho života, veřejného i soukromého, církevního i vrchnostenského, jak uložen jest ve spise Haggaeus redivivus, žel, příliš málo známém. Nečetl jsem z Komenského řádků, které by mě mocněji vzrušily než některé v této knížce obsažené. Zde mluví český idealism žhavě a světle, že nemůžeš nezachvěti se po staletích.

Tato knížka Komenského vznikla r. 1632, v době klamivého a zdánlivého obratu veřejných věcí českých. V listopadu r. 1631 vtrhli totiž Sasové… a zmocnili se Prahy… Česká emigrace vracela se houfně do vlasti, osazovala své někdejší statky a obnovovala na nich řády evangelické – nebo spíše: neobnovovala, starajíc se předem o své časné prospěchy soukromé.

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 26. listopad 2015 @ 21:54:38 CET (430 čtenářů)
(Více... | 4386 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Nové formy církve
Principy poslal Nepřihlášený

Název konference evokuje, že existovaly nějaké formy staré. Nebo to může znamenat i odkaz na známé církev stále se reformující. Když se řekne staré formy, tak se mi vybaví fotky sjezdu mládeže naší církve po válce, kde jsou všichni mladí muži v oblecích, nebo sjezd kapel CB, kde na konci zazní varování jednoho dirigenta, že kytara se snadno může proměnit v bubny. Podtext je, že bubny jsou v církvi nežádoucí. Stará forma jsou varhany, nová bubny. Zní to naivně a vede to k pocitu, že kdysi církev lezla po stromech a my jsme na to přišli. Ale tak to není. Každá doba má svoje výzvy a nové formy neznamenají nutně novou hudbu nebo jeansy místo tesilek. Problém je mnohem složitější. Víme, že zvěst, kterou kážeme, měnit nechceme. Jenže se mění kultura.

Zastavme se na chvíli u kultury. V okamžiku, kdy vznikne jakákoli skupina lidí, včetně církve, začnou mezi sebou vytvářet určitou sub-kulturu, která má svoje pravidla, nepsané zákony a způsob vyjadřování. Kdo chce v této sub-kultuře žít, více či méně daná pravidla musí přijmout. A právě těmto pravidlům se dá s jistým zjednodušením říkat formy, do kterých pak dáváme obsah. A jedno ze zadání, které církev má, je, aby její kultura nebo vnější forma nebyla pro svět okolo nepřijatelná nebo dokonce odpuzující. Je-li tomu tak, je strašně těžké dostat se k obsahu. A toto vede k nekončícímu napětí – co je kulturní, a tedy proměnlivé, a co je věčné. Někdy církve dělali chybu, že to, čím šokovali, byla vnitrocírkevní kultura. Jenže řečeno s Pavlem, pohoršovat má Kristův kříž, nikoli církevní kultura a formy.

Vložil: Mainstream v Čtvrtek, 26. listopad 2015 @ 16:02:00 CET (646 čtenářů)
(Více... | 15881 bytů | komentáře? | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)

Texty: Nové projevy života církve
Misie poslal Nepřihlášený

Příliš mnoho církví dramaticky ztrácí své členy a noví nepřibývají. Je tomu tak i v České republice. Máme sloužit stále stejným způsobem, nebo hledat nové cesty zvěstování? Nad tímto tématem se zamýšlí z protestantské perspektivy teolog a kazatel Církve bratrské, která po této stránce patří k výjimečným: počet jejích členů za posledních 25 let totiž neustále roste.

Má církev 21. století vypadat jako v 19. století? Nehovořili o různých podobách církve již apoštolové? Nelišily se od sebe církve v Jeruzalémě, Antiochii, Korintě, Soluni, Aténách či v Římě? Nový zákon ukazuje na neustálý pohyb a vývoj jednotlivých církví. Ani dnes nemůžeme odložit biblické studium, teologickou práci a nemůžeme přestat reflektovat otázku podoby církve. Církev je živým Kristovým tělem, které má reagovat na současnou situaci a poctivě plnit své misijní poslání.

Rowan Williams, arcibiskup z Canterbury, popsal podobu církve jako dění, které probíhá, když se lidé potkají se vzkříšeným Ježíšem a zaměří na rozvíjení tohoto setkání v setkáních s druhými lidmi. V posledních letech se objevilo široké ekleziologické hnutí, které zapustilo poměrně hluboké kořeny ve Velké Británii v anglikánské církvi a dnes je přítomné i v jiných zemích a denominacích – jde o nové podoby či projevy církve. Těmito novými způsoby zvěstování evangelia se dnes zabývají komise Světové rady církví atd. Mnoho podnětů najdeme též v dokumentu papeže Františka Evangelii gaudium.

Vložil: Mainstream v Úterý, 10. listopad 2015 @ 11:26:41 CET (548 čtenářů)
(Více... | 11918 bytů | 1 komentář | Hodnocení článku - počet hvězdiček: 0)


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.67 Seconds