Kalvinismus je považován za druhou nejvýznamnější protestantskou konfesi. Vychází z kánonů Dordrechtské synody, které vešly ve známost jako tzv. „pětibodový kalvinismus“ a navazuje na Kalvínovo učení o predestinaci, kdy Bůh před stvořením světa vyvolil skupinu lidí ke spáse a druhou k záhubě. Kalvinismus byl zastáván puritány při osídlování USA, než byl vystřídán arminianismem, vycházejícím z metodismu. Nyní se v USA vzedmula mezi mladými lidmi nová vlna kalvinismu. Její stoupenci jsou často přesvědčeni, že kalvinismus je jediným relevantním vyjádřením evangelia a mezi evangelikály dochází k rozdělením.

Nový kalvinismus

Pojem „nový kalvinismus“, případně „novokalvinismus“, se poprvé objevil v roce 2008 v knize Collina Hansena „Mladí, neklidní a reformovaní“, kde představil vlnu mladých křesťanů, kteří se zhlédli v reformované teologii[1].

Filosof Ladislav Hejdánek a teolog-biblista Petr Pokorný, naši dva vzácní kolegové, kteří letos v krátké době po sobě opustili náš společný časoprostor, se kdysi na prahu svých impozantních badatelských kariér sešli ke společnému projektu. Jejich studie „Ježíš – víra – christologie“, otištěná v Theologické příloze Křesťanské revue v roce 1962 (s. 43–59) a v mírné úpravě přetištěná ve druhém vydání Hejdánkova souboru textů Filosofie a víra. II, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti (OIKOYMENH 1999, s. 9–25), kriticky navazuje na hermeneutickou diskusi z konce padesátých a začátku šedesátých let minulého století, věnovanou především otázkám tzv. demytologizace novozákonního svědectví a vztahu křesťanské zvěsti (kérygmatu) a historického Ježíše.

Třiatřicetiletý filosof a o šest let mladší novozákoník se v ní zabývají vztahem víry, Ježíšova portrétu v evangeliích a christologie jako křesťanské nauky o Kristu. Studie, citující především představitele tehdy nastupující „nové hermeneutiky“ G. Ebelinga, E. Fuchse a J. M. Robinsona, z domácích interpretů E. Rádla, J. L. Hromádku a J. B. Součka, byla určena především odborné veřejnosti, ale její stále aktuální jádro je srozumitelné i širšímu okruhu čtenářů a její poselství je blízké právě i dědicům odkazu radikální reformace. V tomto zevrubném výtahu zachovávám původní členění textu a v citacích odkazuji na stránky předlohy z roku 1999.

Při příležitosti slavnostního požehnání obnoveného Mariánského sloupu 15. srpna 2020 vyšla v Katolickém týdeníku číslo 2020/33 mimořádná příloha s esejí kardinála Dominika Duky.

Základní linie textu prohlášení k posvěcení a znovu vyzdvižení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Iniciativa ke znovuvztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze trvající více než 40 let nevzešla rozhodnutím pražské arcidiecéze či České biskupské konference, spíše se jedná o spontánní projev věřících a z teologického hlediska může být chápán jako projev tzv. sensus fidei, cit, výraz víry, kterým se věřící katolické církve podílejí na životě a projevech víry. V žádném případě je církev jako instituce k těmto projevům nenutí ani je nevyžaduje, ale zároveň nemá právo jim bránit. Spravedlnost a úcta k víře ostatních si žádá souhlas a podporu. Otázkou zůstane, zda tento krok je vhodný a přiměřený.

Kázání Petra Červinského z koronavirového exilu (od 15. března do 10. května 2020) pro Sbor Petra Chelčického v Lovosicích:

Kázání z exilu 1

Kázání z exilu 2

N.T. Wright, přední křesťanský teolog současnosti a profesor na Oxfordu, se v článku pro americký časopis Time zamýšlí nad současnou situací.

Pro spousty křesťanů vstoupila omezení vyvolaná koronavirem do postního období, v kterém jsme zvyklí se omezit. Naše malá postní cvičení v sebekontrole působí směšně ve srovnání s novými přísnými opatřeními jako zákaz divadel, uzavření škol, nebo domácí karanténa pro nás, kterým už je přes 70 let. Obejít se bez whisky nebo čokolády vypadá jako hračka, když teď nemůžeme navštívit své přátele nebo vnoučata, anebo si jen tak zajít do hospody, knihovny či kostela.

Má to své důvody, proč se obvykle potkáváme s druhými tváří v tvář. Samotka je pro nás krutým trestem. A tenhle půst nemá žádné pevně stanovené Velikonoce, na které bychom se mohli těšit. Nemůžeme si odškrtávat dny v kalendáři. Stojíme na místě ne v klidném spočívání, ale úzkostném trápení

V roce 2016 byla na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy byla obhájena byla obhájena bakalářská práce Tomáše Maška s názvem "Diskuse o ideové orientaci Bratrské jednoty baptistů v meziválečném období".

Citace ze Závěru této bakalářské práce:

Má práce si kladla za cíl prozkoumat specifickou formu evangelictví na našem území v období, které je spojeno s nástupem modernity a proměny náboženství a jeho funkcí ve struktuře společnosti. Baptismus jsem zkoumal z hlediska samotných aktérů a toho jak reflektovali nejen tyto změny, ale i své postavení a úlohu v proměnách času. Jejich reakce a postřehy jsem se pokusil získat z některých dobových publikovaných materiálů. Snaha postihnout vidění světa celé této náboženské skupiny pochopitelně nebyla cílem. Má práce měla být sice jakýmsi dobově podmíněným exkurzem do baptistického myšlení a jejich reflexí vlastní identity a fenoménů, které se k ní vztahují, ale je založena pouze na myšlenkách několika jednotlivců, kteří své myšlenky nejen formulovali, ale také zaznamenali v tištěné podobě.

„Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu (hairesis), sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách.“ (Sk 24,14)

Křesťanská revue otiskla podnětnou esej Jaroslava Vokouna o aktuálnosti Troeltschových sociologických deskripcí fenoménu církve („Jaká chceme být církev? Církev?“, KR 2/2019, 32–37). Čtenáře mohlo ovšem zarazit, proč, když se podle autora u Troeltsche pod pojmem sekta „setkaly útvary velmi rozdílného charakteru“, lze to, co je pro sektu údajně podstatné, důležité či typické, vystihnout několika lapidárními údaji (výběrovost, předurčení ke spáse, utopický ideál čisté církve, subjektivní stránka spásy a posvěcení, malý smysl pro obecnost církve). Ještě více je pak mohlo překvapit závěrečné tvrzení, že „ve vztahu ke společnosti by církev měla být spíše sekta“. Soudím, že je proto namístě některá z těch údajných charakteristik, jakkoli pro část křesťanstva asi platí, revidovat a tu aktualizaci doplnit poukazem na širší debatu.

Zdanění církevních restitucí se ruší. Rozhodl o tom v úterý senát Ústavního soudu (ÚS) se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou. Podle zákona s účinností od začátku ledna 2020 měly z finančních náhrad církve platit devatenáctiprocentní daň.

Podle soudu bylo porušeno legitimní očekávání církví, které v souvislosti s restitucemi měly. Snížení restituční náhrady bylo podle ÚS nelegitimní

Podle ÚS se stát prohlásil za dlužníka a jako takový nemohl následně měnit pravidla. Schválením zákona se stát rovněž dopustil retroaktivity, která je v tomto případě nelegitimní.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byla v roce 2018 odevzdána diplomová práce Michala Hambálka s názvem "Bratrská jednota baptistů v Československu v prvních letech komunistického režimu (1948-1953)".

Citujeme zde z anotace této diplomové práce:

Bratrská jednota baptistů v Československu byla jednou z malých protestantských církví, které zažily nepřátelskou atmosféru komunistického totalitního systému. Komunisté museli nově uspořádat vztahy mezi státem a církvemi, což znamenalo, že první léta nového režimu (1948-1953) byla obdobím nejistoty pro všechny náboženské komunity v zemi. V diplomové práci si pokládáme otázku, jaká byla strategie komunistického režimu vůči relativně malému křesťanskému společenství, a jaká byla strategie baptistů v těchto nových podmínkách. Státní politikou bylo mít baptistickou církev pod svou kontrolou. Administrativní restrikce církvi ztěžovaly její snahu o to pokračovat ve svém tradičním křesťanském způsobu života. Tato práce také popisuje dva momenty, kdy se situace vyhrotila: Většina baptistických sborů na Slovensku byla na několik měsíců na konci roku 1948 zavřena a později v letech 1952-1953 bylo baptistické vedení spolu s velkým počtem kazatelů vyšetřováno a odsouzeno v politických soudních procesech k vězení za komunisty smyšlenou špionáž pro USA.

15. dubna 2019 byly ve spolkovém rejstříku zveřejněny nové stanovy spolku Biblické společenství křesťanů Kroměříž, z.s., které byly přijaty sborovou schůzí dne 20. ledna 2019.

Dále bylo ve spolkovém rejstříku zveřejněno snížení aktuálního počtu členů statutárního orgánu s účinností k 20. lednu 2019 ze tří na dva.

Nejdůležitější změny ve stanovách oproti znění z 1. října 2018:

Milí bratři a sestry,

sbor BJB v Brně, jehož je kazatelem předseda VV, již potřetí za sebou navrhuje jedno a totéž vůči sboru v Praze 4 Na Topolce. Předkládá výzvy nebo přímo návrhy k jeho vyloučení z BJB (i když tento loni neprošel) kvůli otázce, která není jádrem křesťanské víry. Rád bych v této souvislosti připomněl, jak se k takovým způsobům jednání staví baptisté v Evropě - viz http://www.ebf.org/resources-theology-and-education. Evropští baptisté mluví o tom, že tam, kde se otázka, která není ústředním tématem víry v Pána Ježíše Krista, postaví na roveň jádra křesťanství, dochází ke štěpení denominací a jednot. Je smutné, že k tomu, před čím evropští baptisté varují, dochází v současné době také v Bratrské jednotě baptistů. Celé vyjádření je k dispozici níže.

Lubomír Kuc
(ze sboru BJB Suchdol nad Odrou)   

Na sborovém shromáždění dne 17. 3. 2019 za účasti cca 30 členů (počet členů k 1.1.2019 činí 73) byly schváleny změny a doplňky Základního řádu sboru BJB Lovosice, ve kterých byla zavedena účelová konstrukce, která umožňuje vyřadit některé členy z hlasování o vystoupení sboru z BJB a dosáhnout tak po půl roku trvajícím patu 2/3 většiny pro tento krok, který kazatel Václav Chumchal za lovosický sbor vyhlásil na Radě zástupců sborů BJB 3.11.2018 (viz též Společné foto kazatelů a starších pěti sborů, kteří se rozhodli odejít z BJB).

Členové sboru, kterým je sborovým shromážděním stanovena (schválena) sborová kázeň, se nemohou účastnit sborových shromáždění a členských jednání, a nemohou se tak podílet na společném rozhodování sboru. Nové doplňky snižují kvórum pro usnášení schopnost sborového shromáždění, neboť se členové ve sborové kázni nově nemají započítávat do počtu členů nutných pro usnášení schopnost. 

Vztah dokumentů SBS

SBS vzniklo, aby bylo možné také v rámci legislativy aktuálně platné v ČR dále navazovat na baptistickou práci.

Výchozím dokumentem SBS je Zřízení. Jde o vnitřní dokument, jež je formulován s ohledem na sebepochopení věřících, a který není předmětem registrace u Ministerstva kultury ČR (MK). Stanovuje základní principy a způsob fungování této baptistické denominace. Základní podoba Zřízení byla vypracována v užším kruhu bohoslovců kolem sboru Na Topolce. Po půlročním tříbení a usazování byl dokument předložen zakládajícímu shromáždění SBS dne 7. ledna 2018. Po mírných úpravách bylo Zřízení tímto shromážděním přijato a přípravný výbor komunikující s úřady dostal pověření v tomto duchu a s tímto programem SBS u MK registrovat.

Vztah dokumentů SBS

SBS vzniklo, aby bylo možné také v rámci legislativy aktuálně platné v ČR dále navazovat na baptistickou práci.

Výchozím dokumentem SBS je Zřízení. Jde o vnitřní dokument, jež je formulován s ohledem na sebepochopení věřících, a který není předmětem registrace u Ministerstva kultury ČR (MK). Stanovuje základní principy a způsob fungování této baptistické denominace. Základní podoba Zřízení byla vypracována v užším kruhu bohoslovců kolem sboru Na Topolce. Po půlročním tříbení a usazování byl dokument předložen zakládajícímu shromáždění SBS dne 7. ledna 2018. Po mírných úpravách bylo Zřízení tímto shromážděním přijato a přípravný výbor komunikující s úřady dostal pověření v tomto duchu a s tímto programem SBS u MK registrovat.

Citace ze stanov spolku Biblické společenství křesťanů Kroměříž:

Radu tvoří předseda, místopředseda, hospodář další členové rady řádně navržení valnou hromadou nebo kterýmkoliv z členů spolku a jsou schválení stávajícími členy rady. Minimálně však vždy dva členové.

Funkční období každého z členů rady je časově neomezené.

Preambule

Jižní baptisté, když formuluji pravdy své víry, musí v každé generaci mít na zřeteli zejména problémy ovlivňující misii a službu jejich doby. Problém, který vyvolal vznik tohoto prohlášení, je vzestup tzv. „nového kalvinismu" mezi Jižními baptisty. Zmíněné hnutí má za cíl prosazovat ve sborech výlučné kalvinistické pojetí spásy, pro něž je příznačné agresivní trvání na tzv. „naukách milosti" (TULIP) a záměr učinit kalvinismus základním jihobaptistickým postojem v otázce Božího plánu spásy.

Ačkoli kalvinismus byl mezi jižními baptisty přítomen od samých počátků a podílel se nepominutelným způsobem na naší historii a teologii, většina Jižních baptistů kalvinismus nevyznává. Ba i menšina Jižních baptistů hlásících se ke kalvinismu vesměs zmírňuje svou nauku, aby se vyhnula některým nepřijatelným závěrům (např. anti-misionismu, hyper-kalvinismu, dvojí predestinaci, omezenému smíření apod.). Už jen to, že existuje na kalvinismus více náhledů vyrovnávajících se s těmito slabinami (mj. „tříbodový", „čtyřbodový", „umírněný" apod.), mělo by vést k obezřetnosti a pokoře vůči systému i vůči těm, kdo s ním nesouhlasí.

Jižním baptistům povětšinou stačí odsouvat neshody o kalvinismu do pozadí spolu s jinými, důležitými sice, ale „nepodstatnými" teologickými problémy. Jižní baptisté většinou pěstují bezproblémová společenství se svými kalvínskými bratry a přitom odolávají kalvinismu samému. A budiž kvitováno s povděkem, že většina jihobaptistických kalvinistů nepožaduje přijetí svých názorů za normu. Bývalo by stačilo, kdyby tento konsenzus pokračoval, avšak někteří novokalvinisté zdá se usilují tento dlouhodobý status quo od základu změnit.

Novo-kalvinismem označujeme teologickou pozici a s ní spojené hnutí, které zhruba v posledním desetiletí rozčeřilo hladinu teologického diskursu v části církví evangelikální provenience v USA a jemuž se dostalo i vydatné mediální pozornosti. [1] Nejproblematičtějším prvkem tohoto oživení či oživnutí post-reformačního kalvinismu (zda je to přímo aktualizace ženevského reformátora z hlediska základního náboje či ústředních myšlenek jeho teologického díla, by museli potvrdit znalci) je její soteriologie, její tvrzení či soudy o lidské spáse, resp. o tom, kdo je nebo může být spasen. 
-----------------------------------------------------------
[1] Tento trend nesmíme zaměňovat s holandským neokalvinismem, protimodernistickým, ale zároveň proti-pietistickým teologickým hnutím z konce 19. století, jehož nejznámějším představitelem byl teolog, novinář a posléze i státník Abraham Kuyper. Asi bychom tu jakési tematické spojitosti našli, ale svým základním zájmem (Boží obnova všeho stvoření) a mnohými svými důrazy (milost se týká celého kosmu, nejen určitých lidí, a Boží prozřetelnost pečuje i o padlého člověka) je holandský neokalvinismus spíš antitezí novo-kalvinismu americké ražby.
-----------------------------------------------------------

Vybrané citáty z knihy Watchmana Nee možná osvětlí, proč je v určitých kruzích W. Nee tolik populární. Doplňuji, že ke konci svého života,  zřejmě ještě před svým uvězněním, považoval Nee toto své učení za extrémní a litoval, že ho šířil.

Kniha v 18 kapitolách popisuje neblahé jevy současné světové lidské společnosti, jako: předsudky, diskriminaci, války, násilí, chudobu a nemoci,  které neúměrně dlouho těžce dopadají zejména na ženskou část populace. V úvodní kapitole popisuje Jimmy Carter příběh svého života, jeho názorový vývoj, který vychází z jeho náboženského přesvědčení.

Zajímavý, asi méně známý, je jeho odklon, ba názorový rozchod s ultrakonzervativním křídlem amerických jižanských baptistů (založil vlastní kongregaci). Dále popisuje jak se v mládí vyrovnal s rasovou segregací, své humanitární akce během a zejména po období svého prezidentství. Zajímavé je, že se vždy o všem radil se svou manželkou Rosalynn, s níž Carter navštívil 145 zemí a s ní založil neziskovou organizaci THE CARTER CENTER, které organizuje různé humanitární projekty v krizových oblastech světa, ale také současně provádí nejrůznější průzkumy týkající se nerovností v lidských komunitách – ekonomické, lidskoprávní, genderové aj., jež jsou doloženy i statisticky.

Carter zjišťuje, že klíčovou roli v problémech světa hrají světová náboženství, které mohou iniciovat, ale také čelit globálním hrozbám násilí a dalším formám násilí. Poučeně sleduje v jednotlivých náboženstvích, jaký mají vztah k ženám.

Vyšlo nové číslo Zpravodaje BJB. Ve formátu PDF si ho můžete stáhnout

Hlavním tématem čísla je "Obnova církve".

Pár ochutnávek z hlavního článku k tématu, jehož autorem je předseda VV BJB, Pavel Coufal:

"Naši kazatelé se vzdělávají v různých školách a institucích. Některé z nich nám jsou teologicky blízké, jiné naopak mezi nás přímo či nepřímo vnášejí skrze své absolventy učení nebo proudy, které jsou našim sborům cizí (ať už jde o teologický liberalismus nebo radikální neokalvinismus)."

Hloupost je nebezpečnější nepřítel dobra než zlo. Proti zlu se dá protestovat, dá se zostudit, v krajním případě mu lze zabránit násilím. Pokaždé již v sobě nese zárodek vlastního rozkladu, už proto, že zanechává v člověku přinejmenším nevolnost. Proti hlouposti jsme bezbranní.

Ani protesty, ani násilím tu nelze nic pořídit; argumenty nepůsobí, fakta, jež odporují vlastním předsudkům, se prostě neuznávají – v takových případech se dokonce hlupák stává kritickým – a nelze-li se jim vyhnout, dají se jednoduše odbýt jako bezvýznamné výjimky. Přitom je hlupák na rozdíl od zlého člověka sám se sebou zcela spokojen; stává se dokonce nebezpečným, protože stačí lehké podráždění, aby přešel do útoku. Proto je třeba větší opatrnosti před člověkem hloupým než před člověkem zlým. Nikdy se už nepokoušejme hlupáka přesvědčovat důvody; nemá to smysl a je to nebezpečné.

§ 26 Zrušení evidence evidované právnické osoby a její zánik 

(1) Ministerstvo zruší evidenci evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1

a) na návrh orgánu registrované církve a náboženské společnosti, který ji navrhl k evidenci, do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto návrhu, 

(2) Evidence právnické osoby podle § 15a odst. 1 zaniká výmazem z Rejstříku evidovaných právnických osob.

(3) Zániku evidované právnické osoby podle odstavce 2 předchází její zrušení s likvidací, anebo zrušení bez likvidace, přechází-li její majetek a závazky na registrovanou církev a náboženskou společnost nebo její jinou právnickou osobu evidovanou podle tohoto zákona.

Základní dokument BJB

XI. Způsob naložení s likvidačním zůstatkem, který vyplyne z likvidace církve

Majetkoprávní otázky se v následujících případech řeší takto:

c) V případě ukončení členství sboru ve svazku BJB je sbor povinen ke dni ukončení tohoto členství nebo ve lhůtě stanovené Sjezdem delegátů vrátit BJB všechny nesplacené půjčky. O naložení s případným likvidačním zůstatkem sboru rozhodne na návrh sboru Sjezd delegátů. Pokud by likvidační zůstatek sboru z jakýchkoliv důvodů přešel na BJB, je BJB povinna jej převést na osobu, kterou určí sbor končící členství ve svazku BJB. Vyžadují-li to obecně závazné předpisy k provedení likvidace takového sboru, navrhne odpovědný zástupce sboru osobu likvidátora sboru.

Materiál bol pripravený a schválený Vieroučným výborom Evanjelické církvi augsburského vyznania na Slovensku, odporučený Zborom biskupov ECAV na Slovensku ako úprava Zboru biskupov ECAV na Slovensku pre duchovných ECAV na Slovensku a rozoslaný do všetkých CZ ECAV na Slovensku.

Oslobodenie od zlých síl

Pán Ježiš uzdravoval posadnutých a oslobodzoval ich od zlého vplyvu démonských síl. Na prosbu otca uzdravil syna s nemým duchom (por. Mk 9, 14nn). Alebo uzdravil námesačníka (por. Mt 17, 14nn), ktorého nemohli uzdraviť učeníci „pre svoju malú vieru“ (Mt 17, 20), a mohli by sa uviesť aj ďalšie prípady exorcizmu (L 9, 37nn; L 11, 14nn). Keď Ježiš vyháňal nemého démona, povedal, že ak po zlom duchovi zostaneme prázdne miesto, zlý duch sa vráti a obsadí vyčistené miesto ešte silnejšie: „pojme so sebou iných sedem duchov horších od seba, a vojdúc, prebývajú tam“ (L 11, 26). Pred odchodom do neba dal Pán Ježiš poverenie vyháňať zlých duchov aj svojim nasledovníkom: „tých, čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia: v mojom mene budú vyháňať zlých duchov“ (Mk 16, 17 – 18).

Čo má urobiť evanjelický duchovný, ak sa na neho niekto obráti s prosbou o vyháňanie zlého? Oslobodenie od zlého vplyvu sa môže týkať alebo osoby, alebo nejakého miesta (napr. domu). 

U příležitosti 100. výročí československého státu odkazujeme na články, které pojednávají téma "První republika, T. G. Masaryk a baptisté":

Svobodná církev ve svobodném státě - Tomáš Garrigue Masaryk a čeští baptisté

T.G.Masaryk – a náboženství (vztah k evangelické církvi)

Seminář československých baptistů a doba jeho vzniku

Vztah českých baptistů a státu. 1. část

Vychází Zpravodaj BJB 04/18

Ve formátu PDF si ho můžete stáhnout zde

Zdroj: https://www.bjb.cz/novinky/ze-zivota-bjb/2153-vyslo-ctvrte-cislo-zpravodaje-bratrske-jednoty-baptistu

(152) Křest je nám svátostí počáteční. Poskytuje křtěnému příležitost vyznat, že zemřel spolu s Kristem (Ř 6,1–3). Ve většině sborů křtíme ty, kteří vyznávají svou víru. Křtíme ale i děti těch členů církve, kteří se spoléhají na Boží zaslíbení smlouvy a vyznávají svou víru na místě svých dětí. Vycházíme z toho, že křest dětí je velmi starou praxí církve, kde se stával analogií obřízky (Ko 2,11–13).

(153) Křest konáme na základě Kristova pověření (Mt 28,19–20; Mk 16,16). V textech Písma je křest podtržen jako výraz poslušnosti a začlenění do církve. Křest na znamení pokání a víry pečetí odpuštění hříchů a nový život v Kristu. Ten, kdo je pokřtěn, patří Kristu a může se oprávněně spoléhat na Kristovu pomoc a ochranu. Křtu předchází zřeknutí se zla a odevzdání se Bohu.

Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe... (Ž 100,3)

Úvod

Evangelikální křesťané žijí na začátku dvacátého prvního století v období historického přechodu. S tím, jak se západní kultura stále více odcizuje křesťanství, dochází k výraznému odklonu v chápání toho, co znamená být člověkem. Duch dnešní doby již vcelku nerozpoznává krásu Božího záměru pro lidský život a nedovede z ní mít potěšení. Mnozí popírají, že Bůh stvořil lidské bytosti pro svou slávu a že jeho dobrý záměr pro nás zahrnoval naše osobnostní i tělesné ztvárnění v mužské a ženské podobě. Lidská totožnost jako muže a běžně ženy není vnímána jako součást Božího nádherného plánu, ale spíše jako vyjádření vlastní volby jednotlivce. Cesta k plné a trvalé radosti skrze Boží dobrý plán pro jeho stvoření byla nahrazena cestou krátkozrakých alternativ, které dříve nebo později zničí lidský život a zneuctí Boha.

Sekulární duch naší doby představuje velkou výzvu pro křesťanskou církev. Ztratí církev Pána Ježíše Krista své biblické přesvědčení, srozumitelnost a odvahu a splyne s duchem tohoto světa? Anebo se bude držet slova života, nabere odvahu od Ježíše a bude bez bázně hlásat jeho cestu jako cestu života? Zachová si své jasné, opoziční svědectví vůči kultuře světa, který se řítí do zkázy?