Reakce bratra Ing. Jana Kvasničky na Otevřený dopis sboru Na Topolce sborům BJB, která vyšla v článku Osobní reakce takébaptisty je reakcí natolik typickou a modelovou, že stojí za to věnovat jí alespoň letmou pozornost, nikoliv snad kvůli jejímu autoru samotnému, ale kvůli obecnému zhodnocení technik a způsobů komunikace, které popřevratová garnitura v BJB účelově používá.

Znepokojení nejen topoleckého sboru, že se v BJB postupně vytrácí solidní biblistika a kritická teologická práce s Písmem a že povrchní biblický fundamentalismus a plytké evangelikální moralizování nemohou takovou práci plnohodnotně nahradit glosuje bratr Ing. Jan Kvasnička argumentem velmi chatrným:

Členové našich sborů se ve velké většině setkávají s Písmem jen v průběhu nedělních bohoslužeb. Tím, že v průběhu této dvacetipětiminutovky budou řečníci teologicky na úrovni rozebírat vědecké problémy, zřejmě nepředají svým posluchačům to nejdůležitější... Praktické křesťanství a moc Ducha často schází tam, kde se vědecky bádá, ale šíří se tam, kde se upřímně věří.

Jedná se prakticky o filozofii kterou do BJB spolu s dalšími vnesl bratr Pavel Titěra (mající duchovní kořeny stejně jako br. Ing. Kvasnička v CB) a posléze systematickým úsilím a se silnou podporou církevních tajemníků eliminoval v BJB touhu po teologickém vzdělání univerzitního typu. Tehdejší státní moc neměla politický zájem na tom, aby ve služebných pozicích sborů a Jednoty stáli takto vzdělaní služebníci a preferovala laickou nevzdělanost, která byla lépe formovatelná. V těch dobách se po baptistických sborech začalo šířit povědomí, že teologie bere víru nebo že  vědeckému bádání schází moc Ducha. Teologie začínala být v baptistických sborech považována bezmála za sprosté slovo (ačkoliv se paradoxně br. Titěra po léta nevzdával zpočátku marného úsilí získat titul ThDr. na nenáviděné ETF) a mladí zapálení sloužící bratři byli varováni a strašeni před studiem na teologické fakultě. Nevzdělaní a sebevědomí laičtí bratři získávali kazatelské služby ve sborech i funkce ve Výkonném výboru. Nevzdělanost začala být považována za ctnost a za moc Ducha svatého byla často vydávána teatrální rétorická vystoupení vůdců s výučním listem. Tato praxe částečně vynucená dobou a vůlí státní moci časem v BJB zakořenila a stala se tradicí, která je mnohými baptisty dodnes vášnivě obhajována. Bez ohledu na to, že elektro opraváři, soustružníci, krejčí či ševci měli a dosud mají jistě nespornou kvalifikaci ve svých výučních oborech, jejich nevzdělanost na poli služebném páchá často nenapravitelné škody. Pelhřimov je jen pokračováním této filozofie nízkoprahového vzdělávání a jejím faktickým opevňováním a zakonzervováním v BJB.

Znepokojení nad tímto stavem, který přivedl BJB na duchovní mělčinu, smetl bratr Ing. Jan Kvasnička argumentem neméně chatrným:

Kritici formátu BJB Na Topolce zatím nezrealizovali ani to minimum, které je nabízeno v Pelhřimově. Kritizovat umí, ale co prakticky udělali pro to, aby členové naší Jednoty žili praktický křesťanský život v moci DS? Bourat, kritizovat a jen toužit je vždy snadnější než něco dělat.

Zde však neslyšíme osamocený hlas nějakého provinčního baptistického politika, tento hlas zní unisono s hlasem celé popřevratové elity v BJB. Toto jejich krédo zní všude, kde se třeba jen nesměle pozvedne hlas, znepokojený jejich bezohlednou demontáží baptismu v BJB. Jsou to oni, kteří  začali v BJB bořit, demontovat, tunelovat baptismus, avšak tuto veskrze negativní činnost vydávají za Boží dílo, které s námahou, obětavostí a osobním nasazením v minulosti i v současnosti vykonali a konají. A neuvěřitelně paradoxně útočí na znepokojené hlasy arzenálem jakoby převzatým z totalitní žurnalistiky: je to plané kritizování, bourání, co jste udělali vy? Umlčet a bezohledně prosadit svoje plány, to je strategie postmoderních baptistických vůdců. Vedle nich zde zaznívá hlas bratra Ing. Kvasničky jen jako bezvýznamný part z doprovodného pěveckého sboru, sóla zde mají jiní.

Vytunelování a vyprázdnění baptismu z BJB přináší ruku v ruce nutnost eliminovat autentické baptisty a vytvořit prostor pro legitimizaci cizích učení a principů (CB, evangelikálních, lidových). Proto je třeba vyvinout úsilí o vytvoření obrazu autentických baptistů ve veřejném mínění BJB opět paradoxně jako nesnášenlivých extrémistů. Zároveň je třeba relativizovat svobodu jednotlivých sborů a vytvářet potřebu i zdání všeobecného souhlasu s transformací BJB do formy lidové církve se standardní církevní strukturou. Bratru Ing. Kvasničkovi se to daří stejně jako vůdcům z VV, ke kterým vzhlíží:

Nesnášenlivost s jinými formami vyznání a prezentování vlastního chápání evangelia jako jediné správné a dokonalé cesty? Dokonalí baptisté, kteří jediní budou spaseni, protože jen oni správně věří? Jsou to extrémy, které rozbíjejí jednotu i Jednotu.

Kdo se domnívá, že BJB má fungovat jen jako účelové sdružení jednotlivých sborů, chce nemožné ve změněných podmínkách společnosti, ve které žijeme. Obstát můžeme jen jako celek – jako církev, a to tehdy, nebudeme li lpět na jakési tradici, která přece nemůže být základní normou, ale budeme ctít realitu současnosti včetně vůle většiny na SD.

Pikantní třešničkou na dortu této arogance je pak i tento pokrytecký výstřel od boku bratra Ing. Kvasničky:

Svoboda je v podřízení se. Jestliže se nedokážete podřídit usnesení SD, pak se zřejmě nedokážete podřídit ani Kristu a obráceně.

Odhlédneme-li od skutečnosti, že seminář v Pelhřimově vznikl proto, že se vůdci z VV BJB nedokázali podřídit usnesení SD, který tento projekt odmítl a že všechno jeho pokračování a vnucování jeho případných absolventů sborům do kazatelské služby je pokračováním v nepodřízenosti se usnesení SD a ve vzpouře proti němu, pak milý bratr Ing. Jan Kvasnička spolu se svými vůdci z VV BJB zapomněl, že svoboda baptistických sborů narozdíl od principů lidové církve spočívá především ve svobodném rozhodnutí být či nebýt ve volném svazku BJB a do jaké míry si nechat či nenechat omezit vlastní svobodu v zájmu spolupráce mezi baptistickými sbory. Bratr Ing. Kvasnička je však spolu se svými vůdci z VV BJB již někde úplně jinde. Oni BJB již zcela pojímají jako standardní lidovou církev, která má pevnou hierarchickou strukturu a ve které podřízení se této struktuře je největší slastí pro nesvéprávné sbory.

Po vytunelování baptismu z BJB tak nastává čas pro aroganci moci. Černé je vydáváno za bílé, bílé za černé, autentičtí baptisté za nesnášenlivé extrémisty, znepokojení baptisté za líné, reptající a destruktivní kritiky; baptisté snažící se o nápravu za ty, kteří tím přiznávají svoji povýšenost a církevní pragmatičtí politici, tunelující baptismus v BJB, za rozumné vůdce s pružným vztahem k obecným zásadám baptistů za změněných podmínek a v úplně jiné situaci, než se nacházeli naši baptističtí předchůdci a ne za hlupáky, kteří omezují sebe sami, ale i dílo Boží tím, že si stanoví jakási nesmyslná pravidla, ústavy a zákony, a pak je nutí i všechny ostatní dodržovat. (Jan Kvasnička: Proti Platformě).

Ampel