Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Matouš   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 4717, komentáře < 7 dní: 1, komentářů celkem: 4345, adminů: 23, uživatelů: 2366
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

6 577 995

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 14 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Komentáře: Reakce Antonína Váhaly na výzvy Ivana Stanka
Posted on Úterý, 09. červen 2015 @ 00:43:56 CEST Vložil: Mainstream

Principy poslal Nepřihlášený

Vážení bratři a sestry, rád bych reagoval na příspěvek pana Ivana Stanka (jehož text se nachází zde a zde), který byl zaslán BJB sborům (27. května 2015). Nejprve bych na úvod vyjádřil souhlas s tím, co je uvedeno na začátku tohoto dopisu tedy to, že BJB stojí před historických rozhodnutím, které udá směr jakým se BJB bude v budoucnosti ubírat.

Také bych vyjádřil souhlas s myšlenkou, aby církevní soužití existovalo v duchu A) řádné interpretace slova (pravdy), B) křesťanské lásky, C) tolerance, a D) s ohledem na baptistické kořeny, ne však ve smyslu jak je uvedl a vysvětlil autor příspěvku. V jeho podání tyto motivy postrádají nezbytnou kvalitu a propracovanost, která je nezbytná k seriózní argumentaci.

A.

Je přesvědčení o "jedné interpretaci pravdy" opravdu iluzí? Jsem rád, že autor pochopil rozdíly, které setrvávají mezi BJB a ŘKC a rozhodl se podpořit návrh na ukončení spolupráce s ŘKC. Toto asi autor neměl na mysli, když svůj článek psal. Moje (ne)pochopení toho co autor říká, ilustruje, že pokud člověk přestane hájit základní pojem autorského záměru a odevzdá toto rozhodnutí čtenářům (jak to propagoval Jacques Derrida a další postmoderní autoři), jakákoliv komunikace se stává téměř nemožnou. I autor příspěvku psal s určitým záměrem a očekával, že jeho čtenáři mají schopnost najít "jednu interpretaci" slov. Pokud by o tom nebyl přesvědčen, bylo by pro něj zbytečné vůbec něco psát. Je proto zcela nelogické na jednu stranu propagovat myšlenku mnoha interpretací a autorských záměrů, a pak zcela paradoxně, použít pravý opak (tj. systém jedna intepretace) na vyjádření své myšlenky. Toto je při nejmenším nekonsistentní.


Odvolávání se na historii křesťanství jako příklad podporující mnohočetnost interpretací je přinejmenším naivní. Tento argument spíše podporuje, nežli oslabuje přesvědčení o "jedné interpretaci pravdy." V teologickém světě debat, herezí, a doktrín bylo přesvědčení o poznatelnosti a pochopení správného záměru biblického textu nepostradatelné. Pokud by tomu tak nebylo tak by k dnešní církvi patřili potomci Areiose (SJ), modalisté, či mormoni a koncil v Nice by byl hloupou fraškou kvůli jednomu písmenku (homoiousios vs. homoousios). Protože věřící byli přesvědčeni o správné a jednotné interpretaci Bible nejsou dnes tyto hereze součástí křesťanské věrouky. Námitka, ve smyslu že otrokářství bylo původně odůvodněny biblicky, byla již v minulosti adresována (např. Tim Keller, Reason for God, str. 62-65.)  

B.

Autor, se svými komentáři také dotýká otázek, co lze a nelze, dle jeho názoru, považovat za biblickou lásku.

1.   Naznačuje snad autor, že přesvědčení o správné interpretaci textu (Bible) je znakem nebiblické lásky?

2.   Připadá mu nebiblické milovat ty, kteří jsou nám blízcí svým myšlením a také tím co říkají (tedy křesťany-protestanty)?

3.   Vidí snad biblickou lásku v rozporu s dialogem, který se vyznačuje učitelským postojem jednoho ke druhému, je množinou samostatných monologů, pokusem přesvědčit ostatní na svoji stranu?   Pokud nám jde tedy o pochopení a projevení biblické lásky, což jak autor správně naznačil je důležité, měli bychom vycházet z biblického textu a ne z našich osobních představ. Našli bychom tedy výše uvedené popisy (ne)biblické lásky v Bibli?  

1.   Na adresu prvního bodu bychom si mohli připomenout Ježíšova slova saduceům, kterým řekl, že bloudí, protože neznají Písma ani Boží moc (Matouš 22,29). Ježíš poukázal na to, že saduceové špatně vyložili SZ, že jejich interpretace byla chybná. Ježíš tedy hájil "jednu interpretaci pravdy" byl tedy tím pádem nemilující? Bylo by tedy od Ježíše více láskyplné (biblické) ponechat saduceům jejich mylnou interpretaci?

2.    Druhý bod nám poskytuje podobné dilema, pokud nám jde o to definovat lásku biblicky. Jak Ježíš tak i třeba apoštol Jan vyzývali věřící, aby se milovali bratrskou láskou, protože jsou v Kristu (1 Jan 4,21 nebo Gal. 6,10). Je možné, že autor článku chtěl naznačit spíše myšlenku, že milovat "pouze" (v dnešní ekumenické době celkem kontroverzní slovíčko) své bratry a sestry v Kristu a nikoho jiného je nebiblické. Pokud by to tak nevyjádřil tak bych souhlasil. Křesťané jsou povoláni milovat nejenom své bližní v Kristu, ale také své bližní, kteří v Kristu nejsou. Snad není zapotřebí si vysvětlovat jak taková láska k vlastním (křesťanům) a nevlastním (nevěřícím) má vypadat.

Na druhou stranu je potřeba rozhodnout na základě čeho tyto skupiny definujeme. Riziko je, že pokud naše rozlišení stojí na špatném základu, naše pokusy milovat budou vlastně skutky nenávisti. Jak by to vypadalo, pokud bych se např. rozhodnul, že mormoni jsou křesťané jako já. Začal bych se k nim chovat (milovat) jako k věřícím a přestal bych jim zvěstovat. V očích světa by moje chování vypadalo jako velice milující, ale v očích Božích by to byla nenávist, které jenom mylně utvrzovalo skupinu nevěřících ve lži, vyúsťující ve věčném zatracení a odloučení od Boha.  

3.     Pro třetí bod bych navrhoval změnit slovíčko dialog na něco jiného, třeba -- rande. To myslím lépe vystihuje autorovo očekávání od takových setkání. Dialog, zvláště v teologickém kontextu se většinou vyznačuje učitelským postojem, monology a přesvědčováním (Ježíš a Nikodém [Jan 3] a nebo Pavel v Athénách [Skutky 17]). Následující vysvětlení, že je třeba se poučit z toho kam takové "dialogy" vedou s nevěřícími (stoupenci jiných náboženství) nebere v potaz zaslepenost lidského srdce, nepochopení a odpor k duchovním věcem (1 Kor. 2,14), ve kterém nadchází změna pouze z Boží milosti. Pokud tomu tak není, museli bychom konstatovat, že apoštol Pavel se zřejmě nikdy nepoučil. Přestože byl mnohokrát bit a kamenován (2 Kor. 11,25) neúnavně kázal, učil, a dělal to samé a dokonce se zapřísahával, ať je sám zatracen, pokud by se to změnilo (1 Kor. 9,16).   Co je to tedy biblická (pravá křesťanská) láska? To je velice rozsáhlý pojem, který obsahuje mnohé dimenze a není prostor, abychom jej zde do detailu řešili, ale v kontextu autorova příspěvku bych rád zdůraznil, co již částečně zaznělo. Křesťanská láska vůči věřícím i nevěřícím by měla být imitací lásky Krista (1 Kor. 4,16). Ten jak je vidět z evangelií je přesvědčen o jednotné interpretaci Písma, miluje jednak nevěřící, ale hlavně také své ovečky (Jan 10,10) a neváhá poukázat na teologické chyby, pokud se vyskytnou. Přesto však zůstává dokonale milující.  

C.

Duch tolerance (teologické plurality) jaký je zdůrazňován ve článku, tak jako v případě biblické lásky, znovu postrádá na definiční kvalitě. Ačkoliv autor jasně neudává, jak definuje teologickou pluralitu (toleranci) jeho poznámky jako např. iluze jedné interpretace nebo že "interpretační pokusy Božího zjevení mohou být četné" dávají najevo, že jeho smýšleni, ať si to uvědomuje nebo ne, je ovlivněno tzv. novou tolerancí.

Souhlasím, že je nesprávné někoho nutit věřit tak jako já, ale zároveň z toho nevyplývá, že je špatné se pokoušet lidi přesvědčovat. Tento názor nepramení z Bible (asi není třeba znovu připomínat apoštola Pavla, který se neustále snažil přesvědčit ostatní o pravdivosti evangelia). Naopak tento názor je symptomem právě nové tolerance, která zaplavuje současnou společnost. D. A. Carson jí nazývá novou tolerancí, neboť začala nahrazovat "starou" toleranci. Problém je, že nová tolerance není biblická a už vůbec ne tolerantní. Vyznačuje se názorem, že člověk má povinnost uznat rozdílné názory. Nový druh tolerance již nehájí práva na existenci rozlišných názorů, ale vyžaduje, že všechny názory jsou považovány za stejně hodnotné. To vše bez ohledu na to zdali tyto názory jsou vůbec logické a konsistentní. To vše ve jménu solidarity a podle některých "biblické lásky."

Jenže sám Bůh je zastáncem tzv. staré tolerance, která umožňuje diskuzi (v denominaci, mezi denominacemi, náboženstvími i sekulárními organizacemi), souhlas i nesouhlas, poznatelnost pravdy, logickou konsistenci a nevyžívá se v postmoderní dekonstrukci. To je koneckonců vidět i v Písmu. Bůh lidi vyzývá, aby ho následovali, aby činili pokání, aby přijali jeho oběť v Kristu, a byli spaseni "pouze" vírou. Mnozí se těmto výzvám vzepřou, mají na věci jiný názor (Řím. 1). Boží odpověď však není v duchu nové tolerance ve, které se Bůh "uskromní" a bez oponování uzná validitu rozdílných názorů. Naopak, Bůh nekompromisně konstatuje, "nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete" (Luk. 13,5).

Je paradoxní, že nová tolerance, která se snaží propagovat image pochopení, solidarity, a rovnoprávnosti je ve skutečnosti velice netolerantní a arogantní. V teologickém kontextu se nová tolerance vyznačuje, právě tím co je v některých místech vidět i v příspěvku. Pravá tolerance, která jak doufám charakterizuje tuto reakci je založena na přesvědčení, že určité názory jsou z biblického hlediska nadřazené, že autor má právo se vyjádřit, ostatní mají právo s respektem reagovat a neupírat mu jeho názory i když je třeba vůbec nesdílí. (Detailní studii na toto téma lze najít v D. A. Carson, The Intolerance of Tolerance)  

D.

Autor naznačuje, že řešení teologických otázek, a jejich následná praktická aplikace, by se měly dít tak aby to odráželo baptisticky charakteristické rysy. Zvláště je zde pak vychválen způsob, jak byla situace řešena baptistickým sborem Praha 4. Pro jistotu jsem si ověřil kontext a pravděpodobně se jedná o reakci na nepřijetí sboru Chelčického na posledním SD. Trvalo by moc dlouho probírat příspěvek pražského sboru tak jen shrnu, co si myslím, že autor ohodnotil jako kladné a na co poukazoval ve svém příspěvku. Autorovy se zřejmě líbilo to, že pražský sbor zavrhl odmítnutí přijmout sbor Chelčického do BJB kvůli rozlišné teologii. S tím, že přijmout a akceptovat rozdílné teologie, nebo různá pochopení biblického svědectví, je charakteristickým rysem baptistů a to i z historického hlediska.

Nechci zde řešit otázku nezačlenění uvedeného sboru do BJB, neboť sbor a jeho učení neznám. Poukazuji na tento způsob myšlení v kontextu diskutované ekumeny, kde ho také autor vyjádřil. Podle jeho názoru bychom měli ekumenickou spolupráci s ŘKC vidět tak jak pražský sbor vidí začlenění sboru Chelčického do BJB, tudíž být otevření a vstřícní ke skupinám, které se od nás teologicky liší. To je přece odkaz našich baptistických předků. Jenže tohle bych zrovna netvrdil.

Zaprvé takovýto výrok ignoruje důležité teologické třídění (traige) a zadruhé to neodráží odkaz, který nám zanechali naši baptističtí předchůdci. Pokud klademe důraz na to zůstat věrni baptistickým ideálům tak samozřejmě souhlasím. Co to ale opravdu znamená? Ve zveřejněných zásadách BJB (http://www.bjb.cz/ke-stazeni/category/1-dokumenty-bjb), se píše následující, "Baptistické sbory navazují na svědectví a praxi prvotní církve a duchovní protestantské reformace v Evropě. K jejím ústředním principům se hlásí. Nemají závazné církevní konfese, vyznavačské dokumenty prvních století církve (Apoštolské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské vyznání a Chalcedonskou definici) však pokládají za svědectví křesťanské pravdě."

Z tohoto stanoviska vyplývá několik věcí. Ano čeští baptisté nemají oficiální konfesi. To není ryze baptistická zásada, kterou se každá baptistická denominace řídí, neboť z historie lze vypozorovat mnoho baptistických konfesí (např. Londýnské konfese 1644 a 1689). Přestože BJB nedisponuje oficiálním dogmatem, hlásí se k věrouce a doktrínám evropské reformace (ne Katolické proti-reformace) a vyznáním prvních století církve (ta jsou celkem obecná a většinou řešila hereze ohledně christologie). To je velice závažné a závazné prohlášení, které se zasazuje o určitý teologický postoj a má vliv na současnou diskuzi o ekumenické spolupráci s ŘKC.

Stačí se zaměřit na čistě baptistické odkazy reformace, jako byla např. Londýnská konfese 1869. Jak by BJB měla řešit současnou situaci o ekumeně, aby také zároveň zachovala své odvolání na evropskou protestantskou (baptistickou) reformaci? Stačí si tuto konfesi přečíst a je hned jasné, že základní přesvědčení autora dopisu (o autoritě a neomylnosti písma, jedné interpretaci pravdy, čí nové tolerance ŘKC teologie) je v jasném rozporu s výše uvedenou konfesí. Zkrátka, svými postoji se autor vzpírá zásadám, které BJB oficiálně zastává. Je samozřejmě možné, že se autor může těmto zásadám (věroukám) přizpůsobit, nebo je oficiálně přepsat, nebo opustit BJB a začlenit se do denominace, která sdílí jeho věrouku. Každopádně odvolávat se na to co by BJB měla historicky zastávát, by nevedlo (pokud chceme být konsistentní) k ekumenické spolupráci, jakou si autor představuje ba naopak (jsem samozřejmě ochoten prodiskutovat jednotlivé body odkazů evropské reformace a porovnat je s věroukou ŘKC).   

Opravdu si myslím, že autor má pravdu, když konstatuje, že stojíme na prahu důležitého a historického rozhodnutí, které rozhodne kterým směrem se BJB bude v budoucnu ubírat. Rád bych tímto příspěvkem apeloval na všechny, kteří jsou ochotni naslouchat a hluboce přemýšlet o současné situaci. Modlím se, aby vám Bůh pravdy dal moudrost a milost oddaně následovat jeho Syna a našeho pána Ježíše Krista.  

v Kristu,  

Antonín Váhala
spolupracovník sboru BJB Kroměříž

Antonín se přistěhoval do Olomouckého kraje aby mohl založit sbor v Přerově a zároveň učit na Českém biblickém institutu v Kroměříži. Má ženu a pět dětí. Uvěřil ve Spojených Státech, kde také vystudoval M.Div. a Th.M. na Southeastern Baptist Theological Seminary. V současné době pracuje na Ph.D. disertaci (historie české reformace) na New England Universitě v Armidale (Australie).
 
učitelé Českého biblického institutu v Kroměříži



 
Příbuzné odkazy
· Více o Principy
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Principy:
Reakce kazatele Blahoše Fajmona na otevřený dopis kazatele Pavla Coufala


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3.5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Reakce Antonína Váhaly na výzvy Ivana Stanka" | Přihlásit/Vytvořit účet | 43 komentáře | Hledat v diskusi
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Re: Reakce Antonína Váhaly na výzvy Ivana Stanka (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Duke v Úterý, 09. červen 2015 @ 21:38:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Jsem rád, že autor pochopil rozdíly, které setrvávají mezi BJB a ŘKC a rozhodl se podpořit návrh na ukončení spolupráce s ŘKC." - to je magořina, která příznačně předznamenává celou tu slovní ekvilibistritiku pana Váhaly.




Re: Reakce Antonína Váhaly na výzvy Ivana Stanka (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 09. červen 2015 @ 21:46:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Víra v pochybnostech: http://bohu-a.svetu.cz/991-vira-v-pochybnostech.html

Citát:
Nikdo z nás, křesťanů, nehlásá Boží pravdu, ale pouze své názory o Boží pravdě. Tyto názory mohou, jistě mohou, být pravdivé, ale také být pravdivé  nemusí.  Když nám náš rozum říká, že jsou pravdivé, ještě to neznamená, že pravdivé opravdu jsou. Naopak - Písmo samotné nás vede  k tomu, abychom každé vnuknutí, které se objeví v našem mozku i srdci, důsledně zkoumali.
Někdy nám však splývají naše názory o Boží Pravdě s Boží pravdou samotnou a v tom okamžiku, kdy se nám to stává, pak nedůvěřujeme Božímu Slovu, ale pouze svému rozumu, který nám říká, že zrovna ten náš názor je pravdivý. Zaměňujeme Výklad Božího Slova s Božím slovem samotným a tento náš výklad pak povyšujeme nad samotné Boží Slovo. Říkáme - vidíme, a při tom jsme slepí.


Na druhé straně - když si připustíme, že jsme slepí, pak až tehdy můžeme vidět. Protože když si připustíme, že jsme slepí, vede nás to k hledání Zdroje Vidění. Když si někdo myslí, že vidí, pak je slepý a co hůře - není motivován hledat Zdroj Vidění, hledat toho, kdo je mocen mu zrak vrátit.


Osobně docházím k přesvědčení, že jenom tehdy, když pochybuji o sobě samém, pouze tehdy mohu říci, že věřím Bohu. Protože když nepochybuji o sobě samém, pak věřím v sebe a ne v Boha. Toho Boha, který mi přikazuje:Chceš-li jít za mnou, zapři a odlož sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně.


Jenom tehdy, když pochybuji, že mám pravdu, jenom tehdy ze mne může mluvit Duch Svatý. Jenom tehdy, když zkoumám sebe sama, když pochybuji o sobě samém, když si uvědomuji, že jsem jen neužitečný služebník,  jenom tehdy si mne Bůh může použít.  Při čemž pevně věřím, že mi mé názory mi nezjevuje Tělo a Krev. ale Duch Boží, současně však pochybuji o sobě samotném, což mně vede k potřebě zkoumat své názory, zda-li jsou skutečně z Ducha Svatého. Pevně věřím, že skrze mne hovoří Duch Svatý a zároveń však o tom pochybuji. Protože kdybych přestal pochybovat, přestal bych hledat Hlas Ducha Svatého a stačil by mi hlas mého rozumu, který by mi říkal, že ke mně hovoří Duch Svatý.  A tak mne pochybnosti o mém rozumu umožňují nechat se vést Duchem Svatým...
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/991-vira-v-pochybnostech.html




Re: Reakce Antonína Váhaly na výzvy Ivana Stanka (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 09. červen 2015 @ 21:51:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jedna poznámka: Když píše člověk člověku, píše "bytosti", která je přibližně na jeho úrovni. Když však píše člověku Bůh, píše mu osobnost, která ho zcela přesahuje. Pak dopis, který držíme v ruce, je mnohovrstnatý. 

Na nás je stát před tímto dopisem s pokorou slepého, který potřebuje být neustále veden, a ne s pýchou vševědoucnost, která vedení nepotřebuje, protože prostě ví, že má pravdu..



Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.81 Seconds