Podle interní zprávy zveřejněné 22.5.2022 byly stížnosti na sexuální zneužívání pastory a zaměstnanci největší americké protestantské denominace po celá desetiletí ignorovány nebo ututlávány duchovními na nejvyšších místech.

Téměř 300stránková zpráva podrobně popisuje, jak byly stížnosti v Jižní baptistické konvenci drženy jako „přísně střežené tajemství“, aby se zabránilo odpovědnosti „s vyloučením všech ostatních ohledů“.

„Ve službě tomuto cíli byli přeživší a další lidé, kteří nahlásili zneužívání, ignorováni, nevěřilo se jim,“ uvádí se podle portál Premier ve zprávě, přičemž církevní představitelé kryli obvinění a umožňovali obviněným duchovním zůstat pastory nebo v jiných vedoucích pozicích.

Ve středu 10. února se konala první online diskuse na téma "Biblické, teologické, etické a psychologické aspekty homosexuality".

Komise pro přípravu rozhovoru s lesbami a gayi v evangelické církvi připravila dvě online diskuse ve formě moderovaného panelového rozhovoru.

První z nich se uskutečnila ve středu 10. února od 18.30 hodin. Tématem byly „Biblické, teologické, etické a psychologické aspekty homosexuality“. Během živého vysílání měli posluchači možnost klást diskutujícím otázky prostřednictvím chatu.

V posledních desetiletích, určitě po celou druhou polovinu minulého a v uběhlých prvních dvou dekádách našeho století se mluví otevřeněji o tématech, která byla dříve tabuizována. Jedním z nich je lidská sexualita v kontextu lidské osobnosti a sociálních vztahů. Pozornost vzbuzují i různé menšinové erotické preference, nejvíce z nich snad partnerské soužití osob stejného pohlaví.

Křesťanské církve (a obdobně jiná náboženská společenství) byly brzy postaveny před otázku, jak mají hodnotit homosexuální preference, jak by mělo vypadat doprovázení takových dvojic, je-li možné žehnat takovým erotickým konstelacím na společnou cestu životem, je-li možný jejich sňatek analogický doposud samozřejmému sňatku muže a ženy a mohou-li veřejnou službu v církvích vykonávat osoby, které ke své odlišné orientaci a partnerskému soužití hlásí.

Minulý týden známý autor a pastor John Piper na své webové stránce napsal dlouhý článek o tom, co mu vadí na volbě prezidenta Donalda Trumpa. Tento týden zas Piperův konzervativní kolega ze stejné denominace, prezident Jižního baptistického teologického semináře Al Mohler napsal článek, ve kterém argumentuje: proč on jako křesťan bude volit Trumpa. „Upřímně doufám, že Donald Trump – a nikoli Joe Biden – bude 3. listopadu zvolen prezidentem Spojených států,“ píše Mohler.

Mohler argumentuje že „výsledek ospravedlňuje prostředky“. Baptistický teolog připouští, že prezidentovy „rozporuplné komentáře a ne příliš prezidentské chování budí rozpaky… Neustále.“ Tvrdí však také, že „charakter“ nelze redukovat jen na osobnost a princip, ale také prostřednictvím politických cílů.

„Pokud bych volil souseda, pak by to byl Biden,“ napsal Mohler. „Ale já nevolím, kdo bude mým sousedem, já budu volit, kdo bude prezidentem Spojených států.“

Na stránce Desiring God vlivný americký pastor a autor napsal dlouhý komentář k nadcházejícím volbám. Zatímco se Piper záměrně vyhýbá zmínkám o konkrétním kandidátovi, ​​je však podle portálu Relevant jasné, o kom píše. Evangelikální časopis připomíná, že v roce 2016 kolem 80 % bílých evangelikálů volilo Donalda Trumpa, a že ze slov baptistického pastora se zdá, že se kriticky staví k jeho opětovnému zvolení. 

Jádrem Piperova argumentu je důvod, proč většina konzervativních křesťanů plánuje volit Trumpa: sám prezident nemusí být svatý, ale vše je v pořádku, pokud svým programem plní konzervativní cíle. Piper však s tímto postojem rázně nesouhlasí.

„Domnívám se, že je dramatickou chybou si myslet, že devastující vliv lídra přichází pouze prostřednictvím jeho politiky, a nikoli také prostřednictvím jeho osoby,“ argumentuje Piper. „Očividná chlouba, vulgárnost a nemorálnost nejsou jen sebe usvědčující, ale zničující také národ.“

Přinášíme vám výzvu předsedy České biskupské konference Mons. Jana Graubnera, olomouckého arcibiskupa, ohledně dodržování aktuálních nařízení Vlády ČR:

Drazí kněží a jáhnové, řeholnice a řeholníci, bratři a sestry v Kristu,

v posledních dnech se šíří názor, že omezení daná vládními nařízeními se nevztahují na bohoslužby, protože účast na bohoslužbě je výkon ústavou zaručeného práva podle listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.

Právní názory na tuto věc mohou být a jsou různé. Rozhodující by bylo vyjádření Ústavního soudu. Na plenárním zasedání ČBK konaném ve dnech 19. – 21. října 2020 na Svatém Hostýně jsme konstatovali v duchu vládních nařízení, že v současné době není bohužel možné se účastnit Eucharistie coby veřejné bohoslužby, tak jako za normálních okolností.

O vyjádření papeže Františka a konspiračních teoriích hierarchů, o podpoře "křesťanské pravice" pro Trumpa - a jak s tím mohou žít křesťané, kteří se řídí vědeckou racionalitou a zároveň si kladou vážné etické a spirituální otázky? Cesta mezi náboženským fundamentalismem části křesťanů a stejně arogantním scientistickým fundamentalismem militantních ateistů je někdy úzká a náročná - jsem však hluboce přesvědčen, že je to cesta následování Krista dnes.

Před několika dny se na první straně světových deníků ukázala senzační, šokující zpráva z Vatikánu. Když si odmyslíme formu, dostaneme faktické jádro: papež František šokoval svět tím, že promluvil o homosexuálech a jejich právech na lásku lidsky, jako normální člověk 21. století, který má rozum a srdce na pravém místě. Promluvil, jako by tu vůbec nebyla ona staletí strachu, předsudků a nenávisti vůči lidem s odlišnou sexuální orientací, předsudků, které působily bezpočet lidských tragédií a mnohé dohnaly k sebevraždě. Ještě velmi nedávno se pár takových tragédií ze strachu z reakce konzervativně-katolické rodiny na „coming-out“ dospívajícího odehrály i na našem venkově.

Současná kauza papeže Františka, který v dokumentárním filmu „František“ údajně podpořil svazky homosexuálů, ukázala na stejný problém jako kauza soudkyně Amy Conney Barrettové, na kterou jsme upozornili. V jejím případě naše média (novinky, idnes.cz, Deník N) bez dalšího převzala, že je členkou sekty, která sloužila za předobraz totalitní budoucnosti v románu Příběh služebnice. V případě papeže Františka většinou bez mrknutí oka převzala informaci, že hlava katolické církve (popřípadě církev samotná) podporuje svazky homosexuálů. Ani jedno samozřejmě není pravda a v obou případech by stačilo mít alespoň základní všeobecný rozhled v oblasti náboženství, aby byl člověk při převzetí podobné zprávy minimálně opatrný. 

Podle TV Nova papež podpořil sňatky homosexuálů a zahájil „jednu z největších katolických reforem“. Podle Blesku vyjádřil „podporu homosexuálním vztahům.“ Podle idnes.cz „veřejně podpořil zákony, které umožňují homosexuálům vstoupit do registrovaného partnerství.“ I podle Českého rozhlasu papež „podpořil registrované partnerství homosexuálních párů“. Deník Právo si myslí totéž: „Papež vůbec poprvé veřejně podpořil zákony umožňující homosexuálním párům vstoupit do registrovaného partnerství.“ Ba dokonce i katolické rádio Proglas je toho názoru, že papež „veřejně podpořil registrované partnerství homosexuálních párů.“ ČT24 nezahálí: „papež poprvé jednoznačně podpořil zákony o registrovaném partnerství homosexuálních párů.“ To samé CNN Prima News. Martin Fendrych v aktualne.cz si myslí, že „papež František podpořil homosexuály, kteří spolu chtějí oficiálně žít.“  Že papež podpořil registrované partnerství tvrdí i seznamzpravy.cz…

Jakou sílu mají masmédia na tvorbu osobního přesvědčení, dokázala v uplynulém týdnu kauza filmu František režiséra Evgeny Afineejevského. Ten ve svém filmu zmanipuloval papežova slova a gesta, čímž vyvolal na jeho premiéře pozdvižení nejprve u novinářů, kteří pak globálně rozbouřili veřejné mínění. Také mnozí věřící, včetně některých kněží i biskupů, podlehli zmatku, někdo s radostí a nadějí, někdo se smutkem a úzkostí (srov. Gaudium et spes, 1), a domnívali se, že papež vyslovil podporu zákona o registrovaném partnerství, které západní legislativa většinou již postavila zcela na roveň manželství. Z nejasné a překroucené větičky, utroušené v nějakém filmu, se tak stal převratný výrok učitelského úřadu církve bez ohledu na to, zda zmíněný film, vytvořený zřejmě jen k tomuto zpravodajskému účelu, bude vůbec někde uváděn a sledován. V povědomí však ulpí, protože po mediálním rozruchu hledá pravdu o faktech jen málokdo.

Co tedy papež skutečně řekl a co říká? Právem homosexuálů na rodinu měl na mysli jejich rodiče, aby se nezříkali těchto svých potomků. Papežova slova o rodině, z níž homosexuálové nemají být vyháněni, však byla režisérem zbavena smyslu a vypreparována dalším jeho výrokem obsahujícím slovo „soužití“ (convivencia). Tento pojem byl ve filmu přeložen jako „svazek“ nebo „partnerství“: „To co musíme vytvořit – zní tam - je zákon o občanském soužití. Takto by homosexuálové mohli požívat zákonné krytí. Normy tohoto typu jsem hájil.“ Co však papež těmito slovy myslel, se divák z filmu nedozví, a nedozví se to ani z původního televizního rozhovoru, ze kterého byla vystřižena. Lze se proto jen domýšlet, že papež mluvil o mezilidské soužití zcela obecně. Možná byla řeč o nezbytnosti prosadit zákon depenalizující homosexualitu, která je  v některých zemích ještě trestná. Co se týče zákona o registrovaném partnerství, je totiž známo, že jej jako buenosaireský arcibiskup v minulosti nepodpořil (viz zpráva ZDE).

Dobře maskované střihy, vytváření nových kontextů a uplatnění materiálů záměrně vypuštěných při autorizaci jednoho z papežových rozhovorů – jedním slovem manipulace stojí za nejnovějším mediálním rozruchem kolem údajně nového papežova přístupu ke stejnopohlavním párům.

Dokumentární snímek rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, představený ve středu 21. října na filmovém festivalu v Římě, nese jednoslovný název „František“ a klade si za cíl představit současný pontifikát. Při práci na dokumentu získal režisér přístup k rozsáhlé vatikánské audiovizuální dokumentaci. Jak se však ukázalo, při nakládání s materiály se vzdálil novinářské a autorské etice (viz analýzy v angličtině a v italštině). Poselství o změně přístupu papeže Františka k homosexuálním párům, masívně převzaté světovými médii, není totiž záznamem nové papežovy výpovědi, nýbrž montáží, ke které byl využit velmi dlouhý (téměř hodinu dvacet minut) rozhovor s mexickou novinářkou Valentinou Alazraki z května loňského roku (v českém překladu ZDE).

Papež František podpořil registrované partnerství homosexuálních párů. Prohlásil to v dokumentu Francesco, jenž měl premiéru ve středu v Římě. Jedná se o jedno z nejjasnější vyjádření, které zatím adresoval k právům homosexuálů.

„Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti boží a mají právo na rodinu. Nikdo by neměl být vyloučen nebo se kvůli tomu cítit špatně,“ řekl v dokumentu nazvaném Francesco režiséra Evgena Afineevskyho.

„Co musíme vytvořit, je zákon o registrovaných partnerstvích. To je cesta, kterou je právně ochráníme. A za tím si stojím,“ dodal papež.

13.10.2020

Milé sestry, milí bratři,
ještě před pár dny byl provoz našich sborů a životů zpět v normálu, vypadalo to, že jsme z pandemie vyklouzli poměrně snadno a že se naší zemi podobně jako při jiných celosvětových katastrofách to nejhorší vyhnulo. Netvrdím, že se nic nestalo, že zvládnutí pandemie bylo přinejmenším pro některé vrstvy obyvatelstva jednoduché. Asi se ale shodneme, že to mohlo být podstatně horší, a to zvláště při srovnání s jinými zeměmi, kde téměř nebo úplně zkolabovalo zdravotnictví a lidé umírali po stovkách.

Nyní jsme v situaci, kdy je Česko na prvních místech na světě v poměrném počtu nakažených za týden, reálně hrozí přeplnění nemocnic a… nebudu pokračovat, špatných zpráv je okolo nás dostatek.

Tváří v tvář špatným zprávám se ukazuje, že jedno z bojišť je naše mysl. Jakkoli je třeba být informován, je zároveň třeba dávat si pozor, jak moc do sebe informace vpouštíme. Ne nadarmo Písmo hovoří o proměně mysli (Ř 12,1) a směruje nás, nad čím máme přemýšlet (Ž 105,2; Fp 4,8).

Nepíšu, abychom ignorovali realitu, ale aby temná realita, která ovládá naši dobu, nebyla tím, co nás válcuje a doslova zaplavuje naši mysl. Chci nás povzbudit, abychom v těchto dnech do mysli, a tím i do srdce vpouštěli i Boží pohled a naději. Naděje tak, jak ji popisuje Písmo, totiž není naivním optimismem ani ignorováním reality, ale hlubokým vědomím, že Pán Bůh má naše životy ve svých rukou a že je dobrý navzdory tomu, že život a okolnosti někdy bolí. Je normální prožívat strach, ale strach a panika nás nemá ovládnout, a v tom si sami nepomůžeme. Potřebujeme jak Pána Boha, tak společenství církve.

V době vyhlašování různých mimořádných opatření, která regulují život v Česku, se synodní rada Českobratrské církve evangelické obrátila otevřeným dopisem na ministra zdravotnictví Romana Prymulu. Apeluje v něm na dodržení rovných podmínek v rámci celé společnosti.

Mimořádná opatření a ochrana náboženské svobody

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás jménem Českobratrské církve evangelické ve věci mimořádných opatření proti šíření nemoci COVID‑19. Považovali bychom za nešťastné, kdyby chystaná opatření prakticky znemožnila konat v naší zemi řádné bohoslužby. Přimlouváme se za to, aby v případných nových mimořádných opatřeních byla zachována možnost konat bohoslužebná shromáždění za stejných podmínek jako v jiných případech, kdy se lidé setkávají ve vnitřních prostorách s možností sezení. Nastavení rovných podmínek spojených s důsledným dodržováním závazných hygienických opatření považujeme za jedinou možnost, jak zajistit, aby i v případě mimořádných opatření kvůli zhoršení epidemiologické situace byl dodržen princip přiměřenosti i ve vztahu k náboženské svobodě zaručené čl. 16 Listiny základních práv a svobod.

Ještě donedávna si moderní civilizace pochvalovala proočkovanost společnosti a vymizení mnoha nemocí, u nás například spalniček. Nyní přibývá těch, kteří se očkování brání. Jde u této otázky podle vás čistě o racionální rozhodování, nebo je v něčem také duchovní? Je očkování dar od Boha, či spíše neoprávněný zásah člověka do přirozeného vývoje lidstva?

Očkování samo je jistě zajímavým a mnohdy přínosným vynálezem, pokud chrání konkrétního jedince, který se pro ně rozhodl dobrovolně na základě zvážení svých rizik.

Netroufám si říct, jak ho vidí Bůh. Co je pro mě na očkování zarážející, až odsouzeníhodné, jsou spíše systémy plošné a vnucené aplikace. Nyní nejspíš mnozí zvednou pokřik, že právě ta je nutná k vytvoření tzv. kolektivní imunity. Jenže tady je zakopán pes. Nebudu se nyní pouštět do úvah, že je to ke všemu zatím pouze ne zcela prokázaná teorie. Hlavní, co vidím jako problém z hlediska etiky, je to, že budování kolektivní imunity očkováním je založeno na plošné a značně bezohledné aplikaci, která předpokládá obětování slabších, především malých dětí, pokud budou očkováním vážně poškozeny. Tyto oběti pokládá provakcinační společnost za přijatelné, protože je jich údajně málo.

Jedno z našich dětí je gay. Co jsme udělali špatně? Kde se stala chyba? Hledala jsem vinu u sebe a nedokázala se s tím vyrovnat. Vždyť jsme stejně vychovávali i jeho sourozence a žádný z nich gay ani lesba není. Co se to stalo? Hryzalo to ve mně a ptala se, jestli jsem ho špatně vychovala. On ale říkal, že ne, že se tak prostě narodil a že si to nemám vyčítat. Svou orientaci začal poznávat na druhém stupni základní školy. Sice se dvakrát pokusil navázat vztah s děvčetem, ale nešlo to.

Na jednu bolest navazovaly další. Moc mě mrzelo, že jsem byla poslední, kdo se to dozvěděl. Ale pak jsem pochopila, že je pro dítě hrozně těžké takovou věc doma oznámit. Syn nám to řekl, když mu bylo 23 let, skoro deset let se s tím vyrovnával sám a bez mámy.

Přejete si prožít svůj den D přesně podle Vašich představ? 
Připadají Vám obřady na úřadech strohé a neosobní? 
Chcete si zvolit místo a čas obřadu podle svého přání?

Pokud ano, Apoštolská církev - sbor Dobrá zpráva Vám nabízí uspořádání svatby podle individuality snoubenců. 

Včera mě rozstřelily výroky paní Jochové v Rozstřelu na iDNES.cz. Řekla, že by radši, aby její syn žil sám, než aby žil s mužem. Že homosexualita je nemoc.

A že kdyby jí syn v patnácti letech řekl, že je gay v 15 letech, „tak to budem nějak řešit“. Tím paní Jochová a její organizace Aliance pro Rodinu odkryli karty. (Paní Jochová je dlouholetá aktivistka proti svobodě žen, LGBT lidí a vůbec čemukoli, co neodpovídá katolickému ohledu na svět a la pan Duka, v současnosti předsedkyně organizace Aliance pro rodinu.) Doteď se křižovali, že proti homosexuálům nic nemají, plně je respektují, jen prostě hájí ten tradiční symbol manželství. Trochu přetvářka. Za tím úsměvem a marketingovými fotkami rozesmátých rodin (samozřejmě výhradně kompletních a heterosexuálních) přichází zatuchlý závan, ze kterého mrazí.

Janu Jochovou, předsedkyni Aliance pro rodinu, v rozhovoru pro Rozstřel zaskočil dotaz, co by dělala, kdyby její syn byl homosexuál.

"Je to velmi hypotetická otázka, nemyslím si, že v mé rodině něco takového nastane. ... Asi bychom se bavili o tom, že bych nerada, aby žil s mužem a přiváděl mi ho domů. ... Že bych byla ráda, aby zůstal nějakým způsobem sám. ... Žít sám není tragédie."

Na otázku, zda by akceptovala svého syna, kdyby si přivedl partnera, Jochová odpověděla: "Já nevím, nedokážu Vám na to odpovědět, protože pro mě je to taková představa, kterou nemám nějak zpracovanou, protože o ní prostě nepřemýšlím."

Souhrn usnesení Sjezdů delegátů BJB k otázkám ohledně manželství, sexuality a vztahu k praktikované homosexualitě (2017-2019)

Sjezd delegátů BJB 2018 přijal prohlášení:
Vítáme, podporujeme a přijímáme za své rezoluce koncilů Evropské baptistické federace 2010 a 2017, které jednoznačně potvrzují, že křesťanské manželství je ustanoveno jen mezi mužem a ženou.

Ve smyslu usnesení SD 2017 č. 18 potvrzujeme, že jakékoliv jiné formy sexuálních vztahů, ať už mimomanželských či partnerských, považujeme za hřích a porušení jasných biblických příkazů. (Usnesení 2018, bod 35/návrh 15).

Tím navázal na podobná prohlášení z roku 2017 (Usnesení 2017 bod 21/návrh 18 a bod 23/návrh 7) ohledně našeho přesvědčení, že podle Božího stvořitelského řádu, tak jak o něm svědčí Bible, je manželstvím svazek muže a ženy, do kterého se vstupuje svatbou (sňatkem), intimní sexuální aktivita se má odehrávat výlučně uvnitř tohoto svazku a pro ty, kteří z jakéhokoli důvodu nemohou či nechtějí vstoupit do manželství, Boží slovo ukazuje cestu života v celibátu. Sňatky jsou před osobami pověřenými církví uzavírány výlučně v tomto smyslu.

Rudolf, slezsky Rudek, bylo křestní jméno prvního biskupa Apoštolské církve. Tento muž, nevelké postavy a svérázného jednání, byl jedněmi milován a druhými zase nemilován. Nešlo k němu mít neutrální vztah. Na sklonku svého života sice falešně prorokoval, ale já osobně ho považuji za proroka a apoštola letničních v ČR. Na vlastní uši jsem ho slyšel mluvit o věcech, které se pak staly. Působil jako beran v české ekuméně a léta bránil například církevním restitucím. Neměl nikoho, kdo by za ním stál a našeptával mu. Byla to moudrost, kterou si od Boha vyprosil. Miloval jsem ho a vděčím mu opravdu za mnoho. Co na něm bylo opravdu provokativní, že neustále říkal, Bůh mi ukázal, Bůh mi řekl. Občas střelil opravdu vedle, ale většinou, alespoň v 90. letech, ne.

Popíšu nyní jeden jeho rozhovor s Bohem. Jako letniční tehdy zakládal probuzené skupinky v různých denominacích. Jednou se modlil k Bohu, aby takovéto skupince požehnal. Nyní parafrázuji Boží řeč k němu:

„Rudku, zrovna teď se ke mně modli kazatel sboru CB, abych jeho sbor chránil před tvým vlivem, a ty se modlíš, abych tvůj vliv požehnal. Kdo má za tyto ovce přede mnou zodpovědnost a koho z vás dvou vyslyším?“

Od té doby přestal přelézat ohrady a začal církve respektovat v jejich odlišnosti a už ho nenapadlo předělávat církve ke svému obrazu. Nazvu to Rudkovo přikázání: “Nepřelezeš“. 

Služba je dílem Božím a nemůžeme „chránit“ jeho dílo tím, že se snažíme skrýt svůj hřích. Pán nás vyzývá, abychom se přiznali a byli transparentní, píše v úvodu svého článku Juan Martinez, profesor Fullerova semináře v USA.

V komentáři porovnává situaci v katolické církvi kvůli sexuálnímu skandálu a před stejným problémem stojí Jižní baptisté, největší americká evangelikální denominace. U katolíků v pozici duchovního skončil kardinál McCarrick a kardinál Pell se odvolal proti rozsudku australského soudu.

Netuším zda už BJB zprocesovala odchod kroměřížského sboru.

Podle mých informací byl 20.1.2019 odhlasován odchod z BJB.

Každopádně už 30. 1. 2019 byl podán na katastr namovitostí návrh na vklad, převod vlastnictví sborové budovy na spolek Biblické společenství křesťanů Kroměříž, z.s.

Katastr nemovitostí

screen Číslo řízení:V-459/2019

Kontroverzní texaský pastor Donnie Romero, který podpořil teroristický útok na floridský gay bar Pulse, kde útočník v roce 2016 zastřelil 49 lidí a dalších 53 zranil, odstoupil z funkce. Romero, který hájil střelce tím, že zbavil svět několika sodomitů, nyní svůj odchod podle televize ABC News zdůvodnil tím, že svou ženu podváděl, platil si prostitutky, hrál hazard a holdoval alkoholu.

"Chtěl bych se omluvit. Lhal jsem tolika lidem," řekl Romero. Přiznal se, že za jeho odchodem z baptistického kostela ve Fort Worth v Texasu je jeho zhýralý život.

"Jezdil jsem do Jacksonville, chodil jsem tam do kasina a pil. Byly tam dívky, které se prodávaly, a já jsem svou ženu mnohokrát podvedl. Často jsem pil a holdoval hazardu. Také jsem kouřil trávu," dodal.

Vůdce nové sjednocené ukrajinské pravoslavné církve chce postupně měnit vztah pravoslavných věřících k sexuálním menšinám. Podle agentury Interfax to metropolita Epifanij prohlásil v telefonickém rozhovoru s dvěma ruskými provokujícími vtipálky, kteří se vydávali za představitele Evropského parlamentu. Ruská pravoslavná církev je podle Epifanije příliš konzervativní a ukrajinské pravoslaví by se mělo orientovat na Evropu.

Kyjevský metropolita a patriarcha ukrajinské církve připomněl, že v postsovětském prostoru lidé pohlížejí na problémy homosexuality odmítavě a "cesta bude dlouhá". Ukrajinská církev by se podle něj měla reformovat a vzdalovat se konzervativní ruské tradici.

Odmítnutí ujmout se byť sebemenšího množství uprchlíků je symbol, který představuje mnohem horší urážku Krista než jakkoli kontroverzní divadelní představení.

Nedávno opět zaznělo z úst vrcholných politických představitelů naší země: nepřijmeme vůbec žádného uprchlíka, a to ani několik desítek, jak jsme o to byli požádáni. Všichni přitom víme, že přijetí nejen těch několika desítek, ale i několika tisíc migrantů by naši zemi nepoškodilo.

To odmítnutí byť i malé hrstky migrantů, jak bylo řečeno v jednom nedávném otřesném televizním duelu, má symbolický význam. To je pravda. Je třeba si uvědomit, co to symbolizuje, jakou zprávu o naší zemi tím světu posíláme.

Sjezd delegátů BJB přijal návrh brněnského na prohlášení: 

Jsme vděčni Bohu, že nás lidi stvořil ke svému obrazu a k životu ve společenství s ním. Všichni jsme hříšníci, kteří potřebují Boží odpuštění a sílu k novému posvěcenému životu. Bůh nám toto v Kristu nabízí. V oblasti sexuality Bůh vede k věrnému manželství nebo životu v sexuální zdrženlivosti. Jsme si vědomi, že je to vnitřní zápas, který není vždy snadný. Jako sbory chceme být společenstvími, kde se v těchto našich zápasech poneseme v lásce a vzájemné úctě.

Sjezd delegátů schválil návrh brněnského sboru na prohlášení:

Distancujeme se od postoje Sboru BJB v Praze 4 Na Topolce, který de-facto zpochybňuje, že praktikovaná homosexualita je hřích.

Neztotožňovat žádnou lidskou bytost s nějakým jejím sklonem
z knihy Já tě snad přetrhnu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství  

„Právě jsme zjistili, že nás syn je homosexuál.
Hrozně nás to vzalo.
Vůbec nevíme, co teď máme dělat.
Prosíme o radu.“