Ještě počátkem devadesátých let se církvemi šířila kritika letničního hnutí. Zejména z kruhů Církve bratrské, ale i z dalších evangelikálních církví bylo možné slyšet protiletniční kázání, vycházely protiletniční knížky a sekulární média měla zájem o pikantní reportáže z letničních kruhů. Při bližším ohledání jsem zjišťoval, že šlo často o zprávy ze třetí ruky, případně se kritika týkala okrajových jevů, od kterých se letniční často distancovali. Obvykle se jednalo o kritiku nějakých charismatických excesů, které byly připisovány letničním.

Nedávno jsem si položil otázku, proč už kritika letničního hnutí skončila? Myslím, že jednoduše proto, že letniční hnutí s praxí duchovních darů už není satanu nebezpečné, a tak nemá potřebu mobilizovat proti němu šiky ochotných kritiků. Proč k tomu ale došlo? Vidím celkem čtyři důvody:

Ze sboru v Žatci po čtyřletém působení odchází kazatel Stanislav Baláž. Za svého nového kazatele si sbor zvolil Jaroslava Hrůzu, který dosud působil v Českých Budějovicích.

Jaroslav Pleva, kazatel sboru v Litoměřicích, oznámil, že v příštím roce odchází do důchodu

Ve sboru v Příboře bylo zvoleno nové staršovstvo, Mirek Klepáček z rodinných důvodů nenastoupí jako nový kazatel.

Miroslav Čížek, původem z Evangelické církve metodistické, nastoupil v září coby kazatel do Olomouce.

Erik Poloha k 31.8.2021 ukončil funkci místopředsedy Výkonného výboru BJB.

Výkonný výbor nyní funguje ve stávajícím složení o 4 lidech s tím, že Slavomila Švehlová nadále zůstává náhradnicí bez hlasovacího práva.

ÚVOD

K níže uvedenému textu, pocházejícímu z knihy br. kaz. Aloise Adlofa "Výklad modlitby Páně" vydané nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách; vydáno v Praze v r. 1922, bych předeslal to, že každá církev, či sbor je směsicí pšenice a agresivního koukolu, který se snaží pšenici zadusit. (Mt. 7:15; 1Kor. 5; 11:19; 2Kor. 11:13; 2Pt. 2:1; a další). Je tudíž nedokonalá a proto si nemůže nárokovat název "Pravá církev Kristova". Naproti tomu Církev Kristova sestávající z jednotlivých údů byla, je a bude pouze jedna, ať už se její údy nacházejí kdekoli - je bez poskvrny a vrásky. (Ef. 5:27). Jen na pšenici se vztahují Spasitelova slova, že ji brány pekel nepřemohou. (Mt. 16:18). Koukol totiž branám pekelným již slouží.

Pojem, jako např. církev katolická, či pravoslavná, je světský termín, který samozřejmě nemá oporu v Bibli. Jde o náboženské organizace. Z biblického hlediska je každý sbor církví (např. 1Kor. 1:2); někdy skupina jednotlivých sborů (např. 2Kor. 11:8); sbor dokonce existuje i v jediné domácnosti (např. Ř. 16:5; 1Kor. 16:19). Ve svých tvrzeních jdu dokonce tak daleko, že tam, kde se dva, či tři sejdou v Kristově jménu existuje církev Boží, tedy sbor. Koukol se v Kristově jménu ani scházet nemůže! (Mt. 18:20).

Podle dnešního (30. 11. 2020) usnesení Vlády ČR bude s účinností od 3. prosince 2020 na bohoslužbách povolen takový počet účastníků, který v daném kostele nepřekročí 30% míst k sezení.

Toto krizové opatření vlády (ze dne 30. 11. 2020) začne platit 3. prosince 2020 od 00:00 hodin a potrvá do 12. prosince 2020 do 23:59.

Aktuálně platná krizová opatření nezakazují veřejné konání bohoslužeb. Omezení volného pohybu účinné od čtvrtka 22. října, kterým se nahrazují dosavadní omezení, se nedotýká možnosti konat bohoslužby a účastnit se jich. Vláda výslovně umožňuje konání shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím; pouze omezuje počet jejich účastníků na 100 osob. Každá bohoslužba je současně shromážděním podle zákona o právu shromažďovacím. A protože současné krizové opatření vlády nestanovuje pro bohoslužby zvláštní úpravu, je třeba použít úpravu obecnou.

Jak bohoslužbu svolat?

Bohoslužba nemusí být oznámena obecnímu úřadu jako jiná shromáždění. Může být svolána stejným způsobem jako v běžné době. Vzhledem k současné situaci je vhodné na nástěnku nebo dveře kostela umístit např. tuto informaci:

"Konání bohoslužeb upravuje čl. III. usnesení vlády ze dne 22.10.2020 číslo 1078, podle kterého se může shromáždění účastnit nejvýše 100 účastníků a to po 20 členných skupinách, mezi nimiž bude vzdálenost 2m."

Popis toho, jak jsme jako sbor reagovali na koronavirovou karanténu, začnu trochu ze široka. Před časem jsem od jednoho amerického pastora dostal knihu skvělého novináře a historika Philipa Jenkinse The Lost History of Christianity: The Thousand-Year Golden Age of the Church in the Middle East, Africa, and Asia – and How It Died (v překladu: Ztracené dějiny křesťanství: Tisíc let zlatého věku církve na Středním východě, v Africe a Asii – a jak zemřela).

Je to výborná kniha, ve které jsem se mj. poprvé seznámil s na Západě přehlíženým hnutím nestoriánské církve východu a jejím fenomenálním misijním působením v prvním tisíciletí církve. Je tam mnoho věcí, kvůli kterým kniha stojí za přečtení, ale já bych zde zmínil jednu, která mě obzvlášť oslovila. Autor se zamýšlí nad příčinami, proč se někde církev pod tlakem pronásledování zhroutila téměř v jedné generaci, a jinde odolala celá staletí, často až dodnes.

Restrikce přijaté kvůli novému koronaviru COVID-19 otřásly doslova celým světem. Jak vnějším, globálním, tak i tím naším vnitřním, který ovlivňuje, jak vnímáme své okolí a jak s ním pracujeme. Svět církve nezůstal výjimkou. Otřásl se rychle a důkladně. S okamžitou platností byly uzavřeny všechny možnosti osobního setkávání na shromážděních a církev zjistila, že jediný způsob setkávání zůstal online. To je samozřejmě významná změna oproti všem minulým velkým epidemiím v historii, které nic takového neznaly – naposledy v pandemii španělské chřipky v letech 1918–1920.

Při dřívějších epidemiích křesťané často zůstávali doma, navíc pomáhali ve společnosti, například v provizorních nemocnicích. Internet a online přítomnost je pro církev již dlouho misijním polem – od sociálních sítí až po vysílání bohoslužeb na síti. Jistě, mnozí křesťané i v dnešní době preferují email a telefon, nicméně okamžitě po uzavření církve se vyrojilo několik způsobů online spojení: různé formy bohoslužby vysílané na internetu a různé aplikace pro osobní spojení, od Zoomu až po Skype. 

Je potěšitelné, že i mezi českými protestantskými církvemi roste zájem o časté slavení večeře Páně a že mnozí tvůrčím způsobem hledají, jak to uskutečnit v dnešních složitých podmínkách.

Nepopírám, že slavit liturgii „na dálku“ má smysl, zejména pro ty, kteří jinou možnost nemají (nemoc, katranténa atd.). Je však třeba dbát, aby to, co se děje, bylo skutečně liturgií (tj. „konáním všeho lidu“) a ne jen jednosměrnou komunikací. Liturgie nejenže modeluje dialog Hospodina se svým lidem, ale umožňuje vzájemné sdílení víry před boží tváří. V mnohém jsme při slavení „na dálku“ omezeni – např. společný zpěv je technicky těžko uskutečnitelný. Jsou však možné dialogy, přednášení jednotlivých přímluv, svědectví, homilie rozhovorem atd.

Večeři Páně „na dálku“ slavit nejde, stejně jako nejde „na dálku“ křtít. Proto návrh slavit večeři Páně doma, vzešlý z Církve bratrské, který většinu problémů řeší, považuji za hodný další reflexe a zkoušení. Nemyslím tím jakýsi synchronní on-line postup, kdy kazatel jakoby „předcvičuje“ jednotlivé rodiny podobně jako aerobik u televize. Myslím tím svěřit předsedání večeře Páně otcům/matkám/představitelům skupin.

Tato možnost byla bouřlivě diskutována i v římskokatolické církvi v Německu.

 Teolog Daniel Bogner již 26. března navrhl mezi řádky1 slavit eucharistii bez kněze jako možné řešení. Vzápětí jej napadl a téměř obvinil z hereze systematik Jan-Heiner Tück2, který napadl i Johanna Pocka, který se bránil3. Argumenty proti předsedání eucharistii pokřtěným, který není ordinovaný, jsou disciplinární, tedy mohou být změněny. Pokud by se taková praxe osvědčila v reformačních církvích, mohlo by to posunout i stanoviska v církvi římskokatolické.

Prožili jsme několik postních a velikonočních týdnů eucharistického půstu. Otevření kostelů a blížící se Svatodušní svátky nás staví před otázku, jak máme dále vysluhovat Večeři Páně. Pandemií koronaviru pro nás nastala nová historická situace, která může změnit budoucí podobu této svátosti na měsíce, na roky, na desetiletí. Kristova církev není vázána na tradiční formy, pro svá rozhodování však musí – při všem zohlednění praktické proveditelnosti a pastýřských aspektů – uvádět především teologická kritéria.

1. Časté vysluhování

Již po několik desetiletí jsme v ČCE svědky trendu směrem k častějšímu a častějšímu vysluhování Večeře Páně. Bohoslužby s Večeří Páně namnoze přestaly být výjimkou, mnohde se staly nebo stávají pravidlem. Dosavadní platná Agenda (1983) i právě vznikající nová Agenda považují nedělní bohoslužbu s Večeří Páně za normativní. Návrat k dřívější praxi, kdy se Večeře Páně slavila pouze o velkých svátcích nebo dokonce jako přívažek k bohoslužbám, vyhrazený sborové elitě, bych považoval za neblahý krok zpět. Česká reformace byla v jednom ze svých proudů (Jan Milíč z Kroměříže) hnutím za velmi časté (každodenní) přijímání. Historický argument má pro nás váhu druhotnou, vždyť např. přijímání malých dětí odporuje reformačnímu pojetí Večeře Páně. Zanedbatelný není ani aspekt ekumenický: častým vysluhováním prostě srovnáváme krok s církvemi klasického protestantismu.

Už ve středu 11. března 2020 jsme v Novém kostele v Litomyšli zrušili první bohoslužby na následující neděli 15. března a nikdo z nás nevěděl na jak dlouho. A hned 26. dubna 2020 jsme začali slavit bohoslužby v povoleném rozsahu patnácti osob dvakrát za neděli. A začali jsme křtem dospělé sestry. A od té doby vždy v mezích daných státem vedeme bohoslužby jak na streamu, což děláme už celé tři roky, tak naživo včetně Večeře Pánovy. Celé roky se tu podává jak z kalichů, tak z kalíšků na podnosu. A v těch kalíšcích je jak alkoholické víno, tak vždy několik kalíšků s nealkoholickou vinnou šťávou.

Už v prvních zprávách rozesílaných ve zpravodaji našeho Sboru Církve bratrské jsem v souhlasu se staršími sboru povzbudil otce a dědy v rodinách, aby lámali chléb a podávali nápoj. A protože mi šlo o to, aby u toho mohly být děti, nechával jsem víno jako alternativu. Povzbuzoval jsem je, aby se jim součástí společného stolování stalo svátostné jídlo. Tam kde nejsou otcové a dědové, povzbuzoval jsem matky a babičky. A kde není celá rodina, povzbuzoval jsem k takovému jednání uměle vytvořená společenství. Myslel jsem tím na lidi v karanténě a mimo republiku. Oslovoval jsem ty, kteří jsou členy sboru a blízce propojené přátele, kteří s námi běžně žijí. 

Nevytvářel jsem obecnou praxi v církvi. A ani si nemyslím, že by naše způsoby měl někdo opakovat jako vzor. Pokud k tomu někdo dojde na základě svobodného uvažování před Bohem, ať mu to je k dobru jako nám. Ještě dodávám, že bych mohl tohle psaní zanést biblickými citáty a následnou argumentací, ale to asi nebyl smysl zadání. 

Multifunkční sborový dům Lípa v Olomouci vznikl přestavbou bývalého kina, je sídlem Bratrské jednoty baptistů a místem pro aktivity Rodinného centra Provázek. V Lípě probíhají jednak bohoslužby, jednak setkávání a programy založené na křesťanských hodnotách, ale otevřené široké veřejnosti.

"My jsme opravdu dlouhou dobu hledali. Když přišla tato možnost a 97% členů sboru řeklo, že do toho půjdou, tak jsme neváhali. Byla tam spousta nostalgie od lidí, kteří tu budovu znali jako bývalé kino, i toto přispělo k tomu, že to je naše srdcová záležitost," říká kazatel Bratrské jednoty baptistů Petr Coufal o koupi a rekonstrukci budovy Lípa na Třídě Svornosti v Olomouci.

Budova Lípa začala sloužit svému novému účelu na podzim roku 2019. Probíhají tam jednak bohoslužby, jednak setkávání a programy založené na křesťanských hodnotách, ale otevřené široké veřejnosti. Lípa je totiž také sídlem Rodinného centra Provázek.

5. 5. 2020

V době několikatýdenní izolace či přímo karantény, způsobené pandemií, se stále naléhavěji objevovala touha po přijímání svaté večeře Páně. Starší v některých sborech se dotazovali, zda není nějaká cesta, jak umožnit slavení eucharistie v době zákazu konání bohoslužeb. Internetové bohoslužby se rozběhly a ukázalo se, že jsou nedokonalou, ale přece jen jistou náhradou církevních shromáždění. Prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků k nám přichází čtení i kázání Božího slova, slova i melodie duchovních písní, modlitby i sborová oznámení. Co ale udělat, aby bylo umožněno také slavení Večeře Páně? Pro některé bylo těžké tuto Kristovu svátost postrádat.

Nejdříve se ozývaly ojedinělé hlasy některých členů staršovstev s dotazem, zda by nebylo možné slavit „po domech“ s odkazem na praxi prvotní církve. Nejdříve se mi zdálo absurdní, aby se slavilo v jednotlivých domácnostech a bez společenství celé místní církve. Nouzový stav se protahoval a povolení bohoslužeb nepřicházelo. Slyšeli jsme, že takovéto izolaci církev nezažila za posledních 100 let. Není tato situace v něčem podobná situaci prvotní církve? A jak to vypadalo tenkrát? Ve Skutcích apoštolů 2,46 je napsáno: „po domech lámali chléb, a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem“. Bylo to po jednotlivých domech a jistě pod dohledem apoštolů a starších sboru. Nelze dnes propojit pastora sboru s jednotlivými domy prostřednictvím videopřenosu?

V souvislosti s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. dubna 2020, kterým se v bodě 6 od 27. dubna za určitých podmínek povolují veřejné bohoslužby s účastí nejvýše 15 osob, vydává předsednictvo Ekumenické rady církví následující výzvu a doporučení pro členské církve.

1) Vyzýváme členské církve, aby v maximální míře respektovaly ustanovení mimořádného opatření a instruovaly své farnosti, sbory a církevní obce o doprovodných požadavcích, vyplývajících z mimořádného opatření, které se týkají dodržování rozestupu, dezinfekce rukou a kontaktních ploch, ochrany dýchacích cest, apod.

2) Doporučujeme, aby církve podle pastorační potřeby zvážily navýšení počtu bohoslužeb různého druhu, nedělních nebo v průběhu týdne, při současném důsledném zachování ustanovení mimořádného opatření.

ČBK vítá rozhodnutí Vlády ČR ze 17. dubna, díky kterému se od 27. dubna budou moci za určitých podmínek konat veřejné bohoslužby a náboženské obřady.

Bohoslužeb se bude moci od 27. dubna účastnit nejvýše 15 osob, od 11. května by to mohlo být 30 osob a od 25. května maximálně 50 osob, a to za dodržení hygienických pravidel či rozestupů platných kvůli šíření koronaviru. Úplný konec omezení by měl nastat od 8. června.

Představitelé ČBK společně s ERC zaslali tento týden dopis předsedovi vlády a krizovému štábu, ve kterém žádali o znovuobnovení bohoslužeb a náboženských obřadů. Další aktivity v této záležitosti podnikal i kardinál Dominik Duka, který vše osobně konzultoval s vedením krizového štábu. 

Vláda ČR 17. dubna rozhodla o tom, že od 27. dubna budou opět možné veřejné bohoslužby s účastí do 15 lidí.

Ministerstvo zdravotnictví také vyhlásilo následující podmínky, které byly konzultovány i s Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí a jsou pro všechny závazné.

"Zákaz volného pohybu osob podle bodu 1 se nevztahuje na účast na bohoslužbě za splnění těchto podmínek:

- bohoslužby se v stejný čas účastní nejvýše 15 osob,

- v bohoslužebném prostoru (kostele, sboru apod.) účastníci bohoslužby dodržují minimální rozestupy dva metry mezi sebou, s výjimkou členů domácnosti,

Píárové video Biblického společenství Kroměříž

Také vám občas tento verš vrtá hlavou? Ještě „šťavnatější“ je jeho pokračování: „Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.“ 1 Kor 14, 34 – 35 

Některé církve či sbory si tento text přizpůsobily k obrazu svému a zredukovaly ho na zákaz ženám v neděli kázat, jinde dokonce ženy v církvi nesmějí ani vyučovat. Verš z 1 Kor 14 přece mluví jasně, ne?! Jenže je zde problém. Slovo eklézia, které v 1 Kor 14 překladatelé překládají jako shromáždění, je jinde přeloženo jako církev. Verš by se tedy dal přeložit ženy v církvi (v eklézii) ať mlčí. Jenže zřejmě i ti nejbibličtější z biblických křesťanů nechají ženy vyučovat v besídce, v mládeži, v dorostu, což je v posledku v něčem ještě větší zodpovědnost než kázání nebo vyučování dospělých, protože dospělí si leccos přeberou, kdežto když kážete hereze dětem, tak děti to nerozpoznají. Zároveň i besídka, dorost, mládež či nejrůznější skupinky, kde ženy v rámci sboru učí, jsou církví (eklézií). Dále se asi nikdo neřídí slovy „nedovoluje se jim, aby mluvily, chtějí-li se poučit, ať se doma zeptají svých mužů.“ Dovedete si představit, že na otázku nějaké ženy po kázání odpovíte: Mlč a zeptej se až doma!

Dále jistě neplatí, že dary Ducha svatého, které nazýváme dary jazyka, jsou výhradně pro muže (např. proroctví, vyučování, slovo moudrosti, slovo poznání či evangelizace, která je často spojena s vyučováním). Jiná věc je, že mnohé ženy jsou schopnější než muži a to včetně vyučování, kázání, v práci s lidmi a v mnoha dalších oblastech.

V mezisborové poště zareagoval Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru BJB na dopis odcházejících baptistů z lovosického sboru

Milá sestro Jano Kopřivová, milí odcházející členové Sboru BJB v Lovosicích,

je mi opravdu velmi líto, že přestáváte být členy lovosického sboru. Vím, že to, co prožíváte, je nesmírně těžké a zdá se, že už nejste ochotni tuto situaci dál nést a jednat o ní.

Zároveň mi dovolte, abych vyjádřil svůj nesouhlas s tím, jak interpretujete dění na SD a postoje sborů BJB k vám. Na SD jste mohli vystoupit a všem delegátům sdělit, co jste ve sboru prožili a co prožíváte. Měli jste k tomu příležitost, ale nevyužili jste jí. Myslím, že to překvapilo nejen mě.

Na sborovém shromáždění dne 17. 3. 2019 za účasti cca 30 členů (počet členů k 1.1.2019 činí 73) byly schváleny změny a doplňky Základního řádu sboru BJB Lovosice, ve kterých byla zavedena účelová konstrukce, která umožňuje vyřadit některé členy z hlasování o vystoupení sboru z BJB a dosáhnout tak po půl roku trvajícím patu 2/3 většiny pro tento krok, který kazatel Václav Chumchal za lovosický sbor vyhlásil na Radě zástupců sborů BJB 3.11.2018 (viz též Společné foto kazatelů a starších pěti sborů, kteří se rozhodli odejít z BJB).

Členové sboru, kterým je sborovým shromážděním stanovena (schválena) sborová kázeň, se nemohou účastnit sborových shromáždění a členských jednání, a nemohou se tak podílet na společném rozhodování sboru. Nové doplňky snižují kvórum pro usnášení schopnost sborového shromáždění, neboť se členové ve sborové kázni nově nemají započítávat do počtu členů nutných pro usnášení schopnost. 

Kroměřížský sbor rozeslal na sbory BJB hromadný e-mail s prohlášením staršího sboru Lance Robertse. Zveřejňujeme ho proto, že se vyjadřuje k příspěvkům zveřejněným na Notabene.

Milí bratři, milé sestry,
posíláme krátké vyjádření staršího sboru ohledně fám, které určití lidé šíři ohledně převodu sborové budovy a majetku kroměřížského sboru.

Prosíme vás, abyste se těchto pomluv neúčastnili. V případě dotazů či obav se, prosím, obraťte přímo na náš sbor.

28. 02. 2019

Milí bratří a sestry, 
na základě emailu od br. Jana Jackaniče bych chtěl napsat krátké vyjádření k situaci našeho sboru. Jan nám napsal, že se pouze snaží získat informace ohledně dění v našem sboru. Napsal: „vzhledem k neustálým dotazům na převod vaší modlitebny bych vás rád požádal, zda mi můžete poslat kopii rozhodnutí sborového shromáždění, o kterém jsi mi říkal po telefonu…”.

Jsem vděčný za jeho moudrost, za to, že nepředpokládal zlo, jako někteří jiní na bulvární stránce Nota Bene.

Je to nechutné čtení, ale když něco podobného (zároveň nekonečně lepšího) napsal C. S. Lewis, proč k problému nepřistoupit ze stejné perspektivy jako kdysi on. 

Můj drahý Tasemníku, slyšel jsem, že se z našeho pacienta stal kazatel, kněz, farář, duchovní vedoucí, je nakonec jedno, jak mu lidé říkají. Pracovně ho nazvěme duchovní. Je jedno, zda v církvi nebo v křesťanské organizaci. Horší ale je, že se tak stalo! Jsem z toho velmi znepokojený a můžeš si být jist, že za to, že jsi situaci nechal dojít až tak daleko, obdržíš na pekelném výboru vážné pokárání. Duchovní, který věrně slouží našemu nepříteli, pro nás představuje extrémní nebezpečí. Ale nezoufej. Je stále mnoho možností, jak ho v jeho rozletu zastavit. 

Za určitých podmínek je dokonce dobře, když je duchovním. Mnoho lidí v církvi a křesťanských organizacích totiž duchovním vedoucím stále důvěřuje a otevírá se jim, proto když duchovní svojí pozice zneužijí, odrovnají tím mnoho zbožných duší, které pak už více s Nepřítelem nechtějí mít nic společného. Jedna z pastí, na které naše ministerstvo dlouho pracovalo, se jmenuje moc. Mnoho duchovních pokušení moci podlehlo a já ti nyní poradím, jak tuto past nastavit tak, aby spolehlivě sklapla. Nezapomeň dávat pravidelná hlášení, jak to, co ti radím, na našeho pacienta aplikuješ.

K 11. 2. 2019 zanikl Sbor Bratrské jednoty baptistů v Kuřimi a byl vymazán z Rejstříku evidovaných právnických osob, který spravuje Ministerstvo kultury. Právním nástupcem sboru se stala Bratrská jednota baptistů.

Zdroj: Úplný výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob

Kuřimské společenství dál funguje jako zapsaný spolek Křesťané Kuřim, z. s.

Řád sboru BJB Kroměříž

Přijetí za člena

Pokud staršovstvo schválilo žádost uchazeče o přijetí za člena, bude nový člen představen sboru na nejbližší bohoslužbě nebo sborovém setkání se staršími. Starší přečte členský slib a zástupce sboru si s novým členem podá ruku na znamení přijetí do obecenství. Tímto nový člen získává všechna práva a výsady vyplývající ze členství ve sboru. Celý sbor je vždy informován o probíhajícím procesu přijímání dané osoby za člena, aby se mohl případně k jeho členství vyjádřit.

Základní řád sboru BJB

II. Členství

Členem sboru se může stát každý, kdo byl na základě své žádosti a po jejím přezkoumání z podnětu staršovstva k členství doporučen a sborovým shromážděním přijat.

Všichni členové souhlasí s procesem řešení konfliktů a průběhu sborové kázně popsaným zde a v souvisejících Zásadách života sboru a vzdávají se svého práva na jakékoliv právní kroky proti sboru prostřednictvím občanského soudu či přelíčení.

Cílem všech kázeňských kroků je vždy náprava daného člověka. V případě, že však k nápravě nedojde, souhlasí členové sboru BJB Kroměříž, že na povahu nebo proces kázeňských kroků, jež starší podniknou, nepodají soudní oznámení.

Dnes končíme s přednáškovou sérii Prolomit ticho, kde jsem se pět týdnů snažil ukázat důležitost odvahy. Je to proto, že kdykoliv ve správný čas prolomíme ticho, otevřeme dveře alternativní budoucnosti. Díky tomu může jediný a zcela obyčejný člověk změnit dějiny. Naše slova, naše skutky, naše modlitby, naše zastání – to vše může změnit chod událostí, a spustit lavinu změn, nebo to může vytvořit nenápadnou díru do zdi, která se zdá být neprolomitelná.

V sérii jsme se tedy podívali na roli křiku (nebo modliteb, chcete-li) utlačovaných, na vykoupení ze strachu bezvýznamnosti, na radikální výzvu, která Ježíšovi otevřela dveře ke službě pohanům, a na Ježíšovo povolání stát proti rozzlobenému davu. Dnes se podíváme dovnitř církve na prolomení církevního tlumiče.

Abych vám vysvětlil, o čem budu mluvit, povyprávím vám vzpomínku na jednoho člověka, který nás krátce v Elementu navštěvoval. Byla to mladá žena z USA, která sem do Hradce přijela vyučovat angličtinu. Protože byla křesťanka, někdo ji poradil, aby k nám začala chodit. Když sem přišla, zhrozila se. Ne, nevadilo ji, že se scházíme v kině, s hudbou ani hlasitostí taky neměla problém. Byla ale z církve, kde upřímně věří tomu, že by žádná žena neměla kázat, vyučovat a vést. Když přišla k nám, s hrůzou zjistila, že u nás tohle všechno ženy dělají. A že dokonce máme více žen, které kážou a vyučují, než mužů. A že v LeadTeamu Elementu je více žen než mužů. Bylo to pro ni velmi nemilé překvapení.

Jsou v mnoha (nikoli ve všech) sborech… jsou tvrdí, mají jasné postoje, dokáží se ozvat, většinou dobře znají řád a rádi s ním operují, jsou v opozici proti vedení sboru, jsou znepokojení, jak je veden sbor a někdy i celá denominace. Většinou mají velmi dobré argumentační dovednosti, rádi vzpomínají na „starou dobrou církev, kde se lidé měli rádi, a vládl pořádek“.

Členové včetně kazatele z nich mají obavy, snad proto, že se obávají konfliktu. Přes svojí tvrdost tito lidé velmi dobře ovládají křesťanský slovník a netají se svojí láskou ke sboru a k církvi. Svoje ostré chování si zdůvodňují tím, že bojují za Boží věci, za nápravu sboru a církve. Rádi píší dlouhé maily, které bývají ostré jak břitva a ze kterých adresáti mají někdy bezesné noci. Záludné na jejich argumentaci je, že v lecčem mají pravdu, jenže způsob, jak o ní komunikují, je těžko přijatelný.