Před devíti lety jsme se jako sbor rozhodli udělat krok víry a opustili jsme praxi přijímání peněz od státu a vrátili se k biblickým principům zabezpečení životaschopnosti sboru. Od ledna roku 2010 náš sbor funguje bez státních dotací na platy duchovních a peněz z restitucí. Nemáme zahraniční podporu, mecenáše, nevyvíjíme ziskovou činnost. Veškeré finanční prostředky, kterými disponujeme, pramení z věrného dávání našich členů (možná lépe řečeno: pramení z vnímání církve jako nedílné součásti našich životů).

Byl jsem požádán, abych se sdílel, jaká byla cesta k našemu rozhodnutí stát se finančně plně samostatným sborem a jaké je dnešní ovoce tohoto rozhodnutí.

OTAZNÍKY A DŮVODY (ROK 2009)

Když jsme byli v roce 1999 ustanoveni sborem, tehdy to znamenalo, že se jako pastor stávám zaměstnancem církve placeným ze státních peněz. 10 let jsem pobíral státní plat. Otázka přijímání peněz od státu mě začala znepokojovat až počátkem roku 2009.

S tím, jak ze společnosti postupně mizela optimistická porevoluční nálada a vstřícnost vůči církvi začala uvadat, se stále častěji objevovaly signály, že vláda ani veřejnost již církev podporovat nechtějí. Ze strany sekulární společnosti sílilo volání po odluce. „Proč by měl stát platit církev za služby, které si neobjednal?“ byl charakteristický výrok té doby. Diskutovaný biblický argument pro přijímání podpory od státu z Ezdráše 1:1-6 (o rozhodnutí perského krále Kýra, aby byl Hospodinův chrám budován z majetku obyvatel říše) začal rychle ztrácet na váze. Navíc z předrevolučního období státního financování církve byly cítit spíše metody dohledu nad církvemi a jejich korumpování (slovníková definice: korumpovat znamená nějakým vlivem, často penězi, dosahovat nesprávného jednání někoho, podlamovat zásadovost a správné postoje). Tím nechci říct, že jsme tomu systému podlehli – chci jen vzpomenout, že zákon č. 218/1949 Sb. se výroku krále Kýra nepodobal.

Další pobírání státního platu se pro mě osobně začalo stávat otázkou svědomí. Přísloví 23:6-8 radí: „Nejez chléb nepřejícího člověka, který ti říká jez a pij, ale jeho srdce s tebou není. Vyzvrátíš to, co jsi snědl, a promarníš svá příjemná slova.“ Začal jsem vnímat, že jím chléb, který bych raději jíst neměl.

Co znamená, že náboženské společnosti podle § 16 Listiny spravují své záležitosti nezávisle na státních orgánech, to ilustrují soudní rozhodnutí v jednotlivých kauzách. Obecně lze konstatovat, že jde obvykle o případy, kdy některou církev či jinou náboženskou společnost žaluje její bývalý pracovník pro předpokládané protiprávní ukončení pracovního poměru s odvoláním na zákoník práce ve verzi účinné v dané době.

Současný Zákoník práce (zákon č. 262/2006) ve svém § 1 definuje smysl této právní normy v pěti bodech a-e, z nichž jeden garantuje zájem zaměstnavatele, totiž řádný výkon práce zaměstnancem, ostatní čtyři hájí zájmy zaměstnanců jako slabší strany v pracovněprávních vztazích. Ty pak shrnuje v samostatném odstavci takto:

Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

Soudní pře bývalých zaměstnanců náboženských společností v pozici, jíž zákony označují jako roli „duchovního“ vycházejí ze zájmu obhájit a prosadit právě tyto hodnoty veřejného pořádku. Tito lidé mohou v jednotlivých případech ve sporu s náboženskou společností být se svým stanoviskem v právu nebo v neprávu, avšak soudy se ve smyslu ustanovení Listiny a Zákona o církvích u této kategorie pracovníků oprávněností jejich stanoviska nezabývají. Vyslovují v různých etapách soudního řízení, v původních rozsudcích a v reakcích soudů vyšších stupňů na odvolání, dovolání a kasační stížnosti vždy v tom smyslu, že nejsou kompetentní o tom rozhodovat. Hlavní argument směřuje k odlišení právní formy činnosti duchovního od pracovního poměru. Tato forma se uvádí jako služební poměr s tím, že pro něj platí vnitřní předpisy organizace, která s fyzickou osobou do tohoto vztahu vstupuje. Vnitřní předpisy však nepodléhají posouzení z hlediska Listiny a nižších právních norem vždy s odvoláním na deklarovanou nezávislost náboženských společností v těchto ohledech na státních orgánech.

Určitě tomu tak není vždy, ale čas od času se náš moderní svět potýká s problémy, které kdosi, kdysi dávno předvídal a snažil se jim předejít. V naší „západní” kultuře máme zřejmě hluboko uvnitř založenu společnou myšlenku o odluce státu a církve a tato myšlenka nám zapadá do série základních kamenů, na nichž, podle nás, lze jedině postavit fungující demokratický, právní stát.

Pokud se na myšlenku odluky státu a církve podíváme z čistě právního pohledu – není zase tak stará. Autorství samotné fráze (v originále „Separation of church and state”) o odluce (nikoliv myšlenky – ta je nepochybně mnohem starší) bývá obecně přisuzována Thomasi Jeffersonovi, který ji prvně, prokazatelně použil v jednom ze svých dopisů, otištěných i v novinách v roce 1802. Jefferson v tomto dopise použil výrazu „wall of separation“ – tedy „zeď oddělující“ církev a stát.

Ústava USA, která si příští rok připomene kulaté výročí svého vzniku sama o sobě vlastně tuto zeď ani tak nestaví – spíše jakýsi plot, když ve svém článku VI. hovoří o tom, že žádné náboženské vyznání se však nesmí vyžadovat jako podmínka k zaujetí funkce či plnění jakékoli společenské povinnosti ve Spojených státech.

Je zřejmé, že církve v naší zemi čelí zásadní výzvě. Na jedné straně se jedná o neoddiskutovatelný úbytem členské základy, což nám dokládají data ze sčítání obyvatel (bez ohledu na tvrzení některých církevních exponentů, kteří to popírají s tím, že lidé „se nepřihlásili“). Dnešní církve příliš nerostou, opravdu účinná evangelizace – tzn. nad rámec obrácených jednotlivců – zde snad 25 let nebyla (pokud ovšem nevěříte na pohádky), byť proroctví o vlně probuzení tu máme v podstatě stejně dlouho.

Hlavním zdrojem nových členů jsou – řečeno slovy Kaddáfího – dělohy našich křesťanských žen. Už dnes počet dětí a mládeže dorovnává „starší a pokročilé“, někdy je dokonce převyšuje. Je to samozřejmě pouze dočasný trend, protože rodily zejména ženy z „Husákovy generace“ a mladé páry se vesměs (čest vyjímkám) do plození dětí nehrnou.

S tím, jak ubývají lidé a noví nepřibývají, musí církve řešit problém, jak to celé ufinancovat. Zatím se ještě kostely neprodávají muslimům, jako v sousedním Německu, ale to třeba přijde. Dnes je potřeba zajistit platy pro faráře liduprázdných kostelů a sborů, kde je počet členů srovnatelný s běžnou domácí skupinkou. (A do toho restituce, které do budoucna definitivně odříznou církve od státního vemene.)

Jeden z nejvýraznějších pojmů, které se uplatňují v úvahách o postavení náboženství v moderním státě, se jmenovitě v České republice zdá být natolik samozřejmým, že se samozřejmým stalo i jeho nepřesné pochopení. Chtěli bychom se tedy zamyslet nad tím, že odlukou státu a církví (za konfesijní plurality nelze mluvit o jedné církvi) je třeba rozumět nikoli společenskopolitický akt, nýbrž určitý model uspořádání vztahů mezi státem a církvemi. Tam, kde se tento model uplatňuje, jsou státní a církevní struktury zřetelně distancovány, takže se vylučuje jakýkoli „sňatek trůnu a oltáře“, činící z určité křesťanské církve „státní církev“ (o teokracii, hierokracii nebo césaropapismu nemluvě).

ČSSD stáhla senátorskou novelu, která měla zavést povinnost církví zveřejňovat zprávy o jejich hospodaření. V úvodu březnové schůze horní komory to dnes za předkladatele oznámil František Bublan (za ČSSD). Zdůvodnil to mimo jiné tím, že účel novely lépe naplní chystaný vládní návrh o veřejné prospěšnosti.

O novém modelu spolupráce mezi kraji a církvemi budou dnes večer v brněnské vile Stiassny jednat zástupci Asociace krajů ČR společně s Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí. Kraje už nechtějí podporovat církve jako v předešlých letech vzhledem ke změně jejich ekonomického postavení po schválení zákona o církevních restitucích.

Počet německých katolíků a protestantů, kteří oficiálně opustili církev, byl loni podle listu Wall Street Journal nejvyšší za posledních dvacet let. Věřící z církve vystupují zejména kvůli vysokým daním. Placení církevních daní je v Německu tradiční, přesto se tomu řada lidí dosud úspěšně vyhýbala.

Němečtí věřící musí církvím navíc odvést okolo devíti procent z částky, kterou odvádí jako daň z příjmu. Podle Wall Street Journalu tak musí například registrovaný člen církve, jehož roční příjem činí 100 tisíc eur (v přepočtu zhruba 2,7 milionů korun) a odvádí 30% daň (téměř 830 tisíc korun), zaplatit navíc od 2 400 do 2 700 eur (zhruba 70 tisíc korun).

Místopředseda Strany svobodných občanů Jiří Payne předal 20.6.2014 na vládu dopis pro premiéra, v němž požaduje, aby vláda urychleně začala řešit odluku církve od státu.

V Praze dne 20. června 2014

Vážený pane předsedo vlády,

se zájmem sleduji Vaše úsilí dosáhnout spravedlivějšího nastavení vztahů mezi státem a církvemi a domnívám se, že by pro Vás v tomto kontextu mohl být zajímavý následující podnět, který se pokouší upozornit na problémy, které nedořešila vláda Petra Nečase.

Motivací i odůvodněním pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi mělo být dosažení odluky mezi státem a církvemi (Zákon o majetkovém vyrovnání v preambuli explicitně uvádí, že má „umožnit … obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností“). Česká společnost podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má zaplatit církvím odškodnění ve vysoce nadstandardní výši oproti odškodnění pro soukromé osoby, nemluvě o tom, že až na několik výjimek právnické osoby odškodněny nebyly vůbec. Vzhledem k tomu, že odluka prozatím nezačala, a že jí již nic nebrání, je nyní úkolem České republiky odluku v podobné míře provést.

Příliš velká touha po materiálním zajištění a moci, nedůslednost v dodržování pravd, které sama hlásá, zkostnatělost a proměna ze služebníka ve vládce. To jsou hlavní výtky vůči současné římskokatolické církvi, které soustavně připomíná religionista Ivan Odilo Štampach, nejnověji televizním pořadu Interview ČT24 z 18. dubna.

Když vidíte, že církve nechtějí jednat o možné úpravě, revizi parametrů zákona o církevních restitucích, jak to na vás působí?

Vedení zúčastněných církví si možná libuje v představě, jak bude disponovat těmi miliardami, jak jim ty peníze dodají vlivu a tak dále. Na druhou stranu stačí prostý propočet, aby člověk pochopil, že peníze, které dostanou, jejich ekonomickou situaci nevyřeší. Naopak za takových patnáct dvacet let, až doběhne státní pomoc, budou muset církve podnikat tak, aby měly padesátiprocentní podnikatelský zisk. A to je nemyslitelné. Nakonec tak církvím celá tahle kauza spíš uškodí než pomůže.

Debata o „církevních restitucích“ na stránkách Protestanta (1/2014, 2/2014) se konečně dostala do vyhraněné polohy. Začínají se ostřeji rýsovat postoje jejich kritiků i zastánců. Odpůrci tvrdí, že nejde o „vyrovnání některých majetkových křivd“, ale že před nás dějiny staví test mravní odolnosti, zda odoláme nástrahám mamonu. Církev má být chudá. Dokonce slyšíme, že má žít z ruky do úst.

Horizontem debaty již nejsou „restituce“, ale pomalu se jím stává ideál skromnosti. Zastánci odkazují k ideálu skromného, diakonického a tedy i současného svobodného života církve v kontextu transformované společnosti. Oba dva tábory připomínají starost o společenskou spravedlnost, odpovědnost za veřejný prostor, zájem o sociálně vyloučené, snahu o rozvíjení nízkoprahových aktivit.

Ve starověku se křesťanské církve zabývaly ze všeho nejvíc evangelizací a ve středověku zase politikou. V obou případech se stejnou chutí a s nemalými úspěchy.

V novém věku (včetně věku přítomného) se církve soustředí především samy na sebe. Což nemusí být nutně tak špatné, pokud to nebude sobecké, pokud to bude spojeno s tím, že půjdou trochu do sebe a podaří se jim udělat to, čemu se v oblasti IT říká aktualizace.

Církve potřebují důkladně obnovit svoji duchovní identitu, výrazně zjednodušit svoji organizační strukturu, nekompromisně zmodernizovat svoje vnější projevy.

Jestli chce vláda něco docílit, musí opravdu ve vyjednávání použít i tvrdé argumenty. Církev nemá jediný důvod cokoliv měnit. Byl jsem proti církevním restitucím dříve a jsem proti nim i teď. Jestli církve nepřistoupí na reálnou sníženou částku za restituce, tak jim zrušme diskriminační výjimku!!! Ponechávám zcela bez diskuze, jakým způsobem tento majetek po staletí nabývaly.

V naší republice přežívají některé zákony, které jsou nespravedlivé vůči některým skupinám obyvatelstva. Pokud však existuje v České republice zákon, který je doslova diskriminační, ačkoli je nazýván Antidiskriminačním zákonem, pak Občanská konzervativní strana  prosazuje, aby takový zákon byl zrušen !

Zástupci církví a náboženských společností chtějí posunout debatu o kooperaci mezi státem a církvemi na vládní úroveň. Zároveň včera (25. března 2014) ukončili expertní část jednání v komisi se zástupci ČSSD a ANO. Tato platforma již totiž pro ně, po vyvrácení námitek k zákonu 428/2012 Sb., neskýtala prostor pro dialog o roli církví ve společnosti.

Praha: „Vyzýváme vládu, aby zahájila s církvemi účastnými na práci expertní komise jednání o kooperativním modelu další spolupráce mezi státem a církvemi. Nikoli ale jednání o změně zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi," řekl na tiskové konferenci po jednání (25. března 2014) generální sekretář ČBK Tomáš Holub, podle kterého nebylo možné dosáhnout dohody na úrovni expertní komise. Církve a náboženské společnosti podle něj jednoznačně vyvrátily námitky politických stran, ty však závěry církví nakonec nepřijaly.

Dnes, 25. března 2014 večer, proběhlo třetí setkání expertní komise církví, náb. společností, ČSSD a ANO. Strana církví a náboženských společností dospěla k přesvědčení, že je potřeba fungování kooperativního modelu vzájemné spolupráce mezi církvemi, náboženskými společnostmi a státem, tedy naplňování zákona o částečném majetkovém vyrovnání, řešit na vládní úrovni. Církevní část expertní komisetak dnešním dnem ukončuje činnost, a vydává k tomu následující prohlášení:

Komuniké k ukončení činnosti církevní části expertní komise mezi politickými stranami ČSSD a ANO na straně jedné a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé

Církve chtějí od hnutí ANO a sociálních demokratů slyšet důvod, proč by se měly snížit finanční náhrady za nevydaný majetek konkrétně o 13 miliard korun. S politiky se mají v úterý večer setkat kvůli závěrům, k nimž došli experti obou vyjednávacích stran. Ti se shodli na některých technických výpočtech, které potvrdily, že finanční částky pro majetkové vyrovnání státu s církvemi nebyly nadsazeny. České tiskové kanceláři to dnes řekl generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.

Vyjednávací strany se podle Holuba již v některých otázkách shodly, dohoda však uzavřena nebyla. "Slyšeli jsme od sociální demokracie zdůvodnění, že by se měl majetek snížit o 13 miliard, protože to bylo nespravedlivé. To ale výpočty neukázaly. Tak věříme, že náš materiál je právě odpovědí na tuto otázku," uvedl Holub.

Pokud církve nebudou souhlasit s omezením finančních náhrad a s dohledem nad hospodařením, nelze podle místopředsedkyně Senátu a ČSSD a šéfky vyjednávací komise s církvemi Aleny Gajdůškové zaručit, že poslanci zákon o majetkovém vyrovnání nezmění i bez dohody s církvemi. Dnes večer se v Lidovém domě sejdou vyjednavači ČSSD, ANO a církví.

* Platí stále, že chcete, aby se výše 59miliardových náhrad snížila o 13 miliard?

 Ano.

* Čím chcete církve přesvědčit?

 Budeme argumentovat tím, že církve byly vždy vnímány jako veřejnoprávní organizace, ale zákon o majetkovém vyrovnání k nim přistupuje, jako by to byly soukromé subjekty. Myslím, že si toho jsou samy církve vědomy. A je v jejich zájmu, aby vše bylo přijatelné pro širokou veřejnost i pro věřící. Řada silně věřících mně říká, že se zákonem nesouhlasí.

Sdružení evangelikálních teologů pořádá v pondělí 24. 3. 2014 teologické fórum na téma Peníze a církev, dávání a obětavost: Financování života a služby církve.

Teologické fórum se bude konat ve Sboru Církve bratrské v Praze 1, Soukenická 15. Program začne v 9:30 hodin. Na fóru vystoupí kazatelé a faráři několika církví. Bude možnost zapojit se i do diskuze.

Spor o peněžitou část církevních restitucí by podle prezidenta Miloše Zemana mohlo vyřešit, kdyby peníze od státu církve využily na veřejně prospěšné účely. Vládní strany ČSSD a ANO žádají snížení peněžitých náhrad, zatím se ale na tom se zástupci církví neshodly. Církve mají podle zákona o majetkovém vyrovnání dostat nemovitý majetek zabavený za komunismu v hodnotě asi 75 miliard korun. Kromě toho má stát během 30 let církvím vyplatit ještě 59 miliard korun navýšených o inflaci jako náhradu za nevydaný majetek. Právě navýšení o inflaci je podle Zemana problematické. "Inflační doložka objem (náhrad) prakticky zdvojnásobuje," uvedl.

Na setkání (7.2.2014) zástupců koaličních stran ČSSD a ANO s církvemi ohledně restitucí k zásadní dohodě o snížení náhrad stále nedošlo, komise se kvůli tomu znovu sejde přibližně za měsíc. Do té doby by měly církve předložit své připomínky. Zatím ale přistoupily na požadavek, že zveřejní své hospodaření. Nyní ho každoročně posílají ministerstvu kultury, ale je neveřejné. Ve výročních zprávách budou také informovat o výši prostředků, které věnovaly nebo hodlají věnovat na veřejně prospěšné aktivity. 

Pokud bych zůstal farářem na sboru, choval bych se stejně jako mnoho mých kolegů. Jednání se státem bych sledoval zpovzdálí, podle toho, zda sbor něco vlastnil nebo ne, bych se rozhodoval, jak jednat, ale nebyl by problém uchovat si odstup a nezávislost. V něm bych se moc nestaral o to, co církev v té věci kdy řekla. Můj odstup by mně umožňoval komentovat to naprosto svobodně, někdy jen na základě toho, co bych v té které chvíli ze svého pohledu a z pohledu „mých blat“ považoval za správné. Moje zapojení do celé problematiky jako faráře na sboru by bylo kusé, okrajové a určeno nanejvýš plněním vyšších výzev, např. při kompletaci seznamu zabaveného majetku sboru. Je pravda, že zůstat farářem na sboru by nebylo špatné, ovšem život šel jinudy.

Neústupnost církevních představitelů při jednáních o revizi mnohamiliardových finančních náhrad vede některé právníky k názoru, že by bylo možné církvím zdanit příjmy od státu – nejen každoroční dvoumiliardové výplaty paušálních náhrad, ale dokonce i roční dotace na provoz.

Ve svých analýzách toho, jak zmírnit dopady církevních restitucí na státní rozpočet, k těmto návrhům podle informací Práva dospěly právní expertizy, které by mohly využít soc. dem. a ANO při jednáních s církvemi v rámci komise, která k tomu byla zřízena.

5. června 2013 se uskutečnil další ze studijních dnů Středoevropského centra misijních studií nazvaný „Církevní restituce jako výzva aneb dokážou být církve opravdu církvemi?“.

Akce se konala v kostele U Jákobova žebříku v Praze-Kobylisích od půl desáté do jedné hodiny odpolední a skládala se ze dvou hlavních částí – moderované panelové diskuse účastníků a zodpovídání otázek z pléna. Téma, které je v současné době velice živé a aktuální, jsme se snažili pojednat z hlediska misie a misijní eklesiologie.

Přes nepřízeň počasí a stoupající vodní toky, které některým bratřím zkomplikovaly dopravu do metropole i v rámci metropole, se nakonec podařilo dorazit sedmi panelistům – teologům, duchovním a spolupracovníkům z různých denominací. Pozvání přijali Jaromír Strádal (ČCE), Pavel Černý (CB), Daniel Fajfr (CB), Jáchym Gondáš (BJB), Luděk Korpa (ČCE), Petr Brzobohatý (SKC) a Jan Satke (ČCE). Mezi hosty nechyběli ani korejští duchovní a členové SCMS Jongsil Lee a Kwang-Hyun Ryu nebo duchovní japonské komunity Shinl Son, takže účast byla vskutku mezinárodní. Moderování diskuse se ujal misiolog a badatel SCMS Pavol Bargár. Studijní den se nesl v duchu příjemné a přátelské atmosféry a přinesl mnoho inspirativních podnětů. Na následujících řádcích vám přinášíme přepis toho nejzajímavějšího, co v rámci diskuse zaznělo.

Udělejme, my katolíci, vstřícné gesto vůči společnosti: Na platy „svých“ duchovních si vybírejme sami mezi sebou, navrhuje lidovecký politik a katolík Cyril Svoboda.

Přemýšlím o narovnání vztahu mezi státem a církvemi po schválení přetřásaného zákona a po podpisu příslušných smluv.
Jak přispět ke vstřícnému vztahu církve a demokratických politických stran, které nesouhlasí s přijatým řešením?
Hlavně však: jak zlepšit obraz naší církve v očích české veřejnosti?
Jak jí udělit skutečnou nezávislost?

Církve se v rámci současné situace kolem restitucí stavějí na roveň firem a soukromých restituentů. Zapomínají ale přitom na duchovní podstatu, vyjádřil v televizním pořadu Hyde Park svůj postoj religionista Ivan Odilo Štampach.    

"Církve se před léty velmi zlobily, když je kdosi přirovnal ke spolku zahrádkářů. Samozřejmě nejsou spolek zahrádkářů, mají dlouhou tradici a význam v životě společenství, ale teď se stavějí vedle organizací zcela světských, třeba vedle firem a jednotlivců, kteří restituovali majetek. Jako by zapomněly, na své duchovní kořeny, ve kterých zrovna jde o to, že Ježíš říká, že nelze sloužit zároveň Bohu i mamonu. A kde svatý Jakub říká ve své epištole, že peníze jsou začátkem všeho zla," charakterizoval Štampach svůj pohled na restituční úsilí.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, mediální obraz BJB, argumentace pro a proti ne/přijetí zákona či teologicko-historická perspektiva, to jsou názvy referátů, které zazněly během sedmého ročníku Procházkovy přednášky. Další z cyklu setkání nad aktuálními i historickými tématy se uskutečnila v sobotu 5. října ve sboru BJB Na Topolce v Praze.

„V několika předchozích letech jsme se důkladně věnovali tématu politické persekuce BJB v období od konce padesátých let do začátku normalizace. Ve státních archivech jsme objevili množství dosud neznámých a nezveřejněných informací, které vnesly do kolující ústní tradice nové světlo a pomohly nám lépe si představit situace, ve kterých se sbory i Jednota tehdy ocitly. Téma perzekuce jsme v minulém roce na Procházkově přednášce prozatím uzavřeli, ale náš cíl zůstává stále stejný – každé ze zvolených témat chceme sledovat z různých úhlů pohledu, chceme sebe i hosty přednášek inspirovat k vzájemným rozhovorům, diskusi, přemýšlení i znovupromýšlení vlastních postojů i postoje BJB jako celku.“ přibližuje obsah předchozích ročníků a cíl Procházkovy přednášky Ester Pěkná, spoluorganizátorka setkání.

Časopis Rozsievač se zeptal kazatele brněnského baptistického sboru, proč jejich delegáti hlasovali pro přijetí tzv. vyrovnání státu a církví.

Věříme, že je mezi baptisty stále možná svoboda v pluralitě názorů.

Respektujeme pohledy jiných sborů i výsledek dubnového Sjezdu delegátů a pevně věříme, že rozdílnost v našich názorech nezpůsobuje narušení našich vzájemných vztahů.

My jsme chápali to, co nám bylo nabízeno, jako výsledek širší dohody mezi státem a církvemi a také dohody církví mezi sebou.

1. Církve se v debatě o opodstatněnosti restitučního nároku rády pasují do role okradených. Aniž bychom jakkoli bagatelizovali zabavování a především následnou barbarskou devastaci jednotlivých památek i celých architektonických, vzdělávacích, kulturních či hospodářských komplexů (o křesťanském dědictví zvláště platilo „kam komunisti šlápnou, tráva neroste“), nelze se tvářit, že na komunistickém postátnění církví prostřednictvím zákona z r. 1949 křesťané a představitelé církví též z rozmanitých důvodů nespolupracovali. U protestantů nelze pominout ideovou a přesvědčovací roli J. L. Hromádky. Ale své poví i detail: když byl evangelický církevní rada Valeš vyzván předložit svůj projev při schvalování církevních zákonů v r. 1949, úředník, jenž mu ho za komunistický církevní úřad proškrtal a doplnil do „správné“ podoby, tu působil jako aktivní člen československé církve. A dokladů o pozdějším průběžném posvěcování komunistické politiky (včetně pošlapávání nezávislých kritických postojů) církevními autoritami lze celkem snadno dohledat víc než než dost.

Stále častejšie sa verejne objavuje otázka financovania cirkví štátom. Ako to teda vyzerá s financovaním našej Bratskej jednoty baptistov na Slovensku? Časopis Rozsievač sa opýtal tajomníka BJB v SR Tomáša Valchářa.

Akým spôsobom sú financované zbory a ústredie BJB na Slovensku?

Naše financovanie stojí na troch základných pilieroch. Prvým sú financie zo štátneho rozpočtu, ktoré slúžia na pokrytie väčšej časti mzdových nákladov našich kazateľov a misijných pracovníkov a prevažnú časť nákladov na prevádzku ústredia. Druhým sú vlastné prostriedky zborov, ktorými si hradia chýbajúce prostriedky pre mzdy pre svojich kazateľov alebo misijných pracovníkov a aj prispievajú na náklady celocirkevných pracovníkov. Tretím pilierom sú sponzorské prostriedky, ktoré sa nám darí získavať od našich podporovateľov na rôzne projekty.