V minulém čísle časopisu Protestant Jan Škrob vyjádřil své znepokojení nad některými signály, které jsou pozorovatelné v prohlášeních Ekumenické rady církví či jejích jednotlivých představitelů. V článku „Za koho mluví Ekumenická rada církví?“ se soustředil především na pletivo témat spojených s Istanbulskou úmluvou, manželstvím stejnopohlavních párů či formulací mužských a ženských rolí ve společnosti. Jan Škrob z perspektivy, která dnes bývá trochu nešťastně označovaná jako liberální, vyjádřil obavu, jestli se ERC přespříliš neidentifikuje s autoritářskými, silně konzervativními a pravicovými tendencemi některých církví.

Není bez zajímavosti, že velmi podobný okruh témat hraje centrální roli také v jiné vlně kritiky ERC, která se v současnosti probudila v táboře několika fundamentalistických sborů Bratrské jednoty baptistů. Čtyři sbory a jedna kazatelská stanice, které patří k nejradikálnějším z nich, oznámily před nedávnem své rozhodnutí opustit alianci Bratrské jednoty baptistů. Jedním z hlavních důvodů byla mimo jiné také trvalá spolupráce českých baptistů s ERC. Ta je ovšem podle mínění fundamentalistů příliš liberální a zejména v benevolenci k sexuálním menšinám zatahuje baptisty mezi církve hříšně volnomyšlenkářské a nevěrné Písmu.

Ekumenickou radu církví považuji za dobrou platformu mezidenominační komunikace a spolupráce v oblastech, které shledáme za užitečné - diskutujme o těch oblastech. Svůj význam má ERC též jako platforma pro společnou komunikaci minoritních nekatolických denominací se státem v již zmíněných oblastech působení těchto církví ve veřejném prostoru jako jsou vězeňská, nemocniční a vojenská duchovní služba, bohoslužby a jiné křesťanské pořady ve veřejnoprávních médiích, hájení zájmu církevních škol, možnost připomínkovat návrhy některých zákonů apod.

Faktem je, že žijeme v zemi, kde 90% lidí, kteří chodí do kostela, jsou katolíci. Katolická církev má nepoměrně větší finanční a personální možnosti než všechny nekatolické církve dohromady. Proto se není čemu divit, že zástupci ŘKC může být u všeho možného. Vezměme na vědomí, že díky velkorysému přístupu římskokatolické církve, mají církve sdružené v ERC ve veřejném prostoru daleko větší prostor než odpovídá jejich celkovým počtům.

Milí bratří a sestry v lovosickém sboru.Chci reagovat na obě vaše zamyšlení nad vystoupením BJB z ERC.Především nemohu souhlasit s postojem, že z odmítnutí učení Řimsko-katolické církve plyne logický krok vystoupit z ERC, jehož je ŘKC přidruženým členem. Z takového postoje nepřímo vyplývá, že ten, kdo je pro setrvání BJB v ERC, souhlasí s učením ŘKC, nebo ho přinejmenším nezná.

Znám ne výborně, ale alespoň dobře učení ŘKC a vím, v čem je zásadní rozdíl mezi učením ŘKC a učením protestantských církví. Protestanté mají za základ Bibli, ŘKC Bibli + tradici. A z tradice pak je možné doplnit do církevního učení cokoliv: mariánský kult, uctívání svatých jako prostředníků spásy, autoritu papeže, odpustky, záslužné skutky, oběť (mše), atd. Že je cesta spásy tímto výrazně zamlžena a zatemněna, o tom nepochybuji.

Na druhé straně je také pravdou, že v ŘKC jsou i lidé, kteří tyto věci odsunuli do pozadí, případně je i odmítají, a zdůrazňuji jedinečnou spásu v Kristu a vedou i jiné k osobní zkušenosti s Kristem.

Nedávno jsem si přečetl na internetu zajímavou zprávu, a to, že jeden ze sborů BJB navrhl vystoupení z ECR. Hlavním z podstatných zmíněných důvodů je zde vzrůstající vliv římskokatolické církve na směřování ERC, který se danému sboru jeví jako neslučitelný s reformačním odkazem BJB.

Nejsem vůbec specialistou na BJB. Jen vím, že její kongregační princip v minulosti dovoloval mnoha paracírkevním, necírkevním, nedenominačním a dalším jiným uskupením zasahovat svým vlivem mezi české baptisty. Ať už to byla KMS přes charismatické křídlo, KAM přes odbor mládeže, liberální teologie přes některé české sbory a v poslední době kalvinismus přes některé moravské sbory. Někdy se jednalo o vlivová uskupení kolem amerického misionáře té patřičné orientace. Všichni to ale s baptisty myslí jen dobře a jsou přesvědčení, že právě jejich důrazy tuto kongregaci ozdraví, probudí, stabilizují, ba přímo zachrání.

Přes to všechno to baptisté ustáli, zatímco jiné církve s rigidnější strukturou by se již dávno rozdělily. Dokonce se jim podařilo vyrovnat s pragmatismem bývalého vedení a odmítnout tzv. církevní restituce. Dnes se jedné skupině zdá, že je třeba vystoupit z ERC.

Protiekumenické sbory BJB (Jablonec, Kroměříž, Kuřim, Lovosice) vyhrotily situaci v Bratrské jednotě baptistů na samotnou mez rozpadu - buď vystoupení z Ekumenické rady církví nebo zapření Pravdy Kristovy.  Zdá se, že z takto vyostřeného dilematu již není myslitelná společná cesta ven, cesta kompromisu, natožpak konsensu.

(Wikipedie: "Kompromis je způsob rozhodování nebo řešení sporů. Označuje takový výsledek, na který jsou schopny přistoupit všechny zúčastněné strany. Kompromis ale neznamená optimální způsob řešení sporů, neboť ve skutečnosti znamená ústupek nebo nenaplnění očekávání žádné z vyjednávajících stran. Optimální způsob řešení sporu je dohoda ve smyslu všestranného vítězství, tedy konsenzus.").

Co tedy udělají "zásadové" sbory, pokud Sjezd delegátů nepřistoupí na jejich nátlak opustit společně sdílený prostor vytýčený Ústavou BJB?

(Ústava BJB: "Úvodní ustanovení: 1. Bratrská jednota baptistů (BJB) je společenstvím baptistických sborů na území české republiky, které se dobrovolně sdružily za účelem vzájemné spolupráce i spolupráce s jinými církevními grémii a organizacemi v ČR i v zahraničí... Cíle BJB: 4. Poskytovat základnu pro baptistická a ekumenická studia, pro mezidenominační spolupráci")

1.    Několik poznámek k ekumenismu, BJB a ERC
 
Ekumenická spolupráce je pro baptistické sbory nezbytná. Jako baptistické církve (tedy místní sbory) rozpoznáváme, že nejsme jedinými církvemi  a proto také "věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné." Místní církve pak (především z organizačních důvodů) vstupují do rozličných ekumenických uskupení, jakými jsou Bratrská jednota baptistů, či skupiny připravující místní ekumenické aktivity. Konkrétní rozpoznání toho, kde je taková spolupráce možná a kde možná není, však zůstává úkolem každé církve (tedy místního sboru).

Počátky ekumenického hnutí

Z hlediska ekumenického zaměření současného evanglikalismu je dobré nahlédnout, co je cílem ekumenického hnutí a z něho vycházejících iniciativ, a jak k němu jednotlivé církve, včetně římskokatolické, přistupují.

Ekumenické hnutí bylo iniciováno ze strany zejména protestantských církví za účelem překonání roztříštěnosti a koordinace evangelizace. Mezi první ekumenické instituce lze zařadit organizaci vzdělávání mládeže YMCA (1844) a následně YWCA (1855) v Londýně. Na ně navázala Světová konference o misii v Edinburgu (1910) a po přerušení těchto snah vlivem 2. světové války byla v Amsterodamu založena Světová rada církví WCC (1948).

Návrh sboru BJB v Jablonci n/N pro jednání Sjezdu delegátů konaném dne 25.4.2015 v Aši.

Návrh: Navrhujeme, aby BJB jako celek vystoupila z Ekumenické rady církví.

Už delší dobu jsme znepokojeni snahou o sbližování a sjednocování (dnes už nejen) křesťanských církví a denominací. Děje se to na základě vzájemné „korektnosti“ a tolerance bez ohledu na zjevené pravdy Písma. Nejlépe snad tuto skutečnost ukazuje letošní ekumenická Novoroční bohoslužba v chrámě sv. Víta, kde zazněla naprosto otevřeně výzva přijmout „římského biskupa jako služebníka bdícího nad svorností mezi bratry a sestrami“; a to dřív než dojde rozpravám o pravdách teologického učení 1).

Plán akcí Ekumenické zrady církví pro léta 2013 - 2023

Na následující dekádu EZC plánuje posílení svého vlivu mezi církvemi a chystá několik akcí spolu s vydáváním ekumenických encyklik:

Jeden velký zastánce biblické víry kdysi napsal skvělou knihu nazvanou Křesťanství a liberalismus (1923). V ní J. Gresham Machen detonoval trvalý a mocný výbuch proti teologickému liberalismu tvrzením, že toto není vůbec žádné křesťanství, ale alternativní protichůdné náboženství, které je hluboce protikřesťanské.

Postava Marie byla osvětlena z biblického, dogmatického, spirituálního, liturgického a ekumenického hlediska, přičemž poslední hledisko bylo nové.

Otec Wattson, bývalý anglikán, který se obrátil na katolickou víru, se rozhodl, že oktáv bude začínat 18. lednem, tj. na svátek Nastolení sv. Petra v Římě, a končit 25. ledna, tedy svátkem Obrácení sv. Pavla apoštola. Jednalo se o veřejnou událost, během níž probíhaly modlitby za obrácení nekatolíků a jejich návrat do pravé Církve Ježíše Krista, církve katolické.

Kardinál Walter Kasper, prefekt Papežské rady pro jednotu křesťanů, přednesl na plenárním zasedání zmíněné Rady dne 14. 11. 2006 důležitý projev. Řekl v něm, že ten, kdo hovoří bez rozlišování o „ústupu zpět, o stagnaci, nebo dokonce o ekumenické době ledové, prozrazuje hlubokou neznalost situace“.

Poté, co nový prezident České republiky Miloš Zeman pronese ve Vladislavském sále Pražského hradu slavnostní slib a na III. nádvoří Pražského hradu se zúčastní vojenské přehlídky, odebere se do Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Zde proběhne tradiční pobožnost před relikvií sv. Václava, patrona české země, který se stal symbolem české státnosti.

Nalézám jich dvanáctero, a jsou to zejména tyto důvody:

Z těchto principiálně rozdílných východisek pak pramení důvody, proč zvážit další setrvání Bratrské jednoty baptistů v Ekumenické radě církví. Některé z nich mohou být tyto:

Římskokatolická církev, ačkoliv nepovažuje protestantské církve za Kristovu církev (deklaroval to například současný papež ještě v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku a víru  v deklaraci Dominus Jesus v roce 2000, kterou signoval papež Jan Pavel II) je přidruženým členem Ekumenické rady církví.  Přesto však má právo hlasování v komisích ERC. Zástupci církví s plným členstvím totiž považovali za nespravedlivé, aby byli v hlasování omezeni zástupci ŘKC jen proto, že mají členství přidružené. Přidružené členství bylo chápáno jako odůvodněné ze strany ŘKC, ale nemělo být překážkou pro plnou účast ŘKC při hlasování.

Milan Kern, předseda Výkonného výboru BJB, v rozhovoru pro deník Právo z 23.2.2013 vyslovil pozoruhodnou myšlenku, že Bratrská jednota baptistů se až do chvíle schválení zákona o církevních restitucích cítila být zajatcem ostatních církví Ekumenické rady církví.

Jako jediní ze 17 církví jste nakonec nepodepsali snlouvu se státem a odmítli jste 227 milionů korun. Proč?

Už tady fungujeme více než 120 let a po většinu té doby jsme působili skrze samofincování, ne skrze dotování státem. To je ideový důvod. Druhý důvod je ten, že jsme měli problém s tím, že v zákonu o majetkovém narovnání je napsáno, že má sloužit k tomu, aby si církve vytvořili majetkovou základnu a mohly být nezávislé na státu. My si nechceme vytvářet majetkovou základnu z cizích zdrojů, tedy od státu. Také majetkové škody, které nám byly způsobeny v době komunistů, jsou nesrovnatelně nižší, než které nám byly nabízeny. Byly u nás i úvahy, zda to nepřijmout a nepoužít na bohulibé cíle, např. dotovat veřejně prospěšnou činnost, ale nakonec převládlo mínění peníze nepřijmout.

Muž, který se nejvíce zasloužil o rozvoj mariánského kultu byl biskup Alfons de Liguori (1696 – 1787). Napsal knihu „Slávy Marie“, která byla přeložena do mnoha jazyků a měla četná vydání. Některé výňatky z této knihy (americké vydání z r. 1931) přeložím a uvedu vedle citátů z Bible, aby bylo ihned zřejmé, jak bohatě pracovala fantasie Liguoriho. Místo, aby byl exkomunikován za tyto kacířské, rouhavé výmysly, byl naopak kanonizován církví jako „svatý“! Je to důkaz, jak se církev plně ztotožnila s Liguoriho bludy a přijala je za své.